To by asi chtělo podrobnější pátrání na internetu, zatím jsem našla toto:
České názvy 12 měsíců prošly dlouhým vývojem, avšak na rozdíl od většiny evropských jazyků vč. slovanských nejsou odvozeny z latinských slov, nýbrž jsou vlastního původu a souvisejí výhradně s přírodou kolem nás.
· Leden znamená měsíc ledný, což souvisí přímo se slovem led, které je od časů praslovanských užíváno nejen všemi Slovany, ale má blízké příbuzné i v jazycích baltských (např. v lotyšském ledus).
· Únor má původ nejasnější, ale nejspíše je odvozen od slovesa nořiti – je to měsíc noření ledů (led se při tání ponořuje a pak vynořuje).
· Březen má za kmotru břízu, je to měsíc rašení bříz.
· Duben obdobně souvisí s rašícími duby.
· Květen je „..od květu, poněvadž toho měsíce stromoví a jiné rostliny už kvetou“, jak vysvětluje Josef Jungmann, který pojmenování v 19. století zavedl. Je ryze slovanské, v sousedním Polsku mají také kwieceň (i když znamená náš duben – zřejmě tam kytky kvetou dřív). V 18. století se u nás užívalo ještě termínu „máj“ od latinského maius – tedy měsíc staroitalského boha Maia, ochránce růstu obilí (nebo možná bohyně růstu Maie, ochránkyně matek).
· Červen a červenec mají původ složitější, ale jazykovědci se vesměs shodují, že to jsou měsíce, kdy se sbíral červec (hmyz Coccus polonius, který se kolem Sv. Jana začínal sbírat k barvení bavlněných látek).
· Srpen je měsíc srpný a souvisí se žněmi – žnulo se srpem.
· Září nemá prokazatelně nic společného se světlem. Je původem shodné s říjnem a oba názvy se vztahují k říji zvěře – září bylo ve staročeštině „za řuje“, odtud „zářuj“, později „zářij“.
· Obdobně se tedy podle doby říje vysoké zvěře jmenuje říjen.
· Původ označení listopadu je jednoduché.
· Nad posledním měsícem roku, prosincem, se musíme trochu zamyslet. Můžeme ho chápat jako období, kdy je spíše tma než světlo, tedy jehož dny jsou šeré, siné – je to měsíc siných dnů.
- k prosinci jsem ještě slyšela jednu verzi výkladu, a to, že to původně byl "prasinec" - měsíc zabíjaček.