PenelopaW píše: *

04 dub 2022, 19:47

Zuzanka62 píše: *

04 dub 2022, 18:54

V časové ose je uvedeno: 28.2.1661 cca toulal se s maskou po Paříži, koupil si nové šaty, pečovala o nej otec Antonie atd. Já bych předpokládala, ze se po své milované ženě bude shánět, nechala bych někde vzkaz, měl přeci peníze, které si vyzvedl ve svém paláci.

V tuhle chvíli bych vůči němu nebyla tak příkrá. Do Paříže se vrátil s duší na jazyku - nechybělo mnoho a několikrát by na té zpáteční cestě zemřel. Otci Antoinovi se více méně zhroutil k nohám, ten ho ještě musel nějakou dobu dávat do pořádku, než ho vykurýroval natolik, aby byl Joffrey schopen pokračovat v útěku. Je krátce po procesu, JP je aktuálně nejhledanějším mužem království, má co dělat, aby se udržel naživu, kromě rezervy vyzvednuté v paláci nemá nic, nemá kam jít, vlastně přišel o všechno a o všechny. Pokud si na Angeliku vzpomněl, tak možná usuzoval, že v danou chvíli je o ní postaráno (nejen on předpokládal, že odjela do Monteloupu) a že by ji jen ohrožoval. Možná byl dokonce tak na dně že si na ni ani nevzpomněl - a v tomhle období bych mu to vůbec nezazlívala. K tomu přičti, že nebylo jisté, zda se mu útěk mezi galejníky vůbec podaří, kdykoli ho mohli chytit a tentokrát už by to s tou milostí asi tak žhavé nebylo ?? Pokud v tuhle chvílí před sebou máme zlomeného muže, který je nejen na konci fyzických sil, ale i psychicky na dně, opravdu by posílal manželce psaníčko, že je v pořádku a někde na ni v závětří počká? Vždyť by tím hrozně riskovala i ona a jejich děti, pokud Joffrey uměl počítat, muselo mu dojít, že Angelika má na krku novorozeně či kojence... Kam by navíc vzkaz posílal a po kom? Vždyť i otec Antoine byl naprosto nouzové řešení.

Jinak ale souhlasím s tím, že když už byl v závětří a dal se do kupy, začal se o manželku zajímat dost pozdě i na můj vkus...

Dámy, Souhlasím s vámi. I na můj vkus Joffrey příliš dlouho otálel, než se pustil do pátrání po osudu své manželky a děti.

čo sa týka Joffreyovho úteku, tak sa jasne píše že keď sa konečne dostal do Paríža, bol celkom na pokraji svojich síl ... z otvorenou ranou na nohe....vyhladovaný premrznutý a vyčerpaný je zázrak že to Joffrey vôbec prežil. Hore vyššie vo vlákne je úryvok celý, tak tuto iba jeh Parížska časť, k starému sluhovi sa ešte vrátim:

Objevily se před ním pařížské věže. Joffrey de Peyrac podle předem uváženého plánu město obešel. Když dorazil až ke kapli ve Vincennes, zažil poprvé pocit triumfu. Skromná kaplička, skrytá v lese, unikla pozornosti králových biřiců a nebyla tedy zapečetěná jako ostatní rozsáhlé jmění, patřící kdysi hraběti z Toulouse. Pohladil její kamenné zdi a napadlo ho: Ještě jsi pořád moje, posloužíš mi. Malá svatyně mu opravdu posloužila. To, co mu kdysi tajně postavili bohatě zaplacení řemeslníci, báječně fungovalo: podzemní chodbou se dostal do Paříže ke studni, jíž vylezl přímo uprostřed svého opuštěného paláce a dostal se ke skrýši za oltářem, kam si prozíravě už kdysi dávno ukryl zlatý poklad a šperky.
S vypětím posledních sil vyšel z paláce Beautreillis dveřmi do zimní zahrady, jejichž zámek znal – byly otevřené, aby jimi mohl procházet hlídač – a za okamžik už zvonil u dveří kláštera lazaritů, který stál nedaleko.

problém máme iba s tým kláštorom lazaristov a s tým vyhlásením "o chvíľu už klopal na bránu": ten teda nebol tak blízko ...

ono by sa hodil skôr ten kláštor celestínov, ktorý bol pár krokov od paláca Beautreilles, ale keďže Joffrey potreboval nájsť svojho spovedníka, o ktorom zrejme (ako sa ukázalo správne) odhadoval že ho nezradí a že mu pomôže, musel sa ešte vydať na cestu Parížom aby sa k nemu dostal.

Keďže pani AG hovorí o Kláštori Lazaristov, tak to mohol byť jedine tento kláštorný komplex, kde bola aj nemocnica pre chorých na Lepru :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1% ... int-Lazare

Je tu dokonca foto kláštora z konce 19 teho storočia, Vtedy to už bola vychýrená a obávaná väznica.:



Pešo sa tam dalo prísť za 40 minút ako vidíme z google maps. Aby sme sa vedeli zorientovať, na mape si všimnime kde je katedrála Notre Dame, Louvre a Lucemburské záhrady vznešenej slečny, ktoré Google na mape zakreslilo ako grafické budovy.
Dole pod ním vidíme kláštor, ktorý sa stal centrálou pána Vincenta de Paul a jeho mníchov, nazývaných Lazaristi podľa toho kláštora (ten už sa tak volal v 12 storočí!)
Kto by chcel na konci vlákna ako tretiu pridávam prílohu všetkých kláštorov v Paríži podľa storočí v PDF (nezabudnite si to zväčšiť keď si to otvoríte)

Bois de Vincennes - Vincenneský Les - Tam chodil kráľ Ľudovít XIV na poľovačky a tam stála kaplnka z ktorej viedla tajná chodba pod múrami Paríža do Joffreyovho paláca Beautreillis v štvrti Marais. Podľa knihy dal iba predĺžiť pôvodnú chodbu Templárov.
Počítala som že by musela mať dĺžku okolo 6 kilometrov, ale je dosť možné že vtedy začínal Les vo Vincennes o niečo bližšie ako dnes. V dnešnom čase je tam obrovský park.

čo sa týka paláca Beautreilles našla som dve chyby v českom preklade:

Prvá je z normálneho vydania, kedy Andijos po narodení Florimonda prichádza na zámoček do Bearnu:

Andijos: Hrabě de Peyrac ho jmenoval svým pobočníkem a vyslal ho do Paříže, aby tam najal palác, protože se chystal na cestu do hlavního města.

čo je nelogické, lebo v roku 1659 bol už palác Beautreillis dávno dostavaný.

SPRÁVNE z Originálu:

.....prišiel Bernard d'Andijos. Gróf de Peyrac ho napokon vymenoval za prvého šľachtica svojho domu a práve ho poslal do Paríža, aby tam pripravil jeho palác kvôli ceste ktorú mal v úmysle podniknúť do hlavného mesta.


V integrale sa okrem iného dozvedáme že plány na palác nakreslil Joffrey sám a staval ho slávny Manzart.
Píše sa tam o Joffreyovej návšteve v Paríži na jaro v roku 1657 - našla som zasa chybu v českom preklade - vo francúzskom origináli sa nehovorí o žiadnej rekonštrukcii - ale že palác bol práve dostavaný a Joffrey ho šiel do Paríža zariaďovať.

Angelika údivem strnula.
Hrabě de Peyrac odjel.
„Kam?“
„Do Paříže.“
Jako by jeho odjezd nikoho kromě ní nezaskočil. Pan de Peyrac musel jet do Paříže, protože mu před několika týdny oznámili, že rekonstrukce jeho pařížského paláce se chýlí ke konci.

nuž ale keďže sa staval palác nový nešlo v žiadnom prípade o rekonštrukciu ako vyplýva aj z originálu:

Nikomu sa nezdalo, že by jeho rozhodnutie bolo náhle. Pán de Peyrac mal odcestovať do Paríža, keďže niekoľko týždňov predtým dostal správu, že práce na jeho parížskom hoteli sa blížia ku koncu.

Toto je už preložené vcelku správne.

Madame, váš manžel by vám rád ukázal krásy tohoto města a představil vás králi. Proto se potřebuje ujistit o stavu vašeho tamějšího sídla. Zdá se, že ten palác, jehož plány sám nakreslil, bude zřejmě jedním z nejnádhernějších a nejelegantnějších ve čtvrti Marais. Během svého pobytu se bude pan de Peyrac zřejmě snažit, aby dal budovu zařídit nábytkem a vybral vhodné tapiserie.“

No a potom neskoršie Angelike zvyšky toho čo Joffrey nechal postaviť ukazuje princ de Condé a napokon ho Angelika vyhráva v kartách.

čo asi tak vyvádzal Joffrey na jaro 1657 v Paríži? Už o tom mám niečo rozpísané, iba som si dohľadávala historické udalosti tej doby.

Prvá fotka je moja fantázia, a tá druhá - Angelikina z filmu.

moirra píše: *

30 zář 2024, 21:30

čo asi tak vyvádzal Joffrey na jaro 1657 v Paríži? Už o tom mám niečo rozpísané, iba som si dohľadávala historické udalosti tej doby.

no čo tak asi? Zariaďoval palác nábytkom a tapisériami Alebo tam robil niečo iné a na nákupy sa len vyhováral?
No a určite sa zúčastnil nejakej "akcie" u Ninon de Lanclos, zahrali/zaspievali si spolu duet, či ako to bolo v Integrale?
(v každom prípade som zvedavá na tvoju fantáziu, veď niečo si nám už naznačila v Tvojich "Toulouskych časoch" a ja som aj čítala nejaké ruské fikcie na stretnutie J s Ninon).

Palác bol určite nádherný, gróf mal predsa vyberaný vkus. Predstavujem si, ako by sa v ňom Angelika cítila, keby J neboli zatkli a uniesli a rodina by šla zo Saint-Jean-de-Luz rovno do Paríža.

Výstavba paláce paláce de Beautreillis a Joffreyovy cesty do Paříže

Precious píše: *

31 říj 2024, 09:36

Ms_Rescator píše: *

29 říj 2024, 19:08

Tereza píše: *

28 říj 2024, 20:44

Joffrey se byl v r.1657 prokazatelně u Ninon "vybrečet"- tím jeho návštěvy v Paříži až do jeho zatčení skončily nebo vzhledem k stavbě vlastního paláce ještě někdy pokračovaly? Vlastně jsem nad touto otázkou nikdy nepřemýšlela.

Mám pocit, že do Paříže pak poslal už jen Andijose, někdy kolem Florimondova narození, pokud si vzpomínám. On už Joffrey taky neměl tolik času, ten rok, co se dali dohromady s Angelikou pak asi jezdili po Languedoku, do Albi nebo do Baskicka (kde tančila ty jejich tance). Tak jedině ještě na začátku Angeličina těhotenství, nebo pak v druhé polovině roku 1659. Každopádně taková návštěva zabrala určitě dost času, když přičteme cestu tam a zpátky, tak kdoví, jestli by se mu, bláznivě zamilovanému, chtělo na měsíc a víc odjíždět.

Tiež mi logika našepkáva, že presne kvôli týmto dôvodom, ktoré zmieňuješ, do toho Paríža už nechodil, ale to sa bije s tým, čo si v duchu hovorí sama Angelika, keď spomína na stavbu paláca Beautreillis: ako často tam gróf chodieval, keď sa na sídle pracovalo. Už vtedy ma to zarazilo - presne kvôli tomu, ako to opisuješ ty. Nepamätám si teraz, v ktorej časti je toto Angelikine zamyslenie, možno niektorej z vás príde na um? Alebo to možno bolo len zle preložené a žiadne "často" tam nebolo...

Máš pravdu Precious, tahle zmínka mi úplně vypadla. Beru hozenou rukavici a jdu to celé vyhledat.

Joffreyova cesta z integrale - nemám teď po ruce český překlad, tak čerpám z francouzské integrale s pomocí překladače
Hrabě de Peyrac odjel.
- Kam?
- Do Paříže.
Nikomu se nezdálo, že by jeho rozhodnutí bylo náhlé. Pan de Peyrac měl odjet do Paříže, protože před několika týdny dostal zprávu, že práce na jeho pařížském paláci se blíží ke konci.
(...)
- Madame, váš manžel vám chce jednoho dne ukázat krásy tohoto města a představit vás králi. Proto musel zkontrolovat stav vašeho ubytování. Zdá se, že tento palác, pro který vypracoval plány, slibuje být jedním z nejhonosnějších a nejelegantnějších ve čtvrti Marais. Během svého pobytu bude mít pan de Peyrac nepochybně plné ruce práce s aranžováním nábytku a výběrem gobelínů.

- mám pocit, jestli tam není ještě nějaký časový údaj ohledně délky cesty, ale to se mi teď ve francouzštině špatně hledá, tak případně někdo může doplnit
- Joffreyova cesta z integrale byla na jaře roku 1657 (než se dali s Angelikou dohromady)

Andijosova cesta do Paříže:
V české verzi 1. dílu je to špatně přeloženo (slovenskou teď nemám po ruce):
Zatímco se pověst o problémech s kojením rozlétla po kraji až do nejmenší vesničky, patřící k zámku, mířil sem Bernard d’Andijos. Hrabě de Peyrac ho jmenoval svým pobočníkem a vyslal ho do Paříže, aby tam najal palác, protože se chystal na cestu do hlavního města.

Samozřejmě Andijos nešel najímat žádný palác, protože Joffrey měl svůj vlastní. Už jsem si to ve své "fan integrale" poznamenala a přidala si k tomu správný francouzský překlad:
Hrabě de Peyrac ho nakonec jmenoval za prvního šlechtice svého domu a právě ho poslal do Paříže, aby tam připravil jeho palác kvůli cestě do hlavního města, kterou měl v úmyslu podniknout. (správně dle fr. originálu)

- Andijsova cesta musela být někdy kolem Angeličina porodu s Florimondem, tedy na jaře 1659


Zmínka ve 4. díle
V Paříži, ve velkoměstě, jež ho odsoudilo, nenajde ani přítele, ani útočiště. Jeho dům ve čtvrti Saint-Paul, ten krásný palác de Beautreillis, který nechal postavit pro Angeliku, je zapečetěný. Vybavovala si jeho časté cesty z Languedoku do hlavního města; chtěl osobně dohlížet na stavbu paláce. Napadlo by odsouzeného Joffreye de Peyrac hledat v tomhle domě úkryt?

Ve francouzském originále je to to samé:
Elle se souvenait des fréquents voyages qu'il avait faits alors du Languedoc vers la capitale pour surveiller lui-même les travaux.
Vzpomněla si na jeho časté cesty z Languedoku do hlavního města, aby sám dohlížel na práci.

Takže ty další cesty mohly být buď na podzim roku 1657 nebo na jaře 1658 (kdy už byli milenci a zároveň cestovali po Languedoku) nebo na podzim roku 1658, kdy byla Angelika v nízkém stupni těhotenství (počítám, že když pak byla ve vysokém stupni, tak Joffrey nikam nejezdil, ale mohu se mýlit). A nebo pak ještě v druhé polovině 1659 (když bylo Florimondovi pár měsíců), případně z kraje roku 1660, než odcestovali na královu svatbu. Ale proč by tam jezdil, když už tam posílal Andijose na jaře 1659?!

Ms_Rescator píše: *

31 říj 2024, 16:18

Zmínka ve 4. díle
V Paříži, ve velkoměstě, jež ho odsoudilo, nenajde ani přítele, ani útočiště. Jeho dům ve čtvrti Saint-Paul, ten krásný palác de Beautreillis, který nechal postavit pro Angeliku, je zapečetěný. Vybavovala si jeho časté cesty z Languedoku do hlavního města; chtěl osobně dohlížet na stavbu paláce. Napadlo by odsouzeného Joffreye de Peyrac hledat v tomhle domě úkryt?

Ve francouzském originále je to to samé:
Elle se souvenait des fréquents voyages qu'il avait faits alors du Languedoc vers la capitale pour surveiller lui-même les travaux.
Vzpomněla si na jeho časté cesty z Languedoku do hlavního města, aby sám dohlížel na práci.

Takže ty další cesty mohly být buď na podzim roku 1657 nebo na jaře 1658 (kdy už byli milenci a zároveň cestovali po Languedoku) nebo na podzim roku 1658, kdy byla Angelika v nízkém stupni těhotenství (počítám, že když pak byla ve vysokém stupni, tak Joffrey nikam nejezdil, ale mohu se mýlit). A nebo pak ještě v druhé polovině 1659 (když bylo Florimondovi pár měsíců), případně z kraje roku 1660, než odcestovali na královu svatbu. Ale proč by tam jezdil, když už tam posílal Andijose na jaře 1659?!

áno, na toto som narážala, keď som písala, ako si Angelika "v duchu" spomínala na výstavbu paláca. Dobrá práca, slečna Rescatorová! Ďakujem za vyhľadanie.

Takže chodieval tam často. "Často" v očiach súčasného človeka bude asi niečo iné ako v ponímaní 17. storočia , takže tvoje počty by mohli byť správne. (alebo AG nepredpokladala, že niekto bude jej dielo takto rozpitvávať a nájde veci, ktoré nie úplne sedia )

Ms_Rescator píše: *

31 říj 2024, 16:18

Samozřejmě Andijos nešel najímat žádný palác, protože Joffrey měl svůj vlastní.

- Andijsova cesta musela být někdy kolem Angeličina porodu s Florimondem, tedy na jaře 1659

Zmínka ve 4. díle
V Paříži, ve velkoměstě, jež ho odsoudilo, nenajde ani přítele, ani útočiště. Jeho dům ve čtvrti Saint-Paul, ten krásný palác de Beautreillis, který nechal postavit pro Angeliku, je zapečetěný. Vybavovala si jeho časté cesty z Languedoku do hlavního města; chtěl osobně dohlížet na stavbu paláce. Napadlo by odsouzeného Joffreye de Peyrac hledat v tomhle domě úkryt?

Ve francouzském originále je to to samé:
Elle se souvenait des fréquents voyages qu'il avait faits alors du Languedoc vers la capitale pour surveiller lui-même les travaux.
Vzpomněla si na jeho časté cesty z Languedoku do hlavního města, aby sám dohlížel na práci.

Takže ty další cesty mohly být buď na podzim roku 1657 nebo na jaře 1658 (kdy už byli milenci a zároveň cestovali po Languedoku) nebo na podzim roku 1658, kdy byla Angelika v nízkém stupni těhotenství (počítám, že když pak byla ve vysokém stupni, tak Joffrey nikam nejezdil, ale mohu se mýlit). A nebo pak ještě v druhé polovině 1659 (když bylo Florimondovi pár měsíců), případně z kraje roku 1660, než odcestovali na královu svatbu. Ale proč by tam jezdil, když už tam posílal Andijose na jaře 1659?!

Ja si myslím že odkedy vymenoval Andijosa za prvého šlachtica v jeho službách už tam moc nechodil - hoci by sa nám to pekne hodilo na ďalšie fikcie Joffrey v Paríži.
nemyslím že sa tu dá hovoriť o nejakých nezrovnalostiach - lebo veľa z doby ich zamilovaného spolužitia sme sa s pera pani AG nedozvedeli. To Angelikyno často - može byť 2-3 krát. Keďže vieme že tam definitívne bol na jaro 1657, tak potom tam mohol ešte byť 2 či tri krát.

Rýchlosť a druhy cestovania som obšírne stabuľkovala v tomto vlákne:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=723

Niečo iné, čo sa podľa mňa tiež týka ulice Beautreillis. Spomínate si ako si Filip "ukradol" svojho syna s paláca Beautreillis a nechal ho jednoducho aj s domácnosťou presťahovať do vlastného paláca?
Kto by sa bol čudoval že Angelika si nedala zapriahnuť do koča ale išla to vybavovať pešo, tak to bolo preto že oba paláce boli jeden od druhého vzdialené čo by kameňom dohodil.

Zo štvrtého dielu vieme že palác Filipa du Plessis bol v ulici Rue Saint-Antoine vo štvrti MARAIS.

Rue Saint-Antoine v Paríži je jednou z najstarších ulíc v meste. Existovala už v galsko-rímskych časoch a bola súčasťou cesty z Paríža do Melunu. Ulica má bohatú históriu už vďaka svojej blízkosti k námestiu Place de la Bastille. Je dôležitou dopravnou tepnou v srdci štvrte Marais a križuje ulice typické pre túto štvrť, ako sú Rue Saint-Paul, Rue de Turenne, Rue de Birague (ktorá vedie na Place des Vosges alias kráľovské námestie) a Rue Beautreillis.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_Saint-Antoine_(Paris)

Pozor v celej knihe sa hovorí o ulici Rue Saint Aintoine a nie ako chybne uvedené tuto o ulici Rue Faoubourg St, Antoine, ktorá bola mimo hradieb Paríža na predmestí rovnakého mena - a tam by Filip určite nebýval.

Vtom se přiřítil Flipot a křičel, že už všechno ví. Jako pravý odchovanec Dvora zázraků okamžitě vyčenichal stopu. Charles-Henri du Plessis-Belličre se prostě s celou „domácností“ přestěhoval ke svému panu otci do ulice Faubourg-Saint-Antoine. „Zatracený Filip!“
Nedokázala se přetvařovat před služebnictvem, které ji ještě před chvílí vidělo úzkostí bez sebe. Vybuchla vzteky. A aby si je získala, pobídla je, aby využili příležitosti a vyřídili si to jednou provždy s drzým služebnictvem markýze du Plessis-Belličre, jež jim nadávalo do „kramářčiných lokajů“, přestože měli stejný nárok na modrožlutou livrej jako kdokoliv jiný;vždyť ji přijímá král a prokazuje jí úctu. Řekla jim, ať se všichni, od posledního kuchtíka až po mladého abbé, nějak vyzbrojí, vezmou si hole, halapartny a meče. Pak vyrazili k Faubourg-Saint-Antoine. Angelika usedla do nosítek.
Tvořili pořádný zástup a vzbudili patřičný rozruch. Obyvatelé čtvrti, horliví diváci takovýchto rvaček mezi různými klany šlechtického služebnictva, jež nebyly vzácností, se se živým zájmem k průvodu přidali. Dav se chystal projít černou dubovou bránou paláce du Plessis. Vrátný se ze zamřížovaného okna fortny pokusil vyjednávat. Dostal od pana markýze příkaz nikomu neotvírat. Nikomu, bez výjimky, po celý den.
„Otevři své paní,“ zrudl Malbrant Ranař a mával dvěma petardami, jež jakýmsi zázrakem vytáhl zpod svého oblečení, „nebo ti, čestné slovo, tyhle dvě ‚svíčky‘ strčím pod nos a vyhodím do povětří hlavní bránu i s tvou boudou.“
A už zapaloval dlouhý lunt.

Ulica Rue Faoubourg Saint Antoine bola von za hradbami Paríža:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_du_Fa ... nt-Antoine



Viac som o ulici a tom mieste napísala ešte tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 827#p30827

To definitívne musel urobiť nejaký prekladateľ chybu. žiadny šľachtic a už vôbec nie Filip by nemal svoj palác vonku za Bastilou na predmestí. Vôbec by som nechápala prečo by ho pani AG umiestňovala tam, to znamená vonku za múrami mesta, za touto bránou pri Bastille na konci ulice Rue Saint Antoine:

VEĽKÉ: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... _13728.jpg

keďže feedback k fikci som od slečny Rescatorovej dostala iným kanálom ako tu na fóre - dostalo sa mi aj upozornenia že:

Citovat:

jen teda nevím, jestli ta Joffreyova chodba měla co dělat s templáři, to si vymysleli ve filmu ne? V kánonu o tom není zmínka. Leda žes to někde našla ty, při rešeršování

BINGO! veru nenašla, a to v žiadnej jazykovej verzii

jasne že chodba templárov je z filmu - tam ju Bordier ešte aj umiestnil tak že podľa neho celkom nelogicky ústi na cintoríne neviniatok - keď sa pozrieme na mapu Paríža, to nedáva žiadnu logiku , lebo cintorín neviniatok je v strede Paríža
vďaka tejto pripomienke som to zrešeršovala a pripomenula si čo tam vlastne stálo kde potom stál hotel Beautreillis a zmením to hneď na dôveryhodnejšiu verziu.

Hôtel Saint-Pol - Stredoveká kráľovská rezidencia. Pani AG v knihe píše že studňa v záhrade paláca Beautreillis bola zo STREDOVEKU. A tajná podzemná chodba ako vieme ústila do tej stredovekej studne.


Hôtel Saint-Pol - na Wikipedii existuje zhrnutie v češtine

https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_Saint-Pol

takže idem to "chodba templárov" opraviť na "stará chodba ktorá kedysi viedla za hradby mesta zo stredovekého kráľovského paláca Saint Pol" - tým upozornením si slečna Rescatorová vyslúžila pozíciu vo vedení Fundamentalistického oddelenia Angelikologickej univerzity.


ano ak sa pozrieme na mapu Paríža 14 storočia, skutočne tam kde podľa kánonu stál palác Beautreillis kedysi stál kráľovský Palác SAINT POL - porovnanie 14teho 16teho 17teho a 21 storočia. Čierno Biela je TURGOT tak to tam vyzeralo v 17-18 storočí, tá farebná 14 storočie. Modernú mapu spoznáte samozrejme podľa zástavok Metra. (to majú v Paríži od roku 1900)
Najlepšie ak sa zorientujete podľa ulice Rue Saint Paul. Turgotová mapa je obrovská. Si to rozkliknite a poprechádzajte sa. Nájdete na nej okrem Rue Beautreillis aj Čerešňovú ulicu (Rue Cerisae) kde uštvali démoni Conana Bechera, Kráľovské námestie, nábrežie Celestinov, a pri nej kostol kde sa pravdepodobne mních Becher rozišiel z falošným mníchom, pretože v kánone sa píše o schodoch pred kostolom. Alternatívne to samozrejme mohol byť aj Kostol Saint Paul - ktorý je pri ulici Saint Paul. ak šiel s kumpánom smerom z mesta z krčmy u Zelenej mreže (tam ho pozorovala Angelika) dávalo by to väčšiu logiku. Pokiaľ šiel potom Becher smerom k čerešňovej ulici, znamená to že bol zrejme ubytovaný u Celestínov alebo niekde v blízkosti. Zaujímavé že sa nevrátil na jih, ale ešte onoho osudného 28.februára pobýval v Paríži.

Dvierka Orangérie ktorými vyšiel Joffrey z paláca von a vybral sa za svojim spovedníkom aby mu pomohol , inak chodila nimi v kánone aj Angelika keď sa chodila prechádzať, viedli na nábrežie Celestínov. n starej mape Rue Celestins, dnes je to nábrežie zvané Quai des Célestins - Celestínske nábrežie.

Pridávam kopiu toho čo som už pridala do vlákna hradu Vincennes.

Vo Filipovom vlákne opisujem Historický BERMUDSKY TROJUHOLNÍK pri kráľovskom sídle ktoré sa na začiatku vlády Ľudovíta XIV nchádzalo hodne von z Paríža a dnes je ale veľmi blízko k centru, 10 minút Metrom čislo 1 alebo RER A do srdca Paríža k radnici či Chatelet pri mestskom ostrove ILE DE CITÉ.

Pridávam tú mapku aj sem aby sme boli v obraze. Je na nej zakreslený aj palác Beautreillis a jeho tajná chodba vedúca do Vincenneského lesíka.
Okrem nej pridávam aj mapku ako to tam vyzeralo n konci vlády kráľa slnka v 18 storočí. Nájdeme na nej okrem hradu Vincennes Fouquetov palác v Saint Mandé aj palác du Plessis v Charentone.

Ak si spomínate v knihe Angelika sa kráľ zdržiaval aj vo Vincennes. Tam šiel prokurátor Falot, Hortenziin manžel aj z ostatnými predstaviteľmi mesta pozdraviť kráľa pred jeho slávnostným vstupom do Paríža.

Historicky korektne to tam bolo ako Bermudský trojuholník: Vedľa kráľovského hradu Vincennes mal sídlo pána Fouqueta v Saint-Mandé. A vedľa sídla pána Fouqueta bolo sídlo Susanne Du Plessis v Charentone. Všetky tri pekne poprepájané tajnými podzemnými chodbami. (historický fakt, Fouuetová Chodba viedla až dolu po rieku Seinu) A potom tam fikčne ešte do Vincenneského lesa ústila tajná chodba Joffreya de Peyrac. Nejaká taká chodba musela skutočne existovať lebo vraj počas druhej svetovej vojny sa ju snažili použiť Nacisti aby s dostali z Vincennes do centra Paríža.

Studňa opis z knih
Práve sa zaoberám studňou v paláci Beautreillis. Začneme jej opisom z 2ho dielu:

Tuto máme úryvok z českej knihy:

Tato část Marais, kde stál palác Beautreillis, byla plná památek ze středověku, protože stála na místě paláce SaintPaul, za Karla VI. a Karla VII. nejoblíbenější královské rezidence. Palác byl postaven pro panovníka a jeho syny a sestával z mnoha budov, spojených galeriemi oddělujícími dvory a zahrady, v nichž nechyběly voliéry, oranžérie, herny a turnajová prostranství. Velcí
vazalové měli své vlastní paláce v nejtěsnější blízkosti krále. Překrásné stavby se štíty a věžičkami, jako například palác Senský a Remešský, stály mezi novými domy dodnes. Všude přežívaly středověké stavby, vyumělkované a zkroucené jako plameny, a vyvyšovaly se nad krásná průčelí Mansardových a Perraultových staveb.
Angelika měla uprostřed zahrady také velice starou studnu z tesaného kamene, připomínajícího jemnou zlatnickou práci. Když sešla po třech točitých schůdcích, mohla se usadit na okruží a pod ochranou přístřešku z tepaného železa dosyta snít a přejíždět prstem po kamenných ještěrech a mechem obrostlých chrlíčích.
(Angelika cesta do Versailles)

pôvodne som si ju predstavovala takto nejak:


Preklad z cesty do Versailles Francúzske Integrále:

Angelika mala na konci svojej záhrady veľmi starú studňu, s kupolou čipkovanou a priehľadnou ako klenotnícky výrobok. Po vystúpení troch kruhových schodov, ktoré ju zdvihali (studňa bola vyvýšená), bolo možné sadnúť si na okraj studne a snívať pod klenbou z tepaného železa, hladkajúc prstom vyrezávané salamandry a kamenné bodliaky porastené machom.


Takže bola to v podstate veľmi stará kamenná studňa, schovaná pod kovanou železnou kupolou, ktorá vyzerala ako čipkovaný vzor od klenotníka – stál na vyvýšenom mieste, kam s šlo po troch schodíkoch a na obrube studne boli kamenné vyrezávané salamandry a machom porastené kamenné bodliaky.

Tuto je akási čipkovaná kupola na jednej studni vo Viedni.

https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... nerstr.JPG

Toto je dekorovaná kamenná studňa:

https://www.moinat.ch/60361-tm_thickbox ... icenza.jpg

Nuž kamennú stuďnu stojacu na vyvýšenom mieste máme tuto, a trochu čipkovanú tú kupolu aj má:

na tie ješterky som najskôr myslela že to je nesprávny preklad a predstavovala som si dráčikov, ale ono skutočne pani AG napísala slovo SALAMANDRES

TU JE fRANCúZSKY ORIGINáL TEXT, AK BY STE SI CHELI SAMé PREKLADAť

C’est ainsi qu’au fond de son jardin Angélique possédait un très vieux puits, dentelé et ajouré comme une pièce d’orfèvrerie. Après avoir monté les trois marches circulaires qui le rehaussaient, on pouvait s’asseoir sur la margelle et rêver à loisir, sous le dôme de fer forgé, en caressant d’un doigt des salamandres sculptées et des chardons de pierre moussue.

tie kamenné vyrezávané ozdoby mohli byť takéhoto štýlu:

Ja som si pôvodne predstavovala dráčikové chrliče, lebo český preklad nesprávne uviedol ž tam boli chrliče - čo som si teda vôbec na šachtovej studni z vedrom nedokázala predstaviť.
Ale tie chrliče som si pôvodne predstavila podľa tejto dráčikovej studne vo Viedni:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... Detail.jpg

To už ani nie je studňa, ale hotový altánok!

Precious píše: *

19 zář 2025, 12:39

To už ani nie je studňa, ale hotový altánok!

To ano, podľa citátu s knihy.
Ale nezabúdajme že tá studňa tam zrejme zostala ako pozostatok stredovekého paláca Francúzskych kráľov.
Takže byť poriadne zdobená a honosná, na to právo mala. Palác Beautreillis stál v areáli kráľovského Paláca Saint Pol.

Palác musel tak či tak stáť na konci ulice Beautreillis - pretože budova oranžérie na konci záhrady viedla na nábrežie celestínov.
A práve to s píše v knihe že tade Joffrey vyšiel von na nábrežie, keď pochopil že studňou späť do tajnej chodby to už nedá, že už melie z posledného a potrebuje súrne pomoc.

V prílohe nájdete ako príklad palác z nábrežia celestínov, Hôtel Fieubet ou de Lavalette, 2 et 2 bis, quai des Celestins,
ktorého oranžéria viedla očividne tiež na nábrežie. Rozkliknite si ho.
Dnes už vyzerá inak: https://fr.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_Fieubet

Francúzsky: Le quai des Célestins
https://fr.wikipedia.org/wiki/Quai_des_ ... ns_(Paris)

Všimnime si teda na konci ulicu z názvom Rue des Lions



susedná ulica pri ulici Beautreillis: Rue des Lions alias levia ulica.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_des_Lions-Saint-Paul

Názov ulice nepochádza z žiadneho obrazného znázornenia alebo sochy, ale od skutočných levov, ktoré boli kedysi chované v Saint PAUL - dnes jednej z najobľúbenejších turistických štvrtí hlavného mesta.
Táto ulica bola totižto kedysi uličkou vedúcou z paláca Saint POL ku kráľovej zverine, kde bolo v zajatí chovaných dvanásť levov a kde sa nachádzala záhrada s rybníkom, v ktorom plávali lososy.

Budova z vežičkou na obrázku tam stála aj v 17 storočí.

Myslím že tento opis je v celku verný. Na rytine je palác z pohľadu ako vyzeral z nábrežia Celestínov. Si ho rozkliknite.

Sídlo, které si právě prohlížela, bylo postaveno poměrně nedávno. Jeho vysoká světlá fasáda s velkými okny, s balkóny s kroucenými železnými zabradlíčky, pěkná břidlicová střecha s kulatými vikýři to vše odpovídalo vkusu posledních let.

Neuveríte dámy, ale našla som Hotel Beautreillis!

pri rešeršiach k ďalšiemu pokračovaniu fikcie 1661 sa mi rozsvietilo v hlave

my sme na to išli z nesprávnej strany - keď si uvedomíme že Joffrey vychádzal zadným východom cez oranžériu na nábreží Celestínov a že vchod do Hotela teda musel byť na konci ulice Beautreillis, tak ten hôtel alias mestský palác tam ešte stojí

Na tej rytine predošlom príspevku je vidno že tam boli záhrady!!!

Virtuálny link google, východ na nábrežie Celestínov číslo 2, foto z linku v prílohe:

https://www.google.com/local/place/fid/ ... x96BAg8EA8



Vchod do paláca pre koče na konci ulici Beautreilles, tam videla Angelika princa de Condé, a tam pri tej bráne boli z Andijosom keď Angelika prvý krát v živote prišla do Paríža! (pozrite si aj môj predošlý príspevok, tá studňa tam zrejme ostala po stredovekom paláci francúzskych kráľov, Saint POL.

Úplne na konci ulice teda stál a stojí palác ktorý poslúžil pani AG ako Palác Beautreillis. Virtuálne si človek musí zadať adresu 1 Rue des Lions Saint-Paul čislo 1 "1 Rue des Lions Saint-Paul"a može s tam z googlom virtuálne poprechádzať, bohužial to tam zozadu dnes hyzdia moderné garáže.

https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_des_Lions-Saint-Paul

Príchod do Paríža v Angelike Markíze Anjelov:

Angeličinu kočáru, doprovázenému Bernardem d’Andijos na koni a následovanému vozem se zavazadly a dvěma sluhy na kozlíku, trvalo víc než dvě hodiny, než dorazil do čtvrti Saint-Paul. Konečně vjel do ulice de Beautreillis a zpomalil.
Čumilové vytřeštěnýma očima sledovali projíždějící kočár a snažili se zahlédnout erby namalované na jeho dveřích. Někteří s rozzlobeným výrazem couvali. Děti utíkaly pryč a s křikem vbíhaly do krámů, z nichž vzápětí vybíhaly ven a ukazovaly prstem na kočár a jezdce. Angelika se natahovala, až si málem zlomila páteř, a v duchu se ptala, jak mezi těmi novými domy pozná ten svůj, a tak nesledovala, co se děje kolem. Až když kočího zastavil vůz se senem zrovna před niťařstvím, zaslechla, jak nějaký muž z prahu křičí: „To je erb toho ďábla!“
Poté rychle vběhl do svého krámku a prudce zabouchl dveře.
„Vypadá to, že lidé z téhle ulice nás mají za cikány,“ poznamenala Margot se semknutým rty. „Lituju, že pan hrabě nenechal postavit svůj palác poblíž Luxembourgu. Kdysi jsem tam sloužila u jedné z jeho tet, ale ta už zemřela.“
Vozy zastavily před velkými vraty ze světlého dřeva, s klepadlem a zámkem z umělecky zpracovaného bronzu. Za bílou kamennou zdí se dalo tušit nádvoří a palác postavený podle nejnovější módy ze širokých tesaných kamenů, s vysokými okny a střechou plnou říms a věžiček, pokrytou břidlicí svítící novotou.
Ke dveřím kočáru přiskočil sluha a otevřel je.
„Jste na místě,“ oznámil Angelice markýz d’Andijos.
Zůstal v sedle a vyjeveně pozoroval bránu.
Angelika seskočila na zem a běžela k malému domku, který měl zřejmě sloužit jako strážnice.
Vztekle zazvonila. Bylo neslýchané, že ještě nikdo nepřišel otevřít vstupní vrata. Zvonek jako by klinkal na poušti. Okna strážnice byla špinavá. Bylo tu jako po vymření.
Až teď Angelika zpozorovala podivný vzhled brány, z níž Andijos jako zasažený bleskem nespouštěl oči.
Přistoupila blíž.
Brána byla křížem krážem převázána červeným provázkem, připevněným obrovskými voskovými pečetěmi. Mezi nimi se skvěla bílá skvrna papíru, rovněž připevněného voskovými pečetěmi.
Četla: Královská soudní komora Paříž, 1. července 1660
Dívala se na to, ústa údivem otevřená, a nic nechápala. V tu chvíli se pootevřely dveře strážního domku a vyhlédla vyděšená tvář sluhy v pomačkané livreji. Když chlap uviděl kočár, rychle zavřel, pak si to ale rozmyslel, znovu otevřel a váhavě vyšel ven.
„Vy jste tu vrátný?“ zeptala se ho mladá žena.
„Ano… Ano, madame, to jsem já, Baptiste… Poznávám dobře… ko… kočár mého pána…, pana de Peyrac.“
„Přestaň koktat, hlupáku,“ křikla a dupla si. „A honem mi řekni, kde je pan de Peyrac?“
Sluha se nepokojně rozhlížel. Patrně ho uklidnilo, že nikde nebylo živáčka. Postoupil ještě blíž, zvedl oči k Angelice, najednou padl na kolena a nepřestával se úzkostlivě rozhlížet.
„Och! Nebohá drahá paní!“ zvolal. „Můj ubohý pán… Ach! Jaké strašné neštěstí!“
„Tak už mluv! Co se děje?“
Zatřásla s ním, šílená úzkostí.
„Vstaň, hlupáku! Nerozumím ani slovo z toho, co drmolíš. Kde je můj muž? Je mrtvý?“
Muž s obtížemi vstal a zamumlal:
„Říká se, že je v Bastile. Palác je zapečetěný. Ručím za něj životem. A vy, drahá paní, utíkejte odtud, dokud je ještě čas.“
Vidina proslulé pevnosti a vězení Bastily Angeliku spíš uklidnila, než vyděsila, protože prožila daleko větší strach.
Z vězení se dá vyjít.


V prílohe pridávam mapku, na ktorej som zakreslila polohu hotela Beautreilles na dnešnej mape. (veľké červené B vchod an ulici Beautreillis a východ na nábreží Celestínov) Krížik na mape je najlepšie miesto na nábreží na západ slnka nad Seinou - sme to dokonalé miesto s Fantinou využili. len sme vtedy ešte nemali jasno v tom ako blízko k Joffreyovmu palácu sme sa nachádzali, a šli okľukou okolo paláca Hotel de Sens do ulice Beautreilles.
A druhá vec čo sme nenašli je ten zvyšok múrov Bastily - a teraz som ho našla na mape. To je to malé čierne B.

Čo sa týka paláca: Samozrejme že dnes to tam vyzerá ináč ako v 17 storočí - ale tie veľké okná na pravej strane svedčia že tam mohla byť orangéria. Od roku 1872 je v budove bývalého paláca Hôtel FIEUBET katolické lýceum. (starodávna rytina je v predošlom príspevku)

https://paris-promeneurs.com/l-hotel-fi ... massillon/
https://www.pasch-net.de/de/pasch-schul ... illon.html



V kánone kráľ palác daroval princovi de Condé. To historicky dobre zapadá, pretože hoci mal blízko Lucemburských zahrad palác de Condé, z osobných dôvodov tam nebýval.

Angelika si bola posedieť v záhrade v kláštore u Celestínov. Potom išla kúsok a nevdojak vošla do Leviej ulice( Rue des Lions Saint-Paul) miesto kde mal stredoveký palác Saint POL menagerie (palácový zverinec) z Levmi

a vydala sa smerom k ulici Beautreillis. Koč princa de Condé práve v tom momente vychádza z paláca Beautreillis:


Angelika, pohroužená do výpočtů, najednou zpozorovala, že už opustila nábřeží a octla se v ulici du Beautreillis. Do skutečnosti ji vrátila tlačenice, která tam vznikla. Litovala, že poslala kočár zpátky. Jít pěšky mezi nosiči vody a nakupujícími služkami se k jejímu novému postavení nehodilo. Protože už nenosila krátkou sukni žen z lidu, rozmrzele sledovala, jak se jí okraj šatů courá v blátě. Poryv davu ji přitiskl na zeď jakéhosi domu. Zlostně protestovala. Tlustý měšťák, který ji málem rozmáčkl, se obrátil a křikl na ni:
„Trpělivost, krasavice! Jede pan princ.“ Skutečně. Otevřela se velká vrata a vyjel kočár tažený šestispřežím. Angelika měla čas rozeznat za sklem zamračený profil prince de Condé.
Několik lidí vykřiklo: „Ať žije princ!“
Znechuceně zdvihl ruku v krajkové manžetě. Pro lid zůstane pořád vítězem od Rocroi. Bohužel ho Pyrenejský mír odsoudil do penze, která mu vůbec nebyla vhod. Když projel, dav se znovu pohnul. Angelika kráčela podél paláce, z něhož princ právě vyjel. Nahlédla dovnitř. Od jisté doby jí její byt na Královském náměstí už nestačil. Snila o tom, že bude mít také palác s obrovskými vraty, nádvoří, kde se může otočit kočár, dvůr se stájemi a kuchyněmi, byty pro služebnictvo a vzadu krásnou zahradu s pomerančovníky a kvetoucími záhony. Sídlo, které si právě prohlížela, bylo postaveno poměrně nedávno. Jeho vysoká světlá fasáda s velkými okny, s balkóny s kroucenými železnými zabradlíčky, pěkná břidlicová střecha s kulatými vikýři to vše odpovídalo vkusu posledních let.
Vrata se pomalu zavírala. Aniž věděla proč, Angelika trochu zpomalila. Všimla si, že erb nade dveřmi je jakoby ulomený. Nebylo to ani stářím, ani počasím; erb kdosi odstranil úmyslně.
„Komu patří ten palác?“ zeptala se květinářky, která měla krámek o kousek dál.
„No… přece panu princi,“ zabručela žena.
„Pročpak nechal princ odstranit erb nade dveřmi? Je to škoda, ostatní sochy jsou tak pěkné.“
„Oh, to je divná historie,“ prohlásila žena zamračeně. „Erb patřil tomu, co nechal palác postavit. Prokletýmu šlechtici. Byl to čaroděj, paktoval se s ďáblem. Odsoudili ho na hranici.“ Angelika strnula. Pak cítila, jak bledne. Proto tedy měla před tou bránou ze světlého dubového dřeva, která se leskla na slunci, dojem, že ji už někdy viděla… To sem tedy přijela, když poprvé dorazila do Paříže. Na těchhle dveřích viděla královy pečetě…„
Říká se, že to byl moc bohatej člověk,“ pokračovala květinářka. „Král rozdal jeho majetek.
Největší část dostal princ, mezi jiným i tenhle palác. Než se sem nastěhoval, nechal odstranit erby
čaroděje a celej palác vykropit svěcenou vodou. To víte, chtěl spát v klidu.“
Angelika květinářce poděkovala a šla dál. Když procházela ulicí Saint-Antoine, už přemýšlela, jak by se mohla dát představit princi de Condé.

Moiro, Gratuluji ke skvělému objevu

Sob píše: *

21 zář 2025, 15:37

Moiro, Gratuluji ke skvělému objevu

pridávam sa! A vyzerá dosť podobne mojej predstave o paláci Beautreillis.

Inak čo mi k tomu palácu tiež sedí, najstarší ho máme na tej celkom prvej rytine, keď s pozrieme na zoznam čo Mansart staval, boli to samé megalomanské projekty, a vskutku iba zriedkavo súkromný palác.

Tuto na rytine vidíme že vskutku tam v starých časoch na nábrežie viedli iba malé mrežované dvierka záhrady a dvere oranžérie ktorá je vpravo, čo zodpovedá tomu čo hovorí Joffrey v kánone:

S vypětím posledních sil vyšel z paláce Beautreillis dveřmi do zimní zahrady***, jejichž zámek znal – byly otevřené, aby jimi mohl procházet hlídač – a za okamžik už zvonil u dveří kláštera lazaritů, který stál nedaleko.
(*** v origináli sa hovorí o oranžérii)
Niekde však je aj ako Angelika vychádza záhradnými dvierkami a tam sa spomína tá mreža.

https://www.meisterdrucke.us/fine-art-p ... -Musc.html



Takže jasne že dvor pre koče bol zozadu, z ulice Beautreillis, a tam aj Angelika videla vychádzať von koč princa de Condé.

Hôtel FIEUBET staval oficiálne Mansart mladší - alias Jules Hardouin-Mansart

https://commons.wikimedia.org/wiki/Cate ... uselang=de

Tuto je zoznam palácov a iných architektonických diel ktoré staval Mansart starší

https://commons.wikimedia.org/wiki/Cate ... uselang=de

Tuto ešte zábery hotela Fieubet.

https://paris1900.lartnouveau.com/paris ... sillon.htm

Tak si vyberte dámy, staval Joffreyovi palác ten prvý alebo ten druhý? ja sa prikláňam k tomu mladšiemu, lebo ako s píše vo WIKI k hre Assassin's Creed, ktorá ma budovy virtuálne stvárnené tak dobre a tak detailne že si pri renovácii Notre Dame od nich pýtali materialy, ten palác bol veľmi nejzvyčajný, lebo to bola ja Manzartov štýl, ale okorenený zmeskou kadejakých iných štýlov - čo by sa podobalo na Joffreya.

https://assassinscreed.fandom.com/de/wi ... el_Fieubet

PREKLAD: Spektakulárna zmes štýlov, ktorej nejednotnosť ako celok tvorí čaro tejto stavby. Stavenisko vybral Karol V. pre svoje dvory Saint-Pol, ďaleko od rušného diania v Louvri. V roku 1676 poveril parlamentný poradca Gaspard Fieubet architekta Jules-Hardouina Mansarta (opäť on!) vypracovaním plánov pre jeho nové ubytovanie. Fieubet bol charizmatický a obľúbený básnik a priateľ Jeana de La Fontainu a Madame de Sévigné. Bol tiež štátnym radcom a kancelárom Márie Terézie (manželky Ľudovíta XIV.). Niet divu, že finančné prostriedky na tento stavebný projekt neboli žiadnym problémom.

Už som si myslela že si budem tú hru musieť kúpiť, ale našla som video z hry kde hráč vlezie do záhrad hotela Fieubet - tak aspoň takto tam nahliadneme, i keď v trošku neskoršom období.

https://www.youtube.com/watch?v=2tjIob_P2vo

Väčšie rozlíšenie - rytina je však už z modernejšieho obdobia, ako vidíme podľa oblečenia aj kočov.
Bývalý hotel Fieubet, postavený H. Mansartom bol očividne zničený a neskoršie znovu prestavaný a zrekonštruovaný v roku 1857 M. A. de Lavaletteom, sa nachádza na rohu Quai des Celestins a Rue du Petit-Musc. Preto sa niekedy spomína aj pod menom hotel Lavalette. (AI ktorá sa na googli teraz mieša do všetkého ako samozvaný mudrc mi tvrdila že taký hotel v Paríži nikdy nexistoval )

Citát s kánonu

Tato část Marais, kde stál palác Beautreillis, byla plná památek ze středověku, protože stála na místě paláce SaintPaul, za Karla VI. a Karla VII. nejoblíbenější královské rezidence. Palác byl postaven pro panovníka a jeho syny a sestával z mnoha budov, spojených galeriemi oddělujícími dvory a zahrady, v nichž nechyběly voliéry, oranžérie, herny a turnajová prostranství. Velcí vazalové měli své vlastní paláce v nejtěsnější blízkosti krále. Překrásné stavby se štíty a věžičkami, jako například palác Senský a Remešský, stály mezi novými domy dodnes. Všude přežívaly středověké stavby, vyumělkované a zkroucené jako plameny, a vyvyšovaly se nad krásná průčelí Mansardových a Perraultových staveb.


Vo fikcii som vyslovila že Joffrey kúpil pozemky od kráľovskej rodiny, a predpokladala som správne, hoci som iba strieľala do prázna, čo mi potvrdil tento článok. Píše sa tam že pozemky na stavbu hotela Fieubet kúpil od kráľovskej rodiny. Som si to myslela keď tam stáli tie zrúcaniny stredovekého kráľovského sídla.

https://www.unjourdeplusaparis.com/en/p ... bet-marais

https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... 220328.jpg

moirra píše: *

31 led 2016, 21:43

Angelika sa na začiatku 4tého dielu vracia v nosítkach z mesta do svojho paláca.

Citovat:

4.diel str. 9
Dala zastaviť na nábreží des Célestins, neďaleko zadných dvierok svojej oranžérie. Vošla dnu a kráčala skleníkom, kde sa šírila ostrá vôňa ešte nezrelých plodov.....

Z výpiskov vyplýva že palác musel stáť na konci ulice Beautreillis - pretože dvierka oranžerie viedli na nábrežie Seiny.

Neobyčajne pekne vypracovaná mreža z kovaného železa ich oddeľovala od dlhej galérie obrátenej do záhrady.

V 4 diely máme rozhovor s pátrom Antoine kde sa hovorí nasledovné: Joffrey opustil hotel zadnými dverami zo záhrady, ku ktorým mal kľúč. Vliekol sa Parížom až k domu Lazaristov, kde vedel, že nájde otca Antoina. preklad z FR

ako vidíme v nemeckej a francúzkej knihe je niečo iné ako v českej - je tam dôležité slovo DOM a žiadny kláštor

a v tomto momente všetko začína zapadať do seba ako ozubené kolečká - pani AG vždy presne vedela o čom píše!
my nie sme Francúzsky, ani Parížanky či Toulousanky či Marseillanky - takže nám s nezjavoval zmysel napísaného automaticky ako historicky vzdelaným krajanom pani Golonovej

Teraz už vieme prečo Joffrey v 6 diel vraví že po tom čo sa ocitol na nábreží Celestínov o chvíľu už zvonil u dverí Lazaristov.
Ale nie u dverí kláštora, ktorý bol od nábrežia vzdialený okolo 3,4 km

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 590#p30590

s tým sme mali problém ale už nemáme - pretože vďaka životopisu Vincenta de Paul, som sa dozvedela kde bývali Lazaristi starajúci sa o galejníkov.

V jednej knihe som sa zasa dočítala že práve Lazaristi mali povolenie starať sa o chorých galejníkov a tiež o chorých vo väzení Conciergrie - teda v justičnom paláci, tam kde bol uväznený Joffrey počas procesu a kde čakal na popravu. Vidno ako to pani AG mala skvele zrešeršované.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 357#p34357

zámok Château de la Tournelle, niekedy známy ako Fort de la Tournelle, malá štvorcová bašta lemovaná niekoľkými vrátnicami. Po tom, čo sa zrútil, bol v roku 1554 za vlády Henricha II. opravený5. Keďže hrad časom stratil všetku obrannú hodnotu, zostal nevyužitý, keď ho na žiadosť Vincenta de Paul prestavali pre trestancov ktorí čakali na ich dopravenie na galéru. V dôsledku toho bol Château de la Tournelle známy aj ako "veža galejníkov" alebo "väzenie galejníkov". Tí predtým museli v Conciergerie čakať na odchod "reťaze" galejníkových otrokov do prístavu Marseille

Tuto vidíme na ľavej strane zámocku pevnosť de Tournelle z jej vežičkami. Joffrey z nábrežia Celestínov iba prešiel po moste PONT MARIE na OSTROV ILLE DE LOUIS. Domy na ostrove na rytine vidíme na pravej strane. Potom prešiel druhým mostom z ostrova na opačný breh rieky.
Samozrejme nešiel do vežovej pevnosti Tournelle, kde sa nachádzali galejníci, ale do domu Lazaristov neďaleko odtiaľ. Ja som sa už dlho virtuálne motala dokola na tom druhom brehu Seiny. Posledný kúsok za mňa dorobila Dauphine: našla kde tam tí Lazaristi bývali.

Do prílohy pridávam mapku (ROZKLIKNÚŤ) ako sa Joffrey cez mosty vedúce cez ostrov Ille Louis (kde po návrate Joffreya do Paríža v roku 1682 mal Lauzun svoj palác) dostal na druhý breh rieky Seiny a tak za otcom Antoine.

Použila som staršiu mapku z roku 1615 pretože je na tento účel hodne prehľadná a v pravom hornom rohu vidíme ešte aj
vežu hradu Vincennes a Charenton. na začiatku je samozrejme červeným označené miesto kde stál palác Beautreillis.
Samozrejme v roku 1661 bol už ostrov zastavaný domami.