Přidávám poslední část vyprávění. Snad se bude hodit na víkend.
Advent 1657
Angelika se probudila a natáhla ruku. Místo vedle ní bylo prázdné. Joffrey zde nebyl. Posadila se na posteli a překvapeně se rozhlížela kolem sebe. Na stolku ve váze uviděla rudou růži. Tak jako ráno po svatební noci i nyní měla pocit, že se na ní ta květina dívá. O vázu byla opřená velká obálka. Když ji Angelika otevřela vypadl z ní na pokrývku klíč. A byl v ní i dopis.
"Má milováná, všechno nejlepší k narozeninám. Jistě uhádnete, od které místnosti je přiložený klíč. Tam je pro Vás připraveno další překvapení. Co byste řekla tomu, kdybych Vás dnes dopoledne unesl?
Chci s Vámi prožít alespoň krátký čas v soukromí. Vím, že jste si letos přála jen malou oslavu v kruhu nejbližších přátel. Snažil jsem se Vašemu přání vyhovět. Těším se, až se opět uvidíme.
Líbám Vás a objímám."
P.S. "Doufám, že jste nezapomněla, co jsme si slíbili před rokem."
Váš Joffrey.
Když vešla Margot, aby své paní připravila lázeň, oblékla ji a učesala, oznámila Angelice, že pan hrabě není doma a neřekl, kdy se vrátí. Musí ještě něco zařídit před večerní slavností na počest narozenin paní hraběnky.
Po snídani se Angelika vydala do pokoje, kde měl manžel dalekohled a odkud pozoroval hvězdy. Vzpomněla si, jak tam šla poprvé. Tehdy ji vedla zvědavost a i trochu touha, ale tenkrát si to ještě nechtěla přiznat a zároveň se bála. Angelika odemkla darovaným klíčem dveře a vešla. Od doby, kdy tu byla poprvé se tolik změnilo. Nyní už je Joffreyovou skutečnou ženou a nejen podle jména.
Její láska k němu je stále silnější. I tento pokoj byl svědkem jejich milování. Angelika se rozhlížela, kde je překvapení, o kterém manžel psal v dopise. Na pohovce ležely krásné šaty, ušité z hedvádí v barvě tyrkysu, zdobené nejjemnějšími krajkami a pošité perlami. A vedle nich skříňka z ebenového dřeva. Angelika ji otevřela a šperky ze zlata, perel a drahých kamenů se zaleskly na denním světle.
I zde byl přiložen lístek. "Pro dnešní večer." Miluji Vás. Joffrey.
Angelika vzala šaty, skříňku se šperky, vyšla z místnosti a zamkla.
Když se vrátila k sobě, oznámila jí Margot, že přijel pan markýz d´Andijos.
Byl slavnostně oblečen v sametovém obleku švestkově modré barvy, zdobeném krajkami. Dal jí kytici čajových růží, políbil jí ruku a řekl:
"Angeliko, všechno nejlepší k Vaším narozeninám. Jsem šťastný, že mohu alespoň na krátkou dobu být zase chvíli Vaším manželem."
"Tak to mi musíte, vysvětlit." Požádala Bernarda hraběnka de Peyrac.
"Na dvoře je připravený kočár a já Vás doprovodím na místo podle Joffreova přání."
"Benarde, kam pojedeme?" Chtěla vědět hraběnka de Peyrac.
D´Andijos se jen usmál a odpověděl: "Není to daleko, ale víc už Vám nesmím prozradit."
"Aha, už chápu. Ale nejprve Vás zvu na malé občerstvení." Navrhla Angelika s úsměvem. Napadlo jí, že dobré jídlo a vybraná vína rozváží Bernardovi jazyk.
Ale nestalo se tak. Jejich přítel sice oceňoval telecí pečínku, drůbež, chutně připravenou zeleninu i zákusky, ale to, co by chtěla Angelika slyšet, neprozradil. Ani lahodná vína nepomohla.
"No, to jsem se toho dozvěděla! " Řekla si v duchu trochu zklamaně Angelika.
Oblékla si plášť s teplou podšívkou, který jí přinesla Margot a následovala svého manžela v zastoupení.
Na nádvoří čekal připravený kočár. Angelika s ď Andijosem nastoupili a kočár se rozjel. Mladá žena brzy poznala, že jedou k letohrádku na břehu Garonny. Když dorazili na místo, vystoupili. Angelika pozorovala letohrádek a zahradu v paprscích podzimního slunce. Advent toho roku byl velmi teplý. Příjemné počasí připomínalo spíše čas před velikonocemi než před vánocemi. Když došli společně k letohrádku, otevřely se dveře a v nich stál Joffrey de Peyrac oblečený s dlouhém černém plášti.
D´Andijos se Angelice uklonil, políbil jí ruku a řekl.
"Svůj úkol jsem splnil. Joffreyi, přivezl jsem Ti manželku, jak jsi si přál. Nyní ji svěřuji opět do Tvé péče." Potom se uklonil a odešel.
Joffrey lehce obejmul svou ženu kolem pasu a vedl ji dovnitř. Angelika šla mlčky vedle něho. Místo, kde se před několika měsíci poprvé milovali, v ní vylalo smíšené pocity. Cítila dojetí a zároveń se i trochu styděla. Hrabě de Peyrac nic neříkal, jako by chápal, jak jí je. Když vešli do salónu, všimla si Angelika, že na stolcích jsou připraveny různé pamlsky a několik láhví vína. Joffrey jí svlékl plášť a potom odložil svůj. Byl oblečen podobně jako tehdy, když ji v přestrojení za trubadúra ve zdejší zahradě líbal a sváděl. Krátké černé kalhoty ke kolenům, plátěnou bílou košili a černou vestu.
"Joffrey ji k sobě přivinul a téměř šeptem řekl:
"Jsem rád, že se únos podařil a tak jako před rokem i dnes Vám chci věnovat čas, kdy budeme spolu sami jen my dva."
"Děkuji Vám za dárky, jsou moc krásné." Řekla Angelka.
Hrabě de Peyrac dovedl Angeliku k pohovce a oba se posadil. Drželi se za ruce a usmívali.
"Nyní je čas dovyprávět příběh o rytíři a víle. Kdo začne? Máte narozeniny, určete pořadí."
"Začněte Vy." Vyzvala Angelika svého muže.
Hrabě de Peyrac si natáhl dlouhé nohy před sebe, pohodlně se opřel o opěradlo pohovky a začal vypravovat:
Rytíři Charlesovi nešlo z mysli, jak se dostaly byliny a mast do jeho komnaty. Nechtěl se smířit s tím, že by dívka mohla přijít a odejít, aniž by si jí někdo nevšiml. A stále musel na Madlen myslet. Představoval si její štíhlé a pružné tělo při tanci, vlasy jako tmavé zlato a zelené oči. Uvědomil si, že už nechce být stále sám. Toužil po ní. Několik dní chodil jako ve snech. Potom se rozhodl, že se s Madlen ožení. Věděl, že jeho čin vyvolá patrně nejen údiv, ale možná i pohoršení. V té době lidé věřili, že pokud se víla stane ženou muže, tak se stane člověkem a ztratí nesmrtelnost. Takovou cenu musela zaplatit za svou lásku.
Rytíř poslal sluhy pro Rosinu a přijal ji na hradě. Oznámil jí své rozhodnutí. Ta ho varovala, že ani láska někdy nedokáže spojit dvě tak odlišné bytosti a překonat všechny překážky, které jim život přinese. Rytíř jejích rad nedbal. Netrvalo dlouho a Madlen se stala jeho ženou. Brzy poznal, že Rosina měla pravdu. Zahrnoval svou ženu přepychem, ale lásku si nelze koupit. Madlen se ho bála, stranila se ho, byla bledá a smutná. Jejich manželství se dosud nenaplnilo. Rytíř si nechtěl vynutit Madleninu lásku násilím. Poznal, že jeho svět a svět krásné zelenooké víly, jsou každý jiný.
Angelika seděla vedle svého muže a pozorně poslouchala. Nyní mu stiskla ruku.
"Joffreyi, myslím, že je čas, abych příběh dokončila já." Řekla s úsměvem.
"Ano, máte pravdu, pokračujte, Vy." Souhlasil hrabě de Peyrac. Pozvedl ruce své ženy k ústům a políbil jí na dlaně.
Angelika začala vypravovat:
Rytíř Charles se oženil s Madlen. Jak řekla Rosina, svět její a svět rytíře Charlese byly dva velmi odlišné světy. Madlen až dosud žila jen s bylinkářkou Rosinou. Ta byla její matkou a i celým světem. Od ní se naučila znát léčivé byliny, vyrábět masti a pomáhat ženám při porodech. Lidé oceňovali jejich znalosti, ale zároveň jim dávali najevo, že mezi ně nepatří. Ona, chudá dívka a nalezenec, se stala manželkou bohatého a mocného pána. Byla plachá, dosud žila hlavně jen v lese. Nyní se musela naučit oblékat, chodit, mluvit, stolovat a mnoho dalších věcí jako šlechtična. Na hradě se setkávala s urozenými a honosně oděnými dámami a pány a styděla se před nimi. Svého muže se nejprve velmi bála. Postupně ale poznávala jeho dobrotu a šlechetnost. Svá manželská práva neuplatňoval, dával jí čas, aby mu přivykla. Zahrnoval jí dary, byl k ní trpělivý a laskavý.
Madlen se pravidelně radila s Rosinou ohledně bylin a mastí. Sama pak z nich připravovala manželovi odvary, směsi do koupelí a masti. Účinky se postupně začaly projevovat. Rytíř Charles už neměl bolesti a rukou mohl celkem dobře hýbat. Také vrásky v jeho tváři se vyhladily. Jen kulhání mu zůstalo. Madlen to ale nevadilo. K Charlesovi to patřilo. Postupně mu přivykala. Po večerech sedávala na polštáři na zemi vedle jeho křesla a povídali si dlouho do noci. Občas ji manžel požádal, aby mu zatančila.
Jednou večer seděl rytíř Charles v křesle. Madlen byla na návštěvě u Rosiny. V místnosti už byla skoro tma, v krbu hořel oheň. Dveře se otevřely a v nich stála Madlen. Na sobě měla lehké hedvábné šaty.
"Dobrý večer, můj pane. Přišla jsem Vám zatančit a potěšit Vás." Řekla Madlen a rychle sklopila oči. Potom začala tančit. Stejný tanec jako tehdy, když přinesla poprvé byliny. Tentokrát už ale neunikla Charlesovým pažím. Když se k němu přiblížila, rychle ji obejmul kolem pasu a posadil si jí na klín. Chtěl, aby mu prozradila, jak se jí tenkrát podařilo nepozorovaně přijít a odejít.
"To je moje tajemství." Zasmála se a zavrtěla hlavou.
"Řekla jsi, že mě chceš potěšit, zůstaneš tu se mnou i v noci? Víš, co čeká vílu, která se stane ženou člověka?"
"Ano, ztratí svou nesmrtelnost. Já ani nevím, jestli jsem dcera víly. A pokud ano, tak ráda vyměním nesmrtelnost v samotě za život v lásce." Řekla Madlen a ještě tu noc tak učinila.
Angelika dokončila příběh, který začal vypravovat Joffrey před rokem.
Ten ji obejmul kolem ramen a řekl:
"I když jsme se nevsadili, čí vyprávění vyhraje, Vy jste zvítězila."
"Ano." Souhlasila Angelika a položila mu hlavu na rameno.
Hrabě de Peyrac ji obejmul a políbil. Angelika mu ovinula paže kolem krku a její ústa odpovídala na jeho polibky.
Joffrey ale rychle přestal.
"Musíme se vrátit do paláce. Hosté se začínají sjíždět a určitě by nás začali postrádat. Sliboval jsem Vám klidnější oslavu, ale obávám se, že to jediné Vám nemohu splnit."
"To nevadí, ráda se znovu uvidím s madame Henriettou a jejím synem."
"Tak to Vás zklamu, madame Henrietta odjela s jedním přítelem do Paříže. Navštívit Roberta. Ten prý poznal příjemnou starší dámu." Vysvětloval Joffrey.
"Starší dámu?" Divila se Angelika.
"Ta dáma má mladou a prý také velmi příjemnou neteř." Doplnil Joffrey.
Angelika se chápavě usmála a dívala se na Joffreyovo oblečení.
Ten se jí zeptal:
"Až skončí hostina, jeden trubadúr by rád přišel zapívat do komnat paní svého srdce. Smí?"
"Ano, smí. Dveře všech komnat bude mít dnes v noci otevřené."
"Jenom dnes v noci?" Divil se Joffrey a šibalsky na Angeliku mrkl.
Angelika se zasmála a odpověděla: "Pokud se paní jeho srdce bude zpěv líbit, tak pro něho zůstanou otevřeny navždy."
Hrabě de Peyrac se sklonil k manželce a řekl: "Tak tím jsem si naprosto jistý."