Dasho, opožděně, ale přece ...
Krásné a úžasně vtipné vyprávění, všechno je tak opravdový – bolest na duši při hádce před posádkou, vnitřní radost z přežití po potopení lodi, rozkošný Savary, komická situace při setkání s nevěřícím Tomášem alias Rochatem nebo ztráta a znovunalezení masky, což je z mého pohledu přesné zhmotnění rčení “nikdy neříkej nikdy”.
Obávám se, že “paní Rescatorová” je už navždy ustálený výraz, stejně jako “Rescatorův paradox” a spousta dalších slovních spojení, která jsou v oblibě i z ostatních čtenářských vyprávění, včetně neodmyslitelného účastníka všech příběhů, kterým se stal arcibiskup.
Vysoký zjizvený muž, s podivným kontrastem umolousaného drahého oblečení, rozcuchaná žena v rozpáraném pánském obleku a za nimi, jako třešnička na dortu, podivný hubený stařec s potměšilým výrazem bezzubých úst.
Ha, ha, tak tomu říkám “svatá trojice”
.... opravdu vydařený popis!
Neskutečně se mi líbí, jak jsi elegantně vybruslila ze všech připomínek, kterými tě v diskuzi dámy doslova zahltily. Ale i přesto mi to nedalo a něco jsem si ještě prověřila, takže snad brzy dám dohromady jednu mini-rešerši ....
Každopádně, nádherné zpracování, po všech stránkách. /tleskající smajlík/
PS: A taky Tě podezřívám, že nás balamutíš tím, že toto vyprávění píšeš aktuálně za pochodu, protože jsi ho už dávno knižně vydala v Rusku:
Angelika a Rescator – ruské vydání z roku 1990
PS2: Už vím, jak Ti bylo, když jsi doháněla resty ze čtení ještě v autobuse ...