Angélique: Ve světě krále Slunce https://www.angelique.cz/phpBB321/ |
|
Honorine de Peyrac https://www.angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=68 |
Stránka 2 z 2 |
Autor: | Sob [ 16 kvě 2023, 21:21 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
Moiro, Myslím, že i díky svérázné povaze malé Honoriny bylo pro všechny v okolí snazší uvěřit, že malá slečna je skutečnou dcerou hraběte de Peyrac. |
Autor: | moirra [ 16 kvě 2023, 21:32 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
to isté napadlo aj mňa a dala som to kedysi aj do tej fikcie v ktorej Joffrey síce neklame Honorine že je jeho ale vraví je že aj tak je celá po ňom už aj v kánone Joffrey niečo vraví o putovaní duší v súvislosti s Honorine, čím vlastne naznačoval že cíti že aj ona k nemu určitým spôsobom patrí rovnako ako Angelika |
Autor: | Precious [ 17 kvě 2023, 08:19 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
Moirra, Sob, trochu vám závidím, že ste si Honorine takto obľúbili Ja nemám problém s tým, že je taká, aká je - veď má určite mnoho z Angeliky a keď aj Joffrey nebol jej biologický otec, výchova urobí veľa. Vidím však v nej aj čosi z jej reálneho otca (jej prvé slovo bolo "krv") a Montadour sa mi ozaj hnusil. Ale najväčšie výhrady mám voči tomu, ako bola Honorine rozmaznaná - paradoxne, za to môžu jej rodičia, nie ona. Alebo skôr AG, že ju napísala tak, ako napísala - vždy som cítila, že Angelika ju má radšej ako iné deti. Hlavne sa jej najviac v útlom detstve venovala - dojčila ju iba ona sama, robila všetko to, čo dnes matky okolo svojich detí. To, že musela H bojovať o svoj život od malička - vari Cantor nie? Vari Florimonda a Cantora matka neopustila? A chudák Florimond to mal podľa mňa o dosť horšie ako Honorine. Vrátim sa k tomu aj s citáciami neskôr. (tým nechcem otvárať žiadnu polemiku, len sa podeliť o svoje pocity ohľadom správania Angeliky voči svojim deťom ) |
Autor: | Tereza [ 17 kvě 2023, 21:39 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
Co čtenář, to názor. Honerine mám moc ráda, teprve toto děvčátko udělalo z Angeliky nakonec opravdovou matku. A že se vztah dítě - matka dlouho a těžce rodil, tady mám důkaz jednoho nezávislého pozorovatele, pana Gabriela Berne : Od jisté doby se těch debat zúčastňoval i malý Laurier. Změnil se; začínal být sebejistý a dokázal čelit Martialovým posměškům. Jednou večer, když seděl Angelice na klíně a ona ho něžně hladila po vláscích, zachytila mezi modravými oblaky kouře kupcův zamyšlený pohled. Předešla ho, protože cítila, že budou následovat výčitky. „Myslíte si, že toho chlapce moc rozmazluju? Ale vždyť vidíte, jak zesílil. Tváře má červenější. Děti potřebují něhu, pane Gabrieli, aby rostly, jako květiny potřebují vodu…“ „To nepopírám, paní Angeliko. Uznávám, že díky vaší péči vyrůstá z toho neduživce, na něhož jsem se dokázal dívat jen s lítostí, hezké dítě… Hřešil jsem z nespravedlnosti, a také z nevědomosti. Lépe rozpoznám kvalitu dobré kořalky nebo kanadské kožešiny než potřeby malého dítěte. Mě spíš zaráží, že nejste zdaleka tak něžná ke svému vlastnímu dítěti… Jistěže se o ni staráte, ale ještě jsem neviděl, že byste ji pohladila, usmála se na ni, nebo ji dokonce objala.“ „Já?… Já že se chovám takhle?“ vykřikla Angelika a zrudla až ke kořínkům vlasů. Zděšeně pohlédla na Honorinu, sedící nad talířkem kaše. Nechávali ji samotnou u stolu, protože jedla pomalu. Už několik dní jí jídlo strašně dlouho trvalo, sedávala se lžící v ruce a s pohledem upřeným do prázdna. Angelika přičítala ztrátu její obrovské chuti k jídlu pobytu v uzavřené místnosti – dítě bylo zvyklé žít v přírodě. Že by Honorina trpěla tím, jak ji zanedbává vlastní matka? Co porovnávala těma malýma moudrýma očima! Často propadala záchvatům vzteku, které Angeliku rozčilovaly. Byla uražená a rozzlobená, když narazila na dívenčinu pevnou vůli. Ztrácela trpělivost. „Si zlá,“ křičela rozpálená Honorina. Angelika ji ukládala do postele nebo svěřovala Rebece, na níž malá přímo visela. Angelika se sklonila k Laurierovi. V něm znovu nacházela své malé chlapce, své skutečné děti. Honorina však dosud nebyla její opravdové dítě. Pan Gabriel má pravdu, řekla si. Má dcera… Přijala jsem ji do života, ale nemohu se přinutit mít ji ráda… On nemůže vědět… Nedokážu to. Kdyby věděl, pochopil by… A poznámka - Angelika kojila nejen Horine/ jen s přemáháním/ , ale i Florimonda a Charlese- Henriho. |
Autor: | Lole [ 17 kvě 2023, 22:24 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
Jako Angelika malá je asi přesně ten popis a je pravda že jejich nekonvečnost mě stále velmi baví. |
Autor: | PenelopaW [ 27 úno 2024, 15:00 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
Holky, Vy to budete mít zmapované líp jak já - je někde v knize Angelika se bouří popis toho, co Honorina nosila v La Rochelle? Pamatuju si jen zelený čepeček. |
Autor: | PenelopaW [ 27 úno 2024, 15:41 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 900#p13900
Úryvek z českého překladu: Domácnost stála Angeliku pořád dost práce a starostí. Při péči o dům neměla příliš času na úvahy. Chodila máchat prádlo k městské studni, daleko větší než studna na dvoře, a vodila s sebou Honorinu. Jednou ráno, když kladla do koše vyprané kousky, překvapeně zahlédla, jak si dcerka hraje s jakousi lesklou věcí. „Ukaž mi to,“ vybídla ji. Honorina, ze zkušenosti nedůvěřivá, schovala hračku za záda. Angelika však přece jen stačila zahlédnout krásnou zlatou tepanou řehtačku se slonovinovou rukojetí, skutečný skvost. „Jak jsi k tomu přišla, Honorino? Nemůžeš si přece nechávat, co ti nepatří.“ Malá se bránila: „To mi dal ten honej pán.“ Schválně jsem nahlédla do Slovníku spisovného jazyka českého: řehtačka: = nástroj (obyč. dřevěné ozubené kolečko, na jehož zuby při otáčení naráží pružné prkénko) vydávající řehtavý zvuk a užívaný zvl. dř. o velikonocích místo kostelního zvonění; hrkačka, řidč. chrastítko Zajímalo by mne, co překladatelku vedlo k použití zrovna tohoto výrazu? Když jsem se dívala do francouzštiny, dal de Bardagne Honorině joli hochet d'or ouvragé avec poignée d'ivoire. Slovo hochet znamená chrastítko, tedy klasickou dětskou hračku pro "prťata". (Zpravidla rukojeť s dutou koulí, v níž je kulička.) Zajímalo by mne, zda 17. století znalo naše velikonoční řehtačky, ale hlavně jestli je znala Francie 17. století? Zlatá řehtačka (v tom slova smyslu, jak pojem používáme my) nedává moc smysl, jaký by to asi vydávalo zvuk, kdyby ozubené kolečko i plíšek byly kovové? Když se člověk podívá na obrázky, tak je vcelku rozdíl mezi tím, co dal pan místodržící dceři služky dle představ čtenářů české verze a co jí dal v reálu . (Na obrázku jsou řehtačky stříbrné, ale i tak.) Když už jsme u chrastítek, takhle mohlo vypadat to Florimondovo: Hortenzie, která nesla homoli drahocenného cukru, zakopla o Florimonda, který vycházel z kuchyně a zuřivě mával stříbrným chrastítkem se třemi zvonečky a dvěma skleněnými kuličkami. To stačilo, aby vypukl skandál. „Nejenže jsme se kvůli ní zkompromitovali,“ ječela Hortenzie, „ale ještě tu překáží a já se nemůžu věnovat domácnosti! Neustále mě vyrušují a otravují. Hlava mě bolí jako střep. A zatímco já padám únavou, madame přijímá svého advokáta nebo se courá po ulicích pod záminkou, že chce osvobodit svého odporného manžela, po jehož penězích se jí stýská.“ (...) „Pojď sem, Florimonde,“ zavolala na dítě, „vidíš přece, že tetu Hortenzii unavuješ. Vůně z marmelád jí zatemňují mozek a začíná bláznit.“ Dítě se k ní rozběhlo a mávalo svou zářivou hračkou. To vybičovalo Hortenziinu zuřivost až k nepříčetnosti. „Zrovna jako to chrastítko!“ ječela. „Moje děti nikdy nic takového neměly. Fňukáš, že nemáš peníze, a synkovi koupíš tak drahou hračku.“ |
Autor: | moirra [ 27 úno 2024, 17:00 ] |
Předmět příspěvku: | Re: Honorine de Peyrac |
Pokiaľ viem Fantina šila Honorine zelenú sukničku a čiapočku podľa opis z knihy. Len nechápem prečo neviem nájsť Honorine s čapičkou. Pripomínam naše šitíčka: https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... %2A#p21957 https://www.flickr.com/photos/90236063@ ... 2969177541 https://www.flickr.com/photos/90236063@ ... 540775343/ ------------------------------ Myslím že aj Bardagne kúpil Honorine chrastítko a nie rapkáč.Treba mrknúť do Francúzskeho originálu. To posledné chrastítko pasuje dokonale k opisu z knihy k tomu čo dostal malý Florimond. Slovná prestrelka medzi Hortenziou a Angelikou vždy dokonale pobaví. |
Stránka 2 z 2 | Všechny časy jsou v UTC+02:00 |
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Limited Český překlad – phpBB.cz |