Dauphine tak toto sa ti podarilo!
. Držel v ruce velkou prachovkou a leštil rohy zkroceného ďábla pod svou oblíbenou sochou sv. Prokopa, která mu již tolik let dělala společnost..........
„Joffrey de Peyrac je naživu!... Neuvěřitelné! Všechna ta dlouhá léta žil mezi muslimy a kacíři! To ale znamená,“ pomyslel si arcibiskup se špatně skrývanou radostí, „že bude jistě ještě zkaženější, než býval v Toulouse!“
----------------
Taková Sodoma! Prskal rozhořčením. Křesťané, pohané, kacíři bezvěrci a piráti žijí pohromadě. Katolický kostel vedle kacířské modlitebny!! Jaká hanba! To je dílo ďáblovo, které má na svědomí Peyrac, to je nad slunce jasné! Zde může beztrestně rozvíjet svou ďábelskost!
To bol z odstupom ten najkrajsi darcek k narodeninam
Bože můj buď milostiv mé duši! Začínám šílet, určitě jsem se, při plavbě do Ameriky, nakazil horečkou, která mi zakalila rozum. V okně pevnosti totiž uviděl markýze d’Andijos alias Černého draka, který si s labužnickým výrazem pochutnával na krabích koláčcích.
Tak on i po smrti holduje obžerství!
Len tu revem od smiechu!
„Rád vás vidím můj drahý monsignore de Fontenac,“ přivítal ho a rychlým dramatickým gestem si strhl masku.
„Zdržíte se dlouho?“
„Nikdy!“ zaječel hystericky arcibiskup. Dříve než mohl Peyrac něco udělat, vytáhl odkudsi svěcenou vodu a rychle ďábla pokropil.
ha ha ha