Moderátor
|
|
Offline |
|
Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele: SZ
|
| |
|
|
VA v souvislosti se Sousedkou jsem narazila náhodou na knihu "Královna temnot" od Françoise Hamelové, která by měla pojednávat o Sousedčině dceři. Kniha údajně vychází ze studia historických pramenů. V knihovně už jsem si ji objednala - schválně, jestli v ní bude něco více o zatčení Monvoisinové starší, které prováděl policista Desgrez .
Kromě historie Montvoisinovic rodiny, pozadí travičské aféry, líčení Sousedčiny kariéry apod. jsou v knize vykresleny dobové intriky (v návaznosti na přání zákazníků Voisinové) a události. Mj. je zde psáno i o markýze de Brinvilliers, kterou Voisinová s dcerou potkají u lékárníka Glazera:
(...) a vydáváme se k velkému apatykáři. Jmenuje se Glazer. Objevil síran draslíku. Prohlédnu si jeho krásný krámek U Rudé růže v ulici Petit-Lion, na rohu ulice Tournon na předměstí Saint-Germain (...). Převor nám vysvětluje, že Kryštof Glazer dává v Královské zahradě, kde se vyskytuje jemný výkvět aristokracie, úřednictva i umění, lekce chemie. Nad jeho "Glazerovou solí" a jeho chemickým traktátem blednou němečtí a italští kolegové závistí. (...) Vstupujeme do jeho krámku U Rudé růže; jsou tam zvířata, co žijí v ohni: salamandři. Desítky vycpaných tvorů, kteří vypadají přesně jako na basreliéfech v chrámu Matky boží v Paříži (...). Salamandr byl emblémem Františka I., mecenáše velkých italských autorů - alchymistů, a je bohem žíhání. "Udržuji a zháším", napsal si Glazer na dveře a převzal tak heslo tohoto krále.
Míjím etikety na baňkách, kelímcích s kořeny, bylinami a odvary z anděliky. Jsou tu také pilulky v krabičkách, barevné papíry zakrývající masti a náplasti. Mezi trámy jsou nataženy girlandy suchých květin. Nahoře leží pryskyřice, mechy, v průhledných lahvích plavou zvířecí hlavy či srdce. pod nimi je regál se zavařeným ovocem, kořením, bonbony. Glazer je tu a řídí své asistenty kolem velkého stolu, na němž jsou rozloženy léky. Za pultem jsou vyrovnány obrovské křivule. V oddělené místnosti Glazer sám destiluje obohacený arsenik. Osobně nás, opásaný jako chemik velkou zástěrou, uvede do zadního pokojíku, který je s další místností spojen jen padacími dvířky. Odtud může pozorovat, jestli nejdou na inspekci nějací dotěrové, protože normálně musí apatykář připravovat léky před lékařem. "Filozof" Glazer se motá kolem "kamene mudrců", toho myšlenkového zlata, které lidé odvěků touží extrahovat z obyčejné hmoty. (...)
Chvalozpěvy jsou přehlušeny hlukem hovoru ve vedlejší místnosti. (...)
"To je markýza de Brinvilliers."
"Ta, co otrávila svého otce?"
"Mluvte tiše... Její další zločiny nabraly dobrý směr, ta se teď nezastaví."
Markýza, orámovaná jako na obraze, má velmi útlou postavu a trochu škrobený panenkovský půvab, jasně modré oči, bílou pleť zdůrazněnou výstřihem z černého sametu. Na jezdeckém kloboučku má bílé pero a další pírka v odstupech všitá do rozparků na šedých rukávech. Muž, který ji doprovází a tiskne jí loket, je oděn v černé a šedé a ladí s její krásou.
"takže to je on, kapitán Sainte-Croix...," změří si ho matka.
Ale Glazer spustí dvířka a se spikleneckým úsměvem dává na srozuměnou, že jsme nikoho neviděli. Nesmíme spatřit ani jeho žíhací pec schovanou za velkým obrazem představujícím jeho krámek.
Paní Voisinová je ráda, že paní de Brinvilliers aspoň zahlédla. Po Paříži se o tom páru "Svaté trojice", tvořené soucitným manželem (jehož předek Gobelin byl proslulým barvířem, zakladatelem manufaktury Gobelin), manželkou, rozenou Marie-Madeleine d'Aubray, dcerou státního rady, a milencem Sainte-Croixem, zapáleným chemikem. Všichni tři žijí v dobré shodě, nic tomu nelze vytknout, kromě... markýzina otce, neoblomného muže, který dal milence zatknout v kočáře své dcery.
Glazer je zmiňován už předtím - jeho krámek měl být v Saint-Germain-des-Prés a údajně v něm byl spatřen i "ministr".
(...) Ministr? Toho ještě nemám, pronese matka. A tu se Marie Bosseová rozesměje.
"Ten zmíněný ministr je pan Fouquet. Tak moc miloval jedy, že si je chtěl nakoupit sám. Taky se říká, že jeho přítel Sainte-Croix, dobrý chemik, s nímž se setkal u Glazera, mu byl několikrát pro produkty ve Florencii..."
Mimochodem - tu Glazerovu lékárnu si představuji jako lékárnu z 2. série seriálu Outlander . (nevím proč, nejde mi sem vložit ilustrační přílohy...)
O Brinvilliers je zde pak vše, co víme již z Pitavala a Pařížská sureté pátrá - jak zkoušela otrávit služku, chudinu, jak zemřel její otec, její bratři apod. Navíc je zde informace, že Sainte-Croixova laboratoř byla na levém břehu Seiny.
Když Brinvilliers uprchla (nejprve do Londýna), obezřetní Pařížané v pravidelných intervalech nejídali slaná jídla, to když Brinvilliersová zlikvidovala své dva bratry pomocí koláče dle vlastního receptu, ale po čase je kandované ovoce a dražé omrzelo a začali znovu hltat čtvrcené voly.
Poměrně podrobně je pak popisováno její mučení a poprava (to proto, že kat Guillame byl příležitostným milencem Voisinové - mj. jí dodával tuk z mrtvol na výrobu svící k obráceným mším - a měl potřebu jí to pořád vyprávět, jak z toho byl vydřený ), ale tím Vás fakt zatěžovat nebudu .
Diví se, že se matka nepřišla tou scénou pokochat: u oken omdlévala madame de Sévigné, i spousta dalších módních dam.
"Smrt má zůstat na hřbitově, říká matka."
(...) Popravčí je stále u vytržení z té události, která korunuje jeho kariéru. Ale taky je převelice uražený, že ho matka neobdivuje.
"Spisovatelka Madelene de Scudéry a vaše stoupenkyně hraběnka de Soissons se schovávaly v koutě paláce, aby odsouzenou spatřily zblízka."
(...) "Naše markýza si chtěla spoutanýma rukama upravit čepec, roztrhla přitom růženec a kuličky se rozkutálely po podlaze."
"Tolika škody... To je velmi smutné, přijít o růženec."
Jak vidno, Voisinovou detaily nezajímaly . Ovšem poprava travičky byla svého času opravdu událostí - viz čumilové a senzacechtivé dámy, které se šly podívat nebo chtěly odsouzenou zahlédnout zblízka. Protože Brinvillierska byla opravdu pěkná, lidé ji už tenkrát hrozně litovali (viz dopisy paní Sévigné) a její ostatky si brali jako relikvie. V tomto kontextu trefně poznamenal pan Montvoisin, který obchody své manželky neschvaloval, že z Voisinové světici nikdo neudělá...
Zajímavá byla informace, že Brinvilliers měla se svým manželem 5 dětí (nikde jinde nebylo zdůrazněno, přestože rodinu musely její zločiny zasáhnout!), které si po popravě daly změnit jméno. Měly štěstí, neb drbům unikly - v žádné další knize jsem se o nich nic nedočetla. Mohou být rády, že se to všechno neudálo v dnešní době internetu, protože tohle by jim už nikdo neodpáral a pouhá změna jména by asi nepomohla.
(Francoise Hamel: Královna temnot. Voisinová, vražedkyně z Velkého století. DOMINO: Ostrava, 2004)
|
|