Tuto sú knihy ktoré sa spomínajú v Integrále pri procese s Peyracom:
„Máme tady jednu z posledních otázek výslechu,“ pokračoval Masseneau. „Obžalovaný, poznáváte listinu, kterou vám předkládám? Na tomto listu papíru jsou vypsána všechna kacířská a alchymistická díla, která jsou údajně v jednom z oddělení vaší knihovny, kde nejčastěji studujete. Vidím v tomto výčtu Paracelsovo De Natura Rerum, kde je část věnovaná ďábelské výrobě oblud, jako jsou homunkulové, o jejichž existenci mě zpravil teprve vědec otec Bécher, červeně podtržena a opatřena poznámkami psanými vaší rukou.“
Hrabě odpověděl hlasem, který skřípal únavou:
„To je pravda. Vzpomínám si, že jsem tam pár nesmyslů podtrhl.“
„Na tomto seznamu figurují i knihy, které nepojednávají o alchymii, ale přesto jsou zakázané. Cituju: Galantní Francie se stala italskou, Galantní intriky francouzského dvora a tak dále. Tyto knihy byly vytištěny v Haagu nebo v Lutychu, kam, jak víme, se uchylují ti nejnebezpečnější satirici vyhoštění z království. Jsou tajně dováženy do Francie a ti, kdo se je pokoušejí sehnat, jsou dvojnásobně vinní. Taky zde vidím jména autorů, jako jsou Galilei či Koperník, jejichž vědecké teorie církev odsoudila.“
„Předpokládám, že ten seznam vám byl dodán majordomem jménem Tonnel, špionem najatým nevím kterou vysoce postavenou osobností, jenž u mě žil několik let. Je přesný. Ale chci vás upozornit, pánové, že jen dva důvody může mít člověk k tomu, aby tu či onu knihu zařadil do své knihovny. Buď chce vlastnit svědectví o lidské inteligenci, a to je případ vlastnictví knih Galilea a Koperníka, nebo chce změřit na pozadí lidské hlouposti pokrok, který věda urazila od středověku, a zjišťovat, co je ještě třeba uskutečnit. A to je případ, kdy si člověk čte Paracelsa nebo Conana Béchera. Věřte mi, pánové, že už četba těchto knih je hotové utrpení.“
„Vy tedy nesouhlasíte s tím, že římská církev odsoudila bezbožné teorie Galilea a Koperníka?“
„Ne, neboť církev se zcela jasně zmýlila. Což ovšem neznamená, že s ní nesouhlasím v jiných bodech. Byl bych raději, kdybych v otázce čar a vyhánění ďábla jednal s ní, než byl vystaven procesu, který se utápí v sofistikovanýh diskusích...“
Pokiaľ Peyrac tvrdí že Galileo a Koperník majú pravdu, znamená že to vetko aj sám pozoroval a sám prepočítaval. Joffrey nikd nič neprenecháva náhode.
Galileo a Koperník a ich knihy:
Nikolaus Kopernikus -
Jeho materinským jazykom bola nemčina a obaja rodičia boli Nemci
Mikuláš Kopernik bol veľmi dobrý pozorovateľ oblohy, dokázal z faktov dedukovať správne závery. Všimol si, že vnútorné planéty sa na oblohe ukazujú len na rannej a večernej oblohe, vonkajšie planéty sú viditeľné aj cez hlbokú noc. Z tohto pozorovania usúdil poznatok, že centrom slnečnej sústavy nie je Zem, ako si v tej dobe mysleli všetci učenci, ale Slnko, okolo ktorého sa pohybujú planéty po kruhových dráhach. Tomuto systému hovoríme heliocentrizmus.
Svoje poznanie stihol detailne rozpracovať vo svojej najznámejšej knihe De revolutionibus orbium coelestium, v ktorej dôkladne spochybnil geocentrizmus. Kniha vyšla v roku jeho úmrtia.
Obehy nebeských sfér – 1543
http://fyzika.jreichl.com/main.article/ ... skych-sfer
První kniha s skladá z týchto kapitol:
1. O tom, že svět je kulatý.
2. O tom, že také Země je kulatá.
3. O tom, jak Země s vodou tvoří jedinou kouli.
4. O tom, že pohyb nebeských těles je rovnoměrný, kruhový, nepřetržitý anebo složený z kruhových pohybů.
5. O tom, zda se Země pohybuje kruhovým pohybem, a o jejím místě.
6. O nesmírné velikosti nebe vzhledem k velikosti Země.
7. Proč se staří domnívali, že Země leží nehybně ve středu světa jako jeho centrum.
8. Řešení předložených důvodů a jejich nedostatečnost.
9. Zda je možné Zemi přisoudit více pohybů a o středu světa.
10. O pořadí nebeských sfér.
11. Důkaz o trojnásobném pohybu Země.
12. O přímkách, které jsou tětivami kruhu.
13. O stranách a úhlech přímostranných rovinných trojúhelníků.
14. O sférických trojúhelnících.
-------------------------------------------------------------------------------------
Galileo Galilei
V roku 1624 Galileo Galilei cestuje do Ríma a nesprávne interpretuje priateľské prijatie pápeža: pokračuje v písaní svojho Dialógu a naďalej obhajuje Koperníkov pohľad na svet. Dialóg o dvoch svetových systémoch v dialógu porovnáva tradičný pohľad na svet s Koperníkovým, v ktorom Zem obieha okolo Slnka.
22. februára 1632 vychádza prvý tlačený výtlačok „Dialógu“ – a rozhnevá pápeža. Nie tak veľmi preto, že Galileo necháva Zem obiehať, ale skôr kvôli jeho pohŕdavému postoju voči tradičnému pohľadu na svet: Jeho argumenty sú v Dialógu vložené do úst naivnému „Simplicovi“. Pápež Urban VIII. to berie osobne. Čaká Galilea teraz rovnaký osud ako Giordana Bruna? Hranica?
Galileo Galilei je hlboko frustrovaný tým, že proti jeho dielu sa argumentuje Bibliou. V roku 1633, predtým ako odcestuje do Ríma na inkvizíciu, píše zúfalý list svojmu priateľovi. Galilei je presvedčený, „... že je veľkým zneužitím používať Sväté písmo v otázkach prírodných vied“.
Vo februári 1633 prichádza Galileo Galilei do Ríma – ako väzeň inkvizície. Starého pána však berú ohľad: Galilei neskončí v žalári, ale v paláci.
V apríli 1633 sa v Ríme začína proces proti Galileovi Galileimu. V troch výsluchoch, 12. a 30. apríla a 21. júna, sa Galilei snaží odvrátiť rozsudok kacírstva.
22. júna 1633 je astronóm Galileo Galilei odsúdený inkvizíciou katolíckej cirkvi. Je podozrivý z kacírstva, pretože veril, že „Zem sa pohybuje a nie je stredom sveta“. Ušetrí ho však upálenie na hranici. Učenec je v cirkevných kruhoch tak vysoko cenený, že jeho rozsudok je mierny: Galilei je odsúdený na väzenie a ako pokánie má tri roky raz týždenne recitovať ako pokánie žalmy. Traja z desiatich kardinálov rozsudok nepodpíšu.
Napokon bol donútený pokľaknúť: Galileo Galilei sa zrieka svojich tvrdení
22. júna 1633: Galileo pred inkvizíciou odvoláva svoje tézy
Na základe rozsudku sa Galileo pred inkvizíciou úplne a bez výhrad dištancuje od svojho vedeckého diela „Dialogo“. Po vyhrážkach mučením Galileo Galilei 22. júna 1633 úplne odvoláva: „Ja, Galileo, syn blahoslaveného Vincenzia Galileiho z Florencie, vo veku 70 rokov, osobne pred súdom a pred vami na kolenách, ...“
My poznáme legendu o tom že Galileo povedal na smrtelnej posteli: A predsa sa točí. Iné zdroj vak vravia že si to pri odvolaní mrmlal pod nos.
„Eppur si muove!“ – „A predsa sa hýbe!“ mal vraj zamrmlať astronóm Galileo Galilei, keď po odsúdení inkvizíciou katolíckej cirkvi opúšťal miestnosť. Nikto nevie, či túto vetu skutočne vyslovil, ale výstižne charakterizuje mysliteľa Galileiho: napriek odvolaniu pred inkvizíciou sa totiž nikdy nevzdal svojho presvedčenia, že sa nehýbe Slnko, ale Zem.
Dialóg o dvoch systémoch sveta 1632
V Slovenčine vyšla v roku 1962 , vydala ju Slovenská akadémia vied (SAV)
https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... eta-335086