Literární kroužek

Úvod a přehled kapitol
Angeličino dětství v Poitou a mládí v Toulouse
Královské slavnosti a Dvůr zázraků
Madame Chocolat a život u dvora
Středomořská dobrodružství a vzpoury buřičky z Poitou
Období La Rochelle a Nové Francie


Krysa
Simona Kušniriková


Ulicí se bloudí,
bez všerejška, bez zítřka
odpad lidí, co ho soudí,
lhář, zloděj, či kuplířka.

Mihne se jak temný stín
a za patami má svůj osud,
v očích žal a v srdci splín,
co on neznal dosud.

Životem je poznamenán,
výsměšky ho následují,
krutostí, co neznám
a teď se chvěje beznaději.

Jak zbavili se ho rychle...
a teď štěstí kolem něj jen se mihne.
Teď neservíruje si kaviár, humry a lazaně,
musí nyní zbytky jíst
Když ti, co jsou výš, ho odsoudili mazaně
a donutili bolest snýst.

Proč je život tak nespravedlivý?--
toť otázkou...
Bude vůbec někdy jiný?
Ne, mezi námi, mezi chudými a cháskou.

Temný muž, který mě miloval
Dítě krásy, hojnosti a svodů
co za úkol si dalo mnoho bodů.
Větší než širé království
než zahrady lásky, v nichž tkví celé bohatství.
Cítit být pak obyčejná
není už otázka osobní, ale veřejná.
Dřív jsi dítě myslet mělo
dříve než kvůli tobě království se sem sjelo.
Z nehostinných koutů světa
kde skutečnost je čin, a ne jen věta.
Je pozdě, milované dítě mé
zapadlo slunce, už nastupují zrůdy mdlé.
Je pozdě na cestu zpátky.
Muži jsou již tu, neexistují cesty ani zkratky.

Fanatické úšklebky a lesklá zubiska
kdo asi mé dítě si tě získá.
Všichni stejní, všichni temní,
všichni připraveni se slovem "zhebni".
Jeden se však nesměje, temnější má ale zrak
který do mysli se ti náhle vkrad.
Už je pozdě, milované dítě mé
měsíc svítí ve tmě, muž k sobě si tě zve.
V jasné záři nevíš zda-li je to dobré či zlé.
Mlsně ten vlk olízne si ret
co by dal zato nečekat, a mít tě hned.

V chvíli té, co na tvá ústa
dolehnou slůvka, ne však pustá
Kvůli tobě, dítě mé drahé
leskne se vzduchem dosti krve vlahé.
to kvůli tobě, dítě proklaté.
Rakev má již otevřenou
a v ní vzpomínku ponořenou.
V hloubi temného muže.
co srdce položil na prázdné lože.
Lesklé oči zavřené jsou
v jiném světě, kde život není hrou.
Bez tebe, kterou nade vše chtěl mít
zabit s touhou dřív než mohl uskutečnit
bez lásky, bez života v rakvi skryt.
Sbohem dítě, teď sám tu musím hnít.
Možná snít, ale také sám

Možná ve snech vrátím se k vám
to mé drahé dítě, Vám přísahám.
Žehrání osudu
Táňa Ješetová


Získal jsem Tebe
však na malou chvíli
Rve mi to srdce
má duše kvílí

Čeká mě smrt
ach, lásko moje
Však, co budu žít
nevzdám se bez boje

Příteli Desgrezi
dělej, co můžeš
Klaním se ti, králi
Proč mi nepomůžeš?

Závidíš mi lásku?
Závidíš mi štěstí?
Nemám nic, než lásku!
Bohatství nic nevyřeší!

Získáš tak všechno
a ztratíš pak duši?
Ach, králi krutý
kéž smrt tě pak zkruší!

Jen jedno mě těší
já smát se budu naposled!
Vím, jak moc jí to sluší
Zatratí tě, nakonec!


Obavy
Táňa Ješetová


Klaním se Ti, Králi
i když dobře vím,
že zlato, co mě chrání
je trnem v oku Tvým

Mám ženu krásnou jako sen
a láskou ke mě hoří
s ní je krásný každý den
a bez ní srdce bolí

Mé bohatství a sláva
to vše přece máš i Ty
Však čeho se Ti nedostává
je žena krásná - a to já vím

Vím, že víš, že já vím
a to Tě štve dráždí
Já jsem pánem Toulouským
to mým je snem a vášní

Vzdor Tobě, Králi Francie
jen pro Tvou větší slávu
zde všechno se tu buduje
to patří Ti po právu

Mám se však nyní obávat
co vše mě nyní čeká
a ženu mám svou pokárat
tak krásná fakt být nemá

Jen užívej si slavnosti
je jen na Tvojí počest
Proč nemůžeš žít v radosti
a já musím být proklet?

L. S.
Táňa Ješetová


Ľahostajná
Světlovláska
proplouvá po nábřeží
je zima
i když slunce svítí
mráz štípe do tváří
s dlaněmi v kapsách
hlubokých
s nosem červeným
Ľahostajná
Světlovláska
proplouvá po nábřeží