Jeanne du Barry - králova milenka
V Liberci snímek skutečně nehráli v jediném kině... Když jsem se kolegovi v práci svěřila, že bych na to chtěla jít, nadšeně mi posílal zmínky, kde všude to hrají: Frýdlant, Ústí nad Labem, … a vesele se ptal:
Půjdeme? Když teď v únoru vyrukoval s tím, že to 20.2. hrají od 10:00 v kině v Lomnici nad Popelkou, brala jsem to jako provokaci. Pak jsem si ovšem řekla, že do lomnického kina (které je velmi stylové) jsem stejně jít chtěla, film chci vidět dlouho, a možná je to znamení. Takže jsem si vzala dovolenou a vyrazili jsme na road trip.
Lístky jsme rezervovali v pondělí večer s obavou, aby představení nebylo určeno nějaké zájmové skupině (třeba matky s dětmi, školní představení apod.), protože kdo sakra půjde na film v 10 dopoledne?? Pokladní říkala, že se nemusíme bát, že moc lidí nečekají. Když jsme kupovali lístky online, bylo prodané jen jedno místo. Po příchodu do kina v 9:30 se ukázalo, že jsou prodány tři lístky, z toho dva naše. Postupně se ale začali trousit další návštěvníci, a nakonec nás celkem bylo 15. S kolegou jsme silně snižovali věkový průměr, ale znovu: který pracující člověk půjde v 10 dopoledne do kina na film?
Kino bylo velmi příjemné, staré čalouněné sedačky, před filmem se roztáhla opona zakrývající plátno, po skončení filmu panovala tma v sále hezky až do konce titulků. Dokonce i paní, která za námi ještě na začátku filmu hlasitě líčila kamarádce nějaké své životní problémy, nakonec zmlkla a projekci rušilo jen občasné zachrchlání někoho s respiračními potížemi.
Film byl poměrně dlouhý, ale mně to nevadilo a byla jsem zvědavá, kam až nás děj zanese. Jeanniny osudy jsou líčeny hlasem vypravěče, který i v závěru hovoří o tom, jak zemřela – nevím, jestli mi má být líto, že tuto scénu Maïwenn nepřevedla, ale možná dobře, že nám revoluci neukázali, do příběhu romantické lásky mezi králem a jeho metresou to nepatřilo.
Madame du Barry bola zatknutá pri pokuse získať spať svoje šperky a bola popravená dva mesiace po poprave Márie Antoinetty.
HISTORIA V SKRATKE:
Gróf Du Barry objavil mladú ženu Marie-Jeanne Bécu v bordeli u Madame Gourdan.
Mladej pani Bécuovej najskôr poskytol istú dávku vzdelania a etikety. Potom sfalšoval jej rodný list a vydal ju za svojho mladšieho brata Guillauma. Takto povýšená do šľachtického stavu bola 22. apríla 1769 uvedená na dvor. O zvyšok sa postarala jej krása, ľahký šarm a pravdepodobne aj mimoriadne skúsenosti. Kráľ, ktorý mal takmer 60 rokov, bol z nej nadšený. Marie Jeanne, comtesse du Barry, ako sa teraz volala, doplnila dlhý zoznam jeho mileniek.
Jej manželovi a jej prefíkanému strýkovi kalkulácia vyšla. Ľudovít im udelil lukratívne sinekúry - ako akúsi náhradu. Ako "maîtresse en titre" dostala vlastný byt vo Versailles, malý zámok neďaleko Paríža, príjem, služobníctvo a nádherné šperky. Kráľ jej dokonca daroval otroka menom Zamor, "malého afrického chlapca, plného inteligencie a zlomyseľnosti; jednoduchej a nezávislej povahy, ale divokého ako jeho krajina. Zamor sa považoval za rovného všetkým, ktorých stretol, a sotva sa zdráhal uznať samotného kráľa za svojho nadriadeného," napísala s odstupom času.
Nejsem odborník na tohle období, takže nemohu soudit historickou (ne)věrnost. Pro srovnání: Příběh Jeanne začíná v domácnosti šlechtice, jemuž její matka dělá kuchařku. Pán domu má pro Jeanne slabost a poskytuje jí výchovu, dívka se účastní jeho salonu. Zaplatí jí i studia v klášteře, odkud ji ale vyhodí (ve filmu to bylo prezentováno, že hlavně kvůli četbě necudných knih a zvídavosti, ale už zde vypravěč hovořil o tom, že byla předmětem nemravných tužeb), a jeho žena se pak postará i o vyhazov kuchařky s dcerou. Jeanne se začne živit jako luxusní kurtizána, kde si ji všimne i Jean du Barry a nastěhuje si ji k sobě. Funguje de facto jako její pasák a spolu s dalšími pány se snaží dostat ji do ložnice krále. Když si ji Ludvík XV. nakonec vybere za milenku, je třeba, aby měla šlechtický původ, a tak du Barry dostane befelem se s ní oženit. Ve filmu je hodně zdůrazňován vztah Jeanne k jeho synu Adolphovi, kterého má moc ráda.
Keď už vo filme nebola ani mladá ani krásna, bola teda aspoň duchaplná?
Lebo v nemeckom trailery bola iba drzá a nevychovaná.
Ve filmu ji jako duchaplnou prezentují, i když zejména její kariéra kurtizány je líčena hodně ve zkratce. Když si odmyslím její vzhled, herečka působila sympaticky. Jako filmová postava spontánní, neohlížející se na konvence, hravá… asi jako měla být skutečná Jeanne.
Kostýmy vyzerajú úplne úžasne, Johnny Depp sa na toho Ľudovíta XV. normálne aj podobá.
Mám len jednu negatívnu poznámku: madame du Barry bola veľmi pekná, mladá plavovláska. Prečo ju hrá tmavovlasá, povedzme si otvorene, vzhľadovo pomerne málo príťažlivá herečka vo veku 46 rokov, je mi záhada.
Chápem, že Maïwenn ako režisérka a scenáristka mala asi aj nejaké slovo v tom, kto hlavnú úlohu bude hrať, a tak si ju "pridelila" sama sebe, ale som skeptická
Včera jsem byla v kině na madam du Barry. Film u mě získal 9,5 bodů z 10. Tím prvním je představitelka m. du Barry. Jistě je skvělá herečka ale ani dnes z 46 léto ženy neudělám dvacetiletou.
Asi jsem povrchní, ale musím se připojit ke kritice vzhledu představitelky hlavní postavy. Maïwenn má svoje kouzlo, určitě bych si s ní zašla na kávu a rozuměly bychom si, ale pro postavu mladičké dívky jí chyběla ona přidaná hodnota. Navíc opravdu není krásná v tom klasickém slova smyslu
. Právě ta spontaneita, možná i naivita a bezelstnost v některých momentech, hravost – např. když králi přiznala, že neumí cupitat pozpátku, všechno to, co staršího muže muselo okouzlit, že se s chutí vykašlal na bonton a znovu našel radost v životě, to bohužel Maïwenn chybělo.
Když jsme vylezli z kina, dali jsme si ještě v kavárně dortík a u stolu řešili svoje dojmy. Citovala jsem některé výroky Precious a Zuzanky, aby mne pak při cestě z WC odchytila jedna z divaček, že se omlouvá, že nás poslouchala, ale že mi musí říct, že celý film se pořád okřikovala: „Nemysli na to, jak je ta herečka ošklivá, oprosti se od toho!“ ale že se to nedalo. Tak jsem jí se smíchem řekla, že to Maïwenn produkovala a režírovala, na což paní začala křičet: „Ne! To jste mi neměla říkat! Teď se mi zošklivila ještě víc, když vím, že je taková sebestředná!“
Ja som sa znovu dívala na trailer, ale nejak ma to nechytilo. Príde mi to ako keby si hlavná herečka a režisérka natočila nejaké svoje vlhké fantázie o tom ako bola milenkou kráľa. Ale to bude aj tým že ja nemám rada historické filmy v ktorých sa hrdinovia chovajú a vyjadrujú vo Versailles minulých storočí ako na americkej kostýmovej party v New Yorku.
No na toto asi nepôjdem, lebo sa obávam že by som bola sklamaná.
(hoci sa zdá že u nás to ešte dávajú, ale Viedeň je veľké mesto.)
Příliš přepjaté ani moderní mi to nepřišlo, naopak mě to velmi příjemně překvapilo. V zásadě se většina diváků shoduje, že by jen vyměnili herečku hlavní role
.
Tak mne tak napadlo, že možná nebylo její vlhkou fantazií hrát si na milenku krále, ale prostě jen chtěla točit v posteli s Johnny Deppem?
V našom meste to hrali tiež len jeden večer.
asi prílíš náročný film pre bežného diváka.
Ten film vo mne zanechal taký melancholický dojem, čo je zvláštne práve kvôli tomu, že o humorné repliky a situácie v ňom núdza nebola. Myslela som, že ma to prejde, ale stále to pretrváva, keď naň pomyslím. A priznám sa, že keď - spoiler - Ľudovítov komorník zhasol sviecu v obrovskom "svietniku" a dal tak dvoru najavo, že "kráľ je mŕtvy", normálne mi vyhŕkli slzy do očí.
Musím říct, že to byl moc krásný komorní snímek, a za sebe ho doporučuji.
Souhlasím s tím, že Depp se představil v nebývale civilní podobě a navzdory výtkám, s Maïwenn k sobě na plátně ladili. Kostýmy byly promakané, podle pokojů se točilo v reálných Versailles, mělo to svoji atmosféru a vizuálně to bylo perfektně udělané. Hudba se také moc povedla a umocňovala dění na plátně.
Ludvíkovy dcery ve filmu byly naprosto příšerné a Pierra Richarda bych tedy nepoznala, kdybych netušila, že v tom má hrát a marně ho pořád hledala.
Krásnou postavou byl pro mne pan La Borde. Sympaťák, který v běhu let vlivem působení hlavní hrdinky přece jen pozbyde škrobeného přepjatého dvorského formalismu, aby se sem tam nepatrně usmál. Jak píše Precious, samotný ceremoniál se svící byl nesmírně dojemný, mě zasáhlo i to, jak Jeanne La Bordeovi utírá slzy poté, co král zemřel.
P.S.: Přidávám článek o P. Richardovi. Vlastně to tak trochu souvisí i s Angelikou - prý randil s Mercierovou.
https://casjenprome.cz/rubrika/inspirac ... ziravosti/
P.P.S.: V kině s námi byla Sorbonne, což je samozřejmě anachronismus, protože ta v době, kdy se děj snímku odehrává, byla už dávno v pánu.