Valentinský svátek Joffreye de Peyrac

Napsala jsem fikci ke svátku sv. Valentina. Ve Francii má tento svátek dlouhou tradici a je pojímán jinak než u nás. Zároveň jsem rozvinula téma, které mě napadlo už při čtení knih. Jak by se vyvíjel vztah, kdyby byl Joffrey zatčen ještě dříve, než by s Angelikou začali žít jako opravdoví manželé?
A kdyby Angelika věděla, že mu trest byl zmírněn a ona s ním může jet do vyhnanství? Chtěla jsem hlavně vyjádřit, jak by prožíval Joffrey to, že se z jednoho z nejbohatších lidí ve Francii stal psanec.
Jak se mi to povedlo nebo ne, nechám na Vašem posouzení.

moc pekné,

Joffrey a Angelika ve vyhnanství je rozhodně velice zajímavé téma, které má potenciál. Jen si teda moc nedokážu představit Joffreye & nucené práce... A co by to bylo za Valentýna, kdyby nedošlo na darování srdce!

Dauphine, já mám představu, že by mohl třeba pracovat jako dřevorubec. V kánonu a hlavně
v Jeannině fikci tak krásně seká dřevo.
A trest může být brzy zmírněn a muž jeho schopností by se postupně určitě uměl prosadit i v tak tvrdých podmínkách.

mimi píše:

Dauphine, já mám představu, že by mohl třeba pracovat jako dřevorubec. V kánonu a hlavně
v Jeannině fikci tak krásně seká dřevo.
.

Může mít vůbec ještě sílu a chuť sekat dřevo, když tam bude mít Angeliku?

Vyhnanství v této fázi vztahu je zajímavá myšlenka. Kde se bude odehrávat Já znám jen Francouzskou Guyanu ( Motýlek -Charriére) na Ďábelských ostrovech , ale tam asi vznikla trestanecká kolonie až později.

Terezo, nějak mi nebylo jasné, když Joffrey nepopravili, co by se s ním vlastně stalo, kdyby neměl možnost dozorcům utéci. Kam by ho odvezli? Zavřeli do nějaké pevnosti? Odvezli do přístavu a poslali někam do ciziny?
No a také jsem si při čtení o plavbě do Ameriky a Angeliky a Nový svět, kde nejsou podmínky opravdu růžové a hrdinové se sžívají po dlouhém odloučení, jak by to bylo, kdyby se octli v Americe jako mladí a začínali společný život tam. Tak jsem si začala trochu vymýšlet.
Napadlo mě, že by Joffrey byl vypovězen do Nového světa a byl mu uložen trest roku nucených prací.
Nepředstavuji si, že by byl přímo v trestanecké kolonii, ale musel by se přihlásit, např. veliteli některé pevnosti a ten by mu přidělil nějakou práci, např. s dřevorubci v lese.
Prohlížela jsem si fotky pevnosti kanadského Port Royal, tam by se to v mé fantazii třeba mohlo odehrávat.

Může mít vůbec ještě sílu a chuť sekat dřevo, když tam bude mít Angeliku?

No, uložený trest je trest. Ale Amerika je daleko od Francie a trest může být zmírněn. Joffrey je inteligentní a velmi schopný a navíc šlechtic, tak by se postupně určitě prosadil.
Také jsem si říkala, že všechno to, co prožil by se určitě odrazilo v jeho chování a možná trochu i ve vývoji vztahu k Angelice.

No už jsem se zase rozjela. Původně jsem chtěla napsat jen krátkou povídku k Valentinu. Nic sladkého, spíše lásku jako světélko na konci tunelu, které zmírňuje tvrdý osud.

mimi píše:

Terezo, nějak mi nebylo jasné, když Joffrey nepopravili, co by se s ním vlastně stalo, kdyby neměl možnost dozorcům utéci. Kam by ho odvezli? Zavřeli do nějaké pevnosti? Odvezli do přístavu a poslali někam do ciziny?
Angelice.

No už jsem se zase rozjela. Původně jsem chtěla napsat jen krátkou povídku k Valentinu. Nic sladkého, spíše lásku jako světélko na konci tunelu, které zmírňuje tvrdý osud.

Mimi, i keď momentálne nemám moc času na "Angelikovanie", vzala som si vaše vytlačené poviedky štýlovo vytlačené
do čakárne k zubárke
Aj ja som jednu napísala ale nakoniec som ju sem nedala....

V každom prípade je to pekná sladučká poviedka k Valentínovi

Tiež si myslím že Joffreyovo vyhnanstvo v tomto štádiu vzťahu má potenciál na viac.

A čo by asi v skutočnosti spravili z Joffreyom? Asi to čo s Foquetom o pol roka neskoršie po "Joffreyovom upálení".
Zavreli by ho niekde do nejakej pevnosti. Foquet sa odtiaľ do smrti nedostal. Možno by sa však Joffreyovi podarilo
utiecť ako grófovi Monte Christo ale on pre istotu ušiel už po ceste.

Niekedy, keď kráľ chcel niekoho poslať do vyhnanstva, menoval ho napríklad Guvernérom novej Francie ako
Frontenaca

Moirro, je mi líto, že tě trápí zuby. Pokud moje fikce zmírnila alespoň trochu napětí v čekárně, jsem moc ráda.
Představa o trestu vyhnanství mě napadla už při prvním čtení Angeliky. A ani tentokrát jsem si neodpustila úvahu o zrušení manželství. Myslím si, že Joffrey byl tak velkorysý, že by chtěl vrátit Angelice svobodu, i když by toužil, aby ho následovala. Angelika je žena do vozu i za vůz a tak by si prostě prosadila svou a jela s ním. Chtěla bych napsat o tom, jak všechno, co prožil, ovlivnilo Joffreyovo myšlení, chování a vývoj vztahu. Jak by mu asi bylo, kdyby si myslel, že už nikdy neuvidí Toulouse. On, který ho tak miloval a v knize se před popravou modlí za jeho ochranu. Prostě všechny ty kontrasty, radost, že žije, ale zároveň smutek nad ztrátou svobody, majetku, vlasti. Ale nevím jestli se mi to podaří.

Také si myslím, že by asi skončil v nějaké odlehlé pevnosti, kde by bylo zakázáno vyslovit i jeho jméno. Prostě by zůstal pro svět mrtvý.

Zuby ma už naštastie netrápia a nebolia iba ešte dokončujeme nejaké maličkosti zo zubárkou.
A vytlačila som si to lebo už na mobile poriadne na tie malé písmená nevidím.

Ešte som ti zabudla napísať že ja som rešeršovala na francúzkých stránkach a tí píšu že vo Francii bol populárny
sviatok Sv.Valenína v stredoveku a potom sa dlho neoslavoval až sa znovu začal začiatkom 20 storočia.
Teda toto aspoň tvrdia Francúzi.

Moirro, já jsem prohlížela jen české stránky. Tam tak důkladně, v kterém období byl slaven
sv. Valentina ve Francii, rozepsáno není. Já jen využila valentinský svátek a spojila ho se svými představami. Ta pověra, že se dívka vdá za muže, kterého ten den uvidí jako prvního, údajně pochází z Německa. Dokonce se to prý někteří mladíci snažili využít, aby je první viděla dívka, po které toužili. Ale já to využila ve své fikci, kdy to říká Angelika Joffreovi.

No ja som si to pozerala kvoli sebe keď som písala Valentína vo Versailles 1694 ha ha

Nie ten rok nieje preklep

Moirro, těším se, až si přečtu tvou povídku.

Po přečtení fikce, kde se objevuje Hossein, měl napadl takový trochu bláznivý Aprílový sen Joffreye de Peyrac. Tak ho přidávám dopředu jako aprílovou fikci.

toto sa ti podarilo ...viem že toto bola fikcia šitá horúcou ihlou.....ale trošku mi bolo ľúto že si neopísala aj tú
úžasnú aparatúru čo mal Lanvin na nohe

asi takto :

Joffrey si všimol čudnej železnej aparatúry ktorú mal posledný príchodzí po celej dĺžke svojej nesprávnej pravej nohy:
No ani sa vám nečudujem že s tou tonou železa na nohe krívate pane. Liezol ste azda cez strechu za nejakou z dám
vášho srdca, a neodhadol ste dobre šírku komína?

PS: Samozrejme ani tvoj Peyrac nieje pravý, pretože ten originálny palác nekúpil, ale nechal postaviť

Moirro, na to železo jsem si nejdřív vzpomněla, ale pak mi to úplně vypadlo z hlavy. Pokud budeš souhlasi, tak Tvůj příspěvek ještě doplním do fikce.

Lanvin by třeba mohl odpovědět:
"Pane, ta železa mám na noze tak dlouho, že ani nevím, kdy a kde jsem k tomu přišel. Musím ale uznat, že Vaše vysvětlení se mi líbí. Ano, mládí, to byla krásná doba. A pro úsměv a nejen úsměv žen, jsem byl ochoten lecos podnikat. A jestli je pravá noha ta správná nebo ne, na tom už ve svém věku nic nezměním a tak nemá cenu plýtvat na to časem. Ten si chci užít všemi doušky."


P.S. Tenhle Joffrey také není ten pravý, ale z fikce o slečně Čokoládě. Koupil strašidelný palác a tak se mu zdají takové sny. To se nemůže divit.
Je to vlastně setkání tří Joffreyů. Jednoho z fikce a dvou z filmů. Je to fikce předem k Aprílu.

Samozrejme že to môžeš doplniť

Ešte tam chýbal ten s plagátu s potápačskými brýlami.

Myslím že toto je taká prvoaprílová fikcia.

Moirro, do Apríla ještě zbývá nějaký čas, tak tam udělám úpravy a třeba mě něco napadne. Ten Joffrey z plakátu by byl navíc.
Už by nebyli tři. Ale plakát by mohl být pověšen na zdi. Joffrey by mohl potápěčské brýle podrobovat svému vědekému zájmu.

Povídání o třech Joffreyích. Jednom panu dokonalém, jednom Hosseinovi a jednom Lanvinovi. Roztomilé.
/a opice pro Jeanne /

Dauphine, díky. Je taková jednohubka dopředu k Aprílu.

Jeanne, jsem ráda, že jednohubka potěšila.
Jarní křehkost a něha a železo na Lanvinově noze.

Jeanne a Dauphine, vyhověla jsem Vaší výzvě a napsala svou malou fikci o hektickém životě markýzy Angeliky. Nestihla jsem to do konce roku, dávám až nyní. Sladkosti a labutě jsou tam také.
Nazvala jsem to Nugát, labutě a pan Dokonalý. Ale klidně to mohu přesunout do silvestrovských fikcí.

P.S.: Všem návštěvnicím a také návštěvníkům fóra přeji krásný nový rok 2017. A také hodně nových příběhů ke čtení.

mimi píše:

Jeanne a Dauphine, vyhověla jsem Vaší výzvě a napsala svou malou fikci o hektickém životě markýzi Angeliky. Nestihla jsem to do konce roku, dávám až nyní. Sladkosti a labutě jsou tam také.
Nazvala jsem to Nugát, labutě a pan Dokonalý.

P.S.: Všem návštěvnicím a také návštěvníkům fóra přeji krásný nový rok 2017. A také hodně nových příběhů ke čtení.

Mimi, aj tebe všetko najlepšie do nového roku 2017.

Fikcia dobre padla na veľmi neskoré novoročné popoludnajšie ráno ....


Zdá sa že máš nevídaný talent usporiadavať hektické životy našich šlachtičných - potom čo si skvele
usporiadala ten Katarinin si konečne dala doporiadku aj Těžký okouzlující al hlavne pološialený život markýzy
du Plassis-Belliere.

Už sa teším na pokračko ... som zvedavá do ktorého storočia sa pobrali ...

Moirro, jsem ráda, že Vám tohle vyprávění přišlo vhod. Na uspořádání hektických životů měl možná ještě vliv předvánoční úklid
a dodělávání úkolů před koncem roku.
Tak se to projevilo i ve psaní.
Alee pokračko, na téma cestování v čase to nevím. Psala jsem to jen jako takový zákusek ke konci roku.

Jeanne, potěšilo mě, že jste si fikci užili. Pro mě to byla tak trochu výzva psát o hektickém životě markýzi du Plessis. Těším se naTvoje další pokračování.

Příjemné počtení, Mimi. Díky že ses toho chopila.

Mimi premenovala som ti sekciu na sny - básničky - keďže vieme že básničky nebudú iba o desgrezovi ....

po nádhernej básničke inšpirovanej fikciou o Desgrezove od Penelope

si nám tu napísala doslova minifikciu vo veršoch

doslova mi to celé ožilo prd očami ako sa Angelika prechádza po aleji vo Versailles

a stojí tam maskovaný trubadúr s gitarou

a na konci ako si ju unáša na koni do svojho paláca ... ach!

Moirro, děkuji za přejmenování složky s veršíky.

To aranžmá bylo moc inspirující. Rescátor ,
kůň a Angelika v těch krásných šatech od Errnie.
Brána Versailles a oni dva v sedle v objetí. Tak jsem se zasnila.

mimi píše:

Čas čekání jsem si zkrátila napsáním básničky.

Mimi, moc pěkná básnička! Tvoje romanticky laděná tvorba mne opět dostala, že jsem byla naměkko .

Penelopo, jsem ráda, že se ti veršíky líbilo. Díky.

mimi píše:

To aranžmá bylo moc inspirující. Rescátor ,
kůň a Angelika v těch krásných šatech od Errnie.
Brána Versailles a oni dva v sedle v objetí. Tak jsem se zasnila.

a za odmenu za pekné básničky ešte trubadúrsky smnajlík spievajúci po francúzsky o láske

Moirro, děkuji za trubadúra.

Mimi, obě básničky jsou krásné.
A k té druhé - můj sen - youtube, fotka piráta a dámy ve zlatých šatech , krásná píseň pro podkreslení atmosféry a Ty by jsi ji odrecitovala..... - to bych si ji teprve vychutnala!!

Terezo, jsem moc ráda, že se ti básničky líbí. Až zase něco inspirujícího uvidím, nebo si přečtu, tak se pokusím o další.