Před časem jsem Tereze navrhla, že se pokusím napsat něco na téma, jak to mohlo být před Joffreyovou svatbou. Dala jsem malou ochutnávku ve čtenářských snech. Zvolila jsem situaci, kdy své rozhodnutí sděluje jako prvnímu příteli Bernardovi. Snad to přijde vhod v listopadovém večeru.

Náhodou mě napadne se podívat na fórum, jestli se tu náhodou neobjevilo něco nového a najdu tohle. Jsem hrozně zvědavá, co se z toho nakonec vyvine...

Andijos na oznámení o svatbě svého nejlepšího přítele reagoval hodně poklidnu, ale předpokládám, že si to vynahradí tím, že o to víc bude pít. Chudák Andijos a jeho hlava na druhý den ráno

Těším se na další pokračování... Vážně by mě zajímalo, jak arcibiskup zareaguje na to oznámení...

Hezké , těším se na pokračování. Zajímá mne nejen arcibiskupova reakce, ale i okolnosti ohledně pořizování Angeličiny garderoby - ušití zelených šatů dle barvy jejích očí .

Claro, jsem ráda, že se Ti krátké vyprávění líbilo. Díky.
O tomhle období se toho v knize moc nedovíme, tak se pokusím napsat své fantazie.

Penelopo, jsem ráda, že se Ti mé představy o předsvatebním období líbily.
O šatech jsem vždycky dost psala ve všech fikcích. Tak to zde také trochu zmíním.

Počteníčko mi přišlo absolutně vhod. Po několika dnech boje s bacily jsem konečně dostala chuť na kávu a k ní já vždy hledám něco pěkného ke čtení a ejhle - rozhovor dvou starých přátel!

mimi píše:

....O šatech jsem vždycky dost psala ve všech fikcích. Tak to zde také trochu zmíním.

V šatech se ten pán vždycky vyznal, o tom nebylo pochyb, ale mě kdysi napadla kacířská myšlenka - jak sakra mohl trefit třeba takové její svatební boty, když přijela do Toulouse na poslední chvíli

Citovat:

V šatech se ten pán vždycky vyznal, o tom nebylo pochyb, ale mě kdysi napadla kacířská myšlenka - jak sakra mohl trefit třeba takové její svatební boty, když přijela do Toulouse na poslední chvíli

No jo, to jsou ty drobnosti a maličkosti, nad kterými sice člověk na první čtení nepřemýšlí (alespoň já tedy ne), ale které ho trknou hned, jak se nad tím pořádně zamyslí. Já bych to tipla na informovanost Molinesových špehů, kteří Angeliku v klášteře sledovali a informovali našeho drahého plessiského správce, zda z Angeliky skutečně roste vhodná budoucí manželka hraběte de Peyrac

Clara píše:

Citovat:

V šatech se ten pán vždycky vyznal, o tom nebylo pochyb, ale mě kdysi napadla kacířská myšlenka - jak sakra mohl trefit třeba takové její svatební boty, když přijela do Toulouse na poslední chvíli

No jo, to jsou ty drobnosti a maličkosti, nad kterými sice člověk na první čtení nepřemýšlí (alespoň já tedy ne), ale které ho trknou hned, jak se nad tím pořádně zamyslí. Já bych to tipla na informovanost Molinesových špehů, kteří Angeliku v klášteře sledovali a informovali našeho drahého plessiského správce, zda z Angeliky skutečně roste vhodná budoucí manželka hraběte de Peyrac

Ano, s botami by to mohlo být těžší. Jsem také toho názoru, že mu pomohl Molines. Nechal hraběti ve zprávách poslat popis, jakou má Angelika postavu a možná třeba tipoval, že má malé nohy, jak se na šlechtičnu té doby slušelo. A když se vrátila z kláštera, tak to mohl nechat ověřit třeba u chůvy a poslat rychle další zprávy hraběti.

Terezo, jsem ráda, že ti počteníčko přišlo vhod. Doufám, že už Ti bude dobře.

Mě také fikce Vás ostatních zlepšují náladu a jsou pro mě inspirace k dalšímu psaní.

mimi píše:

Ano, s botami by to mohlo být těžší. Jsem také toho názoru, že mu pomohl Molines. Nechal hraběti ve zprávách poslat popis, jakou má Angelika postavu a možná třeba tipoval, že má malé nohy, jak se na šlechtičnu té doby slušelo. A když se vrátila z kláštera, tak to mohl nechat ověřit třeba u chůvy a poslat rychle další zprávy hraběti.

Pořád myslím na ty boty.
A všechny ty cesty přes třetí osoby se mi k uvažování pana Dokonalého nějak nepozdávají. Vzhhledem k tomu, že to nebyl žádný troškař, přidávám jinou teorii. Co takhle nechat k svatebním šatům ušít alespoň deset/dvacet párů střevíčků? Zákonitě jí pak některý pár musel padnout.

Terezo, to by takė šlo. Hrabě si to mohl dovolit. A nevhodnė střevíce mohl věnovat bývalkám.

Tereza píše:

mimi píše:

Ano, s botami by to mohlo být těžší. Jsem také toho názoru, že mu pomohl Molines. Nechal hraběti ve zprávách poslat popis, jakou má Angelika postavu a možná třeba tipoval, že má malé nohy, jak se na šlechtičnu té doby slušelo. A když se vrátila z kláštera, tak to mohl nechat ověřit třeba u chůvy a poslat rychle další zprávy hraběti.

Pořád myslím na ty boty.
A všechny ty cesty přes třetí osoby se mi k uvažování pana Dokonalého nějak nepozdávají. Vzhhledem k tomu, že to nebyl žádný troškař, přidávám jinou teorii. Co takhle nechat k svatebním šatům ušít alespoň deset/dvacet párů střevíčků? Zákonitě jí pak některý pár musel padnout.

mimi píše:

Terezo, to by takė šlo. Hrabě si to mohl dovolit. A nevhodnė střevíce mohl věnovat bývalkám.

Ha ha ha skvele teórie

Keďže ako vieme gróf nikdy nič neprenechával náhode - ja milé dámy pridávam svoje dve:

1. viem že každý obuvník ktorý v tom čase šil boty mal z dreva vytvorenú formu, alebo aspoň obkreslenú nohu -
takže Molines potreboval iba zájsť k obuvníkovi

2. mohli obkresliť Angelikyne topánky - alebo vziať pár starých ako vzor

ale teória s množstvom párov v rozličných veľkostiach sa mi pozdáva

Citovat:

A nevhodnė střevíce mohl věnovat bývalkám

no už si živo predstavujem ako na akejsi slávnosti majú všetky bývalky rovnaké topánky

inak Mimi pekné počteníčko s mojim obľúbencom Andijosom

Ale proč Ti nevěstu ještě neukázali, to ji před Tebou schovávají?" Chtěl vědět Bernard.
Hrabě de Peyrac se nejprve napil a potom se na svého přítele s úsměvem podíval.
"Neschovávají ji přede mnou, je v klášteře v Poitiers, kde se připravuje, tak jako jiné mladé šlechtičny na manželství."
"Na manželství s Tebou v kláštěře! Tak na to se musím napít. Nebo raději rovnou opít?" Zasmál se d' Andijos a rychle za sebou vypil dva poháry vína.


ha ha ha

Moirro, jsem ráda, že se Ti počteníčko líbilo. Díky.
Moc se mi líbí smajlík popíjejícího Andijose.

Až by se do paláce dostavily někteté bývalky, protože na všechny by se boty určitě nedostaly, pokukovaly po sobě a došlo by jim, že to byl žert pana Dokonalého. A on spolu s Bernardem by se dobře bavili.

mimi píše:

....O šatech jsem vždycky dost psala ve všech fikcích. Tak to zde také trochu zmíním.

Tereza píše:

V šatech se ten pán vždycky vyznal, o tom nebylo pochyb, ale mě kdysi napadla kacířská myšlenka - jak sakra mohl trefit třeba takové její svatební boty, když přijela do Toulouse na poslední chvíli

v tomto názore pridávam svoj hlas k moirre, v tom čase šili boty podľa formy...
jedna recenzia
Prvé topánky na opätku pochádzajú zo 16.storočia a boli podobné gréckym podstavcom. Práve tie si objednal kráľ Ľudovít XIV., ktorému imponovali všetky módne objavy. Práve tento panovník upozorňoval na svoje postavenie, navyše kládol dôraz na odllišovanie spôsobu obliekania medzi šľachtou a sedliakmi. Šľachtici nosili opätky červenej farby, šľachtičné bielej. Tento druh obuvi spôsobil rozmach až do 19.storočia. Avšak šilo sa stále bez asymetrie, čiže výroba nerozlišovala pravú a ľavú topánku. V tomto období dominovali najmä črievice a uprednostňovala sa pohodlná obuv.

a ďaľšia
Okolo roku 1600 začali vyrábať mokasíny, ktoré boli nosené už Babylončanmi. Začiatkom 17. storočia do rovných topánok sa začali dokladať podpätky. V tomto čase ženská obuv mala priemernej veľkosti podpätok a často sa vyrábala z hodvábneho textilu. V polovici 17. storočia sa na koženej obuvi vyrezávali drobné ažúrové motívy. V tomto čase sa aj postupne menila mužská obuv. Od 50. rokov 17. storočia fungovala forma čižiem siahajúcich pod členky nohy s vyšším, predlženým a useknutým zvrškom s klenkom o obdĺžnikovom tvare. Diametrálna zmena štýlu obuvi sa datuje na rok 1972, kedy sa zmenšili podpätky, ktoré pomaly zmizli z dvornej módy. V tom istom čase hodváb bol nahradený výhodnejšou kožou, ktorá bola ľahko prístupná. Podpätky vrátili do módy v šesťdesiatich rokoch 19. storočia. Dámska obuv s vysokým zvrškom bola vtedy šnurovaná alebo zapínaná na gombičky. Ženská obuv sa dostala do tempa v 1. polovici 19. storočia, kedy prišla móda na vyššie topánky. Práve vtedy úlohou ženskej obuvi bolo zdôrazniť štíhlu siluetu. Veľmi dôležite v navrhovaní módy boli: farba, vzorky a detaile.

tak si myslím že taký šikovný obuvník mal už predpripravené formy a typy a pod..

dobré, možeš pokračovať , som zvedavá, ako to bude pokračovať, D´Andijos to vzal v celku pokojne, ktovie, ako to prijal taký arcibiskup, hmmm?

Errnie, jsem ráda, že vyprávění se Ti líbilo. Díky.
Doufám, že i další části nezklamou.

Přidala jsem kratičké pokračko. Snad přijde vhod.

Vůbec se nedivím, že měl Andijos obavy z Peyracovy svatby. V podstatě měl strach, že v něm ztratí ne přítele, ale pečující manželku :

Zazvonil na sluhu a po jeho příchodu mu poručil, aby mu přinesl koňak, nejlepe celou láhev.
"Nic takového..." .... A zase jsi spal v botách!" Pronesl hrabě de Peyrac vyčítavě...
....Ale teď už opravdu konec polehávání. Až se vykoupeš, oblečeš a něco lehkého posnídáš, tak navrhuji projít se v parku. Přestalo pršet...


A taky díky za radu k dnešnímu Silvestru. Vzhledem k okolnostem a dnešnímu náročnému programu si ji beru k srdci. Jen se "modlím", ať se mi nějak v průběhu večera nevypaří z hlavy :
"Nesmíš míchat všechny druhy pití dohromady. Pij vždy jen jeden. A s jídlem to také nepřeháněj. Jíst pozdě v noci Ti nedoporučuji."

Skvělé pokračování. Díky za něj.

Musím říct, že d'Andijosovy myšlenky o poslušné Angelice hodně pobavily.

Skoro člověk lituje, že nevíme, co přesně mu šlo hlavou, když Angeliku poprvé uviděl v Monteloupu. Zda byl natolik okouzlen její krásou, že se mu všechno vypařilo z hlavy, nebo se začal obávat ještě víc, jak Joffreyova svatba ovlivní jeho přátelství a způsob jejich dosavadního života.

I když... řekla bych, že na ty myšlenky během cesty do Toulouse taky trochu potom došlo.

A starostlivá přítelo-matko-manželka Peyrac taky pobavila, jak už zmínila Tereza.

Jeanne, Terezo a Claro, těší mě, že se vypravění o společensky unaveném ďAndijosovi líbilo. Napsala jsem to už dříve, ale včera mě napadlo, že ze to může k Silvestru hodit.

Mimi, tvoju fikciu sme si dali ako bonbónik na Silvestrovskom Angelikologickom zraze vo Viedni ....

a keďže tam účinkuje môj obľúbenec, Andijos , ktorý nadovšetko miluje jesť a piť .... bola dokonalá



keď som sa na nový rok zobudila a treštila mi hlava môj súcit s úbohým Andijosom bol o to väčší

Jeanne nám predčítavala nahlas .... a ja som potajme očakávala že si Andijos oblečie plášť podšitý kožušinou,
konečne sa domotá do záhrady kde ho Joffrey bez okolkov sotí do koča a oznámi mu že musí ísť pre nevestu
do Monteloupu kde si ju zoberie v zastúpení
(samozrejme predvídavý Joffrrey prikázal pribaliť kufor plný šiat
na prezliekanie na túto príležitosť, aby mu jeho priateľ nerobil hambu)

Moirro, jsem ráda, že kraťoučká fikce pobavila o Silvestru. Napsanou jsem už jí měla dříve a pak mě napadlo jí k této příležitosti použít.
Ty smajlíci hodujícího Andijose jsou kouzelní.
Nápad poslat ho už o půl roku dříve pro nevěstu mě pobavil. Nechceš napsat ff, o tom jak Bernard po cestě poznával krajové speciality jídel a nápojů?

errnie píše:

dobré, možeš pokračovať , som zvedavá, ako to bude pokračovať, D´Andijos to vzal v celku pokojne, ktovie, ako to prijal taký arcibiskup, hmmm?

naozaj tu nikto ešte nenapísal ako prežíval zásnuby a ohlášky toulouského diabla
ctený arcibiskup Toulousky????

a Andijosa ešte ten humor prejde keď sa dozvie že on musí ísť po nevestu

-----------------------

Mimi, vôbec by som sa nečudovala keby mu to trvalo pol roka - pri tom čo sa všade bude zastavovať,
nalievať sa a ochutnávať všetky miestne špeciality a obháňať miestne dievčatá ....

spomínam si ešte že sa Angelike sťažoval že mu Joffrey musel prisahať že je hrbatá a škuľavá ....

moirra píše:

spomínam si ešte že sa Angelike sťažoval že mu Joffrey musel prisahať že je hrbatá a škuľavá ....

Teda keď mu to Andijos fakt uveril tak ja neviem ...

Katra píše:

moirra píše:

spomínam si ešte že sa Angelike sťažoval že mu Joffrey musel prisahať že je hrbatá a škuľavá ....

Teda keď mu to Andijos fakt uveril tak ja neviem ...

No keď toto Andijos Angelike hovoril, samozrejme že preháňal, ako všetci južania.
Predpokladám že Joffrey mu povedal iba že "nieje nič mimoriadne" a že chce zabiť jednou ranou dve muchy,
tým že získa baňu po ktorej túži a ženu z dobrého šlachtického rodu ktorá mu dá potomkov....

Myslím že ste ma naštartovali napísať metafikciu ako svoju cestu na svadbu v zastúpení a príchod
do Monteloupu prežíval môj obľúbenec Andijos ....

moirra píše:

Myslím že ste ma naštartovali napísať metafikciu ako svoju cestu na svadbu v zastúpení a príchod
do Monteloupu prežíval môj obľúbenec Andijos ....

Moc se na ni těším.
Jen mu nabal na cestu dost Paralenů na bolehlav. Podél trasy do Monteloup bylo jistě plno krásných hospůdek s krajovými specialitami, spousta hezkých holek a všude vyhlášené vinice..... a to vše v režijních nákladech pana hraběte.
Stejně mám dojem, že cesta zpět z Monteloup do Toulouse trvala i na tehdejší poměry neúměrně dlouho (svatba v zastoupení na konci dubna a svatba v Toulouse na začátku léta- ale to už se tady někde myslím probíralo).

Cesta zpět, která zapadla přesně na den a hodinu k svatebnímu obřadu byla pro mě vždy takovým otazníkem, pokusila jsem se s tím návratem zpět popasovat v Gaskoňské sázce. To byla i podle knihy decentní záležitost, ale cesta tam...to byla asi jízda.

Ano Tereza, to si vtedy napísala skvele

tým čo nečítali alebo si nespomínajú si dovoľujem pripomenúť Utrpenie ctihodného baróna Andijosa :

Při zastávce na Péguilinově zámku taky pěkně přebral. Oba Gaskoňci, velmi dobří přátelé, přece museli všechny nastalé skutečnosti prodiskutovat – kdo je ona, proč právě teď, co bude dál, kdo všechno bude na svatbě, kdy si zase společně povyrazí po jižansku do Paříže. Ještě že je víno brzy udolalo, protože stejně jen mlátili prázdnou slámu - žádnou smysluplnou odpověď na zásadní otázky, které se týkaly jejich společného toulouského přítele, nenašli.

Andijos se domníval, že se Péguilin připojí k jeho průvodu, ale ten odmítl : „Mám tady rozdělanou nějakou práci,“ a ukázal nenápadně do okna v druhém patře, ze kterého se vykláněla drobná rusovláska. „Jste pomalí a já dorazím do Toulouse určitě dřív než Vy. Navíc by mě všechny ty zdvořilostní návštěvy, které máte v plánu a kde se vše točí kolem ženy, na kterou nemůžu ani pomyslet, přivedly k šílenství. Jak to proboha můžeš Bernarde vydržet?“
„Jsem přece Joffreyův nejlepší přítel,“ prohlásil sebevědomě.
Ale sotva usedl do kočáru k Angelice, věděl, že tak trochu lhal. Je pravda, že je Peyracův nejlepší přítel, ale pohybovat se v blízkosti této dívky bez postranních úmyslů je na hranici jeho možností. Když už to nezvládal, omluvil se jí s tím, že se musí udržovat v kondici a vyskočil do sedla po boku hraběte de Carbon-Dorgerac a barona Cerbalauda, kteří je provázeli.

Andijos si snad po tisíceré prohlédl nádhernou ženu sedící naproti němu. Bylo mu jasné, že si z něj Joffrey utahoval, když mluvil o tom, že by mohla být nevěsta ošklivá. Bernard tušil , že bude krásná. Ale ona je nápadně krásná. Ty její oči, vlasy, prsa, pleť! Jako kdyby to na ženu nestačilo, nemohlo mu uniknout, že je k tomu všemu chytrá a milá a dokonale ho překvapil fakt, že ta více než zajímavá tvářička umí i pěkně odseknout. Ale nejvíce v koncích se ocitá , když je jindy naopak tajemně mlčenlivá a jen jí září oči. Mají tak zvláštní barvu! Ten její pohled ho vzrušuje až do morku kostí. Nervózně poposedl, když ho opět pohltila ta neobvyklá a veskrze svůdná atmosféra kolem ní. Celou tu dlouhou cestu domů přemýšlí, odkud pramení její zvláštní kouzlo, kterému všichni včetně jeho podléhají.


Čo sa týka cesty tam a hlavne tej cesty späť, kedy Angeliku okamžite prezliekli do svadobných šiat a ihneď sa konal obrad,
na to mám ja takú svoju teóriu ....

Pokračko jsem si moc užila, poloha pana hraběte jako laskavě napomínajícího a rozumného Mirka Dušína nemá chybu!
A víc víl a jednorožců rozhodně!

moirra píše:

Čo sa týka cesty tam a hlavne tej cesty späť, kedy Angeliku okamžite prezliekli do svadobných šiat a ihneď sa konal obrad,
na to mám ja takú svoju teóriu ....

...a ta je?

No predsa aby si to Angelika nerozmyslela ...

Katra píše:

No predsa aby si to Angelika nerozmyslela ...

Tereza píše:

moirra píše:

Čo sa týka cesty tam a hlavne tej cesty späť, kedy Angeliku okamžite prezliekli do svadobných šiat a ihneď sa konal obrad,
na to mám ja takú svoju teóriu ....

...a ta je?

prezradím až vo Fikcii Andijosová svadobná cesta

moirra píše:

prezradím až vo Fikcii Andijosová svadobná cesta

Uz dlouho nebylo zadne pokracko, jsme nedockave jak se bude pribeh vyvijet dal, planujes neco, Mimi?

Přidala jsem krátké pokračování o době před svatbou Joffreye s Angelikou. Rozhovor o životě mezi Joffreyem a
ď Andijosem. Snad přijde vhod.

jeanne píše:

Ach, naprosto přišlo, a ten děj! Krásné odpoledne s touhle zápletkou mimi, doufám, že brzy bude pokračování.

Jeanne, to mě těší.

Vrátila jsem se do "civilizace", uvařila si kávu a jako dezert jsem si přečetla milý pokec mezi dvěma přáteli. Což mě vedlo k znovupřečtení vlákna o Bernardovi v "Postavách." Životopis děvčata perfektně zmapovala.
Na základě velké snahy J. de P. oženit svého přítele - snad aby v tom nelítal sám- si kladu otázku - byl nebo nebyl Andijos jako skutečná historická postava ženatý? Z toho, co jsem si přečetla to vypadá, že zůstal starým mládencem.

Terezo, v historii Osobnosti 17. století najdeš článek Francouzský Robin Hood. Tam se píše, že se oženil s dívkou Jeanne-Marie.
Při psaní jsem si trochu užila představu, jak pan hrabě líčí příteli výhody rodinného krbu.

Děkuji Mimi za odkaz, úplně mi to vypadlo z hlavy.

Bernard d'Audijos sa narodil v roku 1634 v oblasti Coudures, vo veľmi malej dedine medzi St. Sever a Samadetom v Chalosse, v južnej časti Gaskonska. Jeho rodine patrili v Coudures panstvá Renung et Arëou. Bol šľachticom z dobrého rodu, ale nemal veľa šťastia ani majetkov, i keď patril ku slávnej rodine Foix-Candale. Slúžil vo francúzskej armáde po dobu desiatich rokov a odišiel z nej s hodnosťou kapitána. Vrátil sa domov a oženil sa s dievčinou Jeanne-Marie.

Možná je to lichá úvaha, ale třeba hrabě Bernardovi ještě stihl jít na svatbu....

Tereza píše:

Děkuji Mimi za odkaz, úplně mi to vypadlo z hlavy.

Bernard d'Audijos sa narodil v roku 1634 v oblasti Coudures, vo veľmi malej dedine medzi St. Sever a Samadetom v Chalosse, v južnej časti Gaskonska. Jeho rodine patrili v Coudures panstvá Renung et Arëou. Bol šľachticom z dobrého rodu, ale nemal veľa šťastia ani majetkov, i keď patril ku slávnej rodine Foix-Candale. Slúžil vo francúzskej armáde po dobu desiatich rokov a odišiel z nej s hodnosťou kapitána. Vrátil sa domov a oženil sa s dievčinou Jeanne-Marie.

Možná je to lichá úvaha, ale třeba hrabě Bernardovi ještě stihl jít na svatbu....

Terezo, v románu podle mě Bernard ženatý nebyl. Tedy jestli jsem někde něco nepřehlédla.

mimi píše:

Terezo, v románu podle mě Bernard ženatý nebyl. Tedy jestli jsem někde něco nepřehlédla.

Také myslím, že tam žádná zmínka nebyla. Ale tento fakt určitě paní A.G. neunikl, vždyť to byla v románu významná postava.
Já měla na mysli spíš nějaký podnět do nějaké fikce.

mimi píše:

Tereza píše:

Děkuji Mimi za odkaz, úplně mi to vypadlo z hlavy.


Možná je to lichá úvaha, ale třeba hrabě Bernardovi ještě stihl jít na svatbu....

Terezo, v románu podle mě Bernard ženatý nebyl. Tedy jestli jsem někde něco nepřehlédla.

Cítim sa poctená že niekto môj článok aj čítal .... v čase keď písala pani AG neexistoval Internet ani PDF vyhľadávanie,
a ktovie či niekde vyhravbali niečo o Andijosovej ženitbe ....

ja som veľmi dlho nemohla nájsť vôbec žiadne podrobnosti, až kým som šťastnou náhodou nenarazila
na 100 stranový spis Gaskonskej historickej spoločnosti (samozrejme po francúzsky) ktorý sa mojim obľúbencom Andojosom zaoberal, mám ho samozrejme uložený

skúsim sa pozrieť či je tam rok kedy sa oženil, lebo o jeho manželke sa tam dosť píše

PS: ja sa prikladám k romantickému názoru že Andijos sa napokon odhodlal k ženitbe
lebo videl v príklade Angeliky a Joffreya že manželstvo môže byť aj šťastné a vzrušujúce ...

ha ha ha Mimi, skvelé pokračko

očakávala som všeličo, len nie že z môjho obľúbenca Andijosa sa napokon stane lepšia veštica ako samotná Voisinka (Susedka)

"Ty už mluvíš jako usedlý otec od početné rodiny." Zlobil se Bernard.
"Vždyť si mě jí také předpověděl."
"Já?" divil se markýz d´Andijos.
"Ano, právě Ty. Než jsi odpadl, tak jsi mi věštil budoucnost. Prý budu mít nejmíň půl tuctu dětí. A v padesáti se ještě stanu otcem dvojčat."

že by sa bol Bernard priotrávil Absintom, nápojom ktorý ma farbu ako Angelikyne oči a je známy že vo väčších množstvách účinkuje ako droga a potom ho chytili prorocké halucinácie?

neviem či am pam§ť neklame ale ešte nikto nespísal Arcibiskupov šok keď ho Joffrey prišiel oznámiť že sa žení ... alebo?

Moirro, díky za milé hodnocení.
Co všechno Bernard vypil, to "věděl", nebo spíš nevěděl jen on sám.

Jestli měl arcibiskup šok, to nevím. Podle mě ale s Joffreyovou svatbou tak trochu počítal. Vždyť i v Quebecku sám hrabě přiznal, že na svatbu občas myslel kvůli potomstvu. Určitě arcibiskup nabádal Joffreye ke změně života a oznámení sňatku mohl brát jako výsledek svého snažení.

mimi píše:

Určitě arcibiskup nabádal Joffreye ke změně života a oznámení sňatku mohl brát jako výsledek svého snažení.

och Mimi no jasne!

toto by stálo za novú arcibiskupskú fikciu ako sa Arcibiskup tetelí od radosti že jeho kázania a pohovory
s Joffreyom mali taký vynikajúci účinok

Ahoj Mimi, znova procitam tuto fikcni serii. Nechtela bys rozvest jak si Joffrey a Andijos basnili o neznych rytirich a vilach? Mohli by se na toho pohodlne obleci do jemneho satenu a dat si k tomu neco dobreho, treba marcipanova srdce pro podporeni fantazie.

Měla jsem dneska večer chuť na trochu klasického pojetí a tak jsem si z té spousty fikcí (které postupně teprve poznávám) vybírala tentokrát podle názvu. Bylo to přesně ono. Důkladný Joffrey, co svatbu plánuje už rok dopředu včetně básně pro novomanželku... Krásně jsi je popsala, jak tam oba sedí, nejlepší přátelé, takoví, jací v té době opravduv knížce byli. A ještě i v tom chlapském rozhovoru je romantika

Delphine píše: *

26 kvě 2021, 20:14

Měla jsem dneska večer chuť na trochu klasického pojetí a tak jsem si z té spousty fikcí (které postupně teprve poznávám) vybírala tentokrát podle názvu. Bylo to přesně ono. Důkladný Joffrey, co svatbu plánuje už rok dopředu včetně básně pro novomanželku... Krásně jsi je popsala, jak tam oba sedí, nejlepší přátelé, takoví, jací v té době opravduv knížce byli. A ještě i v tom chlapském rozhovoru je romantika

Delphine, těší mě, že tě výběr ke čtení nezklamal. Andijos je mezi Angelikoložkami velmi oblíbený. Jeho chuť k jídlu a pití se zmiňuje v mnoha fikcích.
Říkala jsem si, že tihle dva kumpáni museli hodně prožít a lecos jeden o druhém věděl. Prostě takové to chlapské přátelství.

Také nádherné, jako by to vypustili vydavatele z knihy

Zuzanka62 píše: *

07 pro 2021, 15:46

Také nádherné, jako by to vypustili vydavatele z knihy

Zuzanko, moc mě těší tvoje pochvala mojí už skoro zapomenuté fikce. Díky.