No, že to ale Lauzunovi trvalo, dva roky se obešel bez svého učitele?!! Nezbývá, než si přiznat, že nám chlapec vyrostl a osamostatnil se

„Pokaždé když otočíte dvojici stejných symbolů, máte mě po dobu jednoho přesypání písku v hodinách ve své moci, když se totéž podaří mně, můžu s vámi celou tu dobu dělat, co uznám já za vhodné.“


„Pane, je tady hrabě de Puyguilhem,“ uvedl osobní sluha malou postavu, která za velkým černochem nebyla skoro vidět.
tady mě napadla podobnost s Formanovým zvrhlým malinkatým Mozartem...

„Taky jsem o něčem přemýšlel,“ odpověděl a hodil na postel svoji černou masku.
no tak to je opravdu vydařený konec, jen si nejsem jistá, jestli nežárlím na toulouské časy, chtělo by se mi věřit že masku začal používat až v rescatorských časech, i když je to asi nereálné...

jeanne píše:

Zdá se, že až to jednou shrnu, bude tu paralelní životní příběh markýze de Lauzun ve vztahu k fikčním postavám.

Ano, ano, ano!!! To rozhodně udělej! Ach. Zabírám si jeden z výtisků.

Přidávám svou silvestrovskou fikci o Kataríně. Nový rok je možnost, jak se pokusit realizovat své sny a přání. A já jí dávám symbolickou šanci.

mimi- perfektné! dala si mi nádherný darček k Novému roku. do poviedky si zakomponovala vsetky vlastnosti, ktoré podla teba Katarína mala mat! uzasné ako rychlo si zareagovala na moju poviedku a šerme. bude aj pokracko?

Ado, moc mě potěšilo, že se ti moje fikce s trochu pohádkovými prvky líbila. Nový rok je jako otevřená kniha a je na Kataríně, jak svou šanci uchopí. Pokračování budeš psát určitě hlavně Ty. Jestli něco napíšu, to záleží na nápadu. Ale nikdy neříkám nikdy.

To usmíření dvou jižanských dobyvatelů Paříže bylo skvělé.

„Myslel bych, že jsou horší partie, než já,“ pokrčil rameny Joffrey.
„Nejsou,“ odseknul mu Péguilin a vstával z křesla.

Myslela jsem, že tu prekérní situaci zvládnou s nadhledem už v Rambouillet, ale podcenila jsem pouto mezi sourozenci. Spíš než silvestrovský příběh to byl vlastně perfektní epilog "Dobývání Paříže po jižansku."

Tereza píše:

Myslela jsem, že tu prekérní situaci zvládnou s nadhledem už v Rambouillet, ale podcenila jsem pouto mezi sourozenci. Spíš než silvestrovský příběh to byl vlastně perfektní epilog "Dobývání Paříže po jižansku."

Ano, presne to si myslim aj ja. velmi pekny a zabavny epilog