Čísi nohy hbitě vyběhly po schodech, dveře se rozletěly a na prahu se objevil Florimond. „Poslal jste pro mě, otče?“
Joffrey de Peyrac se na něj usmál. Přistoupil k synovi, pozoroval upřímnou a statečnou tvář mladíka, s nímž v posledních létech trávil čas jak při práci, tak se spolu účastnili nejrůznějších vědeckých i dobrodružných výprav.
„Synu, jak víte, král nám právě vrátil všechny naše tituly, pozemky a majetek. Neříkám slávu, protože tu jsme si získali sami na cestách kolem světa. Pokud jde o čest… Přiznám se vám, že čest a pocty, které mě čekají ve Versailles, mě zas tak moc nelákají. Jsem dobrodružný šlechtic, zvyklý vděčit za všechno jen sám sobě a nebrat ohled na žádného pána. Stačí mi, že vím, čeho jsem schopen a co dokážu a o nějaký vděk či vyznamenání nestojím. Rád se chlubím tím, co jsem dokázal, a ne tím, co mi kdo daroval. Naopak jsem ale přesvědčen, že vášnivý a pilný mladý člověk by si zasloužil pomoc a úkoly, jež ho jsou hodny. Pružnost myšlení patří k mládí, pokud je natolik inteligentní, že se dokáže poučit. Jste můj dědic. Mnohokrát už jste prokázal své schopnosti. Jste na své mládí zkušený a moudrý, umíte v pravou chvíli mlčet a v pravou chvíli promluvit.
Nepotřebujete čekat na mou smrt, abyste mohl užívat svého majetku a svých titulů. Stanete se pánem našeho panství. Dobrovolně se ho vzdám ve váš prospěch. Tyto listiny to potvrzují. Jste mým dědicem a jste daleko schopnější než já splnit úlohu, kterou král od svých šlechticů očekává. Odplujete první lodí, která napne plachty.
![Sailor :sailor:](./images/smilies/icon_sailor.gif)
(...) Neradujte se, budete mít velkou odpovědnost. Musíte obnovit slávu Languedoku, zvelebit náš majetek a jako vyslanec Nového světa dbát i na naše zájmy tady v Kanadě a nedopustit, aby se k ní pařížští politici chovali lhostejně. A pak máte ještě jedno velice delikátní a obtížné poslání, jež zvýší vaši prestiž u dvora. Král
je smutný a trpce nese tíhu oficiálností a jezuitských příkazů a zákazů. Informoval jsem se. Zatím ho rozptyloval pan de Saint-Aignan. Jakmile se octnete na pevné zemi, převezmete jeho úlohu. Neváhejte platit za to, abyste tu roli směl hrát. Máte k ní všechny předpoklady. Vyniknete v tom natolik, že král, který má rád lesk a zábavy, se bez vás brzy nedokáže obejít. Budete žít u dvora. A to bude bojiště, na němž získáte první ostruhy…
Ale o tom si ještě budeme mít čas promluvit. Tady jsou listiny, podle nichž jste ode dneška hrabě de Peyrac de Morrens d’Irristru a pán našeho majetku. Hned zítra je oficiálně potvrdí v zastoupení krále pan guvernér.“
Celá tá posledná kapitola, ten rozhovor medzi otcom a synom je úžasná.
![Ach :ach:](./images/smilies/icon_ach.gif)
![Applaus :applaus:](./images/smilies/icon_applaus.gif)
Toto je fakt vtipné čo vraví Joffrey Florimondovi:
A
![King :king:](./images/smilies/icon_king.gif)
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)
Inak, objavila som zábavnú scénu znázorňujúcu vylodenie kapitána Phipsa v Quebecu v roku 1690. Pre tie čo nevedia Anglicky, ten mladý muž čo s ním šermuje si s Phipsa uťahuje volajúc ho namiesto Generál Phips
Colonel Ships
![Laughing :lol:](./images/smilies/icon_lol.gif)
![Ach :ach:](./images/smilies/icon_ach.gif)
![Swordplay :swordplay:](./images/smilies/icon_swordplay.gif)
(v roku 1690 to už mal 31 rokov)
https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 252#p32252