Dívám se na ně prostě z úplně jiného úhlu. To samé ostatně platí i pro mayovky - filmy jsou naprostá slátanina bez špetky věrnosti předloze, s naprosto vymyšlenými nereálnými kostýmy i postavami, přesto jsem jim propadla :-)
.
To sice ano, ale udělali je krásně
a kdo by odolal Lexi Barkerovi a Pierru Briceovi
Jinak doporučuji knihu Vinnetou a já - Můj skutečný život, je to životopis Pierra Brice.
Je to laskavě a čtivě napsané, opravdu s humorem. Krásně vykresluje dobu, ve které se mayovky natáčely. A vůbec život kolem filmu, natáčení a herců, nejenom u mayovek, ale i u jiných filmů, které Brice točil. Možná by to bylo i zajímavé z hlediska natáčení Angeliky. Myslím, že je to stejná doba. (Beru to podle věku herců, myslím, že jsou si věkově blízcí). Možná by pak člověk i lépe chápal, jak se tenkrát filmy točily. Jaká byla atmosféra, finanční možnosti... V životopise Michele Mercier nebyla atmosféra kolem filmu a herců tak jasně popsaná a zřetelná, jako je to zde. Prostě to z knihy přímo dýchá. Dovolila bych si to přirovnat k Popravenému od Notre-Dame, z té jsme to cítily také.