Koření Orientu a Dálného východu

Od 11. století se v Evropě postupně dostává do módy orientální koření, které leckdy mívá dokonce funkci platidla. Na lodích dovážejících drahocenné koření z Indie se mísila vůně hřebíčku a vanilky spolu se skořicí...

Angeličino orientální a východní koření

Pomeranče, citrony, olivy
(pozn. na saintgermainském jarmarku) Provensálci nabízeli pomeranče a citróny. (Angelika Cesta do Versailles, Československý spisovatel, 1992, s. 120)
Projížděli krajinou, kde sem tam rostl olivovník, a před nimi se otevírala rozlehlá poušť. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 449)
...ve venkovských domech, kde stovky otroků vysazují olivovníky, pomerančovníky a oleandry. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 273)
(...) kolem prostorného vnitřního patia se sloupořadím, lemujícím zahradu se třemi vodotrysky, rododendrony, citroníky a pomerančovníky. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 312 – 313)


Pistácie
Vzal si z krabice několik pistácií v cukru. (pozn. Vivonne) (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 100)
Angelika chroupala pistácie obalené v krystalcích cukru a smažené na beraním tuku a říkala si, že k dovršení všech svých neštěstí ještě i ztloustne... (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 328)
Zřejmě ale dost tvrdě spala, protože když se vzbudila, našla vedle sebe měděný podnos, na němž příjemně voněla turecká káva v sousedství pistácií obalených v cukru a medových koláčků. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 190)


Bazalka
Snítka bazalky voněla touž vůní jako tahle spálená země. Nerostl tu jediný strom. Všechno jen chudoba a poušť, a přitom věčná nádhera. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 176 -177)


Datle, fíky, hrozinky, granátová jablka
Pak došel průvod na nábřeží dlážděné velkými černými kameny a pokryté hromadami ovoce: datlí, melounů, dýní, pomerančů, cedrátů, fíků. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 203)
Uběhl další vyčerpávající den a až k večeru se zdálo, že jim kyne záchrana při vidině modré vody uprostřed údolí stíněného fíkovníky a granátovými jabloněmi, nad nimiž se pohupoval vysoký chochol datlovníků. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 462)
Popolezla k pytli s jídlem, připravila hrst datlí a suchých fíků a odnesla je v dlani Colinu Paturelovi. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 481)
Pod spadaným palmovým listím se leskly datle. Otroci je sbírali. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 401)
Angelika koupila v malém krámku u starého Levantince zásobu sušených fíků a hrozinek pro děti. Savary jí kdysi říkal, že to pomáhá proti kurdějím, proti otoku celého těla a krvácení dásní, po němž následuje smrt. (Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 303)
Od rána mám v žaludku jen hrst datlí a pohár čisté vody. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 299 – 300)


Vanilka, hřebíček, skořice, pepř, zázvor, čaj, citron
Začala vnímat nakyslou vůni vína, vůni vanilky, hřebíčku (...). Ach, vůně koření... vůně šťastných cest (...). S těmito slovy na rtech umřel starý Savary. (Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 12)
V přístavních skladech se živočišný pach černých otroků z Guineje mísil s vůní vanilky, pepře a zázvoru; útrapy otroctví líčil jímavý táhlý zpěv. (Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 303)
Zítra dostane bestillu, buchtu nadýchanou jako krajka, se zapečenou holubí haší, v níž se pepř mísí se skořicí a cukrem. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 383) Pokojným pohledem sklouzl po rozcuchané Angelice a svým melodickým hlasem se zeptal: „Nemáte chuť na čaj? Nebo na citrónovou šťávu? Chcete kousek opečeného skopového? Nebo holubí haši se skořicí? Nebo snad mandlové cukroví? Musíte mít hlad a žízeň.“ (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 307)
Mlynář postavil na stůl kouřící hrnec červeného vína a poháry. Bylo po večeři. Abbé de Lesdiguiéres odešel spát na své seno na půdu. Byla to hodina, kdy Angelika a Valentin spolu pili u krbu svařené víno, vonící hřebíčkem a skořicí. (Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 138)

Zámořské objevy a koření

V období křižáckých výprav (11. – 13. stol.) přišla v Evropě do obliby koření z Asie, která křižáci poznali právě na Středním východě. K oblibě koření nemálo přispěl i cestopis Marka Pola Milion a na počátku 15. století už objem dovozu zázvoru a černého pepře do Benátek činil 2,5 tisíce tun za rok. Skoro každá obchodní loď přepravovala něco z žádaného zboží. Zvláště ceněna byla chininová kúra a extrakt opia.

Byliny a koření jsou nenahraditelnou součástí specifických jídel v mnoha oblastech světa: rozmarýn a tymián v Provence, bazalka v Itálii, majoránka v Řecku, kmín v Persii...

Po objevení Ameriky Krištofem Kolumbem se trh s kořením rozdělil do dvou větví:
1) Holanďané a Portugalci obeplouvali Afriku až do Indie a Indonésií (tzv. Ostrovů koření), odkud přiváželi čaj, pepř, skořici či hřebíček
2) Španělé se zaměřili na Nový svět, odkud přivezli kukuřici, brambory, kakao, tabák, fazole, jahody, mrkev, rajčata a kůru chinovníku

Britská východoindická společnost byla založena osmdesáti britskými velkoobchodníky v reakci na trojnásobné zdražení černého pepře holandskými obchodníky v roce 1599. Britové tak začali sami dovážet pepř a čínský čas a zcela ovládli Indii a Cejlon. Další událost spojená s kořením se váže k tzv. bostonskému pití čaje, kdy v roce 1773 britský parlament rozhodl o zdanění čaje dováženého do Ameriky. Bostonští vzbouřenci tehdy na protest vyhodili celé tuny čaje do moře a Amerika zanedlouho začala bojovat za nezávislost.

Fíky

Tento strom roste v subtropických až tropických oblastech snad celého světa. Fík, zdužnatělý, medově sladký plod je složen z mnoha drobných plodů s drobnými semínky. Při nejstarším, přirozeném sušení na slunci se v posledním stadiu vytváří bělavý povlak, tj.vykrystalizovaný cukr. Fíky s lesklým povrchem signalizují, že prošly úpravou v páře. Tmavou barvu zase získávají příliš dlouhým skladováním. Fíkovník má i své legendy. Buddhisté věří, že na Srí Lance roste fíkovníkový strom, pod kterým došel Buddha osvícení. Římská legenda zase vypráví, jak vlčice kojila Romula a Rema právě pod fíkovníkem. Má i léčebné účinky. Používal se při srdečních chorobách, horečce, napomáhá vyprazdňování střev. Působí i močopudně a potopudně a doporučovali jej při chudokrevnosti. Dnes slouží při výrobě marmelád, džemů, sirupů a do náplní cukrovinek.

Datle

Plody datlové palmy se využívaly už před mnoha tisíci lety v oblastech Orientu. Tento až 30 metrů vysoký strom miluje teplo i dostatek vláhy a proto jej lze nalézt i v pouštních oázách. Féničané jej později rozšířili dále do světa. Je to rostlina dvoudomá a proto je třeba vysazovat samčí a samičí stromy. Sklizeň nastává (podle druhů) od srpna do prosince. Dozrává až v 100 kusových plodenstvích. Jednotlivé druhy mají i různé barvy (oranžová, hnědá, černá) a různé konzistence (suché až šťavnaté) V sušeném stavu vydrží měsíce. Historie datlí je obrovská, jsou zmiňovány jak v Bibli, tak v Koránu a Muslimové v datlové palmě vidí strom života. Odedávna jsou stravou beduínů a pouštních karavan, protože plody jsou bohaté na cukry. Doporučují se jako uspávací prostředek, na podporu trávení i jako afrodiziakum. V arabské kuchyni jsou součástí mnoha pokrmů, sladí se jimi ovocné saláty, musli, pečivo, puding aj. Vyrábí se z nich též datlový sirup, med, cukr a z kvašených datlí víno. Z listů se pak pletou klobouky a koše.

Granátové jablko

Granátovník, jehož semena se stala symbolem plodnosti, patří mezi prastaré rostliny. Daří se mu v jižních oblastech Asie i Evropy, kde roste divoce na polích i po zdech. Nalézt ho můžeme v Indii, Persii i v Africe. Miluje teplo a slunce. Listy stromu jsou oválné, leskle zelené, kvete v červenci a srpnu. Kulovité, sladkokyselé plody zrají od září do listopadu. Mají tuhou červenohnědou slupku. Uvnitř se nachází dužina téže barvy a spousta semen. Přisuzované jsou mu i léčebné účinky (dříve se jeho kůra používala proti červům - tasemnici). Pomáhá při žaludečních potížích, angíně, astmatu i při horečkách. Listy se využívají do směsí čajů a šťáva má využití v gastronomii asijských národů. Známé je jeho využití při míchání nápojů, výrobě sirupů, grenadiny a vína.

Mandle

Od pradávna se mandlím dařilo v teplých oblastech západní Asie, později se rozšířily do Středomoří, ale dopluly až do Kalifornie. Je to strom střední velikosti, na němž se objevují květy ještě dříve než se obalí listím. Někdy nakvétá již v únoru a březnu. Plodem je pecka s jádrem. Mandloně kvetoucí bílými květy plodí mandle hořké a využívají se pro základ likéru Amaretto. Mandloň s růžovými květy mají plody sladké a používají se při výrobě marcipánu a krokantu. Při jejich konzumaci je třeba opatrnosti, obsahují totiž malé množství jedovatých látek. Z mandlí se také lisuje olej, vyrábí sirup a získává mléko, které se užívalo jako lék nebo se míchalo s jinými přísadami,

Hřebíček

Tohle prastaré silně vonící koření se nachází na stálezeleném, velmi vonném, aromatickém stromě s kožovitými listy, který je vysoký až 20 m. Cenní se jeho květní poupata, která se po sklizni suší. Usušený, silně aromatický květ se tluče nebo jemně umele, poté rozvine svoji intenzivní, výraznou, nasládle ostrou až pálivou chuť. Využívá se v malých dávkách, ve větších se jeho chuť stává nahořklou a může způsobit i otravu. V gastronomii se přidává do cukroví, nakládaného ovoce, marmelád, kompotů, ale i do nápojů (svařené víno, punč). Jeho historie však sahá mnohem dál. Číňané jej žmoulali v ústech již v dobách vlády dynastie Han a to proto, aby při svých návštěvách císaře neobtěžovali zápachem z úst. Také jej doporučovali na nemoci zažívací, průjmy a různé plísně. V Indii měl pomoci při respiračních onemocněních. Za jeho kolébku jsou považovány Filipíny ale daří se mu i v jiných tropických oblastech Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Do Evropy se dostal kolem 4. století. Ve středověku doplňoval různé bylinné směsi a v roce 1512 doplul až do Španělska. Byl velmi ceněným obchodním artiklem. Pro jeho desinfekční účinky si hřebíčkovou silici oblíbili zubaři. V Severní Americe jej jako první používali při léčbě dásní, přičemž tato léčba se využívá dodnes. Přidává se do směsí zubních past.

Autorka článku: Jana Krátká, st.

Literatura:
BÖHM, Č. Okrasné listnáče našich zahrad. Praha : SZN, 1985.
BÖHM, Č. Skalničky našich zahrad. Praha : SZN, 1980.
CASTLEMAN, M. Velká kniha léčivých rostlin. Praha : Columbus, 2004. ISBN 80-7249-177-6.
GOLOVKIN, B., KLIKOVÁ, G. et al. Trvalky Rozkvetlá zahrada 1. Praha : Lidové nakladatelství, 1990. ISBN 80-7022-052-X.
HARANT, M., ZACHA, V. Jahody. Praha : SZN, 1986.
HAVLŮ, J., JAŠA, B., KLIMEŠ, J. Růže královna květin. Praha : SZN, 1977.
HEITZ, H. Balkónové rostliny. Praha : Svojtka a Vašut, 1995. ISBN 80-7180-011-2.
HERTLE, B., KIERMEIER, P., NICKIG, M. Zahradní květiny. Praha : Svojtka a Vašut, 1995. ISBN 80-7180-010-4.
HŘÍBAL, V. Voda v zahradě a vodní rostliny. Praha : SZN, 1985.
JACOBI, K. Cibuloviny pro zahradu a dům. Bratislava : Príroda, 1997. ISBN 80-07-00901-9.
Kolektiv autorů. Koření pro den všední i sváteční. Květen. Kolekce III/1990, č. 130.
KORBELÁŘ, J., ENDRIS, Z., KREJČA, J. Naše rostliny v lékařství. Praha : Avicenum, 1973.
SOJÁK, J. Rostliny našich hor. Praha : SPN, 1983.
THOMPSON, I. The Sun King´s Garden. London: Bloomsbury Publishing, 2006. ISBN 0747576483, 9780747576488.
VANĚK et al. Tulipány, narcisy, hyacinty. Praha : SZN, 1974.
http://www.frenchgardening.com/visitez.html?pid=115340323977185
http://pharm1.pharmazie.uni-greifswald.de/gallery/gal-apia.htm


« zpět na Paláce a zahrady