Výtvarná díla: outfity, návrhy kostýmů

Můžeme obdivovat kostýmní návrhy z Borderieho filmů, ovlivněné módou 60. let, nebo mnohem autentičtější kostýmy z jiných filmů, ale nakonec nám to stejně nedá a pouštíme se do dalekosáhlých diskusí, jak vidíme které šaty popsané v knize. Svým způsobem nejjednodušší cesta k porozumění tomuto tématu vede skrze kresby.

A jaké jsou vaše výtvarné vize? Přidávejte další...

« zpět na Výtvarný kroužek


Fialové taftové: Dauphine
Fialové taftové: Errnie
Zelené taftové: Errnie
Růžové saténové: Dauphine
Perlově šedé sametové:
Dauphine
Dauphine - Taftové z Gouldsbora
Errnie - Taftové z Gouldsbora
Errnie - Svadobné z Monteloup
Dauphine - Růžové na ples
Dauphine - Jezdecké šaty na královský hon
Zezadu ji málem nepoznal, přestože ho Yann upozornil, že madame de Peyrac je v jeho pracovně. Fialové taftové šaty s hlubokými záhyby a těžký bledě zlatý cop, který měla stočený na šíji, ji úplně změnil. Zprvu myslel, že tu stojí nějaká vznešená cizinka, urozená dáma. (Angelika v pokušení. ČS 1994, s. 387)

Od chrbta by ju vari ani nepoznal, keby ho Yann nebol upozornil, že v jeho pracovni je pani grófka. Fialové taftové šaty s honosnými záhybmi a ťažký svetlovlasý uzol, ktorý mala uviazaný na šiji, ju celkom zmenili. Najprv si myslel, že je to nejaká vznešená cudzinka, veľká dáma. (Angelika v pokušení. Tatran 1992, s. 377)

Na velikánskej posteli zbadala Angelika zelené taftové šaty, tej istej farby, ako boli jej oči. Neobyčajne jemná čipka zdobila kosticami vystužený živôtik a plastrón bol vyšitý kvetmi z diamantov a smaragdov. (...) Na bielom saténe sa ligotali tri rady perál jasným, trochu zlatistým leskom. (Angelika Markíza anjelov. Tatran 1970, s. 139-140)

Plesová toaleta byla skutečně nádherná. Byla ušitá z ohnivě růžového saténu, doplněná pláštěm barvy červánků a živůtkem vyšitým drobnými perleťově růžovými květy. Jako šperky k ní si vybrala růžové perly. Náušnice v podobě hroznů, náhrdelník ze tří šňůr a diadém do vlasů ve tvaru měsíce. (Angelika a král. Ikar 2000, s. 6)

Šaty na hon se jí moc líbily. Přiměla krejčího, aby jí ušil perlově šedý sametový kabátec pánského střihu, který dá patřičně vyniknout jemným ženským tvarům. Na velkém bílém mušketýrském klobouku se skvěla pštrosí péra. Nekrásnější byla ale kravata. (...) Byla to vlastně široká stuha z naškrobeného linonu, pošitá maličkými perličkami, několikrát uvázaná kolem krku a pak uvázaná do tvaru motýla. (...) Dlouho váhala před zrcadlem, zmačkala nejméně deset přepychových kravat, jež jí poslal obchodník od Zlaté vázanky, a nakonec se rozhodla uvázat si jakýsi „mušketýrský“ uzel, ale větší, než nosí muži. Ženské tváři by podle jejího názoru jen tvrdý límec loveckého kabátce neslušel. Ten bílý obláček pod bradou dodá oblečení ženskost. (Angelika a král. Ikar 2000, s. 5)

Azurové saténové: Jeanne
Azurové saténové: Dauphine
Azurové saténové: Fantina
Azurové saténové: Errnie
Azurové saténové - barevné variace:
Fantina
Jeanne - Azurové z Quebeku
Dauphine - Azurové z Quebeku
Fantina - Azurové z Quebeku
Errnie - Azurové z Quebeku
Fantina - Azurové z Quebeku aneb hrátky ve photoshopu
Vybrala si azurové šaty. Byly z těžkého, téměř bílého saténu, ale když se sklady sukně rozevřely a rozvlnily se jí kolem nohou, hrála nádherná lesklá látka najednou do modra a do růžova jako nebe při východu slunce. (...) Zřejmě se tedy už nenosí, nebo se nosí méně tříčtvrteční nabraná krinolína na dvou spodních sukních, ale spíš jakýsi plášť v barvě šatů, sahající až k lemu sukně. Důležitá byla barva látky, z níž byly šaty ušity. Její jemné duhové odstíny musely oslnit i ty nejrafinovanější oči. Živůtek s krátkými šůsky, na němž byly vyšité růže, a vyztužená náprsenka měly stejný perleťový odstín. Ze saténového uzlu na ňadrech vycházel jakýsi krajkový, poměrně tuhý límec, který lemoval celý výstřih a vzadu tvořil stojáček, jehož lesklý podklad zvýrazňoval půvabnou křivku bělostné šíje. (...) Vybral třířadový perlový náhrdelník. (...) ...obléct ten plášť nebylo tak jednoduché. Byl z bílé kožešiny, podšitý bílou vlněnou látkou se saténovou vložkou a široká kapuce byla lemovaná zlatem a stříbrem vyšitými květy. (...) Dotkla se jedné visací náušnice, aby viděla odlesk diamantu na své tváři. (...) Jejich lidé se objevili s bílým pláštěm, nesli ho za čtyři cípy jako vlajku. Hrabě de Peyrac ho vzal a sám ho položil Angelice na ramena a urovnal záhyby, rozprostřel jí nádhernou kapuci kolem zářivých vlasů. (Angelika v Quebeku 1. ČS 1995, s. 5-11)

Vybrala si azúrové šaty. Boli to šaty z ťažkého, temer bieleho saténu, ale keď sa na nich záhyby roztvorili alebo poukladali, pohrávali v nich jasnomodré záblesky, ktoré sprevádzali každý pohyb nádherného lesku a zároveň bolo vidieť nepatrný odblesk ružovej, ktorá pripomínala ranný úsvit. (...) Bolo jasné, že už sa nenosia, alebo že sa už menej nosia šatové pláště zdvihnuté do „krinolíny“ na jednej alebo dvoch ďalších sukniach, lebo tento plášť teraz celkom splýval s farbou sukne, na ktorej sa roztváral. Nádhera tejto látky spočívala v dúhových odtieňoch, ktoré naozaj mohli očariť aj najnáročnějšie oči. Živôtik s krátkou sukňou vyšívanou ružami a náprsenka vystužená kosticou len tak menili farby. Bol na nich saténový uzol a akýsi čipkovaný, mierne naškrobený golierik, ktorý obruboval výstrih, vzadu vystupoval až na šiju a zvýrazňoval tak krk, ktorého belosť pôvabne kontrastovala s týmto nádherným skvostom. (...) ... a vybral odtiaľ trojradový perlový náhrdelník. (...) Plášť bol z bielej kožušiny, podšitý jemnou vlnenou a bielou saténovou podšívkou, mal širokú kapucňu odspodu lemovanú strebornou a zlatou výšivkou. (...) Dotkla sa jednej zo svojich náušníc, aby uvidela na líci záblesk diamantu. (Angelika Cesta do Quebecu. Slov. spis. 1993, s. 5-11)

Modrozelené damaškové: Jeanne
Modrozelené damaškové: Fantina
Hnědozelené hedvábné: Elaine
Hnědozelené hedvábné: Mimi
Perlově šedé:
Mimi
Šedivé se stužkami: Fantina
Jeanne - Honorine v Quebeku
Fantina - Honorine v Quebeku
Elaine - Hnědozelené z Tuileries
Mimi - Hnědozelené z Tuileries
Mimi - Perlově šedé z Katarunku
Fantina - Šedivé z Monteloup
Toaleta pro Honorinu byla skutečně půvabná, modrá jako moře, protkaná zlatými nitěmi. (Angelika a spiknutí stínů. ČS, 1994, s. 272) Její modré šaty se zelenými odlesky dávaly vyniknout záři měděných vlásků, které se jí vlnily až na ramena. Ona, která tak milovala volnost pohybu, snášela vysoký krajkový límec sepnutý stříbrnými sponami, který ji nutil držet krk pěkně zpříma. Snášela i špičatý živůtek se zlatožlutými mašličkami, svítícími na nazelenalém damaškovém podkladu, a krajky ukončující na zápěstích nabírané rukávky, které jí splývaly přes celou pěst. V levé ruce nesla klobouk se zelenými a růžovými péry. Nasadit si ho na hlavu už na ni bylo příliš... (Angelika v Quebeku 1. ČS 1995, s. 42)

Seděla sama v kočáře a s požitkem si uhlazovala hedvábnou sukni. Proč dnes vytáhla ty nové šaty s třemi různými sukněmi, jednou hnědou, druhou narezlou a třetí něžně zelenou? První sukně byla vyšívaná zlatým hedvábím, jehož zář podtrhovaly ještě našité perly. Pavučinková nazelenalá krajka s perlami zdobila i límec a manžety a její vzor se opakoval i na plášti a na živůtku. (...) Angelika si byla vědoma toho, že jí ty šaty jdou nádherně k očím a k pleti, přestože ji dělají trochu starší. (...) Když však dorazila do Tuileries, náhle procitla. S jiskřícíma očima uchopila malé tepané zrcátko, jež jí viselo u pasu, a zkontrolovala si nalíčení. (Angelika Cesta do Versailles. Ikar 1999, s. 374-375)

Oblékla si tedy perlově šedé šaty se stříbrnou výšivkou na rukávech a živůtku, s límcem a manžetami z bílého batistu lemovaného jemnou stříbrnou krajkou. (...) Pomalu se zahalila do starorůžového taftového pláště, podšitého teplou vlčí kožešinou, který ještě nikdy neměla na sobě. (Angelika a Nový svět. ČS 1994, s. 76-77)

Oblékla si své nejelegantnější šaty, ušité v Poitiers; pořád byly ovšem jen šedivé, přestože měly na živůtku několik modrých stužek: (...). Netušila, že její obličejík, něžný jako právě dozrálý plod, který zářil z velkého naškrobeného krajkového límce, je tou nejkrásnější ozdobou. (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, s. 147)

Černostříbrný: Jeanne
Černostříbrný: Dauphine
Černostříbrný: Dauphine
Černostříbrný: Dauphine
Monsieur, králův bratr: Dauphine
Šafránový saténový: Dauphine
Jeanne - Hrabě na králově svatbě
Dauphine - Černostříbrný oblek
Dauphine - Plášť s krajkou
Dauphine - Joffrey v rhingrave
Dauphine - Vévoda d'Orleáns
Dauphine - Šafránový oblek
Když se obrátila, hrabě de Peyrac si právě připínal meč na závěsný řemen, vykládaný diamanty. (...) Hrabě byl celý v černém a stříbrném. Černý vlněný plášť měl ozdobený stříbrnou krajkou, kterou držela diamantová spona. Vykukovala mu z něj vesta ze stříbrného brokátu, zdobená zvláštní černou krajkou. Tři volány téže krajky mu spadaly z pod tmavých sametových nohavic. Na botách měl také diamantové spony. I vázanka se širokým uzlem byla pošitá malými diamanty. Prsty měl plné diamantových prstenů a na jednom prstě obrovský rubín. Nasadil si klobouk s bílými péry... (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, s. 275)

Keď sa obrátila, gróf de Peyrac si práve pripínal kord na závesník posiaty diamantmi. (...) Gróf bol celý v čiernom a striebornom. Jeho plášť z čierneho moiré bol potiahnutý striebornou čipkou pridržiavanou diamantmi. Pod ním bolo vidno kabátec zo strieborného brokátu, veľmi vkusne lemovaný čiernou čipkou. Rovnaká čipka spadala v troch volánoch spod rýnskych nohavíc z tmavého aksamietu. Na topánkach mal diamantové spony. Viazanka vo forme širokej slučky a nie mašle bola tiež vrúbená drobnými diamantmi. Na prstoch mal množstvo diamantov a jeden veľký rubín. Gróf si nasadil širák s bielymi perami... (Angelika Markíza anjelov. Tatran 1970, s. 257-258)

... na prahu se objevil jakýsi mladý šlechtic. Byl velice malé postavy, měl obrovský nadýchaný krajkový límec a tvářil se arogantně. Další krajkové volány mu splývaly z rukávů a u kolen. Přestože bylo časné ráno, byl přehnaně vyfintěný. (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, s. 270)

Téměř vzápětí se objevil Joffrey de Peyrac v šafránově žlutém saténovém obleku s dlouhou bohatě vyšívanou vestou. (...) V tíživém nechápavém tichu, které následovalo po tomto prohlášení, si Joffrey de Peyrac s klidem narovnal krajky na zápěstí a na klopách. (Angelika v pokušení. ČS 1994, s. 328-329)

Varianty bílého kabátce s kosočtverci: Jeanne
Rudý sametový:
Dauphine
Žlutooranžový:
Dauphine
Modrozlatý:
Dauphine
Jeanne - Joffrey v Quebeku
Dauphine - Svatební rudý oblek
Dauphine - Bernard d'Andijos
Dauphine - Filip v paví modři
Stál za ní v elegantním saténovém obleku barvy slonové kosti, zdobeném rudými kosočtvercovými nášivkami, které lemovaly drobné perličky. (...) Konečně si nasadil na husté černé vlasy rozevláté větrem svůj černý širák s bílým pérem, připevněným diamantovou sponou. Pomalu si natáhl kožené rukavice s krajkovými manžetami. (...) S tmavýma saracénskýma očima, černými kudrnatými vlasy pohrdajícími každou parukou a elegancí válečníka ve vysokých anglických botách, v rukavicích se širokými manžetami a dvěma pouzdry z kordobské kůže, v nichž měl zastrčeny pistole se stříbrem vykládanými pažbami, dokonale odpovídal obrazu obávaného piráta z Karibského moře... (...) Jenže on nebyl v černém, dokonce ani ve tmavém ne, a to vneslo do představ lidí kolem zmatek. (Angelika v Quebeku 1. ČS 1995, s. 6, 16, 41, 52)

Objevila se vysoká postava v rudém sametu, opírající se o ebenovou hůl. (...) V úzkých zaznamenávala v duchu směšné podrobnosti: diamantovou sponu na botách hraběte a také to, že jedna z nich má vyšší podpatek než druhá, aby nebylo tak vidět, že kulhá, plisované kraje hedvábných krátkých kalhot, přepychovou látku, kord, obrovský límec z bílých krajek. (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, s. 162)

Snědý markýz de Andijos s mušketýrským knírkem a ohnivým pohledem měl krátkou žlutooranžovou hedvábnou sukénku, která cudně zakrývala bříško, svědčící o jeho kladném vztahu k životním radostem. (...) I pánové z jihu si už rozepnuli krásné vesty bez rukávů; jeden z nich si sundal i paruku, utřel si čelo a znovu ji nasadil, jenže trochu šejdrem. (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, str. 147-148)

Většinou chodil ve světle modrém, dnes večer si však oblékl jakýsi oblek z páví modře, bohatě vyšívaný zlatem. Vždycky udával tón módě, a tak měl už dnes jeho úbor nový střih se širokým nabíráním a vzadu mu meč nadzvedával kabátec. Manžety měl bohaté, ale kalhoty úzké a těsně přiléhající ke kolenům. Ti, co měli ještě krátkou sukýnku, při pohledu na něj zrudli. Krásné červené punčochy se zlatým lemem šly velice dobře k červeným ostruhám jeho kožených bot s diamantovými sponami. Pod paží si Filip nesl malý bobří baret, tak jemný, že vypadal jako starý peníz. Peří na něm bylo nebesky modré, a protože právě přicházel, nemusel se obávat, že by jeho modré veledílo utrpělo jarním deštíkem. Ve světlé paruce, která mu splývala na ramena, připomínal Filip du Plessis-Belliére krásného ptáka, který si natřásá peří. (Angelika Cesta do Versailles. Ikar 1999, s. 375)

Zelený sametový: Dauphine
Černostříbrný: Dauphine
Slonovinový saténový: Dauphine
de Fontenac:
Dauphine
de Germontaz:
Dauphine
Velký Matyáš: Dauphine
Dauphine - Rescator z Atlantiku
Dauphine - Joffrey v Tadoussaku
Dauphine - Slonovinový oblek
Dauphine - Toulouský arcibiskup
Dauphine - Vymašličkovaný rytíř
Dauphine - Velký Matyáš
Nepamatovala si, že je tak vysoký. (...) Nepamatovala si ani, že je tak rozložitý. (...) Spíš hranatější, jako vytesaný z nějaké černé skály, s rovnými rameny, přepásaný širokým černým pásem, na němž se houpala pouzdra dvou vykládaných revolverů, dlouhé štíhlé svaly se vyjímaly pod přiléhavými koženými kalhotami. (...) ... a skryje obličej v záhybech sametové vesty. Ten samet nebyl černý, jak se domnívala, ale velice tmavě zelený, jako mech na stromech. (Angelika se bouří. ČS 1993, s. 341, 350) Pak smekl klobouk s péry, který nosil přes černý saténový šátek... (...) ... zahlédli jen občas v dálce kapitánovu postavu zahalenou do tmavého pláště... (Angelika a její láska. ČS 1993, s. 14, 38)

Měl na tváři masku. (...) Naaranžoval vše tak, aby pohled na něj působil šok. (...) Všeobecnou pozornost přitahovala především maska, a pak obrovská a nádherná diamantová hvězda, zavěšená na bílé hedvábné stuze a odrážející se od jeho černého, stříbrem bohatě vyšívaného kabátce. Stejně velký diamant zdobil jílec jeho meče. Jinak byl oblečený zcela prostě podle anglické módy, což ovšem působilo na zdejší obyvatele trochu stísňujícím dojmem (...). Nikdo si ho však nemohl splést s francouzskými šlechtici, ztrácejícími se v pérech a krajkách, v botách s mohutnými sponami a v pestře vyšívaných vestách. (Angelika a spiknutí stínů. ČS 1994, s. 103)

Stál tu v nádherném obleku ze slonovinově bílého saténu s perlovými výšivkami, které se při každém pohybu zaleskly. Ten oblek mu přivezl z Londýna Gouldsboro spolu s vysokými botami z rudé kůže a širokými rukavicemi. Peyrac uznával anglickou módu, jejíž strohý střih, kalhoty ke kolenům a vysoké boty mu v jeho dobrodružném živote vyhovovaly víc než vypasované francouzské kabátce a příliš široké boty. Naopak však krajkový límec posázený perlami a manžety měly francouzský šarm. Bohaté černé vlasy kolem snědé zjizvené tváře mu dodávaly vzhled piráta, znepokojujícím způsobem kontrastující s rafinovaností a elegancí oblečení. (Angelika v pokušení. ČS 1994, s. 251-252)

Byl to hezký čtyřicátník, muž v nejlepších letech. Tvářil se přívětivě a měl velice chladné modré oči. (...) Vrhl na ni pronikavý pohled a slabě se usmál, pak zas sklonil poněkud tučnou bradu. (...) Naklonil se k ní a drahokamy na jeho arcibiskupském kříži se fialově zablýskly. (...) Na prahu haly zahlédla postavu barona arcibiskupa v rudém plášti s bílou pelerínkou. (...) Angelika viděla, jak se nad ní vynořuje bledá a důstojná silueta. Na jeden z balkónů z pozlaceného dřeva stoupal ve svém halovém rouchu s hermelínovou pelerínkou monsignore de Fontenac. Naklonil se přes zábradlí. V očích mu svitl ničivý plamen. (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, s. 164-165, 193, 291)

Pan de Germontaz, stejně veselý a živý, jako byl mnich asketický, zářil dobrou náladou a na svých pětadvacet let vypadal dost blahobytně. Lokny mohutné světlovlasé paruky mu padaly na modrou saténovou vestu, zdobenou růžovými mašlemi. Krátkou sukénku měl tak širokou a s tolika krajkami, že jeho šlechtický meč vypadal v tom nadýchaném okolí skoro nepatřičně. Pštrosím perem širokého klobouku zametl před Angelikou zem, políbil jí ruku, a když se narovnal, mrkl na ni tak drze, že ji to až pohoršilo. (...) Už se nedivila, že arcibiskup tomuhle obtloustlému synovci věnoval důvěru. Přes rozdílné povahy měli tytéž ambice. (Angelika Markýza andělů. Ikar 1999, s. 216, 218)

Otevřely se dveře a vešel Velký Matyáš, zubař a mastičkář z Pont-Neuf. Neopomněl si ani v tuhle pozdní hodinu navléct slavné vroubkované okruží, vzít si náhrdelník ze zubů a nechat se doprovázet činely a trumpetou. (...) Byl to vysoký, křiklavě oblečený obr, nosíval saténový oranžový nebo pávově modrý plášť. Pod kloboukem s krásnými pery měl paruku. (...) Mezi dvěma zákazníky se Velký Matyáš s perem na klobouku, povívajícím ve větru, s dvojitým náhrdelníkem ze zubů, visícím na saténové vestě, a s obrovskou šavlí, která ho tloukla do kotníků, procházel po plošince a vychvaloval své lékařské schopnosti... (Angelika Cesta do Versailles. Ikar 1999, s. 55-56, 85)

Černý s islámským pláštěm: Dauphine
Černý s islámským pláštěm: Jitka
Černý s černými pery: Dauphine
Černý s červenými pery: Dauphine
Angelika a Joffrey v Novém světě:
Dauphine
Dauphine - Rescator v bílém plášti
Jitka - Rescator v bílém plášti
Dauphine - Rescator v Kandii
Dauphine - Ležérní Rescator
Dauphine - Krb v Katarunku
(...) Tvořil dokonalý kontrast s dlouhou hubenou postavou piráta zvaného Rescator, oblečeného v černém obleku španělského střihu, už poněkud nemoderního. Měl velice úzké boty zdobené zlatými sponami. Na hlavě měl pirátský červený šátek a široký černý klobouk s červenými pery. Hold islámu skládal širokým pláštěm z bílé vlny, vyšívaným zlatem, jenž mu vlál ve větru. Angelika si s obavami pomyslela, že připomíná Mefistofela. Vyzařovala z něho podivná uhrančivost. (Nezkrotná Angelika. ČS 1993, s. 103)

Protože pod pódiem stála vysoká a tmavá postava. (...) Černá od hlavy k patě, černé kožené rukavice se stříbrnými sponami, černá maska z černé kůže mu skrývala obličej až po ústa, kolem masky černá bradka, jež dodávala tomuto náhlému zjevení podobu zlého snu. (...) ... a ona cítila, jak ji zahaluje těžký černý sametový plášť, který jí Rescator ze svých ramen přehodil přes její. Záhyby jí padly až k nohám. (...) Hluboce se uklonil, zametl černým pérem na klobouku zem. (Nezkrotná Angelika. ČS 1993, s. 220-221, 229)

Klečela před ohništěm, zlaté vlasy rozhozené po ramenou, a obracela k němu své nádherné, doširoka otevřené oči. Tiše za sebou zavřel dveře a otočil obrovským tepaným klíčem v zámku. Pak přistoupil pomalu blíž a opřel se o okraj kamenného krbu. Nic je nemůže rozdělit, napadlo je oba v tu chvíli. Nic, neboť při pouhém pohledu pokaždé pocítí nepotlačitelnou touhu padnout si do náručí, milovat se. (...) Pohlédla na něj zdola nahoru a zahlédla, že se pousmál. (Angelika a Nový svět. ČS 1994, s. 99)