A trochu hudby od Bernarda de Ventadour:
Can Vei la Lauzeta Mover
https://www.youtube.com/watch?v=e0JNIukJv1k
Když skřivánka zřím šťastně spět
(Can vei la lauzeta mover)
Když skřivánka zřím šťastně spět
na křídlech vzhůru, k slunci blíž,
a strnout ho a padat zpět
pro sladkou svoji v srdci tíž,
ach, každému tak závidím,
rozkoší jehož spatřím plát,
a divím se, že toužením
může mé srdce neroztát.
Ach, tolik chtěl ses dozvědět
o lásce a tak málo víš!
Svůj cit nemůžeš zadržet
k té, od níž přízeň nesklidíš!
Srdce mi vzala a mě s ním,
sebe samu i světa řád,
a je-li pryč, nic nevlastním,
jen toužím a chci milovat.
Nad sebou moc jsem ztratil hned
a svůj jsem více nebyl, když
jí v oči jsem moh pohledět,
v zrcadlo, jež je blaha skrýš.
Od chvíle té, co v něm se zřím,
vzdechy mě mohou usmýkat,
neboť jsem stejně ztraceným
jak krásný Narcis, jenž v tůň spad.
Zoufalý z paní všech jsem teď
a víru v ně víc nemám již,
a tak jak chránit jsem je sved,
dnes sloužit jim je na obtíž.
Neb žádná není druhem mým
proti té, jíž se musím bát;
strach mám z všech, už jim nevěřím,
vždyť za stejné lze všechny brát.
Tristane, nic už nesložím,
jdu pryč. Nevím, kde budu spát.
Zpěvu se zříkám, odcházím,
před láskou se chci ukrývat.
(vybrala som iba najkrajsie verse)