Tereza píše:

A tak jako Mimi i mně pobavil mistr Georges. Tohle je "pravá" hláška kamaráda, která opravdu "potěší":

To teda hej!

PS. Písali sme úplne v rovnakom čase. nebolo tu nič a keď som stlačila tlačítko odoslať, tak tu už boli
vaše feedbacky. Takže telepatia.

Tereza píše:

A tak jako Mimi i mně pobavil mistr Georges. Tohle je "pravá" hláška kamaráda, která opravdu "potěší":
Mistr Georges na vteřinu zaváhal, obzvláště protože ho Marie-Claire nepřátelsky propichovala safírovým pohledem, ale rychle se vzpamatoval. „Tak to dámě musíme dopřát tu nejlepší péči. Všechny sestřenice mistra Desgreze jsou u nás vítány!“

moirra píše:

HA-HA-HA

ten Mistr Georges sa vždy pred dámami postará o Desgrezovú reputáciu ...

spomeňme si čo o niečo neskoršie koncom roku 1660 vyhlásil pred Angelikou:
„Ale ale, je mi to jasné! Další oběť nesvědomitých záletů. Chceš, abych ti ji dal do pořádku,než se s ní potěšíš, co, ty nenapravitelný sukničkáři!"

Není nad to, mít dobré přátele, kteří nás podrží . Vtipné je, že tuhle hlášku si Georges rozhodl říct sám, původně jsem vůbec neměla v úmyslu mu něco takového vkládat do úst! Ale ti dva si o to říkali, s tou kamufláží na příbuzenstvo si sami vběhli do pasti.

mimi píše:

Kolik sestřenic před Marie-Claire asi Desgrerz přivedl do lázní?

Možná radši nevědět . Ale zas na druhou stranu, byl zodpovědný, co se prevence pohlavně přenosných chorob týče .

Tereza píše:

To pouštění žilou byl příšerný zvyk.

Z našeho pohledu určitě ano - a třeba já, se svým chudokrevným vzhledem, bych to asi moc dlouho při chřipce nevydržela. Ale tehdy to bylo opravdu hodně rozšířené... Zaujalo mne v jedné historické beletrii, že proti tomuto ustálenému a velmi rozšířenému zvyku brojili chirurgové - kteří měli naprosto jiné postavení, než jak je chápeme dnes, a tehdy měli zakázáno vykonávat klasické lékařské úkony. Takže jako doktoři kolikrát fungovali lidé, kteří toho o anatomii a fungování lidského těla mnoho nevěděli .

moirra píše:

PS: a znovu musím pochváliť skvelý opis Paríža 17 storočia

Ty víš, že bez Tebe a Turgota by to nikdy nebylo ono .

mimi píše:

Popis oholeného, vymydleného pana ochránce s vlhkými staženými vlasy, to je prostě z pera znalkyně a odbornice na Desgreze.

Tak u tohohle, když jsem to psala, se přiznávám, že jsem si asi uslintla do klávesnice .

Tereza píše:

Docela mě překvapilo, že už při Marii - Claire se Desgrezovi honily v hlavě myšlenky na práci u policie. Při čtení románu zůstala otázka jak přesně proběhla jeho cesta k policii tak trochu viset ve vzduchu. Nebo jsem na nějakou důležitou pasáž zapomněla?
V novém zpracování Angeliky je ten moment, kdy dostane nabídku přejít k policii, docela dobře zpracovaný.

Tak to zase nevím já . Vybavuji si jen tu pasáž, která je už ve vydání původním, kde Desgrez potkává Angeliku v převleku za abbého a přiznává se, že když ho nebaví nahánět klienty na schodech Justičního paláce, přivydělává si prací u policie. Z toho jsem usoudila, že už nějakou dobu pro ni příležitostně pracoval, aniž by ovšem bylo řečeno OD KDY... Nebo něco uniklo mně?

Tereza píše:

A už vím , kdo je ta malá tajemná "potvůrka",jak ji trefně nazvala Vznešená slečna.

A já už vím, kde se ten omyl zrodil - když se Angelika při příležitosti slavnostního návratu krále poprvé setkává se svojí budoucí sokyní, Anne Golon uvádí, že tato má oči safírové... Tak tedy nevím - měla Montespanová oči ultramarínové nebo akvamarínové? Co koukám na její portrét od Deckera, vypadají spíše světle modré .

PenelopaW píše:

Tereza píše:

A už vím , kdo je ta malá tajemná "potvůrka",jak ji trefně nazvala Vznešená slečna.

A já už vím, kde se ten omyl zrodil - když se Angelika při příležitosti slavnostního návratu krále poprvé setkává se svojí budoucí sokyní, Anne Golon uvádí, že tato má oči safírové... Tak tedy nevím - měla Montespanová oči ultramarínové nebo akvamarínové? Co koukám na její portrét od Deckera, vypadají spíše světle modré .

No to sa musíme pozrieť aké slovo použila pani AG v originále

Primi Visconti píše:

O atraktivite pani de Montespan však existuje všeobecná zhoda. "Blond vlasy," napísal jej súčasník a kronikár Primi Visconti, "veľké blankytne modré oči, ohnutý, ale dobre tvarovaný nos, malé pekne červené ústa, veľmi krásne zuby - jedným slovom, perfektná tvár.

viac:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 289#p24289

myslím že je vidno aj na tom portréte že tie oči boli svetlomodré

zaujímavý článok vysvetlujúci okrem iného prečo majú všetky bábätká modré oči:

https://zeny.iprima.cz/moda-krasa/mate- ... jsou-hnede

moirra píše:

Primi Visconti píše:

O atraktivite pani de Montespan však existuje všeobecná zhoda. "Blond vlasy," napísal jej súčasník a kronikár Primi Visconti, "veľké blankytne modré oči, ohnutý, ale dobre tvarovaný nos, malé pekne červené ústa, veľmi krásne zuby - jedným slovom, perfektná tvár.

myslím že je vidno aj na tom portréte že tie oči boli svetlomodré ;

Takže nakonec měla pravdu Benzoni s tím ultramarínem .

moirra píše:

PenelopaW píše:

(…) Anne Golon uvádí, že tato má oči safírové... Tak tedy nevím - měla Montespanová oči ultramarínové nebo akvamarínové? Co koukám na její portrét od Deckera, vypadají spíše světle modré .

No to sa musíme pozrieť aké slovo použila pani AG v originále

Dívala jsem se do původního českého vydání:

K osmé hodině zastavil před domem dost omšelý kočár slečny Athénaís de Tonnay-Charente. Byla to hezká dívka se svěží tvářičkou: zlaté vlasy, zrůžovělé tváře, alabastrové čelo
ozdobené muškou. Modré šaty jí výborně ladily se safírovýma očima, mírně vypoulenýma, ale živýma a chytrýma.

A takto je to ve FJ:

Vers 8 heures le carrosse, assez dédoré, de Mlle Athénaïs de Tonnay-Charente, s'arrêta devant la maison. C'était une belle fille toute en teintes fraîches : cheveux d'or, joues rosés, front de nacre
rehaussé d'une mouche. Sa robe bleue seyait merveilleusement à ses yeux de saphir, un peu globuleux, mais vifs et spirituels.

Takže fakt safírové... Jenže safíry jsou tmavě modré!


Více k tématu barvy očí mme de Montespan zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=98

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Docela mě překvapilo, že už při Marii - Claire se Desgrezovi honily v hlavě myšlenky na práci u policie. Při čtení románu zůstala otázka jak přesně proběhla jeho cesta k policii tak trochu viset ve vzduchu. Nebo jsem na nějakou důležitou pasáž zapomněla?
V novém zpracování Angeliky je ten moment, kdy dostane nabídku přejít k policii, docela dobře zpracovaný.

Tak to zase nevím já . Vybavuji si jen tu pasáž, která je už ve vydání původním, kde Desgrez potkává Angeliku v převleku za abbého a přiznává se, že když ho nebaví nahánět klienty na schodech Justičního paláce, přivydělává si prací u policie. Z toho jsem usoudila, že už nějakou dobu pro ni příležitostně pracoval, aniž by ovšem bylo řečeno OD KDY... Nebo něco uniklo mně?

Odpovědi na toto téma byly přesunuty sem: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 210#p24267

Při příležitosti svátku svatého Martina další malý kousíček fikce, při němž lýtka mírně chytnou už i panu advokátovi.

Přikládám obrázek obou zmíněných přístavů. Pokud by někdo měl bližší zájem o to, jaké přístavy na Seině v Paříži fungovaly, zde má jejich výčet:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Liste_des ... s_de_Paris

K přístavu Saint Landry více od Moirry zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =15#p24309
Nábřeží Celestýnů a Přístav Saint Paul: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =15#p24312

A při konci víkendu malá hádanka: Kdo se jednoho červencového rána na přístavy Saint Landry a Port au bled díval z okna?


...pro ty, co neradi hádají (ale nesmí prozradit pointu těm, co jsou soutěživí), nápovědy zde:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... =45#p21143
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 689#p22512

Penelopo, hezký kousíček fikce.

Marie-Claire si plavbu ve společnosti svého zachránce pěkně užívala.
Tak se těším na další vyprávění.

aj Penelopa ďakujem ti za túto zmienku:

Dívku zajímalo, komu palác patří, protože erbovní znamení nade dveřmi nepoznávala. Desgrez, který znal Paříž skutečně jako svoje boty, jí odpověděl, že si jej nechal postavit jakýsi šlechtic z jihu, prý ohavně znetvořený, o kterém se šušká, že objevil kámen mudrců a věnuje se černé magii. Jak jinak lze totiž vysvětlit, že i přes svůj vzhled má četné úspěchy u žen?

a toto ma neskonale pobavilo:

Marie-Claire se otřásla odporem, ale Desgrez ji uklidnil: „Sice jsem toho pána nikdy neviděl, ale vsadím se, že lidské řeči i v tomto případě opět přehánějí. Určitě má jen pár jizev po neštovicích a možná k tomu trochu kulhá. A voilá: pověst o jižanském ďáblovi je na světě!“

pár jizev po neštovicích

inak jízvy po neštovicích mal v skutočnosti Louis XIV

Kulhavého ďábla se jim zahlédnout nepodařilo, ale nedaleko paláce měla svůj krámek květinářka, a tak Desgrez, aby dívku rozptýlil, u ní pro Marii-Claire koupil svazeček frézií.
ROMANTIKA !

kytice Frezii na predaj v Parížskej štvrti Marais nechýbajú ani v dnešných časoch

tento krásny opis som neodolala ilustrovať. páni tam teda bola poriadna zácpa:

https://soundlandscapes.files.wordpress ... 07/071.jpg

mapa: Plan de Gomboust, 1652

a tá posledná skvelá romantická scénka z Marie-Claire a Desgrezom nemá chybu
doslova cítim ako medzi nimi poletujú iskry pekne napísané

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... mboust.jpg

PS: ďalší dôkaz toho že menej je niekedy viac a že hrdinovia nemusia byť holí v posteli ani mať sex aby scéna
mala dokonalý erotický náboj

Právě jsem si přečetla poslední pokračování tohoto nesmírně poutavého příběhu a mám chuť.... si nechat pustit žilou. Marie-Claire je tak vláčná, romanticky naladěná, že se jí i tak drsný muž jako Desgrez jeví jako ten nejjemnější a nejpřitažlivější chlap na světě...prostě úžasná část.
To bylo velmi podmanivé čtení...jako bych tam na té loďce byla s nimi.

A hned jsem se i podívala, jak krásně vypadají kulaté vikýře pod břidlicovou střechou. Pařížký palác hraběte de Peyrac musel být opravdu úchvatný.

A zase mi něco vrtá hlavou - tentokrát se jedná o floru. Vlastně už u fikce Mimi ( jednalo se myslím o Mademoiselle Chocolat a část s kaméliemi, které jsem si pak také vypůjčila do příběhu o Danielovi a Lauře) jsem tak trochu pátrala, které druhy květin se daly v Paříži v 17.století běžně koupit. Stále ale narážím na jazykovou bariéru .
S těmi fréziemi(dnešní podoba řezaných květin je většinou výsledek šlechtění ), které mají původ v jižní Africe, se možná Desgrez pěkně plácl přes kapsu .

Tereza píše:

A hned jsem se i podívala, jak krásně vypadají kulaté vikýře pod břidlicovou střechou. Pařížký palác hraběte de Peyrac musel být opravdu úchvatný.
.
S těmi fréziemi(dnešní podoba řezaných květin je většinou výsledek šlechtění ), které mají původ v jižní Africe, se možná Desgrez pěkně plácl přes kapsu .

ten v Toulouse bol síce reensančný ale ten v ulici Beautreillis Joffreyovi staval Manzart pokiaľ si správne spomínam ...


no to asi budeš mať pravdu s tými Fréziami Tereza - aj keď ich Angelike buchol Borderie do ruky vo filme, zrejme ešte v tom čase v Paríži neboli k mání, oni sa Fréziami volajú až po tom čo tak boli pomenované
po tomto nemeckom botanikovi: Friedrich Freese (1794-1878) a pomenoval ich tak Botanik Christian Friedrich Ecklon ktorý Frezie ako prvý botanicky skatalogizoval
FAZIT: keby sa už predtým bežne predávali museli by byť už dávno v botanickom katalogu)

Tereza píše:

To bylo velmi podmanivé čtení...jako bych tam na té loďce byla s nimi.

Kdybych tam byla já, tak jak se znám, ještě než by ke mně Desgrez došel, tak bych omdlela a vypadla do vody... A s romantikou byl konec. Ještě že Marie-Claire byla na ztrátu krve zvyklá .

Tereza píše:

A zase mi něco vrtá hlavou - tentokrát se jedná o floru.

moirra píše:

no to asi budeš mať pravdu s tými Fréziami Tereza - aj keď ich Angelike buchol Borderie do ruky vo filme, zrejme ešte v tom čase v Paríži neboli k mání, oni sa Fréziami volajú až po tom čo tak boli pomenované
po tomto nemeckom botanikovi: Friedrich Freese (1794-1878) a pomenoval ich tak Botanik Christian Friedrich Ecklon ktorý Frezie ako prvý botanicky skatalogizoval
FAZIT: keby sa už predtým bežne predávali museli by byť už dávno v botanickom katalogu)

A to jsou ty detaily, které mi dokáží v půl šesté ráno, po dvou hodinách těhotenské nespavosti, zkazit náladu . Člověk si řekne: nemohu spát, zkontroluji e-maily, ejhle, reakce na fikci! A pak nemůže spát o to víc . Když jsem to psala, tak jsem taky zjišťovala, co v Paříži kvete, ideálně celoročně. A Moirra mi tehdá ty frézie, které osobně mám moc ráda, odkývala .

A k té ceně... Třeba koupil opravdu jen KYTIČKU ve velikosti korsáže - jako se kdysi ještě prodávaly na ulicích konvalinky . Hele, nekažte mi to s těma kytkama, jó?

Angelika má ve filmu v ruce frézie? Myslíš scénu na lodi se senem?? Nejsou to jiné kytky .


P.S.: Další kousek šoupnu zítra, pak ve čtvrtek a hlavní nálož přijde o víkendu .

PenelopaW píše:

Angelika má ve filmu v ruce frézie? Myslíš scénu na lodi se senem?? Nejsou to jiné kytky .

no ja neviem čo sa týka pestovaných kvetov som "talentovaný" botanik ako kozel záhradníkom

Ty kytky jsou asi krásenky, čeleď hvězdnicovité.

Penelopo, Desgrez ty frézie teoreticky mohl koupit (skleníky, oranžérie), jistě si připlatil - jak romantické . Já jen, že už mě kdysi zarazily ty kamélie. A to proto, že např. brambor lilek byl tenkrát často pěstován jen jako okrasná rostlina. A také jsem si všimla ve filmu v Angelice, markýze andělů váz plných ukázkových šlechtěných holandských mečíků.

Ale !!!! Pěkně odvádíš pozornost - p r o t o ž e stále nevím, jak se Marie- Claire doopravdy jmenuje!

Terezo, k těm kaméliím jen zatím stručně. Inspirovala mě výstava na zámku v Kroměříži a fantazie přenesla do fikce.
Více doplním později.

Tereza píše:

Ty kytky jsou asi krásenky, čeleď hvězdnicovité.

Jsi dobrá! Koukaly jsme na to ještě s mámou a kromě té čeledě jsme to nedaly. Ovšem i u krásenek je na české wikipedii napsané, že je do Evropy přivezli až počátkem 18. století, takže nebudu jediná, kdo se seknul .

Nicméně jisté je, že frézie to nejsou .

https://cs.wikipedia.org/wiki/Krásenka_zpeřená
https://cs.wikipedia.org/wiki/Frézie

Kdo by to byl řekl, že člověk zabrousí i do botaniky...

Tereza píše:

Pěkně odvádíš pozornost - p r o t o ž e stále nevím, jak se Marie- Claire doopravdy jmenuje!

Nu, já myslím, že někdy v průběhu příštího týdne by ses K O N E Č N Ě mohla dočkat .

mimi píše:

Terezo, k těm kaméliím jen zatím stručně. Inspirovala mě výstava na zámku v Kroměříži a fantazie přenesla do fikce.
Více doplním později.

Však jsem si Tvůj nápad půjčila i do příběhu o Danielovi a Lauře .

Tereza píše:

mimi píše:

Terezo, k těm kaméliím jen zatím stručně. Inspirovala mě výstava na zámku v Kroměříži a fantazie přenesla do fikce.
Více doplním později.

Však jsem si Tvůj nápad půjčila i do příběhu o Danielovi a Lauře .

Terezo, je mi ctí.

Rod Camellia byl popsán v roce 1753 Carl Linnéem a pojmenován na počest českého botanika Georga Kamela, který působil v 17. století jako jezuitský misionář na Filipínách. Kamel vydal herbář Herbarium aliarumque stirpium in insula Luzone Philippinarum (česky Herbář rostlin ostrova Luzon na Filipínách). Rostliny zde popsané Kamelem mají zkratku Kamel. Ačkoliv Kamel ve svém díle jeden z druhů kamélie vylíčil, Linné při svém popisu této rostliny z Kamelovy práce paradoxně nečerpal.[1]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Camellia

PenelopaW píše:

Nicméně jisté je, že frézie to nejsou .Kdo by to byl řekl, že člověk zabrousí i do botaniky...

ha ha Angelikologia je holt komplexná veda Naša jediná šanca sa dozvedieť čo sa v tom čase pestovalo a predávalo
bude zrejme nájsť niekde aké kvety sa pestovali v sklenníkoch a záhradách kráľa slnko

ale možno sa zachovali aj nejaké dokumenty o predavačkách kvetín ....a samozrejme nezabudnime na obrazy

moirra píše:

aj Penelopa ďakujem ti za túto zmienku:

Dívku zajímalo, komu palác patří, protože erbovní znamení nade dveřmi nepoznávala. Desgrez, který znal Paříž skutečně jako svoje boty, jí odpověděl, že si jej nechal postavit jakýsi šlechtic z jihu, prý ohavně znetvořený, o kterém se šušká, že objevil kámen mudrců a věnuje se černé magii. Jak jinak lze totiž vysvětlit, že i přes svůj vzhled má četné úspěchy u žen?

Snad Tě tedy potěší i další narážka na rodinu .

Penelopo, v tomto pokračování se mi líbilo, jak Desgrez jako muž viděl Hortenzii a sdělil svůj názor Marie-Claire.

„Tak to vidíte. Naše nesympatie jsou vzájemné,“ odtušil advokát, když Hortenzie Fallotová de Sancé zmizela a oni se opět dali do chůze. „Ani trochu nezapadám do jejího světa upjatých soudních úředníků z Cité, kteří s důstojnými a přísnými tvářemi z ranní mše ihned odcházejí do Justičního paláce a jejichž jedinou zábavou je hra koulené na nábřeží. Přitom bych se nebál označit ji za pěknou, kdyby se pořád netvářila jako zkyslé mléko.“


A vzpomínky na společná studia s panem Fallotem ukazují, že Hortenziin manžel nebyl vždy jen upjatý a seriózní.

„Gaston měl v tomhle ohledu větší štěstí. Jako student sice nedosahoval tak výborných výsledků jako já, ale byly to jeho mince, které nám nejednou umožnily ohřát se v nějakém kabaretu. Navázali jsme velmi výhodné spojenectví, které postupně přerostlo v přátelství a vzájemný respekt. Věřím, že to díky svému postavení dotáhne daleko. Škoda jen, že si nevybral milejší manželku,“ šibalsky mrknul na závěr a rozpačitá chvíle byla překonána.

Děkuji .

S Hortenzií problém nebyl, ale trochu bojuji s Fallotem: Když je v knize popisován jeho vzhled, Angelika ho tipuje na třicátníka. Což by znamenalo:

- že buď vypadal starší nebo byl starší než
- buď studoval později nebo déle (zatím jsem pořád ještě nedohledala, jaký byl tehdejší systém studia, ale na základě F. L. Věka matně tuším, že asi nebylo odvislé od věku a studenti si mohli zkoušky rozložit, udělat si ve studiu pauzu apod.)

Nejsem teď na počítači a nemám u sebe časovou osu s dětmi de Sancé, ale kdyby byl Fallot stejně starý jako , nebyla by pak Hortenzie starší?

Asi naskočím do teleportu a půjdu varovat Desgreze, aby se nevracel domů a raději zabaraboval třeba s Fallotem, jinak tento večer (ne)dopadne dobře (teda - jak pro koho, důsledky nevyjímaje).

Mít na sobě šaty , že kterých se nejsem sama schopná dostat a s hříšnými myšlenkami čekat cudně s jehlou v ruce, až mě z nich vysvobodí Desgrez - to je sen snad každé čtenářky tohoto fóra .


A vzpomněla jsem si na tyto pasáže, které dokládají komplikace dam při oblékání a při svlékání. V podstatě tenkrát stačilo do dámy trochu "drcnout" a ocitla se naprosto bezbranná v pozici na zádech jako nějaký brouk :

Umírala touhou se také natáhnout do polštářů. Bránil jí v tom vyztužený živůtek. Barbarské
brnění, které ji tísnilo a nutilo držet se zpříma, jí v tu chvíli připadalo jako symbol přísné výchovy,
poskytující hříšnicím čas se rozhodnout. Zdálo se jí však nemožné vstát a bez vysvětlení odejít.
Vlastně se jí ani nechtělo. Opravdu, vůbec ne. Zůstala sedět. Díky korzetu. Je to skutečně skvělý
vynález! Určitě ho vymyslel Spolek svátosti oltářní. ...
Najednou pružně vyskočil, vrhl se k ní a ona vzápětí ležela v měkkých polštářích, které se
poddaly tvaru jejího těla a zahalily ji pronikavou vůní. Bej Bachtiari se krutě usmíval, pevně ji držel
a skláněl se k ní. Angelika ..........Princ lehce povolil stisk a naprosto zmateně ji pozoroval.
Angelika nedokázala vstát. Polštáře byly příliš měkké. Rozesmála se. Necítila se
nepříjemně, naopak, všechno jí připadalo zářivé a veselé, jako by místnost zaplavilo slunce.....„Tak mi pomozte vstát,“ podávala mu blahosklonně ruku.

Tereza píše:

Asi naskočím do teleportu a půjdu varovat Desgreze, aby se nevracel domů a raději zabaraboval třeba s Fallotem, jinak tento večer (ne)dopadne dobře (teda - jak pro koho, důsledky nevyjímaje).

Tak toto bych si chtěla přečíst! V mých představách hledáš Desgreze v Justičním paláci, pak u Tří holí, ... Čím dál zoufalejši, aby nebylo pozdě, abys ho nakonec našla, jak někde pod mostem hází žabky do vody a nechává Sorbonne honit racky. Představíš se mu jako "Váš dobrý přítel" s tím, že pro něj máš dobrou radu. A až mu nastíníš, oč jde a proč se za žádnou cenu nesmí vrátit večer domů, vzbudí to jeho zájem a naopak se rozhodne vyrazit ihned. Protože "přece tu chuděrku malinkou nemůže nechat v těch těsných a přiléhavých - polk - šatech nechat jít spát." Sepiš, prosííím! Chci si přečíst argumentaci a protiargumetaci .

Teda Penelopo, pěknou pastičku jsi ve svém pokračování připravila svému oblíbenci.
Jsem moc zvědavá, jak si s tím poradí nebo naopak.
Už vidím, jak po návratu do svého skromného příbytku, spatří Marie-Claire v krásných šatech. Ta se na něho podívá těma svýma modrýma očima a požádá ho, aby jí pomohl.

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Asi naskočím do teleportu a půjdu varovat Desgreze, aby se nevracel domů a raději zabaraboval třeba s Fallotem, jinak tento večer (ne)dopadne dobře (teda - jak pro koho, důsledky nevyjímaje).

Tak toto bych si chtěla přečíst! V mých představách hledáš Desgreze v Justičním paláci, pak u Tří holí, ... Čím dál zoufalejši, aby nebylo pozdě, abys ho nakonec našla, jak někde pod mostem hází žabky do vody a nechává Sorbonne honit racky. Představíš se mu jako "Váš dobrý přítel" s tím, že pro něj máš dobrou radu. A až mu nastíníš, oč jde a proč se za žádnou cenu nesmí vrátit večer domů, vzbudí to jeho zájem a naopak se rozhodne vyrazit ihned. Protože "přece tu chuděrku malinkou nemůže nechat v těch těsných a přiléhavých - polk - šatech nechat jít spát." Sepiš, prosííím! Chci si přečíst argumentaci a protiargumetaci .

Keďže sa mi tu vďaka mojej bujnej fantázii mihajú rozličné filmové varianty horepopísaného pred očami,
revem od smiechu aj od dojatia

a súhlasím: A až mu nastíníš, oč jde a proč se za žádnou cenu nesmí vrátit večer domů, vzbudí to jeho zájem a naopak se rozhodne vyrazit ihned.

a ha ha ha toto si Tereza vystihla:

Citovat:

Mít na sobě šaty , že kterých se nejsem sama schopná dostat a s hříšnými myšlenkami čekat cudně s jehlou v ruce, až mě z nich vysvobodí Desgrez - to je sen snad každé čtenářky tohoto fóra .

PenelopaW píše:

.... V mých představách hledáš Desgreze v Justičním paláci, pak u Tří holí, ...

Ač nerada, musím Tě Penelopo zklamat. Z teleportu v nejbližší době asi nic nebude. Sice jsem se včera v podvečer pod vlivem několika souběžných faktorů o něho skutečně pokusila, ale je to tak náročný proces, že ne vždy se vydaří a tak jsem místo k Justičnímu paláci nakonec zamířila do vlastní postele .

On si chlapec poradí i beze mne .

Tereza píše:

Ač nerada, musím Tě Penelopo zklamat. Z teleportu v nejbližší době asi nic nebude. Sice jsem se včera v podvečer pod vlivem několika souběžných faktorů o něho skutečně pokusila, ale je to tak náročný proces, že ne vždy se vydaří a tak jsem místo k Justičnímu paláci nakonec zamířila do vlastní postele .

Jsem velmi, velmi, velmi, velmi smutná .

Tereza píše:

On si chlapec poradí i beze mne .

Jestli to bylo na Terezin či vlastní popud se již asi nedozvíme, nicméně plním slib a přidávám pokračování . Tentokrát, jelikož jsem se rozhodla nebýt sadista a nekouskovat zrovna tuto část na menší díly, jsem musela přidat formou samostatného příspěvku, neboť jsem přesáhla povolený maximální počet znaků .


Následující text může obsahovat spoilery:

Stejně jako Andrzej Sapkowski očekávám, že mé texty čtou vzdělaní čtenáři, ale pokud by někdo s tou latinou přece jen bojoval, tak zde je překlad:

Hodie non sciunt quid erit in crastinum. = Dnešek neví, co zítřek přinese.
Vespera ad mane, sapientius est. = Ráno je moudřejší večera.
Carpe diem quam minimum credula postero! = Užívej dne a zítřku (budoucnosti) věř co nejméně.
Qui dormit, non peccat. = Kdo spí, nezlobí.
Acta non verba! = Činy, ne slova!
Ad omnia paratus. = Ke všemu připraven.


A mimochodem, stále platí výzva najít pro každou z kapitol nějakou ilustrační, odpovídající a vystihující píseň. Mne napadla tato:

https://m.youtube.com/watch?v=k3Fa4lOQfbA

Ale věřím, že tentokrát by se těch skladeb mohlo najít víc .

Penelopo, myslím, že jsi vybrala tu správnou píseň.

To bylo krásné, dlouhé, romantické a jemně erotické vyprávění.

„Vypadáte jako víla,“ prohlásil, ale když se na něj rychle podívala v zrcadle, neusmíval se.
„Víly prý ztrácí svoji nesmrtelnost, když…“ začala mluvit a náhle zmlkla, protože si uvědomila, že z její asociace mu musí být jasné, na co myslí.
„Když stráví noc se smrtelníkem?“ dořekl za ni. Jeho pohled potemněl.


Líbila se mi i ta trocha váhavosti u Desgreze. Je to chlap, co má rád ženy a rád se miluje, ale nevyužil by situaci ve svůj prospěch.

„Jestli to má být váš způsob, jak mi poděkovat za záchranu života, tak vás upozorňuji, že nic takového po vás nežádám,“ zašeptal jí vedle ucha jeho sametový hlas. Zvedla oči a v zrcadle se střetla s jeho temným pohledem. Bylo v něm něco, co ji vyděsilo a současně rozechvělo.

Desgrezovi na ní záleží, když se ji snažl přesvědčit a i trochu varovat, že není ten pravý muž pro ni. No, Marie-Claire si prosadila svou.
Pobývat v jeho společnosti, to muselo skončit, tak jak to dopadlo.

Nechyběl popis jeho vzrušujícího těla.

Přesto, že Desgrezl navštěvoval lázně, tak zůstával přírodní.

Začala se osmělovat a spolu s prvními plachými vzdechy mu začala důvěrné doteky oplácet. Přejížděla prsty po jeho zarostlém hrudníku, sledovala linii jeho paží, ústy vyhledala ta jeho, zajela mu rukama do vlasů a tiskla se k němu.


Jsem zvědavá, jak se jejich vztah bude vyvíjet dál.

mimi píše:

Penelopo, myslím, že jsi vybrala tu správnou píseň.

Co jsem si našla překlad textu, tak i ten docela sedí .

mimi píše:

Nechyběl popis jeho vzrušujícího těla.

U Terezy jsem to vytušila už hodně dávno, ale těší mě, žes přišla s coming-outem a také se přiznala, že Tě bere . Jak vidno, nejsem na fóru jediná .

Komentáře píšu obvykle ihned po přečtení. Ale tentokrát jsem si musela dát odstup.
A může za to Desgrez.

Nejdříve bych chtěla smeknout před Marie-Claire. Byla kouzelná - nezalekla se a necouvla, přestože si Desgrez zkraje nebral servítky - jako to ovšem dělá pokaždé, když jsem svědkem nějaké jeho "akce." Ovšem zhostil se této nabídnuté příležitosti jako velký profesionál.

Já měla pro toho policajta vždy slabost - ovšem ta se ubírá poněkud jiným směrem, než který mi autorka fikce podsouvá . Právě teď, když má ve svém pokojíku Marii- Claire mě znovu přesvědčil, že je lépe získat v něm věrného přítele než nevěrného milence. A to ten proutník beze sporu je. Děvčata jsou z něho paf a on toho umí hezky využít. Je na čase, aby brzy potkal zelenoočku, která si z něho nesedne na zadek.

Autorce skládám velkou poklonu . Tuto část jsem vnímala jako regulérní únos čitatelky na erotickém obláčku.

Tereza píše:

Komentáře píšu obvykle ihned po přečtení. Ale tentokrát jsem si musela dát odstup.

A já pořád čekala na komentáře a říkala si: "Sakra, ženský, takovou scénu vám tu naservíruju a vy nic!"

Tereza píše:

Nejdříve bych chtěla smeknout před Marie-Claire. Byla kouzelná - nezalekla se a necouvla, přestože si Desgrez zkraje nebral servítky - jako to ovšem dělá pokaždé, když jsem svědkem nějaké jeho "akce." Ovšem zhostil se této nabídnuté příležitosti jako velký profesionál.

Musím říct, že ti dva se mi při psaní hrozně cukali a do té postele se jim pořád nechtělo a nechtělo. On se zdráhal, ona byla kvůli tomu načuřená a dotčená, takže ji veškerá nálada přešla... musela jsem je tam přitlačit trochu násilím. A to tomu milování všechno hrálo do karet! Záchrana, romantický hrdina, ona se mu nasáčkuje to malého bytu, on jí vidí svlečenou, vezme ji do lázní, plují spolu po Seině, řece patřící zamilovaným, pak má na sobě ty utažené šaty... Musím říct, že v mých pubertálních náctiletých fantaziích na to hupsli hned tu první noc bez jakýchkoli cirátů a bylo vymalováno .

Tereza píše:

Já měla pro toho policajta vždy slabost - ovšem ta se ubírá poněkud jiným směrem, než který mi autorka fikce podsouvá .

Nabízí se zcela krystalická otázka: KAM?

Tereza píše:

Právě teď, když má ve svém pokojíku Marii- Claire mě znovu přesvědčil, že je lépe získat v něm věrného přítele než nevěrného milence. A to ten proutník beze sporu je. Děvčata jsou z něho paf a on toho umí hezky využít. Je na čase, aby brzy potkal zelenoočku, která si z něho nesedne na zadek.

Na zlatovlasou bohyni se smaragdovýma očima si bude muset ještě rok počkat... Uvidíme, co nám ten rok přinese .

Tereza píše:

Autorce skládám velkou poklonu . Tuto část jsem vnímala jako regulérní únos čitatelky na erotickém obláčku.

Ó, děkuji! Některé z obratů, jak může Moirra, která byla informována v přímém přenosu, vznikaly v mých ranních hodinkách nespavosti. A vcelku jsem ráda, že se mi podařilo udržet notu nejasných opisů a nezabíhat do přespřílišných explicitních popisů a opisů aktu. Tak snad jste si alespoň v duchu zavzdychaly jako Marie-Claire .

PenelopaW píše:

A já pořád čekala na komentáře a říkala si: "Sakra, ženský, takovou scénu vám tu naservíruju a vy nic!"

Tereza píše:

Komentáře píšu obvykle ihned po přečtení. Ale tentokrát jsem si musela dát odstup.

Také jsem si musela dát trochu odstup, než jsem se pustila do hodnocení.

Slabost pro Desgreze také mám. Je to skutečná postava. Víme o něm dost, ale zase ne tolik, kolik bychom si přály.

V knihách je kolem něho takové tajemno. Dozvídáme se jen to, co souvisí s Angelkou a vlastně ho vnímáme také jejíma očima. To jeho soukromí odkryté není. Tak může začít pracovat fantazie. A to je dobře. Hezky si počteme.

Nu, původně jsem chtěla dnes nechat jen ten obecný úvod, jako jakýsi teaser, ale nakonec jsem se rozhodla být štědrá a věnovat Vám i kousek společného sobotního rána obou hrdinů. Nevím, jestli erotický obláček zafunguje i tentokrát, ale minimálně jeden "dárek" by Terezu v textu mohl potěšit .

Ovšem s ohledem na svoji štědrost očekávám, že se v komentářích taky pořádně rozepíšete, co se Vám líbilo, nelíbilo, nad čím jste áchaly a tak! Bo se blížíme ke kapitolám, které mám ještě takové neotesané, a každá zpětná vazba mi pomáhá je cizelovat .

Úvod se mi moc líbil.
Já naivka měla vždy Colberta za většího dobráka a on a všichni tam okolo jsou nachlup stejní, jako ti tady okolo.
Po Fouquetovi zbyla skutečně nějaká milostná konverzace, nebo sis toto .......dnes v noci nebude spát ve svém pokoji, ale u ní, což mu potvrdilo i diskrétní psaníčko donesené sluhou Tonnelem. Jeho kazeta milostných vyznání bude následujícího rána jistojistě střežit další sladké tajemství.......... vymyslela?

Chudák Marguerite, ta to má asi už spočítané .

A ti dva .....ti jsou prostě skvělí. Přinutit Desgreze, aby vyměknul, to už je opravdu výkon. Asi je to tím, že je Anna bezprostřední a na mladou dívku z vyšší společnosti není vůbec komplikovaná - mluví stručně, krátce, nevyzvídá, žádosti předkládá jasně, nestěžuje si.

Desgrez byl v knize mužem noci, který přicházel nečekaně a nezván. Vidět ho takhle po ránu a navíc v situaci, která byla i pro něho jistě nezvyklá a kdy ho upřimnost Anny zjevně i párkrát zaskočila, byl pro mě zážitek .

Penelopo, já zatím jen stručně.

Úvod - intriky.

Úvahy manželky pana domácího, který si stěžuje na bouřlivý život svého podnájemníka. Nad tím jsem se usmívala.

Hrdinka se probudí a dívá se na spícího Desgreze.

Tušila, že jde o poblouznění, že advokát má možná někde snoubenku nebo milou, že spřádat sny o společné budoucnosti je naivní a bláhové, přesto se v tu chvíli romantickým myšlenkám poddala a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se každé ráno probouzeli vedle sebe. A každou noc předtím se spolu milovali.

Desgrezovo varování, že není muž na ženění. Hned lišák uhodl, co se jí honí hlavičkou.

Lehká děva Marguerite, to jsem zvědavá, jak dlouho se bude po Paříži procházet v modrých šatech. Navíc je tmavovlasá.

Samozřejmě se těším na další osudy teď už Anne a Desgreze.

P.S. Někde jsem četla, že Fouquet měl v ložnici na zdech a na stropě zrcadla. Jen už nevím, v které knize to bylo.

Tereza píše:

Chudák Marguerite, ta to má asi už spočítané .

mimi píše:

Lehká děva Marguerite, to jsem zvědavá, jak dlouho se bude po Paříži procházet v modrých šatech. Navíc je tmavovlasá.

Já si říkala, že ten název kapitoly není moc kryptický... Tak pšt, třeba to ještě někdo neodkryl .

Tereza píše:

Já naivka měla vždy Colberta za většího dobráka a on a všichni tam okolo jsou nachlup stejní, jako ti tady okolo.

Třeba mu chuděrkovi křivdím a v reálu tak zlý nebyl... Chtěla jsem se odvolávat na AG, která udělala toho zlého z Ludvíka - odsoudil nevinného hraběte de Peyrac jen proto, že ho v lesku předstihoval a nic po něm nechtěl... než mi došlo, že totéž Ludvík udělal - a ne za moc dlouho - samotnému Fouquetovi, a to se taky předtím nezdráhal prokazovat mu přízeň a velké pocty, takže chudák Veverka usnula na vavřínech a žila v domnění, jak je bezpečná.
Ex post se panu Colbertovi omlouvám, netuším, zda by byl schopen vydat rozkaz k vraždě, ale v příběhu holt nějaký ten záporák být musel .

Tereza píše:

Desgrez byl v knize mužem noci, který přicházel nečekaně a nezván. Vidět ho takhle po ránu a navíc v situaci, která byla i pro něho jistě nezvyklá a kdy ho upřimnost Anny zjevně i párkrát zaskočila, byl pro mě zážitek .

Tak snad Tě Desgrez ještě párkrát zaskočí . Tady jsme ještě v období před kánonem, takže mohu fabulovat a vymýšlet si. Takový ten ironický, cynický Desgrez, to je otázka až jeho policejní kariéry, kdy ho život pořádně proškolil s tím čarodějnickým procesem. Říkám si, že předtím - i když toho určitě hodně prožil a viděl - si ještě mohl dovolit být někdy lehce naivní či idealistický. Jak teď čtu knihy znovu a šťourám do nich hodně do hloubky, zaujalo mne např. tato scéna:

Soudní dvůr se odebral k poradě, čehož využila Carmencita a sehrála svoji "posedlou scénku". Desgrez jako jediný vyskočil, aby to označil za podvod, přičemž byl strážemi briskně vyveden, Carmencita se svlékla, válela po zemi apod., než ji zpacifikovali. Soudní síň byla vyklizena a Angelika s Desgrezovou sestrou šly advokáta hledat ven. Našly ho v hospůdce, kde si Angelika položila hlavu na stůl a začala se smát - Desgrez si nejprve myslel, že pláče, a tak po ní vyděšeně pokukoval. To vyděšené pokukování mne zaujalo. "Pozdější" Desgrez by ji poplácal po rameni (nebo po zadku), prohodil něco sarkastického, co by ji vrátilo na zem, ale pokud by byl vyděšený z ženského pláče, rozhodně by to nedával najevo. Tak si říkám, že mladý advokát Desgrez ještě neměl tak dobré mimikry a občas mu to "ujelo".

Tudíž: kdyby mu to někdy ujíždělo s dívkou Annou, tak ho prosím nesuďte tak přísně .

mimi píše:

P.S. Někde jsem četla, že Fouquet měl v ložnici na zdech a na stropě zrcadla. Jen už nevím, v které knize to bylo.

Zrcadla v ložnici jsou i můj sen! Pan Fouquet je mi rázem o něco víc sympatický . Nu, zajímalo by mne, jestli to bylo v oficiální ložnici, kde spal s manželkou, nebo v nějakém tajném hnízdečku!

Tereza píše:

Po Fouquetovi zbyla skutečně nějaká milostná konverzace, nebo sis toto .......dnes v noci nebude spát ve svém pokoji, ale u ní, což mu potvrdilo i diskrétní psaníčko donesené sluhou Tonnelem. Jeho kazeta milostných vyznání bude následujícího rána jistojistě střežit další sladké tajemství.......... vymyslela?

Odpověď jsem vložila sem: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 382#p24382


Dnes se podíváme do zákulisí, co on i ona dělali, když odešel za prací...

Citovat:

„Jste dostatečně krásná i bez šatů,“ ujistil ji, ale pak si i on uvědomil, jak se ta věta dá pochopit.

Ja som si viac ako istá že o dvozmyselnosti tej vety vedel už skôr ako ju vyslovil.
Trefná poznámka: „Nečerti se hned, má milá! Kdo by tušil, že v Louvru lze najít panenské jablíčko?“


ha ha tato konverzacia ma pobavila:

Citovat:

„Takhle ovšem panny nelíbají,“ ironicky se ušklíbl koutkem úst.
Dívka opět cítila, jak v ní vše začíná vřít.
„Říkala jsem, že jsem nikdy neměla milence. Netvrdila jsem, že jsem se s nikým nelíbala!“
„Očividně. A teď mne líbej znovu.“

Dezgrez vskutku odolával statočne - ale keďže tvrdohlavá slečna sa raz rozhodla,
bol to dopredu prehraný súboj.

Ako vravela moja pokojná babka: žiadny chlap nieje tak svätý
aby si nechal utrhnúť rukáv na košeli, keď ho ťahá do postele ženská, ktorá sa mu skutočne páči a vzrušuje ho.

Na to, ako bola mladá dáma zo začiatku hamblivá, nabrla veru poriadnu odvahu.

Konec kapitoly páté, v níž dojde k utržení jednoho svěžího kvítku... Obligátní otázka: nějaká ilustrující píseň?

Ze vzdělávacích odkazů tentokrát jen o katedrále Notre-Dame:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Katedrála ... me_(Paříž)

Tak. Já to s tou Kopretinou tušila! A v souvislostí s ní mě napadá tato smuteční píseň (i když je to píseň o skonu muže), zejména slova špatně ho zabili, špatně pochovali...:
https://www.youtube.com/watch?v=FjHC2bRcFcI

A myslím, že Desgrez podcenil sebe i Annu - té dívce po něm určitě nezůstanou jen blednoucí vzpomínky. Vždyť Anna teď prožívá pravděpodobně největší dobrodružství svého života.

Myslím, že v knize Řeka Bohů vyřešila hlavní hrdinka kamufláž ztráty panenství tak, že si dala nožík pod matraci a řízla se po aktu někam ke kotníku . Ženich byl navíc lehce podroušen, svalil se a usnul, takže čest byla zachráněna.

Tady na foru je vlákno, který díl se komu nejvíc líbil. A můj oblíbený je A. Ccesta do Versailles. Líbilo se mi, jak se Angelika drápe o nuly nahoru a také zde bylo hodně pro mě nových informací o tom, jak těžké bylo prorazit, jak sevřeně fungovaly cechy apod. Tato část je toho důkazem :
.....Následujícího dne má přijít do tesařova domu, kde s ní stávající hospodyně probere potřebné instrukce, a pokud bude s podmínkami služby souhlasit, budou podepsány příslušné dokumenty. Tesař má povinnost ohlásit nástup nové služebné na radnici, ale to už si zajistí sami.....
Hospodyně sepisovaly pracovní svlouvu? A nová služebná se musela hlásit na radnici? Sice je to už chvíle, co jsem četla román, ale budu muset příležitostně některé části románu oprášit, mám na mysli ty okolo hospody pana Bourjuse, Angeliky a cechů.

Tereza píše:

Tak. Já to s tou Kopretinou tušila! A v souvislostí s ní mě napadá tato smuteční píseň (i když je to píseň o skonu muže), zejména slova špatně ho zabili, špatně pochovali...:
https://www.youtube.com/watch?v=FjHC2bRcFcI

Kopretinu jsem, pravda, příliš nezašifrovala , ta došla i každému z betačtenářů . Ale, ač je mi jí líto, Anna aspoň zůstala naživu.

Díky za píseň! Konečně se to hudebně hnulo!

Ovšem já bych měla už konečně vyhledat terapeuta, neboť mne ihned začala napadat nový text:

Zabili, zabili, dívku Kopretinu,
míří teď v Chatelet, místo na hostinu.
Byla tu, není tu, Sorbonna u plotu...

Tereza píše:

A myslím, že Desgrez podcenil sebe i Annu

Příběh ještě nekončí, tak uvidíme...

Tereza píše:

Myslím, že v knize Řeka Bohů vyřešila hlavní hrdinka kamufláž ztráty panenství tak, že si dala nožík pod matraci a řízla se po aktu někam ke kotníku . Ženich byl navíc lehce podroušen, svalil se a usnul, takže čest byla zachráněna.

Je fakt, že kdybych po své svatební noci chodila se zabandážovaným kotníkem, můj muž by si - podobně jako citovaný ženich - nevšiml naprosto ničeho...
Někde jsem četla recept, jak to prováděli v nevěstinci, tuším, že to bylo ve Fanny Hillové, ale připadalo mi to těžce jako autorova fantazie. Hrdinka tam myslím měla v pelesti nějakou skrytou dutinu, kde měla ampulku s husí krví. Po celou dobu hrozně vyváděla a ač byl zákazník podměrečný chudák, řvala u toho, jak to šíleně bolí, takže nakonec se ani pořádně nedostal dovnitř, a potěšen svými rozměry se nechal opít rohlíkem a skončil i na tu ampulku. Ale jak píšu výše, řekla bych, že Cleland, když to v tom vězení pro dlužníky psal, hodně popustil uzdu fantazii .

Tereza píše:

Hospodyně sepisovaly pracovní smlouvu? A nová služebná se musela hlásit na radnici? Sice je to už chvíle, co jsem četla román, ale budu muset příležitostně některé části románu oprášit, mám na mysli ty okolo hospody pana Bourjuse, Angeliky a cechů.

Ha! Abych citovala klasika: Nemám tě ráda, mlékaři Dane .

Přiznám se bez mučení páně Aubinova, že toto jsem nijak dopodrobna nezkoumala a vycházela z vlastních pochybných představ, získaných povrchní znalostí historie a z četby beletrie, jak to v té době fungovalo. Angelika se např. v době Joffreyova zatčení hlásila na radnici v Templu. V tuhle chvíli lze argumentovat tím, že Temple byl "město ve městě", ale obdobně to měly i jiné pařížské čtvrti, z nichž některé sledovaly pohyb lidí a např. v nájemních domech policie vykonávala kontroly a zjišťovala, jestli tam třeba nelegálně nekvete prostituce apod. Ale na druhou stranu, neexistovaly doklady totožnosti a už Pitaval píše o tom, že stačilo uvést falešné jméno a člověk se policii a úřadům úspěšně ztratil v moři obyvatel. (Stejně tak Angelika uvedla jméno paní Martinová a až nějakou dobu po procesu opat Templu poslal rychtáře, že už není žádoucí, aby tam bydlela, protože zjistili, že ve skutečnosti je to vdova po odsouzeném čaroději.)

Tipuji, že každá z pařížských čtvrtí to mohla mít trochu jinak, protože správa města byla hodně rozdrobená (což jsem četla v souvislosti s nástupem La Reynieho do funkce u Bluche, který píše, že nový policejní velitel to měl hodně složité, protože v každé části města měl trochu jiné kompetence od samosprávy), takže můžeme zavřít obě oči a představovat si, že v Marais si hlídali i nově nastoupivší služky .

Co se uzavírání smlouvy týče, říkám si, že to asi nebylo ve smyslu dnešního pracovního práva, ale nějaká dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem proběhnout musela. Ústní domluva by však později mohla činit potíže, takže si mohli na počátku vyjasnit očekávání a podmínky písemně, což bylo výhodné pro obě strany. Každopádně pasáže týkající se zaměstnávání služebnictva a podmínek výkonu služby berte do budoucna s rezervou, protože v tomto ohledu to nemám podložené a je to opravu FIKCE.

V odkazu na Cestu do Versailles a práci v hostinci mne naopak napadlo, že když se Angelika vyšvihla a získala palác v ulici Beautreillis, najímala za služebnictvo bývalé kumpány ze Dvora zázraků. A to taky muselo nějakou "právní" cestou proběhnout. Jak to tak vidím, tak místo žehlení dnes budu hledat zmínky o pracovním právu v období baroka .


P.S.: Čekala jsem spíše, že se někdo chytne na vdovu Trianonovou, ale očividně Travičská aféra frčí jako téma hlavně mezi mnou a Moirrou .

La Trianon byla reálně existující "čarodějnicí" (Francouzi pro tenhle typ živnosti mají dobové slovo divineress, pro které v ČJ není ekvivalent, a jež označuje osobu /ženu/ která se legálně živí věštěním, tvorbou horoskopů, prodejem nějakých kouzelných lektvarů apod.), a pokud moje děti dají, tak se s ní ještě setkáme ve třetí části fikce. Jinak vystupuje v knize od Hamelové o dceři Voisinky a v jiných knihách, které se věnují Travičské aféře (velký prostor má např. v The Oracle Glass od Rileyové, které mám pro ty, co disponují jazyky, v pdf v němčině a angličtině).

Penelopo, zase jsem si početla. Bylo to pěkně napínavé. Když se Desgrez nevrátil večer domů, tak jsem si říkala, jestli se tentokrát nedostal do problémů on.

K těm pracovně právním vztahům v době baroka ve Francii si myslím, že v té době možná dohoda ústní měla určitou váhu a asi větší než dnes. Hospodyně stála v hierarchii výše nad služkami, tak se k ní zaměstnavatel asi choval lépe, než k obyčejné služce. V 19.století byly běžné pracovní knížky a doporučení bývalé paní nebo pána. Možná, že i měšťané v té době chtěli nějaké doporučení předchozích pánů, buď písemné nebo třeba ústní. Obchody se asi uzavíraly také ústně a rukou dáním třeba před svědky. Říká se, že dané slovo dříve mělo jinou váhu než dnes. I v dnešní době myslím že může být smlouva uzavřena jen ústně, ale asi se každý chrání tím, co je psáno je i dáno.

Rue Jean-Beausire: https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_Jean-Beausire

Doporučuji ulici najít na Turgotově mapě (list č. 6, jako orientační bod nejlépe poslouží Bastila a brána sv. Antonína - ulice vede hned nalevo od nich)

Hôtel des Tournelles: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hôtel_des_Tournelles

Pro představu přidávám obrázek, jak mohl takový pěkný hrázděný dům té doby vypadat.

Opět moc hezké čtení, Penelopo.
Držím Anne palce, aby se jí v domě mistra tesaře dařilo, ovšem absence Desgreze zasáhla nejen ji, ale i mě .
Věřím, že se zase brzy objeví.

Ten hrázděný dům je přesně takový, jak jsem si představovovala bydlení Angeliky u pana Borjuse:

Angelika vyběhla pět pater, která vedla k Barbině pokoji, lehce jako víla. Domy v téhle
obchodní čtvrti byly nesmírně úzké a vysoké. Nakupily se na sebe ve středověku, když se město
obrovsky rozrůstalo a bylo třeba využít každé skulinky. V každém patře byly jen dvě místnosti,
nejčastěji dokonce jen jedna, a vedly k nim točité schody, které jako by chtěly vystoupat až do nebe.

Tak trochu se podobá domu s modrými dveřmi v romantické komedii Notting Hill.

Pěkné počtení na adventní zasněžený víkend.
Jak píše Tereze, vybrala jsi fotografii domu, který vyvolá vzpomínky na bydlení Angeliky u pana Borjuse.


Anna je šikovná, odvážná a samostatná. S úlohou hospodyně se popasovala velmi dobře. Není to žádná rozmazlená fiflena, to se mi na ní moc líbí.

Pan advokát samozřejmě chybí.
Moc ráda bych se dozvěděla, co dělal, když Anna odešla začít nový život.

Tereza píše:

Ten hrázděný dům je přesně takový, jak jsem si představovala bydlení Angeliky u pana Borjuse.
Tak trochu se podobá domu s modrými dveřmi v romantické komedii Notting Hill.

Notting Hill si už pořádně nepamatuji , ale s tím Bourjusem je to trefa do černého. Tento dům se skutečně nachází (nacházel?) v Paříži, jen ve čtvrti Marais, zatímco Bourjus měl hospodu a dům v Údolí chudoby blízko Velkého Chateletu. Ale domy se tehdá stavěly obdobným způsobem, takže klidně mohl vypadat nějak takhle. Možná by se s trochou snahy daly získat i nějaké stavební plány tehdejších budov - já disponuji jen těmi pro mostní domy, a ty přece jen byly trochu jiné..

mimi píše:

Anna je šikovná, odvážná a samostatná. S úlohou hospodyně se popasovala velmi dobře. Není to žádná rozmazlená fiflena, to se mi na ní moc líbí.

Anna je sympaťačka . Pokud mají fiktivní hrdinky odrážet ideální já svých autorek, tak ona je na rozdíl ode mne opravdu ideální . Nejenže bez reptání myje kastroly, ale ještě ani nemá tendenci Desgreze šmírovat a stíhat, jak bych to udělala já .

mimi píše:

Pan advokát samozřejmě chybí.
Moc ráda bych se dozvěděla, co dělal, když Anna odešla začít nový život.

Tereza píše:

ovšem absence Desgreze zasáhla nejen ji, ale i mě .
Věřím, že se zase brzy objeví.

Jelikož jste de facto mými jedinými čtenářkami zde na fóru (nebo jedinými, které se k tomu zde veřejně formou feedbacků hlásí), při příležitosti první adventní neděle Vás odměňuji vložením zbytku kapitoly (čímžto je zde opět výzva k nějakému hudebnímu doprovodu!). Snad bude částečně uspokojen i Mimiin zájem o to, co Desgrez v mezičase dělal .

Mimochodem: Ujal se někdo výzvy ke ztvárnění modrých šatů?

PenelopaW píše:

Ovšem já bych měla už konečně vyhledat terapeuta, neboť mne ihned začala napadat nový text:

Zabili, zabili, dívku Kopretinu,
míří teď v Chatelet, místo na hostinu.
Byla tu, není tu, Sorbonna u plotu...

ha ha len pokracuj ked som ja mohla skladat pamflety a prekaldat okcitancku poeziu - preco by si nemohla versovat?

.

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Hospodyně sepisovaly pracovní smlouvu? A nová služebná se musela hlásit na radnici? Sice je to už chvíle, co jsem četla román, ale budu muset příležitostně některé části románu oprášit, mám na mysli ty okolo hospody pana Bourjuse, Angeliky a cechů.

Ha! Abych citovala klasika: Nemám tě ráda, mlékaři Dane .

Přiznám se bez mučení páně Aubinova, že toto jsem nijak dopodrobna nezkoumala a vycházela z vlastních pochybných představ, získaných povrchní znalostí historie a z četby beletrie, jak to v té době fungovalo. (...)
Každopádně pasáže týkající se zaměstnávání služebnictva a podmínek výkonu služby berte do budoucna s rezervou, protože v tomto ohledu to nemám podložené a je to opravu FIKCE.
.

No nasadila si mi chrobaka do hlavy mozno bude nieco v tych zapiskoch z bastily - ci mali sluzobne nejake zmluvy

a ktomuto mam tiez malu vyhradicku:

Otočil se. Byla obrácena k němu a rozptýlené měkké světlo svíčky se jí odráželo v tmavých vlasech. Díky živnosti mistra Jehana se v celém domě mohlo svítit svíčkami téměř dle libosti, aniž by si jeho obyvatelé museli pořizovat běžné páchnoucí lojové lampičky.

pochybujem ze by bol Jehan tak stedry - sviecky som uz resersoval do fikce o mladom Joffreovi v Toulouse a zistila som ze material na sviecky bol tak drahy ze sa o nedopalky zo sviecok vo Versailles pisali zmluvy ktory sluzobnik ma pravo si zobrat , ich zvysky (tzv. nedopalky) z ktorych miestnosti

No napad z Kopretinou bol samozrejme genialny - aj to jej meno a j vsetko ostatne zapadlo do seba ako ozubene kolecka,
este k tomu napisem viac ked zistim az pokial si sa dostala kym som ja nemala cas Angelikovat

No prave mi tu zmyzol dlhocizny komentar ktory sa mi nechce opakovat, takze pokracujem:

„Udivuje mne vaše naivita a skutečnost, že jen tak věnujete garderobu, která stála celé jmění holce z ulice…

no Angelika bola este sialenejsia - v obdobi ked uz vedela ze nema peniaze rozdavala saty a Montespanke dokonca darovala briliantovy nahrdelnik pokial si spravne spominam .... take sialenstvo!

ach a Tereza sa konecne dozila praveho mena!

Citovat:

Náhle si všimnul na zemi ležícího složeného papírku. Automaticky jej zdvihl, rozbalil a začal číst. Kromě seznamu jakýchsi bylin na konci stálo „Mast na obnovu panenství - La Trianon“ a následovala adresa ulice ve čtvrti Marais.

no aj dnes sa najdu statisice zien ktore financuju kozmeticky priemysel tym ze veria na kadejake zazracne masticky a vodicky

hoho tak toto je bomba:

Citovat:

Desgrez měl pravdu, když Anně říkal, že nyní již po ní nikdo pátrat nebude. Ani jednoho z nich ale v tu chvíli vůbec nenapadlo, že její vzkaz pro bratra, začínající slovy „Jsem v pořádku“ dorazí ironií osudu do Burgundska až po zprávě o nálezu těla, jež současně oznamovala její smrt.

takze zatial som sa dostala k zaciatku 6 kapitoly - i ked som to uz priebezne citala , niektore veci som uz pozabudala

Penelopo, jako vždy hezké vyprávění.
Líbilo se mi vylíčení jejich setkání, kdy se Anna stala ošetřovatelkou následků nočního dobrodružství pana advokáta.
Jsem zvědavá, co bude dál. Těším se na pokračování.