Fantino, jsem moc ráda za rozbor mých kapitol o předčasně oženěném panu nedokonalém na cestě k dokonalosti.
Já vyšla z fikcí od Jeanne, kde náš hrdina dobývá Paříž, tedy její ženskou část. A najednou se narychlo ožení. A myslí si, že půjde všechno podle jeho režie. Ale ono ouha. Mne prostě tak trochu bavilo psát o tom, jak je nevycukaný, občas na pár facek, někdy hodný, jindy na to jde hrr. Nedokázala jsem si představit, že bude najednou jenom galantní dobyvatel své mladé ženy. To, že vyvolává negativní emoce ve čtenářkách i v Angelice, byl můj úmysl. Navíc tahle Angelika je ta trochu bojovná Amazonka, co přijde k oltáři v kalhotách a brání se naplnění manželství zuby nehty. Oba spolu válčí a jsou horké hlavy. Chladnou postupně. On ji dráždí, ona se vztéká. A pak se trochu poznávají, on mění chování první, i když se mu to vždycky nedaří. Prostě si musí projít proměnou až k lásce, kdy se postupně stává chápavým a zamilovaným. Proto ten vývoj po situaci u zrcadla.
A ona si také postupně uvědomuje, že její muž není zase tak strašně špatný, nechává jí volnost, netrvá na naplnění manželství. Pak ji začně prostě i fyzicky přitahovat. A červík podezření, co když má nebo si opatří nějakou milenku nebo milenky? Chci prostě popsat její proměnu od vzpurné dívčiny, která si připadá jako zvíře ve zlaté kleci k milující ženě. To taky není jednoduché. A ta reakce u zrcadla pramení z jejího strachu se mu oddat, protože se bojí ne jeho vzhledu, ale jeho silné povahy. Toho, že ji využije, pomstí se za odmítání a pak odvrhne.
Nevyužít arcibiskupa, to bych fakt nemohla.
Potěšilo mně, že se ti líbilo vysvětlení, proč se Joffrey oženil. Já jsem do toho chtěla dát trochu z fikcí Jeanne o jeho pařížském období, ale jinak. Do jeho života vstoupí žena, která nebude milenka, ale i tak ho ovlivní a je tu takové jemné pouto.
A nevyužít Carmencitu, ta se přímo nabízí, to mi zkrátka nedalo.
Jinak, ale nyní to s tím chrlením není zas tak silné. Nějakou dobu už jsem právě nic nenapsala. V tomhle příběhu sice něco malinko už do pokračka mám, ale jsem trochu na mrtvém bodě. Taky mám takový trochu divoký nápad, že jejich sblížení oddálí rozdělení a oni budou muset žít jinde než v Toulouse. Víš kdysi mě napadlo, jak by se jejich vztah vyvíjel, kdyby J. zatkli ještě v období než se stanou skutečnými manželi. On ve vězení a A. si uvědomí, že ho miluje. A král ho vyhostí z Francie a ona jde s ním do nejistoty a bídy, ale je si jistá, že ho miluje. A v cizině, nevím, jestli by to byla zrovna Amerika, teprve začínají žít jako muž a žena a zároveň prostě řeší každodenní trable. |
a máš to promyšlené, jsem ráda, že tvůj Joffrey se konečně uklidnil a chová se mile, jen tak dál, držím mu palce. 
To je opravdu zdařile napsaná situace, která se navíc řádně proprala v diskuzi a uchytila se i v ostatních příbězích /tleskající smajlík/
moirra mala pravdu, že si zaťažená na šatičky. 
