Ano, s Dashou jsme to složitě hledaly a pročesávaly celý hřbitov, aby za námi pak přiběhly paní, kterých jsem se lámanou francouzštinou snažila doptat, jestli o hrobu nevědí, že jsme celou dobu toho rozhovoru stály vedle něj.
Naše návštěva hřbitova byla vůbec velmi půvabná - šly jsme pěšky od zámku podle mapy, bylo to docela daleko, odhadem přes 2 km. Abychom nebloudily, rozhodla jsem se zeptat na cestu s tím, že jsem vytipovávala staré lidi s úvahou, že to ke smrti mají blízko a budou vědět, kde hřbitov je. To jsem se ovšem šeredně spletla - Francouzky nestárnou! Kromě toho nás od návštěvy odrazovaly, že tam nic není, a posílaly nás na Pere Lachaise. Marně jsme vysvětlovaly, že opravdu hledáme tento hřbitov, paní nad námi znechuceně mávla rukou.
Když jsme tam dorazily, došlo nám, že nevíme, jak hrob vypadá. Takže jsem se u columbárií šla zeptat dvou ženských, jestli neví, kde je pochovaná Anne Golon. Vysvětlovala jsem, že je to spisovatelka, napsala "Markýzu andělů", ale paní vůbec nevěděly. Pořád se jen ptaly, proč jsme přijely až z ČR a chceme ten hrob vidět, jestli je to někdo z rodiny. Takže nakonec jsem odkývala, že je to rodina, ale pořád jsme netušily, kde hledat. Rozdělily jsme si tedy s Dashou hřbitov na sektory a chodily mezi náhrobky, bylo vedro a od jedné jsme měli prohlídku zahrad, takže nás tlačil čas. Najednou k nám přes celý hřbitov běží jedna z těch paní, naprosto vysmátá, chytila mě za ruku a brala mě zpátky na místo rozhovoru. Když jsme se dohadovaly, byl hrob jen metr od nás. Takže zatímco my se s Dashou pustily do pátrání, paní řešily, co jsme to za potřeštěné cizinky, pak koukají a říkají: "Hele, není to to, co hledaly?" a byly tak hodné, že nás přivedly zpátky.
AG tedy nemá klasické hrobové místo s náhrobkem, ale místo na uložení urny s tím, že je tam velkými písmeny uvedeno, že je autorkou "Markýzy andělů."
| Geli píše: * | 05 kvě 2025, 16:14 |
Skoda, ze som nezobrala nejake kvety, to mi vobec nenapadlo. Mozno nabuduce
My koupily na tržišti řezané kytky a Dasha s sebou z ČR vezla svíčku. Byla to ovšem jediná svíčka na hřbitově, takže jsme spekulovaly, jestli kvůli suchu není zákaz pálení svíček anebo jestli Francouzi tuhle tradici nedrží. Takže jsme se ještě trochu bály, že tam způsobíme požár, a protože jsme na místě zanechaly i děkovný dopis pro Anne, budeme pak v novinách jako "dvě šílené fanynky nedbaly zákazu rozdělávání ohňů a podpálily hřbitov Montreuil". Díkybohu se tak nestalo

.