Přehled starších citací měsíce

Rekapitulace citací z hlavní stránky. Označení citát měsíce však není ideální, protože se jedná o úryvky z díla Anne Golon, které vhodně vystihují atmosféru pro dané období. Obvykle tedy odpovídají momentálnímu rázu počasí, ročnímu koloběhu a jeho kulturním tradicím.

Únor 2007

„Noční Paříž je tichá a tajemná. Těžký, mokrý sníh pozvolna taje v ulicích a stéká ze střech a okapů. Noc je vlhká, jen žlutý měsíc zvolna klouže mezi mraky. Na Place de Gréve se ve větru a měsíčním svitu zase tiše houpá oběšenec. Věžní hodiny Hotelu de Ville právě odbily celou hodinu a v malém krámku na Place de Gréve se modlí řezník se svojí ženou a dětmi k sošce svaté panny Marie mezi dvěma pohupujícími se šunkami. Krysy hryžou ve stěnách nebo se tu a tam šustnou v bahnitých uličkách, pod nohama pozdních nočních chodců, kteří vykřikují a tasí kord.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angélique – Le chemin de Versailles. Paris: Opera Mundi, 1958. – v českém vydání je první kapitola vynechána. Celá kapitola)

Březen 2007

„Z nažloutlé loňské trávy otevíraly světlé okouzlené oči fialky, petrklíče zvedaly žluté hrozínky, bílé bledule vystrkovaly křehké hlavičky, chvějící se v sebenepatrnějším větříků. Jaterník, jemuž se v Poitou říká sasanka, svítil modrými kvítky ve světlém mlází o kousek výš. Na skalnatých svazích rozšířila svou sbírku o podběl, krokusy a sněženky. Všechny květiny byly nadýchané a bezbranné, chvěly se v ještě chladném větru vedle sněhových jazyků.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 440)

Duben 2007

„Od Beauportu až po Svatý Jáchym kvetly stovky jabloní, zářících po celém pobřeží. Růžové a bílé květy voněly až k omdlení. V zahradách ležely závoje okvětních plátků. Tváře Orleánského ostrova byly bílé a růžové jako tváře mladé Normanďanky.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 2. Praha: Český spisovatel, 1995, s. 277)

Květen 2007

„Už nebyla na louce, kde se bavil dvůr – smích sem teď doléhal odkudsi zdaleka -, ale stála na okraji hustého habroví. Na vrcholu pahorku, který tvořily tři rozkvetlé, mírně stoupající terasy, se zjevil neznámý malý palác. Byl z bílých kamenů. Podél průčelí stálo růžové mramorové sloupořadí. Odrážel se od zeleného pozadí akátového lesa, jenž v horkém vzduchu opojně voněl. „To je Trianon,“ řekl král.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král. Praha: Ikar, 2000, s. 505)

Červen 2007

„21.června 1666 vrazila markýza du Plessis-Bellière do Versailles. Neměla sice pozvání, ale zato největší odvahu na světě. Její kočár, potažený zeleným sametem zevnitř i zevně, se zlatými dvířky a záclonkami, pozlacenou střechou a koly, táhli dva silní grošáci.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika Cesta do Versailles. Praha: Ikar, 1999, s. 429)

Červenec/Srpen 2007

„Versailles se zmocnilo žhavé červencové odpoledne. Angelika se chtěla osvěžit, a tak se v doprovodu madame de Ludre a de Choisy vydala na procházku k vodotryskům. Alej příjemně stínily stromy; daleko kouzelnější však byly nesčíslné vodotrysky, které po obou stranách travnatých náspů chrlily proudy vody, vytvářely klenbu, pod níž se člověk mohl procházet a zůstat suchý.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král. Praha: Ikar, 2000, s. 201)

Září – Říjen 2007

„Pokračovali rudým stromořadím javorového lesa. Podzim převlékl javory do červené od korun až po kořeny, neboť spadané listí už tvořilo vysoký koberec. Ve vrstvě listí se jen stěží rozeznávaly černé kořeny a větve, na nichž visela tahle podzimní výzbroj. Světlo, jež propouštěla, bylo rudé jako záblesky kovářské výhně a zářilo jako mozaiková okna.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 10)

Listopad – prosinec 2007

„V Noci sněžilo, ale byl to teprve poprašek, tenká vrstvička tála při prvním slunečním paprsku. Bílé střechy se odrážely od temného pozadí bouřlivě se vlnící vodní hladiny.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 1. Praha: Český spisovatel, 1995, s. 141)

Vánoce 2007

„Společně naaranžovali kytice do tří velkých železných pohárů, které si pro tuto příležitost půjčili v dílně. Bylo to krásné, a když odstoupili a posuzovali své dílo z dálky, obdivovali lesklé zelené listy, mezi nimiž se mihotaly červené kuličky v obrovských vázách na obou koncích stolu, pohlédli na sebe a šťastně se usmáli.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 336)

Leden 2008

„Po cestě klikatící se mezi sněhovými závějemi, se sice nedalo kráčet tak sebejistě a důstojně jako po pískem vysypaných cestičkách královského parku, ale vše vynahrazovala vtipná konverzace a upřímné veselí přítomných. Byl to prostě panovnický dvůr v Kanadě.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 2. Praha: Český spisovatel, 1995. s. 5)

Únor 2008

„Potřebovali bychom mít místo krve pálenku, tělo ze železa a oči ze skla, abychom tu zimu přežili,“ psala slečna d´Hourdanne, „a to nás ještě vyčerpává velikonoční půst.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 2. Praha: Český spisovatel, 1995. s. 82)

Únor/Březen 2008

„Na skalnatých svazích rozšířila svou sbírku o podběl, krokusy a sněženky. Všechny květy byly nadýchané a bezbranné, chvěly se v ještě chladném větru vedle sněhových jazyků.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 440)

Březen/Duben 2008

„Fialka byla vzácnější, je to velká dáma lékárny, pomáhá proti rýmě a kašli. Fialkový nálev je lék pro princezny, z podbělu se vaří čaj pro sedláky. Honorina strašně ráda trhala fialky a s největší opatrností je sušila na půdě. Matka jí řekla, že z nich uvaří voňavý sirup pro děti, které kašlou a nerady berou léky.“ (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 441)

Květen 2008

„Podél zdi vedle lavice kvetl šeřík a keře pivoněk obrovských jako zelí a v hliněných antických vázách kytice hnědých a žlutých fial. V koutě pod klenbou byla kašna s bazénkem, jejíž šumění dokreslovalo exotičnost tohoto polo dvora, polo zahrady na okraji města.“ (Gonon, Anne - Golon, Serge. Angelika se bouří, Český spisovatel, 1993, s. 222)

Červen 2008

V zahradě slečny Pigeonové se mezi růžemi tyčila postava paní Williamové, babičky Rose-Ann. Stála mezi kvetoucími keři a otrhávala zvadlé květy. (...) „Podívejte se na ty růže,“ obrátila se na ni paní Williamová. „Měly by trpět jen proto, že je den Páně? Mohla jsem se s naším reverendem přít. Ale mlčela jsem. Dneska jsme si už vyrovnali účty.“ (Golon, Anne - Golon, Serge. Angelika v pokušení. Praha: Český spisovatel, 1994)

Červenec 2008

Celý versailleský park plápolal jako oheň. Kanály a jezera zrudly odleskem vybuchujících plamenů. Zářivé šípy raket protínaly oblohu, jiné ji brázdily barevnými pruhy. Další se měnily v ohnivé ohony komet nebo jiskřivé hady. Konečně ve chvíli, kdy celý horizont hořel a změnil se v jedinou plápolající klenbu, vznesla se do vzduchu jako zářivý motýli písmena L a M, iniciály krále a královny. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král. Praha: Ikar, 2000, s. 221)

Srpen 2008

Královská galéra pomalu vplouvala do marseilleského přístavu. Od modrého zrcadla rejdy se jako plameny odrážely rudé hedvábné korouhve, ve větru vlály zlaté třapce a vlajky s erby, na špici stěžně se skvěl admirálský znak a standarda vojenského námořnictva, také rudá, vyšitá zlatými liliemi. (Golon, Anne - Golon Serge. Nezkrotná Angelika. Praha: Český spisovatel, 1993, s. 41.)

Září 2008

Nechávali za sebou pobřeží s pevností Gouldsboro. Zastavili se v Champlainově táboře. Pak se koně vnořili do lesa. Za jedinou noc přišel podzim. Na temně zlatém pozadí padaly rudé listy javorů a buků. (Golon, Anne - Golon, Serge. Angelika a její láska. Praha: Český spisovatel, 1993, s. 366)

Říjen 2008

Když vyšly z místnosti, ovanul je chald a vlhko. Paní de Montespan scházela po schodech a vůbec nedbala na průvan, který jí ofouknul krásná nahá ramena. „Není vám zima?“ zeptala se Angelika. Markýza pohrdavě mávla rukou. (...) Fyzická odolnost, neustálé pobíhání a především vydatná strava udržovaly v kondici tyhle světáky, kteří byli vlastně hrdiny, aniž si to uvědomovali. Jejich útrapy je těšily. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král. Praha: Ikar, 2000, s. 59)

Listopad/Prosinec 2008

Mlha byla uvnitř pevnosti Katarunk, mlha byla i venku. Venku chladná, uvnitř teplá. Šedá mlha noci, prokvetlá jiskřivými hvězdičkami mrazu, uvnitř modrá mlha tabákového kouře. Venku se po temné zemi plížila nekonečná mlha s mdlým chladným pachem záhrobí jako zákeřná šelma, která chce vniknout do lidského obydlí, a v jídelní síni pevnosti mlha voňavá, stoupající v pravidelných kroužcích z dýmek, z nichž bafají spokojení lidé s plným žaludkem a prázdnou hlavou. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 165 - 166)

Prosinec/Leden 2008/2009

Hostina se připravovala ve velké tajnosti. Komu čest, tomu čest. Nejdřív přijdou na řadu dobroty z pana vepře, kterého konečně zařízli. Nožičky, hlavu a vnitřnosti upravené na nejrůznější způsob snědli hned, ale nejlepší kousky masa šetřili na sváteční večer. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 337)

Únor 2009

Když se mezi skořápkami člunů a lodí uvězněných v ledu na rejde vynořily saně, lidé se rozestoupili, oba koně vyrazili dopředu a jedním trhnutím se vyhoupli z řeky na břeh: jejich podkovy křísly o led a skluznice saní zaskřípaly na sněhu. Spřežení naráz zastavilo před hospodou U francouzského korábu, na jejímž prahu stály Angelika a Polačka. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 1. Praha: Český spisovatel, 1995, s. 354)

Březen 2009

Před Angelikou stojí koťátko z lodi. Bůhví jak se sem dostalo, kdo ho tady zapomněl. Je hubené a špinavé, ale jeho zlaté oči pateticky, zároveň však panovačně a s důvěrou žádají o pomoc. Angelika ho nevidí. Sedí v pokoji pevnosti u lůžka vévodkyně de Maudribourg, ponořená do smutných myšlenek. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 5)

Duben 2009

Během cesty cítila pouze vůni sněhobílého hlohu a před očima měla trsy bílých a nafialovělých petrklíčů, tak úpravně rozesetých po svazích, jakoby je tam naaranžovala pečlivá hostitelka... Že by tu byla neustále přítomná a věrná jarní víla? Proč by se otec ve své radosti, že jí našel manžela, zabýval petrklíči? (Golon, A. Angelika Markýza andělů. Praha: Fragment, 2007, s. 253)

Květen 2009

Oceán dorážel na zalesněné břehy, stříkal pěnu na borovice, cedry, duby a obrovité rudé buky a občas, když se vítr otočil, vydechovaly křoviny vlahou vůni modřence a lesních jahod. (Golon, Anne - Golon, Serge. Angelika v pokušení. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 99)

Červen 2009

Angelika odvrátila pohled a ve slunci a větru vypadala najednou mladší, jako holčička, která nepoznala ani neštěstí, ani bolest. „Jak může člověk nebýt šťastný ve Versailles?“ Zamumlala. „Tak už neplačte,“ řekl král. „A udělejte mi tu radost a pojeďte se mnou. Chci vám ukázat park.“ Angelika vložila dlaň do královské ruky Ludvíka XIV. Spolu s ním sestupovala po schodišti Latonského parku. Dvořané se jim cestou ukláněli. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika Cesta do Versailles. Praha: Ikar, 1999, s. 437-438)

Červenec/Srpen 2009

Míle a míle sušících se ryb. Zelená zátoka, království tresek. A nad tím vším mlha, průsvitná a nažloutlá jako síra. Halila výběžky a poloostrůvky tak, že tvořily každý svůj vlastní tajemný svět skrytý mezi kovově se lesknoucím mořem a lesem porostlými útesy. Kromě toho tu nebylo vidět nic, ani zblízka, ani zdálky. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 111)

Září 2009

Když se vzdálili od pobřeží, vzduch jakoby znehybněl. Bylo strašné vedro, nepohnul se ani lísteček. Léto končilo, blížil se podzim. Keře už začaly schnout a žloutnout. Brzy vzplanou lesní požáry, rudé a oranžové plameny se propletou s rudooranžovými stromy. Zatím byl však les ještě smaragdově zelený, voněl nádhernými cedry, javory a pryskyřicí a stovkami planých ovocných stromů. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 68)

Říjen 2009

Pak začala cesta pomalu klesat k údolí a s ní mizely i borovice a jedle, a čím byli níž, znovu se objevovaly břízy a osiky ještě skoro úplně zelené, pak pozlacené jilmy, mohutné duby, obsypané obrovskými hnědými nebo narudlými listy, a konečně celá ta symfonie javorů. Tolik jich Angelika pohromadě v životě neviděla. Právě javory dávaly podzimu ty nejkrásnější odstíny od medového až po tmavě zlatý, přecházející do ruda. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 9)

Listopad 2009

Stáli na palubě lodi v chladném listopadovém podvečeru a to, že se ocelově šedé nebe pootevřelo a nechalo proniknout nazlátlý paprsek světla, ještě neospravedlňovalo ten nadšený výkřik. Voda byla kalná a vzdutá. Všude kolem podezřele pusto. Mezi skalisky lemujícími řeku Svatého vavřince s v ponurém podzimním světle a mlze skrývali nepřátelští divoši, zarostlí horalé s propíchnutými nosy a znetvořenýma ušima, Indiáni Algonkinové, drsní a necivilizovaní jako černá zvěř. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 24)

Prosinec 2009

A byly tu Vánoce. Purpurově zapadající slunce se vnořilo do namodralého ledového stínu a za každým oknem se rozsvítily svíčky a na dveřích se objevily hvězdy z jedlových větviček. Vůně a kouř linoucí se ulicemi prozrazovaly přípravu štědrovečerní večeře. Je deset hodin večer. Rodiny se vydávají na cestu ke kostelu. V ruce nebo na holi nesou lucerny z rohů nebo z plechu s otvory, nebo i hliněná ohřívadla či olejové lampičky s měděným krytem. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 1. Praha: Český spisovatel, 1995. s. 287-288)

Leden/Únor 2010

Ta zimní kanadská noc jiskří jako brnění. Stříbrný kotouč měsíce a udusaný sníh se vzájemně odrážejí a v jejich namodralém jiskření se rýsují stíny střech, průčelí, věžiček a komínů s ostrými, inkoustově černými hranami. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika v Quebeku 1. Praha: Český spisovatel, 1995. s. 288)

Březen 2010

„Ach, bože můj! To je nádhera!“ klekla si Angelika na vlhkou zem. A tak tu stáli a nadšeně pozorovali ten zázrak. Květ se skvěl na samém okraji sněhového jazyku. Od toho dne je nacházeli všude. Když odklízeli zbytky sněhu, odhalili nažloutlé klíčky užuž připravené vykvést, které nazítří na slunci zezelenaly, zpevnily se a vyrašila z nich buď bílá, nebo nafialovělá korunka květu. U okraje střechy rozkvetly na mechovém polštáři fialky, klopily hlavičky v potůčcích tajícího sněhu. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a Nový svět. Praha: Český spisovatel, 1994, s. 438)

Duben/Květen 2010

Versailles zářily. Dubnový den, najednou teplý a jarní, zahalil zámek tou zlatorůžovou září, která je příznačná pro kraje s velkými plochami stojatých vod. Ty Versailles jsou ale krásné, říkala si Angelika. Odvaha se jí vrátila, nejasný neklid se rozplynul. Tváří v tvář Versailles člověku nezbývá než uvěřit ve shovívavost Boha i krále, který vybudoval takovou nádheru. (Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika a král. Praha: Ikar, 2000, s. 401)

Červen 2010

Bárky klouzaly po klidné vodě, přetížené pestrou společností. Konečně přirazily ke břehu. Zatímco Angelika čekala, až na ni dojde řada a vystoupí na pevnou zem, jeden ze šlechticů položil nohu na lavici, kde seděla, a vysokým podpatkem jí stoupl na prsty. Zadržela bolestný výkřik. Zvedla oči a poznala šlechtice, který ji v den jejího uvedení ke králi tak bezohledně obtěžoval. „To je markýz de Vardes,“ poznamenala mladá princezna Henrietta sedící vedle ní. „Samozřejmě to udělal schválně.“ (Golon, Anne. Královské slavnosti. Praha: Fragment, 2008, s. 170)