Nejprve reakce na diskusi:
Moirro, Liselotte byla žena vtipná a realistická. Přijala věci takové, jaké byly. Někde jsem četla, že po splnění povinností, zůstali s manželem přátelé a celkem dobře spolu vycházeli.
Určitú dobu vskutku spolu dobre vychádzali. kým proti nej nezačali v plnej zbroji intrigovať priatelia a milenci Monsieura,
ktorí sa obávali ktoviečoho, a spravili jej zo života peklo. Dosť dlhú dobu si udržala kráľovú priazeň (ako priateľka),
ktorú však neskoršie znovu stratila pretože sa nezniesla s Maintenonkou.
V tomto směru popisuje vztah Liselotte a jejího manžela Benzoni v "Čase travičů". Když hlavní hrdinka přichází do Palais Royal, tak to je tam plné harmonie a přátelství, v druhém díle už je Liselotte pomalu a jistě odstřihována ode dvora - Benzoni jako strůjce intrik předkládá Maintenonovou a rytíře de Lorraine.
K samotné fikci:
co sa týka opisov milostnych scen, tak tie neovladam, tak budte prosim zhovievave.
Táto kapitola sa rodila naozaj tazko.
A já bych řekla, že jsi to napsala velmi dobře. A i když se kapitola psala s obtížemi, na výsledku to není vůbec znát!
Tohle bylo realistické vyprávění o aristokratickém manželství, které vzniklo z pragmatických důvodů.
Souhlasím s Mimi. Katarína i Joffrey si rozumí intelektuálně, respektují jeden druhého, ale láska a vášeň v manželství (minimálně z jeho strany) chybí... Trochu je mi to líto, já bych Kataríně přála prožít oboustrannou hlubokou lásku, ale holt to asi nebude ze strany pana hraběte de Peyrac
.
Sakra, Ado, že Ty jí nedopřeješ ani trochu vzájemných něžností po splnění povinnosti!
Vždyť je naprosto jasné, že ona Peyraca ráda má a že po tom touží!
A z Joffreyových rozpaků po první společné noci mi vyplynulo, že on sám se kvůli tomu cítil provinile. To ho Katarína opravdu tak moc odpuzuje??
Ve mně tahle kapitola vyvolala spoustu otázek stran jejich vzájemného vztahu, ale i s ohledem na Angeliku:
Neprobudily v Kataríně Joffreyovy zkušené dotyky tu správnou odezvu, aby se odvázala a při příští návštěvě ho příjemně překvapila? Předpokládám, že takový milenec jako on by dokázal zapálit plameny lásky v kterékoli ženě, vlastní manželku nevyjímaje? (V textu se navíc objevuje slovní spojení "vášnivé noci", které mi dává jistou naději. To byli oba tak sešněrovaní tím, že se MUSELI vzít, že i když si v noci užívali, přes den se chovali, jako kdyby se nechumelilo?)
Líbilo by se mi širší rozpracování toho, jak by si k sobě po nočních návštěvách hledali cestu - překonávání trapného mlčení, hledání témat ke konverzaci, … koneckonců vždy mohou skončit u vědy
.
Zdálo se mi, že těhotenství oba vítají...
Když sňatek byl naplněn a zřejmě bude završen i narozením dědice, z jakých důvodů nakonec manželé požádají o anulaci? Nehodláš doufám nechat Katarínu potratit?!
Jak to bude s "druhou manželkou"? Předpokládám, že časově se nacházíme "před" Angelikou??
A mohla bych pokračovat dalšími a dalšími otázkami, ale kdybys na všechny odpovídala, nestíhala bys psát dál a já předpokládám, že další dějový vývoj už máš v hlavě
.