Literární kroužek

Úvod a přehled kapitol
Angeličino dětství v Poitou a mládí v Toulouse
Královské slavnosti a Dvůr zázraků
Madame Chocolat a život u dvora
Středomořská dobrodružství a vzpoury buřičky z Poitou
Období La Rochelle a Nové Francie


Korzet
Simona Kušniriková


Toť vězení pro mé tělo
to každá z nás moc dobře ví
Mým křivkám svobody by se zachtělo
ale do té doby zimním spánkem sní.
Stahuje a škrtí můj útlý pás
a je tu mdloba za mdlobou zas.
Musím ho nosit od rána do večera,
taky každou noc jsem probrečela, proboha...
Nedávno mi měřili pas
a kolik v pase měřím, neuhodne nikdo z vás.
Ani hodně, ani málo
zatím 38 centimetrů.
Nemohu v klidu odpočívat, nemohu v klidu jíst,
avšak bolest já musím snýst.
Vždyť nejsem jediná,
koho tento problém trápí.
Před očima mihla se mi vidina
mě? né...člověka, koho smrt lapí


Louisa
???


Miluji tě
vždycky jsem tě
milovala

Ty to víš

Nemůžeš
mě takhle nechat
Napospas
všem těm vlkům
co kolem mě krouží
Jako kolem hladové kořisti

Dej mi svobodu
po tom všem
čím jsme si byli
čím jsem si spolu
prošli

Pro tu lásku
kterou jsme cítili

Nemůžeš
mě takhle
nechat
Být jen pouhou zástěrkou
Klamnou iluzí

Před kým?

Vždyť u dvora to
všichni vědí!

Jen lid prostý
ne
Jen cizí mocnosti

Komu chceš
věšet na nosy?
Ty lži
a krutosti?

Nemohu dál
jak dlouho to můžu vydržet?
Miluji tě
ach ne
jsem blázen
já to vím


Král
Simona Kušniriková


Tak toto byl král?
S oddaným dvorem, co čeká na jeho dary?
co se svou přesvědčivosti všem lhal
a rozséval jen nezmary???

Ve svém harému měl dvorní dámy,
co na dámy si jen hrály.
Krátily si čas trampotami
a pážata si k hrátkám zvaly.

Na své hrudi si hřál zmije,
vévody, bratrance a svého Bratra,
kterým do hlavy stoupala melancholie.
Plenili, vraždili, znásilňovali chudé a bezmocné,
kterým bůh zapomněl podat ruce pomocné!!!

A tak to chodí v Paříži,
na jedné ze světových krás,
která je jen zlatou mříží
a brání vydechnout lidem-zas!!!


Odloučení od milé
Simona Kušniriková


Nemilovat ji, toť nyní přání
toho, co slzy sbíral si z dlaní.
Stát v poklidu, chladný jako led
i kdybych ji mohl míti hned.
Dívat jak spí si sladce.
Spánkem v tvář ji bělajíce.
Lhářka, běhna, důvěrnice
co vyměnila mne za prince.
Slza za slzou více
stéká mi tak hořce z líce...
Ne...ne už nikdy více
Má sladká paní,
netřpytne se slza v dlani.

Tvá krása a tvůj vzhled
Jest pro někoho balzám, pro mne jed.
Zvyklý jsem se za vše rvát,
za to co chci, co mám rád.
Zklamán, ale stále hrdý,
i přes to, že nejsem první, ale druhý.
Zradil jsem všechny kolem
ale, za to můžeš ty, že korunován byl jsem volem.
Má sladká paní,
slzy střídá meč v mé dlani
Pryč všicni pryč, co nejste zváni
Bez bázně a hany nastolím klid své duši
co jen pro tebe má drahá, tak divě buší.
Ne, ne... už nikdy více,
má sladká paní,
netřpytne se slza v dlani.

Možná krev...
Válka mne obejme jako věrná milenka,
co políbí všechny muže,
kteří obětují ji životy a svá lože.


Muška
Simona Kušniriková


Nic není zákeřnější
než znaménko ženy mazanější.
Černý puntík hrozbu hrozí,
obloudí i nevinný květ lilie,
však moc ji to nemrzí
je krásnější než-li Sardinie.

Snobsky si hledí sebe
a cudně si rve chtíč.
Zima ruce dámy zebe
a na chudé si bere bič.

Ve dne chodí
a mrška se v ní náhle zrodí.
V noci bloumá
chce tě dostat zrovna.

Dáma, jež miluje jen sebe sama.
To není žena, to je vrána
jež osudem nám byla dána.
Její porcelánový obličej zdobí muška,
jejímž posláním je býti králova družka.

Je ozdobou přezdobených hostin našeho dvora.
Pozor na ní, je to černá vdova.
A tak je království plné zmijí,
co díky králi na ocet neshnijí.
Ten se naší dámy ujme hned
a ta mu za to podává účinný jed.
A proto nic není zrádnějšího než-li muška zrádná,
která po otrávení svého pána
a úsměvem odchází z rána.