mimi píše: * | 25 bře 2024, 21:19 |
Zaujala mě věta Quo vadis?
Znáte tu knihu, případně i některé z filmového zpracování ?
Knihu jsem nečetla, ale máme ji doma, znám jen filmové adaptace. Starý film, kde Nera hraje Ustinov, jsme sledovali v rámci hodin latiny na střední škole. Nero musel být absolutní magor (viz i zpracování v Gravesově "Já, Claudius"), ale Ustinov ho zahrál výborně! Krátce nato šla do televize polská verze, kterou jsem viděla jen 1x, ale třeba mým rodičům se líbila natolik, že si ji pořídili na DVD. Pamatuju si, že mě na VŠ zaujalo, že hrdina jede do Říma kolem akvaduktu - a ten se reálně nachází v jižní Francii nedaleko Nîmes (Pont du Gard:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pont_du_Gard). Chápu, že potřebovali nějakou "dobovou kulisu", ale kdybych to brala vážně, tak by si hrdina docela slušně zajel
.
Sob píše: * | 25 bře 2024, 20:28 |
Mazarin byl více politik než duchovni, ale byl duchovni, když nepřijal kněžské svěcení ?
Jsem zvědavá, jak to Moirra odkryje. Mně to zatím připadá, že historie se opakuje a "nic nového pod sluncem". Vždyť i u nás Hus brojil proti tomu, aby církevní posty zastávali laici, kteří se navíc běžně i ženili nebo minimálně žili v konkubinátu, a obročí pak svěřovali svým dětem...
Ale k samotné fikci:
Vo svojom byte v Louvri cíti pán de Mazarin, že sa blíži smrť. Dnes sa nechal odniesť až do paláca v ulici Neuve des Petits Champs a prehliadol si nádhernú knihovňu, v ktorej Gabriel Nausé zhromaždil 35 tisíc zväzkov, ktoré za drahé peniaze kúpil v Holandsku, Flandroch, v Anglii či v Taliansku.
Haha, je vidět, že to psal Dumas, protože kdyby ten úvod byl z pera autorky fikce, nechyběla by nenápadná zmínka o tom, že některé z těch 35 000 svazků si Mazarin vzal z Peyrakových konfiskátů
.
Opět na mě nejsilněji působilo ryze negativní vykreslení pana kardinála. Vždy jsem si myslela, že sehrál významnou státotvornou úlohu v dějinách novověké Francie, ale tady z toho ten odpor vůči němu přímo čiší
. Machiavelismus bych mu asi ani nevyčítala, bez toho to v té době asi nešlo (30letá válka, fronda, ...), aby se člověk udržel u kormidla (u koryta?), a smutně můžeme konstatovat, že se tak chovají i mnozí současní politici, kterým o blaho státu skutečně nejde...
Skutečně Mazarin Vincenta z Pauly tak nesnášel? (Mimochodem, v Liberci je jeden paulyánský kostel! Neměla jsem o tom ani ponětí, protože v této části města se běžně nepohybuji. Zjistila jsem díky parádní každoroční akci Noc kostelů, kterou vřele doporučuji, pokud se bude někdy konat ve Vašem městě.)
Raymond de Sancé na mě ve fikci působí hodně mladistvě a trochu naivně, ještě nezkažený realitou života. Z knihy, ale možná je to i valem kvůli Borderieho filmům, kde ho hraje zralý muž, na mě působí mnohem vyzrálejší a otrlejší. Viz i naše různé debaty stran Desgreze, který byl z našeho pohledu "mladý ucho", ale v knize i fikcích vystupuje jako člověk s životním nadhledem a bohatou zkušeností. Podobně vnímám i Raymonda, tedy jako muže cílevědomého, který chápe, jak svět funguje, umí se v něm pohybovat, a má i jisté "diplomatické" (politické) vlohy, aby uměl vycházet s mocnými a nezadal si jako třeba jeho mladší sestra, která mockrát nevěděla, kdy by měla držet pusu
.
Líbí se mi slovní hříčka talent (nadání) x talent (peněžní jednotka)
. Přesně takovými detaily, včetně nenápadných a umně zakomponovaných vstupů do různých oborů a odvětví (barvířství, náboženství, filozofie, ...) se vykazuje i originál.
Bude konflikt Vatikán x Francie rozebrán podrobněji? Zatím z toho nejsem moc moudrá - v textu se hovoří o obchodnících - podvodnících a o tom, že Mazarin financoval tažení cizinců proti vlastním. Bude to ještě vysvětleno?
Taky mě zaujalo, že Raymond měl zchromlého koně a řešil zpáteční cestu. Nebyl k zažehnání sporu do Vatikánu vyslán Tovaryšstvem? Nedali mu nějakého "služebního" koně, kterého by někde vyměnil? Jak to vůbec jezuité měli s "organizační sítí"?