Nerovnoprávne postavenie žien je podľa mňa jednou zo základných ideí diel o Angelike. Tento aspekt diela vôbec nebola zachytený vo filme a preto vyznieva lacno.

Teraz si čítam opäť 4.diel - Neskrotná Angelika v češtine tentokrát a vlastne som si uvedomila, že mimo spolužitia s Peyracom bola Angelika takmer stále viac znásilňovaná ako sa milovala.
Začnime Vardesom, potom nasleduje viac-menej Nicolas - keď nemala veľmi na výber, ďalej kapitán Chatelet Ľudožrút, Philipe sa s ňou tiež nemaznal okrem jediného aktu, ten ju aj bil a momentálne som pri markízovi d’Escrainville.

A pri Savarym, ktorí po znásilnení hovorí Angelike: „V Orientu vdechuje muž pohrdání k ženám s vůní kávy. D’Escrainville se tedy pokusí vás prodat nebo si vás nechat pro sebe.“

Mairo, to nerovnoprávné postavení žen dokládá už první svatba s Joffreym. O tom v té době rozhodoval otec a dcera se musela podřídit. Vzala si muže, kterého nikdy ani neviděla. To, že Joffrey se nechoval jako pán a vládce měla štěstí. V Quebeku mu sama řekla, že si ji koupil jako kus dobytka.

mimi, veru tiahne sa to celým dielom. Nakoniec, takéto postavenie žien je odrazom vtedajšej doby, ale A.Golon špecificky na to upriamovala pozornosť.

Byť krásnou ženou bolo občas na obtiaž, hlavne ak práva žien neboli takmer žiadne:

"Mužské paže, všude ji chytají mužské paže: král, starý voják, hugenot, a další a další, pořád mužské paže, mužská těla, tisknoucí se k jejímu… "

Angelika sa búrí, 5. časť, keď je do izby vtrhne Montadour

Tohle je sice starší ale za mě velmi zajímavé téma. Jako asi to dost odpovídá době, kdy Anne knihy psala, ale mě zároveň přišlo, že se tam objevovalo dost ženských postav, které z toho stereotypu vystupovala jako Ninon, dále Polačka. Obě dvě ženy pochybného postavení, ale reálně měli velkou roli v knize a pak i dál. Například silná mi přijde i Abigail ale i paní de Monstespan. Každá se může jevit v jiném světla, ale teoreticky jako ženy které se dostali dál jsou obě jestli mi rozumíte. Teoreticky by se na ně dalo pohlížet jako nižší pohlaví, ale ženské postavy mají podle mě silnou a velkou roli.
Ve středozemní je ze mě nejvíce patrné, že se člověk ocitli v zcela jiné kultuře.

nemyslím si, že je to iba o dobe, v ktorej AG písala knihy. Skôr mi to pripadá ako historický fakt: ženy mali v tom čase naozaj horšie postavenie ako muži. Hneď zhola ma napadajú slová Angelikinho otca, keď sa čuduje, prečo sa Angelika udivuje, že sa ide vydať za neznámeho muža, za muža, ktorého dokonca ani jej vlastný otec nikdy nevidel. Veď tak sa predsa vydávajú všetky (šľachtické) dcéry! Oceňujem, že napriek tomu, že Angelika bola silná žena a častokrát si sama určovala osud, AG sa viac-menej pridŕžala reálií a nerobila z nej násilne ženu 20. storočia. (teda aspoň ja nemám ten pocit). Opäť sa vrátim k mojej obľúbenej téme manželstiev kráľovských rodov - princezné bývali zasnúbené už takmer od narodenia, nemali absolútne na výber. Podobné to bolo aj so šľachtou. Paradoxne sobášiť z lásky sa mohli asi viac-menej len chudobní ľudia...

Hej, tak sem to myslela jako o době které psala, nikoliv že to v 20 století psala Anne. A taky se mi líbí, že z toho nejsou postavy 20. století a jsou stále v něčem tak jako dost staromódní adekvátně svému věku. Třeba je to dost jasné ve vztahu Angeliky a Joffreye. Uvědomuje si že je její pán a i ona že by jej měla jako manžela poslouchat. To že oba mají dost specificky volnomyšlenkářský přístup je prostě super. Mě to téma lidí bojující navzdory svému postavení o osudu tam přijde důležité. Na

Lole píše: *

15 zář 2024, 16:00

Jako asi to dost odpovídá době, kdy Anne knihy psala, ale mě zároveň přišlo, že se tam objevovalo dost ženských postav, které z toho stereotypu vystupovala jako Ninon, dále Polačka. Obě dvě ženy pochybného postavení, ale reálně měli velkou roli v knize a pak i dál. Například silná mi přijde i Abigail ale i paní de Monstespan.

Myslím, že v každé době existovaly ženy jako velice silné osobnosti, které nabouraly dobové konvence a nerovnost pohlaví. Samozřejmě ne každé se něco takového povedlo, pokud se nějaká narodila třeba jako pasačka koz, s velkou pravděpodobností tak i dožila, nevdala se za prince, nevyvdala majetky a netvořila kulturní podhoubí na svém panství . Určitě existovaly mraky silných, chytrých a šikovných žen, ale narodily se do špatné společenské vrstvy nebo na špatném místě. Takže aby ta žena zanechala nějakou stopu v historii, musela určitě k tomu mít i podmínky, příležitost nebo nějakého muže, který nad ní držel ochranou ruku...

Taková Ninon podle mě demonstruje dané období, kdy se žena sice dostala "nahoru" jen díky tomu, že spala s muži, ale udržela se díky své sofistikovanosti, rozhledu a vzdělanosti (byť se jí nedostalo vzdělání jako mužům např. na univerzitě). V čem byla jiná než Montespanová? Akorát v tom, že se nevdala... Když jsem četla knihu o prostituci, překvapil mě poměrně striktní výklad, ale když se nad tím člověk zamyslí, dává to smysl, že král se svými milenkami vlastně posvětil legální prostituci. Tzn. vdaná žena byla milenkou krále a pro manžela to byla pocta, protože na oplátku třeba dostal titul nebo něco jiného. Ninon tomuto unikla jen díky tomu, že manžela, který by ji omezoval nebo si jejím prostřednictvím plnil ambice, neměla. (Btw: manžel Montespanové se zrovna vymykal tomu, že úplně nebral jako čest to, že jeho manželka je královou milenkou. Ale jiní tomu tleskali a strkali králi svoje dcery, manželky i milenky.)

Postava Polačky pak za mne demonstruje příležitosti Nového světa. Kdyby skončila ve Francii, tak by ji buďto zabásli jako poběhlici a skončila by v detenci, nebo by se tím tajně živila dál a nebo by měla štěstí a provdala se za nějakého řemeslníka či dělníka, který by se o ni staral. Tím, že odplula do Ameriky, měla šanci začít znovu a zúročit svůj rozum a další vlastnosti, víme, že to nebyla žádná hlupka. Ale zase zde sehrál roli i chlap - nejen Gonfarel, kterého si vzala, ale předtím i Nicolas jako ochránce. Kdyby byla "řadovou" milenkou někoho ze Dvora zázraků, asi by se tak daleko nedostala, aby měla možnost se realizovat a prožít život, který se v dnešní době považuje za dobrý.

Abigail je další ze silných ženských postav, ale svým kladům, rozumu a vlastnostem dává vyniknout v prostředí, kde se pohybuje a ze kterého se nevymanila. Kdyby měla ambice podnikat, dostat se ke dvoru apod., tak by jí to taky neprošlo.

Určitě mě napadá Ruth a Nomie, jestli je píšu správně, ale celkově mi příjde že se v díle takových postav Anne všimla. Samo sebou i mužských, které nějak přeskočili svoji dobu Přijde mi to celé jako dost nosné téma celé série, jak postavy mohou "vyhrát" nad společenským předurčení, ale i to ukazuje to stinnou stránku těch co se jim to bohužel nepodařilo. Nevím jestli tě napadne příklad postavy. Zase to že tam je ten můžu knihu nežene mi nereálné možnosti dané doby

Hodně mi s tím rezonuje paní Scarannová viz. nejnovější objev, které se dostalo přesně ono posvěcení od krále.

Přemýšlela jsem chronologicky nad jednotlivými díly, jaké silné postavy se tam vymykají, abych se zasekla hned u Markýzy andělů a Angeličiny matky. Podle všeho byla velmi krásná a i když asi ne moc bohatá, kdyby šla ke dvoru, vynikla by zde duchaplností, krásou, inteligencí. Namísto toho dala přednost lásce a životu na venkově a v chudobě. De facto odmítla nástroje, které jí doba poskytovala k tomu, aby se vyšvihla nahoru, a raději zvolila skromnější život, ale naplněný láskou.

Pak je v prvním díle postava Meluzíny, což je zase osoba nízkého stavu, ale s velkými znalostmi z přírody - v současnosti by se mohla regulérně živit jako bylinkářka, léčitelka, možná magistra farmacie v lékárně. Jenže pro svůj alternativní způsob života ji nakonec vesničani z pověrčivosti uznali, přestože víc jak polovina z nich si u ní určitě minimálně jednou byla pro radu či pomoc. (Tady odbočka do série Outlander, kde Claire s jejími znalostmi zdravotní sestry a později lékařky, včetně znalosti bylin a jedů, taky považovali za čarodějnici. Je otázkou, zda z obav, že má moc nad jejich životy a ovládá kouzla, anebo proto, že se vymykala pojetí ženy, která sedí, mlčí a poslouchá manžela.)