Dve priateľky

V nedeľu poobede som napísala krátku fanfiction. Pôvodne som ju chcela zverejniť naraz, ale uvedomila som si, že druhá časť ešte potrebuje dosť editácie, takže napokon som kratučký príbeh rozdelila. Inšpirovaný je aj diskusiou na konci tohto vláka:https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=3&t=656

Prečítajte si, a ak sa vám bude páčiť, môžete komentovať. A samozrejme komentovať môžete, aj ak sa vám páčiť nebude

Jestli jsi něco takovéhleho napsala za jedno nedělní odpoledne, tak rozhodně piš dál!

Jsem ráda za každou novou fikci a zejména za takové, které doplňují kánon. Úvodní diskusi, jak to bylo ve dnech po vylodění a před odchodem Peyrakových, si vybavuji, a dává to smysl, že se lidé zabydlovali a kromě každodenních starostí řešili i různé další otázky. Přičemž Abigail logicky řešila pana Berna .

Moc se mi líbil argument Abigail, proč se obrátila zrovna na Angeliku:
„Vy viete, čo je to láska. Viete, čo znamená niekoho ľúbiť, celé veky milovať a nemôcť s ním byť. Túžiť po blízkom človeku, trápiť sa kvôli nemu... a skoro o neho prísť...navždy. Viete trpieť kvôli láske k mužovi! (...)"

Ale trapně se přiznám, že nejvíc se mi líbilo, že jsme Angeliku v úvodu zastihli, jak "kouká do blba". Do tohohle momentu mě nenapadlo, že naši hrdinové jsou vlastně opravdu jenom lidi a že i oni měli takovéhle chvilky . Včetně seznamu věcí, které je třeba zabalit s sebou - my si takovéhle seznamy píšeme před každou dovolenou a Angelika opravdu neměla možnost si dokoupit, pokud by snad na něco zapomněla .

Těším se na pokračování.

Aj ja mám vždy radosť keď sa zjaví nová fikcia na doplnenie kánonu. Precious sa zabáva skvele.

Celkom takto som o tom nikdy neuvažovala, mala som z to že o svadbe s Peyracovci dozvedeli až z Berneho dopisu, ktorý k nim dorazil do Wapassu na jaro 1677 . Ale pani Golonová nám tam nechala otvorené prinajmenšom 2 týždne - a teda určite že s počas toho času aj niečo dialo.

Abigail mám veľmi rada, a teda s teším že sme mali možnosť nahliadnuť viac do jej vnútra. Ako dobre vieme, obe ženy sa stali veľmi dobrými priateľkami. Gabriel Berne by mal žehnať nebesiam že mu dali takú manželku. peknú, inteligentnú, dobrú a ešte aj Hugenotku. Keby si bol vzal Angeliku, to by veru nedopadlo.

Inak jedine inteligentná a citlivá Abigail vedela skutočne oceniť čo pre tvrdohlavých a vzpurných Hugenotov Angelika urobila.

To najkrajšie už vypichla Penelopa, tak snáď ešte toto bol pre mňa veľmi dojímavý moment.

„Ja viem, čo si asi myslíte. Že je to skoro. Že možno ešte stále ľúbi vás. Že si ma berie možno zo súcitu. Ale mne je to jedno.“ Pokrútila hlavou. „Vy viete, ako dlho ho už milujem. Už nechcem čakať. Život je taký krátky a taký nevypočítateľný! Jeden deň ste tu, tešíte sa zo všetkého, čo vám Boh doprial. A na druhý deň si vás už môže povolať k sebe. Prosím, Angelika, neodsudzujte ma!“

Angelika mladú ženu prudko objala:
„Súdiť vás, Abigail? Akým právom? Ja, ktorá som toľko toho zažila a vykonala, toľko hrozných vecí, o ktorých sa vám ani len nesníva, ani v tých najhorších nočných morách, akým právom mám súdiť vašu čistú lásku a oddanosť?“

tá výzva na konci ma dorazila .. vskutku som si nie istá či akcie Toulouskeho trubadúra v jeho svadobnú noc + môžu poslúžiť ako návod pre Hugenotov

Ďakujem, milá Penelopa, za pozitívny feedback. Napísala som to síce za popoludnie, ale už som to dlhšie nosila v hlave a musela som si len k tomu sadnúť a začať Očividne neviem písať po kapitolách, musím to všetko zo seba "vypľuť" naraz a potom to editovať (alebo som mala použiť iný výraz? )

PenelopaW píše: *

12 úno 2025, 13:24

Ale trapně se přiznám, že nejvíc se mi líbilo, že jsme Angeliku v úvodu zastihli, jak "kouká do blba". Do tohohle momentu mě nenapadlo, že naši hrdinové jsou vlastně opravdu jenom lidi a že i oni měli takovéhle chvilky

Tak to som rada, že si vďaka mne zažila toto "osvietenie"

Rada dávam do svojich príbehov kus reality a myslím si, že s úvodom tejto fanfic sa vie stotožniť každá dospelá žena, či už je matkou alebo nie. A mňa práve takéto "detaily", ktoré by knihu len brzdili a o ktorých si myslím, že aj editori spisovateľom škrtajú, veľmi zaujímajú!
Ak si si všimla, urobila som aj narážku na to, že drahý pán gróf de Peyrac má predsa len mužské uvažovanie, ktoré musí jeho manželka - aby bola výprava úspešná - vyvážiť svojím ženským elementom. V kánone síce viackrát narazíme na Joffreyho popisovaného ako na človeka, "ktorý myslí na všetko", ale ja vďačne pána Dokonalého trochu poľudštím


Milá Moirra, ďakujem aj tebe za vrúcne slová. Keď už čakám na pokračovanie tvojho príbehu, ktoré neprichádza, zabávam sa písaním tých svojich

moirra píše: *

13 úno 2025, 14:09

Celkom takto som o tom nikdy neuvažovala, mala som z to že o svadbe s Peyracovci dozvedeli až z Berneho dopisu, ktorý k nim dorazil do Wapassu na jaro 1677 .

Spomínam si, že v tomto liste Berne písal o tom, že jeho žena je tehotná a rada by mala pri pôrode na pomoc Angeliku. Celkovo mi to vyznelo tak, že o svadbe dávno vedeli. Ale pokojne to mohlo byť aj v tom liste.

edit: mrkni do vlákna o Abigail, práve som si čosi uvedomila Budem to musieť zapracovať do druhej časti príbehu.

moirra píše: *

13 úno 2025, 14:09

Abigail mám veľmi rada, a teda s teším že sme mali možnosť nahliadnuť viac do jej vnútra. Ako dobre vieme, obe ženy sa stali veľmi dobrými priateľkami. Gabriel Berne by mal žehnať nebesiam že mu dali takú manželku. peknú, inteligentnú, dobrú a ešte aj Hugenotku. Keby si bol vzal Angeliku, to by veru nedopadlo.

Inak jedine inteligentná a citlivá Abigail vedela skutočne oceniť čo pre tvrdohlavých a vzpurných Hugenotov Angelika urobila.

Abigail je aj moja obľúbená postava. Zakaždým z nej cítim takú lásku a pokoj, dobrotu. Bolo to tým, že bola pastorovou dcérou? Alebo jej zlaté srdce spočíva v niečom inom? Angelike tuším pripomína jej vlastnú matku...

Berne a Angelika? To by bolo asi takto "Pani Angelika je divá." Priznával Rescator aj majster Berne.

moirra píše: *

13 úno 2025, 14:09

tá výzva na konci ma dorazila .. vskutku som si nie istá či akcie Toulouskeho trubadúra v jeho svadobnú noc + môžu poslúžiť ako návod pre Hugenotov

tak uznávam, že priateľstvo A&A by takéto návody asi neunieslo Ale ak ma už trochu poznáš, musíš tušiť, že to bude trochu inak, ako to možno na konci prvej časti vyznieva Ale komédiu z toho robiť nebudem, toto je vážne dielo.

Milá Precious, díky za příjemné víkendové čtení! Všechno co jsem chtěla zmínit už napsaly dámy přede mnou, tak snad jen, že mě při čtení přišel na mysl tento rozhovor Angeliky s Abigail:

"Je to divné, Angeliko," pokračovala Abigail tiše, "když člověk najednou objeví, že život má i jiné rozměry. Jako když náhle rozhrneme divadelní oponu a před námi se do nekonečna rozprostře obzor, který jsme pokládali za neměnný, za pevně ohraničený. To se mi právě dnes stalo... Až do smrti na ten den nezapomenu. Ani ne tak kvůli nebezpečí, která nám hrozila, ale především pro tenhle objev... Možná jsem to potřebovala poznat, abych se připravila na život, co nás čeká za mořem... Všichni budeme muset svléci starou kůži... Upřímně věřím, že je to pro nás dobrodiním, že jsme byli nuceni se nalodit na tuhle loď... právě tuhle..."

Abigail byla první, kdo pochopila, že věci se změnily nejen po materiální stránce, ale i po té mentální. A že se všichni budou muset adaptovat a začít žít trochu jinak, dělat jiná rozhodnutí a hlavně otevřít svou mysl. Ostatní si to bohužel uvědomili až později... Myslím, že to zapadá do jejího rozhodnutí, jak píšeš ve své fikci, vzít si Berna tak narychlo a neohlížet se na to, jestli bude souzena nebo jestli on sám je zcela odproštěný od bývalé lásky. Řekla bych, že i její komunita jí proto neodsuzovala, možná až na pár vyjímek...

Moc se těším, co Angelika Abigail sdělí, ostatně jí něco chtěla vyprávět už na Gouldsboru:

Pohupování lodi ji zmámilo a byla by zůstala s Abigail a svěřovala se jí se svou minulostí celou noc, vyprávěla jí o Rescatorovi, kdyby ji netrápily mateřské starosti o Honorinu.

A mám takový pocit, že se Abigail svou fikční prosbou neptala na detaily trubadúrských manévrů pana hraběte. Spíš tipuju, že půjde o příběh jak si ti dva nacházeli k sobě cestu po stránce spojení duší.

Milá slečna Rescatorová, ďakujem za prečítanie a príspevok! Angelika si v sebe nosí toľko vecí, málokomu sa zdôveruje (ani sa jej nedivím) - spomínam si len na otca Jeana v kláštore v Poitou na konci vzbury - a myslím si, že aj preto sa chcela s Abigail rozprávať na lodi o Rescatorovi, vymieňať si dôvernosti s nejakou spriaznenou dušou. Aj silné osobnosti, ľudia, ktorí všetkých vedú a vyzerajú nepremožiteľní, občas potrebujú oddych od duševnej záťaže, ktorú nesú a jednoducho ju zo seba na chvíľu zložiť a vyrozprávať sa. (Ja som introvert, ale tiež mi veľmi dobre padne, keď sa raz za rok môžem niekomu vyžalovať ) Chcem veriť tomu, že Angelika takúto dôverníčku v osobe Abigail našla - aj keď sa ich cesty často rozchádzali.

A máš pravdu, v rozprávaní Angeliky o intímnych zážitkoch z mladosti hľadá Abigail niečo iné, ako explicitné rady Mimochodom, už si to môžeš/te prečítať v druhej časti, ktorú som práve zverejnila. A keďže "mám slinu" a v nedeľu som išla ako píla , bude ešte tretia časť a asi aj epilóg.

Konečně jsem se dostala ke čtení této nové fikce.
Opět nový námět, který zapadá do kánonu a moc se mi líbí.

Přátelství A a A jsem vnímala jako takové zvláštní spojenectví založené na vztahu k jednomu muži, ovšem pojaté každou z nich jiným způsobem. A i když jsem Abigail měla ráda, měla jsem pocit, že v La Rochelle Abigail v sobě dusila žárlivost a smířila se s tím, že jí musí stačit drobky od stolu. Žít ve stínu Angeliky jistě nebylo nic, po čem by žena toužila.

Před pár dny jsem se dívala na úžasný dokument o Bostonu, od jeho založení 1630 až po současnost. V 17. století a i dál se Nový svět puritány jen hemžil. Angelika to měla v Americe těžké, ať se ocitla, kde se ocitla. A i pro pastorovu dceru to jistě představovalo kus odvahy obrátit se na ni a žádat o intimní rady. Jsem zvědavá, co všechno děvčata proberou, než se výprava vydá do Katarunku.

Při čtení románu mě myšlenky na Abigail brzy opustily, ale tato fikce a připomenutí úryvku ....když člověk najednou objeví, že život má i jiné rozměry. Jako když náhle rozhrneme divadelní oponu a před námi se do nekonečna rozprostře obzor, který jsme pokládali za neměnný, za pevně ohraničený. To se mi právě dnes stalo... Až do smrti na ten den nezapomenu. Ani ne tak kvůli nebezpečí, která nám hrozila, ale především pro tenhle objev... Možná jsem to potřebovala poznat, abych se připravila na život, co nás čeká za mořem... Všichni budeme muset svléci starou kůži... mě ji představila v jiném světle - silnou ženu, která se bude v každodenním nebezpečí rvát o život.

Precious, zabávaj sa prosím Ťa dalej, čte se to tak hezky .

Oceňuji Tvoje citlivé zpracování poměrně ošemetného tématu. Nemohu porovnávat – v 17. století jsem nežila, nevím, jak moc otevřeně či do detailu si ženy tyhle věci říkaly, nebo zda se omezily na vágní rady typu „každá z nás to musela přežít, zvykneš si“, v paměti mám je svůj poměrně hrůzný rozhovor s matkou po první návštěvě gynekologie, kdy mi velmi otevřeně začala vyprávět o svém poprvé a já na to v 16 letech opravdu připravená nebyla .

Angelika na to v rozhovoru jde poměrně přímočaře, sama jsem trochu při čtení bojovala s tím, zda by Abigail tak rychle opustila dogmata a vše, co jí celý život říkali, na základě rozhovoru s „autoritou“ – zkušenou a důvěryhodnou přítelkyní. Být prudérní Hugenotka, tak při téhle odpovědi se křižuju před Ďáblem a jeho dogmatismem :

„Učia nás, že rozkoš je hriech...“
„Keby to tak bolo, milá Abigail, prečo by nám ju Boh dával?“ s úsmevom jej odporovala staršia priateľka.

Zas na druhou stranu, Abigail byla zamilovaná a plná lásky. A to už je pak jednodušší naslouchat tomu, co bychom si vlastně přály slyšet .


Takže pokud bych měla být vůči něčemu v textu kritická, tak snad jen proti tomu Florimondovi – v 17 to už byl spíše mladý muž než ztřeštěnec. Já bych tedy tipovala, že Honorina tam řádila se svými přátelia vrstevníky z La Rochelle .


U toho, jak Rescator zapůsobil na všechny dámy, jsem se musela upřímně smát – to je v těch pár větičkách naprosto geniálně vystižené .


Highlightem téhle kapitoly je pro mě tenhle citát:

„Viete, Abigail, láska je niečo, nad čím nemá človek žiadnu kontrolu. Pramálo má spoločné s rozumom či vôľou. Možno to práve takto zariadil Boh. A on rozhodol, že sa zaľúbim do Joffreyho de Peyrac celou svojou dušou a svojím mladým neskúseným srdcom – ak mi dá čas ho spoznať. A že sa zamilujem tak veľmi, že všetko, čo mi pripadalo, povedzme, nepochopiteľné pre ľudské správanie, budem vítať a odovzdávať sa tomu.“

To vlastně vypovídá i o celé sáze a osudovém vztahu A a JP.


A krásná byla i Angeličina replika o přátelství s Abigail. Tu by šlo vztáhnout i na naše angelikologické vazby .

Precious, to je zajímavé téma fikce.
Je to pěkné doplnění. Takový úvod do Angeliky v Novém světě.
Myslím si, že Abigail se k panu Bernovi hodila. Mohl být moc rád, že dostal ženu hodnou, zbožnou a ještě hezkou, která určitě byla i dobrou matkou jeho dětem.
Angelika myslím vysvětlila Abigail otevřeně ale zároveň i decentně, jak to probíhá mezi mužem a ženou v manželství.
Pro Abigail bylo asi překvapení, když jí vyprávěla o době po svatbě, než se do Joffreho zamilovala. Také se divila, že dříve kulhal.
Líbilo se mi přiznání, lže ani Abigail není imunní vůči kouzlu Rescatora.

Tereza píše: *

20 úno 2025, 21:55

Konečně jsem se dostala ke čtení této nové fikce.
Opět nový námět, který zapadá do kánonu a moc se mi líbí.

Přátelství A a A jsem vnímala jako takové zvláštní spojenectví založené na vztahu k jednomu muži, ovšem pojaté každou z nich jiným způsobem. A i když jsem Abigail měla ráda, měla jsem pocit, že v La Rochelle Abigail v sobě dusila žárlivost a smířila se s tím, že jí musí stačit drobky od stolu. Žít ve stínu Angeliky jistě nebylo nic, po čem by žena toužila.

Při čtení románu mě myšlenky na Abigail brzy opustily, ale tato fikce a připomenutí úryvku .......mě ji představila v jiném světle - silnou ženu, která se bude v každodenním nebezpečí rvát o život.

Ahoj Tereza, ďakujem za prečítanie a odkaz! Abigail je opisovaná Anne Golonovou slovami Angeliky ako „nenápadná a rezignovaná žena“ – teda aspoň tak pôsobila v La Rochelle, a Angelika bola prekvapená, ako sa prebrala na lodi k životu – ako aj ty uvádzaš vo svojom citáte z knihy. Abigail v sebe mala potenciál, ktorý musel na svetlo božie vytiahnuť až Rescator („Vzrušenie ju omladilo, so zružovenými lícami a slzami v očiach bola pekná. Ale na prvý pohľad si to všimol, pravdaže, iba ten prekliaty Rescator.“ ), ale keď už raz vyplával na povrch, som presvedčená, že sa už mladá pani Bernová nevrátila k svojej priemernosti. Presne ako ty hovoríš, v nebezpečenstve sa odkryla jej pravá podstata a sila. Preto si myslím, že ak aj k Angelike cítila nevraživosť za to, že jej „kradne“ Berna, keď už raz zahodili za seba Starý svet, ich priateľstvo sa po vzbure a šťastnom pristátí mohlo vydať čistou, novou cestou.

PenelopaW píše: *

21 úno 2025, 10:52

Precious, zabávaj sa prosím Ťa dalej, čte se to tak hezky .

Oceňuji Tvoje citlivé zpracování poměrně ošemetného tématu. Nemohu porovnávat – v 17. století jsem nežila, nevím, jak moc otevřeně či do detailu si ženy tyhle věci říkaly, nebo zda se omezily na vágní rady typu „každá z nás to musela přežít, zvykneš si“, v paměti mám je svůj poměrně hrůzný rozhovor s matkou po první návštěvě gynekologie, kdy mi velmi otevřeně začala vyprávět o svém poprvé a já na to v 16 letech opravdu připravená nebyla .

Angelika na to v rozhovoru jde poměrně přímočaře, sama jsem trochu při čtení bojovala s tím, zda by Abigail tak rychle opustila dogmata a vše, co jí celý život říkali, na základě rozhovoru s „autoritou“ – zkušenou a důvěryhodnou přítelkyní. Být prudérní Hugenotka, tak při téhle odpovědi se křižuju před Ďáblem a jeho dogmatismem :

„Učia nás, že rozkoš je hriech...“
„Keby to tak bolo, milá Abigail, prečo by nám ju Boh dával?“ s úsmevom jej odporovala staršia priateľka.

Zas na druhou stranu, Abigail byla zamilovaná a plná lásky. A to už je pak jednodušší naslouchat tomu, co bychom si vlastně přály slyšet .

Ha, Penelopa, že nežiješ v 17. storočí a nevieš, aké rady udeľovali ženy nevestám? A Angelikine rady sa ti zdali priamočiare? Nuž, snažila som sa o to, aby to bolo v duchu kánonu, a ako píšeš, je to pomerne ošemetná téma a som rada, že som sa jej zhostila podľa tvojho názoru citlivo: mala som pocit, že je to odo mňa skôr také eufemistické poňatie... Totiž ja si myslím, že som dosť staromódna a keď počujem, ako sa v knihách a filmoch rozprávajú o intímnom živote súčasné mladé ženy a dievčatá, vždy nadvihujem obočie. S reálnymi puberťáčkami nemám momentálne skúsenosti, nepohybujem sa v ich prostredí, ale dosť dávno som si vypočula v dievčenskej šatni partiu dvanásťročných mladých „dám“ a normálne som bola zdesená. A rozhodne som nechcela ísť v tomto príbehu cestou tvojej maminky

S Florimondom na konci 6. dielu a začiatkom 7. mám čiastočne rovnaký „problém“ ako Angelika: ani ona nevedela, či ho má ešte považovať za chlapca alebo mladého muža. „V mnohých veciach zostal detský, potreboval, aby ho usmerňovala.“ Chvíľami je to nadšené dieťa, inokedy už dospelý. Ale pravdu povediac, tá scéna, ako Abigail odchádza z pevnosti, mala byť posledná a chcela som tam mať záver s jej deťmi. Odpichla som sa od toho, ako si Honorine v knihe obľúbila Florimonda (a očividne aj on ju) a pár viet bolo na svete.

A ďakujem za povzbudzujúce a krásne slová, ak som ti trošku mohla urobiť teplo pri srdiečku, som rada

mimi píše: *

23 úno 2025, 16:24

Precious, to je zajímavé téma fikce.
Je to pěkné doplnění. Takový úvod do Angeliky v Novém světě.
Myslím si, že Abigail se k panu Bernovi hodila. Mohl být moc rád, že dostal ženu hodnou, zbožnou a ještě hezkou, která určitě byla i dobrou matkou jeho dětem.
Angelika myslím vysvětlila Abigail otevřeně ale zároveň i decentně, jak to probíhá mezi mužem a ženou v manželství.
Pro Abigail bylo asi překvapení, když jí vyprávěla o době po svatbě, než se do Joffreho zamilovala. Také se divila, že dříve kulhal.
Líbilo se mi přiznání, lže ani Abigail není imunní vůči kouzlu Rescatora.

Ďakujem aj Tebe, Mimi, za prečítanie a komentár! Berne by mal bozkávať zem, po ktorej Abigail kráčala, pretože mu bola presne všetkým tým, čo popisuješ. Spomínam si, že Severine Bernová mala Abigail veľmi rada, takže aj Bernove deti museli byť šťastné, že ju majú za macochu.
A s tým doplnením siedmeho dielu máš čiastočne pravdu. Už som tu na fóre napísala, že mi chýba vedieť, čo sa dialo po tom dni, ako sa v Angelikinom živote znovu zjavili jej synovia a pred odchodom do vnútrozemia. Takže si možno týmto príbehom čiastočne kompenzujem vákuum, ktoré prirodzene zanechala AG.

Tretia časť bude v trochu inom duchu ako predchádzajúce. Píšem prvýkrát postavu Joffreyho pre verejnosť, tak dúfam, že nebude veľmi „out of character“. Keď si pomyslím, koľko jeho fanúšičiek a odborníčok na jeho postavu máme na fóre, uf...

Precious, moc se těším na pokračování.
Mne napadlo, jak by mohla vypadat opačná situace, kdy by pan Berne přišel k Rescatorovi požádat o radu, že se chce oženit s Abigail.
Ale nevím, jestli by to udělal. Tedy pan Berne.

Mimi, to by si pan Gabriel raději překousl jazyk . Byl ženatý, vdovec, jistě se považoval za zkušeného muže. Nechce se mi věřit, že by jakýkoli chlap, byť Hugenot, pochyboval o sobě jako o milenci .

PenelopaW píše: *

23 úno 2025, 17:26

kou.
Mimi, to by si pan Gabriel raději překousl jazyk . Byl ženatý, vdovec, jistě se považoval za zkušeného muže. Nechce se mi věřit, že by jakýkoli chlap, byť Hugenot, pochyboval o sobě jako o milenci .

Penelopo, jenže já nemyslela, že by se šel svěřit s pochybnostmi, že bude špatný milenec. To ne. Oni už, vedli jestli si vzpomínáš trochu takový rozhovor na lodi. To,,když se pan Berne chtěl oženit s Angelikou. Navíc pan Berne byl hugenot a to co považoval Joffrey za přirozené, on viděl jako hřích.
Říkala jsem si, jestli to rychlé rozhodnutí oženit se s Abigail, když miloval jinou ženu, by také nechtěl probrat s někým mimo jeho společenství.

Nie že by som to nečítala, čítala som to hne´d ako si to pridala, a teraz to už čítam tretí krát, ale stále som sa nevedela dostať k feedbacku lebo som konečne chcela dopilovať aspoň jednu časť z mojich 100 + 1 dávno napísaných ale nedopilovaných fikcii.
Pekné pokračovanie v ktorom Abigail dostala do rozpakov nielen samú seba ale napokon aj Angeliku.

Tak toto mne úplne vyfučalo z hlavy : “Je to skúsený muž, Abigail. Roky bol ženatý”

Ja si myslím že Angelika nehovorí celkom pravdu ke´d vyhlasuje že: Aj ja som bola taká. Ale beriem to že sa snaží učičíkať Abigail ako najlepšie vie.

Spomínam si na všetky tie príhody z minulosti: Ako dieťa už videla pohlavný styk u zvierat, zúčastnila sa dedinskej svadby kde mladomanželom niesli do posteľ svadobnú polievku, pozorovala princa de Condé z milenkou, v Poitiers nechala páža by jej vytiahol v spovednici prsia von zo živôtika (rovnako ako neskoršie neznámeho speváka v letohrádku) a veselo sa váľala s Nicolasom v sene na vlastnej svadbe a nechala by ho dielo dokonať keby ich nevyrušili. Angelika sa nikdy nebála telesných dotykov či telesnej lásky – bála sa Joffreya.

Napadlo ma aj ž či Abigail zaregistrovala ako Angelika na lodi pokúsala Berneho do ruky, keď od vášne celkom zdivel.
Hugenoti boli v tomto zrejme dosť podobní puritánom, aj keď určite menej prepjatí, lebo boli Francúzi.

Toto je rozkošné:
„Ó, to si nemyslím ani ja! Veď pán Rescator očaril všetky ženy na palube!“ vyhŕkla Abigail s detským nadšením, ktoré Angeliku prekvapilo.

„Aj vás?“ potmehúdsky sa napokon opýtala.

„No, možno, čiastočne, ... aj áno.“ Začervenala sa mladá žena.


Ale myslím že Angelika ide na to intuitívne správnym spôsobom, a iba postupne prilieva olej do ohňa.

„Takže mám nasledovať srdce a túžbu a ostatné príde samé? Je to naozaj také jednoduché?“

„Áno aj nie. Veľa bude závisieť od toho – a teraz prepáčte moju otvorenosť – akým milencom bude váš manžel.

PS: Samozrejme keď už si napísala o tej svadbe chceme vedieť ako sa pri tom tvárili Berne a Rescator.

mimi píše: *

23 úno 2025, 17:36

PenelopaW píše: *

23 úno 2025, 17:26

kou.
Mimi, to by si pan Gabriel raději překousl jazyk . Byl ženatý, vdovec, jistě se považoval za zkušeného muže. Nechce se mi věřit, že by jakýkoli chlap, byť Hugenot, pochyboval o sobě jako o milenci .

Penelopo, jenže já nemyslela, že by se šel svěřit s pochybnostmi, že bude špatný milenec. To ne. Oni už, vedli jestli si vzpomínáš trochu takový rozhovor na lodi. To,,když se pan Berne chtěl oženit s Angelikou. Navíc pan Berne byl hugenot a to co považoval Joffrey za přirozené, on viděl jako hřích.
Říkala jsem si, jestli to rychlé rozhodnutí oženit se s Abigail, když miloval jinou ženu, by také nechtěl probrat s někým mimo jeho společenství.

No dámy, máte zaujímavé myšlienkové pochody
Myslím si, že Mimi na to ide správne - že už Joffrey v podstate "radil" Bernovi na lodi, ako získať ženu ako Angelika. Ale nepredpokladám, že keby mal nejaké pochybnosti ohľadom Abigail, išiel by po rozumy práve k Rescatorovi. Ešte stále bol ich vzťah dosť napätý - a občas bol taký aj v budúcnosti, stačí si spomenúť, ako Berne zúril, keď sa mal Colin Paturel stať guvernérom a aj potom v časti o Diablici je nejaká pripomienka toho, že vzťahy oboch mužov bývajú, voľne citujem, nie ideálne, ale spája ich láska k Honorine.
Ak by sa išiel niekam Berne radiť, tak vidím, že to mohol byť práve Abigailin otec pastor. Podľa mojej fikciie už viete, že tento kňaz vzťah svojej dcéry s Bernom odobril, takže si myslím, že mohol mať aj nejaký vážny rozhovor so samotným ženíchom. (o tom, či je skoro na sobáš, napr.) Nuž, v každom prípade si musím naštudovať, ako prebieha hugenotský svadobný obrad a či mu predchádza nejaká duchovná príprava.

moirra píše: *

06 bře 2025, 10:55

Nie že by som to nečítala, čítala som to hne´d ako si to pridala, a teraz to už čítam tretí krát, ale stále som sa nevedela dostať k feedbacku lebo som konečne chcela dopilovať aspoň jednu časť z mojich 100 + 1 dávno napísaných ale nedopilovaných fikcii.
Pekné pokračovanie v ktorom Abigail dostala do rozpakov nielen samú seba ale napokon aj Angeliku.

Tak toto mne úplne vyfučalo z hlavy : “Je to skúsený muž, Abigail. Roky bol ženatý”

Ja si myslím že Angelika nehovorí celkom pravdu ke´d vyhlasuje že: Aj ja som bola taká. Ale beriem to že sa snaží učičíkať Abigail ako najlepšie vie.

Spomínam si na všetky tie príhody z minulosti: Ako dieťa už videla pohlavný styk u zvierat, zúčastnila sa dedinskej svadby kde mladomanželom niesli do posteľ svadobnú polievku, pozorovala princa de Condé z milenkou, v Poitiers nechala páža by jej vytiahol v spovednici prsia von zo živôtika (rovnako ako neskoršie neznámeho speváka v letohrádku) a veselo sa váľala s Nicolasom v sene na vlastnej svadbe a nechala by ho dielo dokonať keby ich nevyrušili. Angelika sa nikdy nebála telesných dotykov či telesnej lásky – bála sa Joffreya.

Napadlo ma aj ž či Abigail zaregistrovala ako Angelika na lodi pokúsala Berneho do ruky, keď od vášne celkom zdivel.
Hugenoti boli v tomto zrejme dosť podobní puritánom, aj keď určite menej prepjatí, lebo boli Francúzi.

PS: Samozrejme keď už si napísala o tej svadbe chceme vedieť ako sa pri tom tvárili Berne a Rescator.

ahoj Moirra, ďakujem za feedback aj za viacnásobné prečítanie Úplne ti rozumiem, ja som tiež ešte čistila ďalšiu kapitolu tohto príbehu a Tvoje pokračovanie Salónov som ešte nečítala. Obávam sa, že by ma to mohlo inšpirovať nesprávnym spôsobom, teda by som mohla nevedomky skĺznuť do plagiátorstva. S touto obavou večne bojujem, lebo niekedy sa mi môže zdať, že sa odvolávam na kánon a ono je to fanfikcia

K tomu, či Angelika Abigail trošku milosrdne klamala, som napísala celý jeden post, je k dispozícii tu:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 326#p35326

Svadba musí byť, aj keby traktory padali! Už som na tom začala pracovať, ale je to ťažkééééé.

Zatiaľ teda 3. kapitola. Viem, že podobný rozhovor na tému svadobnej noci už Angelika a Joffrey mali v jednej z Tereziných fanfickií, ale veľmi dúfam, že moja verzia bude iná, resp. že som si od Terezy niečo „nepožičala“. A ak aj áno, tak sa vopred ospravedlňujem a vedzte, že to nebolo úmyselné.
Tiež si uvedomujem, že táto kapitola je na úrovni intimity, aká asi v tom čase ešte medzi našimi hrdinami nebola. Ale nemohla som inak, toto si pýtalo byť napísané

Precious píše: *

11 bře 2025, 19:42

Obávam sa, že by ma to mohlo inšpirovať nesprávnym spôsobom, teda by som mohla nevedomky skĺznuť do plagiátorstva. S touto obavou večne bojujem, lebo niekedy sa mi môže zdať, že sa odvolávam na kánon a ono je to fanfikcia

Tak toho sa vôbec nemusíš obávať. Po prvé moj fikcie s vždy zakladajú na zmienkach s kánonu a historických faktoch, a na tie v žiadnom prípade patent nemám, a po druhé mám rada keď sa naše fanfikcie prelínajú a doplňaju. To už sme tu viackrát spravili celkom vedome. Ak sa ti páči niečo čo som vymyslela na doplnenie kánonu, kľudne to použi.

Omlouvám se autorce, že tak pozdě reaguji na druhou část fikce.
Přidám k výše diskutovaným tématům pár svých postřehů.
Myslím, že život v Novém světě byl tenkrát nebezpečný, intenzivní, žilo a rozhodovalo se rychle. Vzpomínám si, jak Scarlett O'Hara sledovala, jak během války padala mnohá tabu - rychlé svatby, projevy něžností na ulici....
Dle mého názoru Berne Joffreye nemusel / to ponížení na lodi si určitě dlouho pamatoval /, ale uznával ho.
Pospolitost byla pro přežití osadníků životně důležitá, Svatba Abigail a pana Berne musela být s přítomností Peyracových, oba byli přece skuteční neformální vůdci Goldsbora.

Berne na rady k Jofreyovi ? Naprosto vyloučeno.

Hezky si v závěru rozehráli naši hrdinové konverzační romantickou předehru, jen co je pravda. Jsem zvědavá, čím novým nás některý z nich - nejlépe oba dva - překvapí.

Abigail je tak roztomilá! Takovou přítelkyni by si přála každá - jemnou, diskrétní, zdrženlivou a přitom vstřícnou. Její nejistota před svatbou vzbuzuje trochu úsměv, vždyť si nic jiného nepřála, ale přísná hugenotská výchova musela vytvořit v mladé ženě silné zábrany. Navíc si jistě lásku k Bernovi vytýkala jako hříšnou, měla ho přece ráda ještě za života jeho manželky. Představuji si, jak se musela přemáhat, aby zašla k Angelice pro radu. Asi to dokázala hlavně proto, že Angelika do jejího světa vlastně tak docela nepatřila, měla odstup od puritánské přísnosti a náročnosti, na druhé straně byla zkušená a velkorysá. Abigail si nemohla přát lepší rádkyni. Moc se těším na svatbu, možná se něco dovíme i o nejistotách pana Berna, i když ten je bude asi bagatelizovat. Moc by se mi líbilo, kdyby ještě před svatbou, kdy Abigail už bude mít své vnitřní rozpory v podstatě vyřešeny, jí přišla poskytnout své nevyžádané rady třeba paní Carrérová. Trochu jsem si proslov paní Carrérové představila a skutečně jsem se rozesmála.

Měla jsem zas problémy s přihlášením a tak jsem si vůbec nevšimla, že sem přibylo nové pokračování!
Haha, Precious opravdu jsem se pobavila, že jsi nesnesla pomyšlení že by Joffrey mohl být pár dní bradatý a hned v první příležitosti jsi mu vousy oholila.

Precious píše: *

11 bře 2025, 19:42

Tiež si uvedomujem, že táto kapitola je na úrovni intimity, aká asi v tom čase ešte medzi našimi hrdinami nebola. Ale nemohla som inak, toto si pýtalo byť napísané

Ano, možná se baví příliš intimně, na druhou stranu jsem si všimla, že Joffrey se rád a často vracel v rozhovorech s Angelikou k jejich společným vzpomínkám na Toulouse. Přijde mi, že to pro ně byl nějaký pevný bod, o který se mohli opřít, když se snažili najít znova to spojení, co mezi nimi bylo.
Říkám si tedy, že je možná reálnější, že by si povídali o své svatební noci, než že by Joffrey Angelice vykládal o svých plánech do budoucna nebo ještě „hůř“ že by si snad vyprávěli, co zažili během doby co žili odděleně. Jak jsi ostatně ve fikci naznačila. A ten intimní styl konverzace se navíc příjemně čte.

Líbilo se mi, že se Joffrey ukázal v trochu lidštějším světle, když byl „vyždímaný“ z Clovise. Byť v kánonu bychom zřejmě dostaly jeho „dokonalejší“ variantu, u které by Clovis neměl šanci, hihi.
Ale vešel by do svého pokoje aniž by si Angeliky všiml? Hmm nevím, je to asi typicky chlapská reakce, na druhou stranu my dobře víme, že mu z hlavy v mezičase všechno kromě Angeliky vyfučelo a hádám, že spíš by si nevšiml svých mužů než jí, haha.

Desím sa pomyslieť si, čo všetko ste navraveli úbohej Abigail a obávam sa, že budem musieť bežať za ňou a dať to ešte pred sobášom do poriadku.“
Haha, tak tohle bych si chěla přečíst.

Těším se na pokračování.

Tereza píše: *

21 dub 2025, 21:42

Omlouvám se autorce, že tak pozdě reaguji na druhou část fikce.
Přidám k výše diskutovaným tématům pár svých postřehů.
Myslím, že život v Novém světě byl tenkrát nebezpečný, intenzivní, žilo a rozhodovalo se rychle. Vzpomínám si, jak Scarlett O'Hara sledovala, jak během války padala mnohá tabu - rychlé svatby, projevy něžností na ulici....

Nemusíš sa vôbec ospravedlňovať, Tereza! Som rada za akýkoľvek príspevok, pár slov, v ľubovoľnom čase.
A ďakujem za milé slová! Úplne súhlasím s tým, že život hugenotov sa prevrátil hore nohami a museli chtiac-nechtiac reagovať "proti pravidlám". Spomínam si, že na takéto niečo myslela aj Angelika, keď počas tvrdej zimy vo Wapassou museli zastreliť kone, aby mali čo jesť. Príroda sa s nikým nemaznala a náboženská prudérnosť dostávala u protestantov na frak. 

AnastaziaRodo píše: *

22 dub 2025, 21:01

Abigail je tak roztomilá! Takovou přítelkyni by si přála každá - jemnou, diskrétní, zdrženlivou a přitom vstřícnou. Její nejistota před svatbou vzbuzuje trochu úsměv, vždyť si nic jiného nepřála, ale přísná hugenotská výchova musela vytvořit v mladé ženě silné zábrany. Navíc si jistě lásku k Bernovi vytýkala jako hříšnou, měla ho přece ráda ještě za života jeho manželky. Představuji si, jak se musela přemáhat, aby zašla k Angelice pro radu. Asi to dokázala hlavně proto, že Angelika do jejího světa vlastně tak docela nepatřila, měla odstup od puritánské přísnosti a náročnosti, na druhé straně byla zkušená a velkorysá. Abigail si nemohla přát lepší rádkyni. Moc se těším na svatbu, možná se něco dovíme i o nejistotách pana Berna, i když ten je bude asi bagatelizovat. Moc by se mi líbilo, kdyby ještě před svatbou, kdy Abigail už bude mít své vnitřní rozpory v podstatě vyřešeny, jí přišla poskytnout své nevyžádané rady třeba paní Carrérová. Trochu jsem si proslov paní Carrérové představila a skutečně jsem se rozesmála.

Anastazia, Abigail a Angelika naozaj spolu dobre fungujú a obe si plne uvedomujú, čo jedna pre druhú znamená, ako sa potrebujú a hlavne dopĺňajú. Ja síce nepoznám žiadnu mladú dámu prísne nábožensky vychovanú, ale viem si predstaviť z toho, čo som si prečítala, čo som videla, že pre Abigail muselo byť ťažké vášnivo ľúbiť a zároveň sa tváriť, ako keby sa nič nedialo, keďže podľa pravidiel, ktorými sa riadilo jej spoločenstvo, boli takéto city nevhodné. Až na lodi sa mohla trochu uvoľniť, citujem: "Angelika nespoznávala v nej tú nenápadnú, zavše až rezignovanú ženu z La Rochelle." Celkovo je 6. diel Angeliky aj o tom, ako sa mení ľudská povaha a správanie pod vplyvom krízy a živlov, je to čiastočne taká psychologická štúdia  
Tú pani Carrérovú s jej radami by si mohla napísať 

Ms_Rescator píše: *

27 dub 2025, 09:54

Měla jsem zas problémy s přihlášením a tak jsem si vůbec nevšimla, že sem přibylo nové pokračování!
Haha, Precious opravdu jsem se pobavila, že jsi nesnesla pomyšlení že by Joffrey mohl být pár dní bradatý a hned v první příležitosti jsi mu vousy oholila.

áno, poznáš ma dobre! Ale tu sa musím brániť - tá veta o tom, že sa holí kvôli Indiánom, ktorí neznášajú plešatých a zarastených, je priamo z kánonu. Pán de Peyrac bol vždy ohľaduplný k svojmu okoliu.

Ms_Rescator píše: *

27 dub 2025, 09:54

Ano, možná se baví příliš intimně, na druhou stranu jsem si všimla, že Joffrey se rád a často vracel v rozhovorech s Angelikou k jejich společným vzpomínkám na Toulouse. Přijde mi, že to pro ně byl nějaký pevný bod, o který se mohli opřít, když se snažili najít znova to spojení, co mezi nimi bylo.
Říkám si tedy, že je možná reálnější, že by si povídali o své svatební noci, než že by Joffrey Angelice vykládal o svých plánech do budoucna nebo ještě „hůř“ že by si snad vyprávěli, co zažili během doby co žili odděleně. Jak jsi ostatně ve fikci naznačila. A ten intimní styl konverzace se navíc příjemně čte.

Líbilo se mi, že se Joffrey ukázal v trochu lidštějším světle, když byl „vyždímaný“ z Clovise. Byť v kánonu bychom zřejmě dostaly jeho „dokonalejší“ variantu, u které by Clovis neměl šanci, hihi.
Ale vešel by do svého pokoje aniž by si Angeliky všiml? Hmm nevím, je to asi typicky chlapská reakce, na druhou stranu my dobře víme, že mu z hlavy v mezičase všechno kromě Angeliky vyfučelo a hádám, že spíš by si nevšiml svých mužů než jí, haha.

Těším se na pokračování.

Ms. Rescator, kým ty pekne poctivo píšeš kánonického pána Dokonalého, ja mu rada dávam zopár chybičiek krásy a "poľudšťujem" ho. Za tie roky manželstva, resp. pozorovania mužov a fungovania párov okolo seba som si v hlave asi urobila kartotéku "typického mužského správania", hlavne keď sú chlapi v strese a majú pred sebou nejaké dôležité úlohy. Kedysi dávno som čítala v knihe od jednej americkej terapeutky, že muž občas "odchádza do jaskyne", kde mlčí a nevníma, skrátka je uzavretý, či už z toho alebo onoho dôvodu. A v mojom okolí to funguje na 100%. Takže aj tu som strčila Joffreyho do jaskyne, v ktorej sa boril s problémom menom Clovis. Ale keďže Joffrey je Joffrey, rýchlo sa otriasol a snažil sa rozveseliť svoju žienku. 

A ďakujem za odsúhlasenie "prílišnej intimity rozhovoru". Od odborníčky takéhoto formátu si to veľmi cením!


Epilóg určite bude, to som svätosväte sľúbila. Ešte si musím premyslieť pár vecí a potom ho napíšem. Ale je možné aj to, že sa zasa vyberiem nejakým iným smerom a skončím s úplne novou kapitolou

Precious píše: *

31 črc 2025, 10:07

Tú pani Carrérovú s jej radami by si mohla napísať

Precious, nerada bych se vměšovala do tvého tématu. Navíc paní Carréová by se v tvé povídce hezky vyjímala jako protiklad k Angelice. Jen nápad. A taky mám teď plnou hlavu mladé Sabiny a jejího vztahu se snoubencem Bertrandem de Castel-Morgeat. Popsala jsem už třicet stránek a jsem sotva v půlce, ale na idylu to mezi nimi zatím nevypadá.

AnastaziaRodo píše: *

31 črc 2025, 13:41

A taky mám teď plnou hlavu mladé Sabiny a jejího vztahu se snoubencem Bertrandem de Castel-Morgeat. Popsala jsem už třicet stránek a jsem sotva v půlce, ale na idylu to mezi nimi zatím nevypadá.

tak na toto sa teším!