Rochat - Najväcsi klebetnik v Stredomori sa mi prave stazoval ze nema
v postavach vlastnu rubriku.

Damy sa len mohli dopustit takej nedbanlivosti????

Takze vazeny pan Rochat, na tomto mieste sa hlboko ospravedlnujeme,
a na uvod hned uvedieme par vasich nesmrtelnych vyrokov z kanonu:

V očích mu zajiskřilo.
„To bude ale senzace, až se vrátím do Kandie. Nikdo mi nebude věřit, že to takhle dopadlo.
Žena, která utekla z harému Mulaje Ismaila… Uprchlá otrokyně, která se dokázala vrátit do
křesťanské země… Budu jediný, kdo bude moci dosvědčit, že je to pravda. Viděl jsem vás!“
„Pane, neslíbil jste mi, že budete mlčet?“
„To je pravda,“ vzdychl zklamaně Rochat.
Zamračil se a dopil sklenici. Však on už to nějak vymyslí, aby mohl všechno odvyprávět, a
přitom nikoho nejmenovat a nezmínit se ani o La Rochelle.

Ilustracia: La Rochelle v 17 Storoci:



„Takže,“ uzavřel, „Rescator opustil Středomoří. Přestože vás nezískal zpět, musel splnit
slavnostní přísahu, vždyť Mezzo Morte svou také splnil. Vlci musí držet slovo. Ale předtím vyzval
Mezzo Morteho na souboj. Alžírský admirál se stáhl až do hloubi nějaké saharské oázy, aby mu
unikl, a tam vyčkal, až jeho nepřítel zmizí. Rescator proplul Gibraltarským průlivem. Zmizel v
Atlantickém oceánu.
A do této chvíle nikdo neví, co se s ním stalo,“ skončil Rochat zasmušile. „To
je ale smutný příběh, padá na mě beznaděj!“

Spomenme si co povedal Rochat Angelike v la Rochele:

„Krásná otrokyně se zelenýma očima, ať bůh větrů vede vaši loď daleko od smutného
osudu, jaký vás teď pronásleduje. I když vaše krása, kterou jste kdysi podmanila celou Kandii, je
dnes přísně tajená, nelze popřít, že si nezaslouží takové pohrdání. Víte, co vám přeju? Aby Rescator
zakotvil v La Rochelle a znovu vás unesl.“

Neskorsie sa Angelika zasnivala:

Dojímá mě tajemnost toho příběhu, pomyslela si.
Jak zapomenout na ten měkký plášť z černého sametu, jenž ji halil, na ten zastřený, trochu
skřípavý hlas?
„V mém paláci jsou růže … tam budete spát…“


Ilustracny obrazok:
Pán konzul Rochat v domácom oblečení snívajúci o Rescatorovi a jeho dobrodružstvách.

Chci ty trepky!!!

dasha píše:

Chci ty trepky!!!

Tu v našej Kandii vo Viedni ich Turbanovci predávajú na kilá.
Oni ich totižto dodnes stále radi nosia.

Ale beda ti Dasha keď ti nejaké kúpim, a ty ich potom nebudeš nosiť!

Na tomto mieste pripomínam že pán Konzul Rochat sa zoznámil s Angelikou hneď po tom čo dorazila do Kandie a bol nesmierne prekvapený že je nejaká Konzulka - keď sa za ako takého v Kandii zrejme pokladal on.

Úrad Konzula v Kandii si Angelika kúpil na začiatku manželstva s Filipom, v nádeji že jej to pomôže udržať sa pri dvore.

Tuto úryvok z príchodu do Kandie:

Angelika se bezděky zachvěla.
„Otroky? To všechno jsou obchodníci s otroky?“
Savary neodpověděl, protože k Hermesu si klestila cestu jakási ubohá loďka. Na přídi stál Evropan s vypelichanými péry na klobouku a v pochybném oblečení a držel miniaturní vlaječku, velkou jako kapesník: zlatá lilie na stříbrném poli!
„Francouz,“ vykřikla znovu Angelika, která se přes Savaryho sarkastické poznámky snažila objevit spojence mezi krajany. Cestující na člunu ji zaslechl a po chvíli váhání si o kousek posunul klobouk, což se mohlo pokládat za pozdrav Angelice.
„Je d’Escrainville na palubě?“ křikl. (...) Z kabiny vyšla Ellis, zářivě se usmála a pak přistoupila k Angelice a šeptla jí:
„To je pan Rochat, francouzský konzul. Nechceš si s ním promluvit? Možná by ti pomohl… přinesu vám francouzské víno.“
„Ach, už si vzpomínám,“ poznamenala Angelika. „Pan Rochat! To je jméno správce mého úřadu v Kandii. Snad pro mě bude moci něco udělat.“ Pan Rochat si mezitím uvědomil, že ten mladý muž na zádi je žena v jezdeckých šatech, a přistoupil blíž.
„Vidím, že starého bracha d’Escrainvilla se drží štěstí. Dovolte, abych se představil, krásná pasažérko. Rochat, francouzský královský konzul v Kandii.“
„Markýza du Plessis-Belličre, majitelka úřadu francouzského královského konzula v Kandii.“
Obličej pana Rochata vyjadřoval velice smíšené pocity: ohromení, nedůvěru, pochybnost.
„Copak jste neslyšel, že jsem ten úřad koupila?“ zeptala se mírně Angelika.
„Jistěže, ale dovolte, abych vyjádřil lehké překvapení, madame. Budu-li předpokládat, že jste skutečně markýza du Plessis-Belličre, co vás přimělo k tomu, abyste se vydala až sem? Rád bych si vaše tvrzení ověřil.“
„Budete se muset spokojit s mým čestným slovem, pane. Váš brach markýz d’Escrainville mi ukradl pověřovací listiny včetně všech úředních papírů, když nás na moři přepadl…“
„Rozumím,“ hlesl nepříliš skvělý diplomat a vrhl daleko drzejší pohled na skupinku, kterou Angelika tvořila spolu se starým Savarym. „Vy jste prostě na palubě starého přítele d’Escrainvilla hosté z donucení.“
„Ano, mistr Savary je můj poradce a správce.“ Savary se okamžitě vžil do své role.



Pán Rochat na Facebooku:

https://www.facebook.com/profile.php?id=100008825628903

Už sme tu dlho nerochatovali. Nikto nieje viac romantický ani väčší rojko fanúšik veľkomožného pána Rescatora,
ako pán Rochat.

Rochat se napil.
„Tak takhle to bylo. Předpokládám, že se na mě dnes nezlobíte, že jsem na tu skutečnost upozornil pana Rescatora. Je to muž, jemuž jsem přece jen za leccos zavázán. Je velice štědrý, peníze pro něho nic neznamenají. A navíc to byl přes to přese všechno váš pán a je normální, když člověk pomáhá tomu, kdo se snaží získat zpět svůj majetek… Čemu se smějete? Máte dojem, že jsem víc Orientálec, než bych měl? No, prostě jsem ho upozornil. Jenže právě když hodlal vyplout na Maltu, přišel posel od Mezzo Morteho… Proboha, co je vám?“
„Víte přece, jakou má Mezzo Morte pověst, musí vám být tedy jasné, že jsem v jeho přítomnosti nezažila příjemné chvíle,“ odsekla Angelika vzrušeněji, než jí samotné bylo milo.
„A tak Rescator odplul do Alžíru. Nikdo z nás neví, co se tam odehrálo. Když říkám z nás, myslím tím všechny, kdo tam ve Středozemí žije, plaví se a obchoduje… Doslechli jsme se toho jen velice málo. Zdá se, že Mezzo Morte začal Rescatora vydírat. Buď se nikdy nedozví, co se s vámi stalo, nebo mu Mezzo Morte prozradí, kde jste, ale žádá, aby odpřisáhl, že navždy opustí Středozemní moře a nechá tam vládnout jeho jediného, alžírského admirála…
Mnozí tvrdili, že je blázen, když si myslí, že Rescator dá na vážky svou obrovskou moc a ještě větší bohatství, svou neotřesitelnou pověst obchodníka se stříbrem, a obyčejnou otrokyni, ať je jak chce krásná…
Ale Mezzo Morte zřejmě věděl, co činí, neboť Rescator… ten hrdý, neporazitelný Rescator vyklidil pole…“
„Přijal to?“
„Ano.“
Koloniální úředník jako by se zasnil.
„Naprosté šílenství… Nikdo nechápal… Jediné vysvětlení je, že jste v něm vyvolala nejen touhu… ale lásku. Kdoví?“
Angelika ho poslouchala se zatajeným dechem.

Veľmi sa mi páčil tento obraz la Rochelle ako ilustrácia k stretnutiu Angeliky a Rochata v LA ROCHELLE.

Rochat je výborná figurka, jejich setkání v La Rochelle mě vždy chytne u srdce, ještě jak mluví o její lásce aniž by to tušila. A navíc výborně komický. Tato scéna je skvělá. Nevím jestli i ty si autor té skvělé fikce, jak se po letech Rochat s Recatorem setká, ale v podobě Hraběte, ta mě vyloženě rozesmála

Ano Lole, Rochat je skvelá postavička. A tých fikcí na tému Rochat sme mali viacero.

Dnes som sa rozhodla pridať kúsoček z 9 dielu, teda z Diablice - kde veľkomožný pán Rescator vykonáva z Rochatom činnosť vskutku nezvyčajnú:

Rescator vraví Angelike na začiatku knihy, keď jej vyznáva lásku:

"Tuhle pevnost jsem budoval, když jsem byl sám. Ztratila jste se z mého života. Něco ve mně se však nesmířilo s myšlenkou, že jste mrtvá. Už to, že jsem našel Florimonda a Cantora, bylo jako příslib. Přijde, říkal jsem si, má milovaná se vrátí... Bylo to bláznovství, ale cítil jsem to... bylo to nedlouho předtím, než jsem vyplul do Evropy.
Na té cestě jsem náhodou potkal ve španělském přístavu Rochata a ten mi řekl: Ta Francouzka se zelenýma očima, víte, ta, co jste ji koupil v Kandii... žije. Je v La Rochelle. Nedávno jsem ji tam viděl...
Jak vyjádřit nezvládnutelnou radost, která mě v tu chvíli zasáhla jako blesk. Jako by se roztrhlo nebe.
Dobrák Rochat. Zahrnul jsem ho otázkami. Objímal jsem ho jako nejdražšího přítele...
Ano, osud k nám byl dobrotivý, přestože nás někdy vedl poněkud klikatými cestami." Políbil jí obě ruce. "Tak mu pořád důvěřujme, lásko moje."

Hahaha Veľkomožný pán Rescator objíma pána Rochata... ten teda musel byť na pokraji mdlôb keď ho objímal jeho idol

tak tú scénu by som chcela vidieť na vlastné oči, ak to videli chlapi z posádky, museli byť z toho mimo... a Jason už vtedy prestával chápať svet a chytal sa určite za hlavu

No vo Francúžtine je to zasa trochu inak:

Túto pevnosť som si postavil osamote. Zmizla si z môjho života. A predsa, hlboko vo mne niečo nedokázalo prijať myšlienku na tvoju smrť. To, že som našiel Florimonda a Cantora, už bolo ako predtucha nejakého prísľubu. Príde, - vravel som si potichu sám pre seba - ona príde, moja milovaná...“
Bolo to šialené, ale inštinktívne som tu doplnil určité detaily... pre teba... Bolo to tesne pred časom, keď som sa mal vrátiť do Európy, na tú cestu, keď som náhodou stretol na španielskom nábreží Rochata, ktorý mi povedal:
„Tá Francúzka so zelenými očami, vieš, tá, ktorú si kúpil v Kandii... žije. Je v La Rochelle. Pred chvíľou som ju tam videl...“.
„Ako môžem vyjadriť bleskovú radosť z takejto chvíle! Akoby sa na mňa rúcalo nebo! Statočný Rochat! Zahrnul som ho otázkami. Správal som sa k nemu ako k drahému priateľovi...
Áno, osud bol k nám láskavý, aj keď niekedy išiel veľmi kľukatými cestami. Pobozkal jej obe ruky.
- Dôverujme mu aj naďalej, láska moja.