Fonetické základy francouzštiny pro čtenáře Angeliky

Tento článek nemá nikoho naučit francouzské výslovnosti, jeho cíl je možná dokonce obtížnější: přiblížit čtenářům francouzského románu výslovnost názvů a jmen, s nimiž se pravidelně setkávají, aniž by znali základy jazyka nebo se jej někdy plánovali učit. Situace je komplikovanější o fakt, že francouzská výslovnost je poměrně obtížná. Na druhou stranu je na většinu slov možné aplikovat pevná fonetická pravidla a na ta zbylá výjimky z pravidel. I když si za naším účelem nebudete pořizovat výukové nahrávky, můžete si alespoň najít čas na oprášení CD svého oblíbeného francouzského zpěváka či na film v originálním znění. Určitě si všimnete následujících charakteristik:
• Přízvuk na poslední slabice a výrazné stoupání na konci každé rytmické skupiny, které stojí v kontrastu s jednotvárností české promluvy
• Velké a stálé napětí mluvidel, které stojí v kontrastu s českou uvolněnou výslovností
• Vázání (spojování slov uvnitř rytmických skupin)

Z těchto důvodů se v tomto malém průvodci pokusíme o opačný směr výkladu, než většina fonetických příruček. Zajímá nás především, jak reagovat na typicky francouzské „akcenty“ (è, é, e, ô, â atd.), dvojhlásky, co si počít se zdvojenými souhláskami apod. Kromě toho se pokusíme vyhýbat speciálním znakům pro transkripci, s výjimkou těchto znaků, které byste nalezli i ve slovnících:
ã õ ẽ ṏ (symboly pro nosovky)
ọ ẹ (symboly pro zavřené o, e)
ü ö (symboly pro silně zaokrouhlené samohlásky, kdy je výslovnost podobná takto psané formě německé)

Reagovat na téma můžete ve stejnojmenné diskusi v sekci Knihy Angelika.

Literatura:
Hrůzová, Naděžda. Exercices de prononcation française. Brno: PdF MU, 1999.
Pačesová, Jaroslava – Ohnesorg, Karel. Úvod do obecné fonetiky a fonologie – Fonetika francouzštiny. Brno: FF MU, 1998.
Pravda, Miroslav – Pravdová, Marie. Francouzština pro samouky. Voznice: Leda, 2002.
http://phonetique.free.fr/
http://www.david-zbiral.cz/ouvert-ferme.htm

Samohlásky Obecně lze sledovat tuto pravidelnost: V zavřených slabikách jsou samohlásky otevřené: sol -> sol, sel -> sel V otevřených slabikách jsou samohlásky zavřené: mot -> mọ, ces -> sẹ U Čte se buď jako české u nebo jako německé přehlasované ü (či výrazně artikulované y). Toto y/ü vzniká silným zaokrouhlením rtů jako na u a jazyk je v nastavení jako na i (fonetický symbol je zde ü). Písemná podoba u může být následující: ou – cloud -> klu, le loup -> l lu où – où -> u oû – goûter -> gutẹ aou – saoul -> su aoû – août -> ut Před dloužícími souhláskami (r, v, z, ž) se realizuje téměř jako dlouhé Ú: l´amour -> lamúr, rouge -> rúž Písemná podoba ü může být následující: u – duc -> dük û – dû -> dü eu – j´eus -> žü eû – qu´il eût -> kilü Před dloužícími souhláskami (r, v, z, ž) se prodlužuje: russe -> rüse I Ve francouzštině se čte jen jako zavřené, je ostřejší (rty více napjaté a koutky zaostřené, vysloví se však jen krátce). Písemná podoba může být následující: i – il -> il ï – maïs -> mai î – île -> il y – cygne -> siň Před dloužícími souhláskami (r, v, z, ž) se prodlužuje: livre -> lívr E Jedna ze samohlásek, které dělají největší potíže. Výslovnost rozeznává tři různá e, jejichž záměna snadno mění význam slov. Obecně platí, že na konci slov se e nečte, avšak ovlivňuje znělost předchozí souhlásky (tzn. nejen, že bude vyslovena, ale pokud se jedná o souhlásku neznělou, přejde do znělé): rose -> rọz Otevřené e (fonetický symbol e) je otevřenější než české e, blíží se artikulačně k a (ústa jsou otevřenější, jako na a). Jako české dlouhé é se realizuje před dloužícími souhláskami (r, v, z, ž). Zavřené e (fonetický symbol ẹ) je mnohem zavřenější než české e, je vytvářeno podobně jako i (zaostřené rty jako na i), je velice krátké. Jeho písemná podoba je nejčastěji e, é (ale v případě že následuje zdvojená souhláska, pak je otevřené) e caduc a němé e vznikají se zaokrouhlením rtů, jsou velice nenápadné a v některých slovech proto jakoby skoro nezazní. Vysloví se jen náznakově: la vie -> la vi, la joue -> la žu, acheter -> aštẹ Může mít různou psanou podobu: e – Madeleine -> Madlẽ, les -> lẹ, des -> dẹ, moderne -> modern è – grève -> grév é – café -> kafẹ ê – fête -> fet ë – noël -> noel ai – chaise -> chéz aî – faîte -> fet ay – Bellay -> bele ei – neige -> než eî – reître -> retr ey – ney -> ne A Podobá se českému a, ačkoli existuje přední a zadní a, dnes se již moc nerozlišují Jeho písemná podoba může vypadat: a – matin -> matẽn â – Mâcon -> Makõ Před dloužícími samohláskami se prodlužuje: l´art -> l´árt O Otevřené o (fonetický symbol o) je ještě trochu otevřenější než české o Zavřené o (fonetický symbol ọ) se tvoří zaokrouhlením rtů jako na u Může mít různou psanou podobu: o – rose -> rọse, morte -> morte au – Paul -> Pọl (krátké o), Paule -> Pọl (dlouhé o) eau – beau -> bọ (krátké o) ô – le Nôtre -> lNọtr ao – curaçao -> küraso oa – toas -> tost Před dloužícími samohláskami se prodlužuje: le Nôtre -> lNọtr (dlouhé) Ö Jsou artikulovány obdobně jako německé přehlasované ö, rty jsou silně zaokrouhlené jako na o, ale vysloví se e (tj. jazyk je dole) Otevřené ö (fonetický symbol ö), rty na o a jazyk je jako při otevřeném e. Zavřené ö (fonetický symbol by byl ö s tečkou dole), rty na o a vysloví se zavřené e. Může mít různou psanou podobu: eu – Maubeuge -> Moböž (zavřené), Orfeus -> Orfös (zavřené), peu -> pö (zavřené), neuf -> nöf (zavřené) eû – jeûne -> žön oeu – coeur -> kör oe – boeuf -> böf ue – orgueil -> orgöj Před dloužícími samohláskami se prodlužuje: chartreuse -> šartröz Nosové samohlásky Existují čtyři nosovky označované jako ã, õ, ẽ, ṏ. Při jejich výslovnosti vzduch uniká současně ústy i nosem. Vypadá to tedy jako náběh na N, které zůstává nevysloveno. V češtině se s těmito samohláskami nesetkáváme, podobným jevem je jen nosovka ve slově banka -> bãka, nicméně striktně vzato by i taková nosovka ve francouzštině byla považována za nespisovnou. Následuje-li ještě samohláska, m nebo n zazní: la démone -> la dẹmon Zdvojené souhlásky zabraňují nosovce: Jeanne -> Žan, Cannes -> Kan, immobilier -> imobiljẹ ã Písemná podoba může být: en – moment -> momã an – roman -> romã am – camp -> kã ean – Jean ->žã em – la femme -> la fã aen – Caen -> Kã aën – Saint-Saëns -> Sẽ-Sã aon – paon -> pã ẽ Písemná podoba může být: in – vin -> vẽ în – qu´il tînt -> kiltẽ im – important -> ẽportã ain – vain -> vẽ ein – plein -> plẽ en – chien -> šjẽ eim - Reims -> Rẽ yn – Jocelyn -> Žoslẽ ym – thym -> tẽ õ Písemná podoba může být: om – ombre -> õbr, le comte -> l kõt on – démon -> dẹmõ ṏ Písemná podoba může být: un – lundi -> lṏdi um – humble -> ṏbl eun – jeun -> žṏ

Souhlásky P Na konci slova se obvykle nečte: loup -> lu Následuje-li ještě samohláska, stává se znělým Př. výjimky: l´Egypte, septembre B Na konci slova se obvykle nečte: Colomb -> Kolõ (nosovka na o) Ale následuje-li ještě samohláska, čte se: Saint-Colombe -> Sẽ Kolõb Uvnitř slov se čte všude: Abbé -> abẹ L l -> l na konci slova se obvykle čte: avril -> avril ll -> j Chantlilly -> Šantji, Guillaume -> Gijom Př. výjimky: mille, Lille, ville, village, Ville d´Avray -> Vildavre M Označuje jen nosovost: l´ombre -> lõbr em -> ã am -> ã om -> õ im -> ẽ aim -> ẽ Čte se jen v cizích slovech: Potemkine, Cromwell apod. Čte se ve skupině mn: l´hymne -> ymn Př. výjimky: l´automne -> lọtõ Čte se při zdvojení: Emmanuel -> Emanüel Čte se mezi dvěma samohláskami. N Označuje nosovost: Carmen -> Karmẽ, Jean -> Žã en -> ã an -> ã on -> õ in -> ẽ ain -> ẽ Čte se ve skupině -mn-: l´hymne -> ymn Př. výjimky: l´automne -> lọtõ Čte se při zdvojení: Jeanne -> Žan Čte se mezi dvěma samohláskami, tj. např. když na konci ještě následuje samohláska: Honorine -> Onorin Čte se také před samohláskou: inhabité -> enabitẹ G Na konci slova se nevyslovuje: le bourg -> lbur Výjimka: Enghien -> ãgẽ, Gramont -> Gramõ gn -> ň Agnès -> Aňes, de Montaigne -> dMõteň gi, ge -> ž Ange -> ãž, Angélique -> ãžẹlik T Na konci se nevyslovuje: tout -> tu Př. výjimky: Brest -> Brest Následuje-li ještě samohláska, stává se znělým: toutes -> tut Uvnitř slov se nevyslovuje, pokud je obklopeno souhláskami: Montpelier -> Mõpeljẹ, Montréal -> Mõrẹal ti , tz -> s Austerlitz -> ọsterlis, Retz -> Res Př. výjimky: Etienne -> Etien D Na konci se nečte: Chambord -> Šãbor Př. Výjimky: de La Rochefoucauld -> dlarošẹfukold Následuje-li ještě samohláska, čte se K Čte se jako k, obvykle má v písemné formě podobu q, ch, c Q Čte se jako k: Quèbec -> Kebẹk X V jménech a názvech se čte jako gz: Xerxès -> Gzergze V řadových číslovkách se čte jako z: deuxième -> dözjem Na konci se nečte: voix -> vua Př. výjimky: six -> sis CH V přejatých slovech se čte jako k: Chrisantème -> Krizantem Obvykle se čte jako š: Chérubin -> Šẹrübẽ, monarchie -> mõarši C C na konci se vyslovuje jako k: duc -> dük, parc -> park Předchází-li mu nosovka, již se nevyslovuje: blanc -> blã ce, ci, cy -> s Le cygne -> lsiň Ç Se čte vždy jako s François -> Frãsua, français -> frãse F Na konci se čte: le chef -> lšẹf, Pont-Neuf -> põ-nöf Př. výjimky: neuf livres -> ne livr, neuf heures -> nevör Pokud na konci ještě následuje samohláska, stává se znělým (tj. V) V, W Čte se běžně jako v: Versailles -> Verzaj S Na konci slov obvykle označuje množné číslo – v tom případě se nečte Na konci se čte ve vlastních jménech: Agnès -> Aňes, Rubens -> Rübẽs Př. výjimky: Louis -> Luj, Denis -> Dẹni Pokud na konci ještě následuje samohláska, stává se znělým: Frãçoise -> Fransuaz Zdvojená SS se čtou jako S: russe -> rüs sce, sci -> se, si Čte se před souhláskou: jusque -> jüsk Př. výjimek: Descartes -> Dekart, Desdémone -> Desdẹmõ Nečte se před L, N: Nesle -> Nel Př. výjimek: Vosges -> Vož Intervokalické, tj. mezi dvěma samohláskami se čte jako Z: rose -> roz, Le Sage -> Lzaž, La Salle -> LaZal Z Na konci slova se čte výjimečně, jinak se čte jako Z: zèbre -> zebr J Následováno samohláskami se čte jako Ž: Julie -> Žüli, Jean -> Žã R Francouzské r se tvoří vzadu na kořenu jazyka (podobně jako české ch), na rozdíl od předního českého r, vytvářeného kmitáním špičky jazyka. Ačkoli se na jihu Francie vyslovuje podobně jako české, typické francouzské r má blíže dětskému „ráčkování“ Na konci i uvnitř slova se obvykle čte: l´amour -> lamur, Chérubin -> Šẹrübẽ Nečte se po -er, -ier, -cher, -ger: Poitiers -> Puatie, Béranger -> Bẹrãžẹ Př. výjimky: Juppiter -> Žüpitẹr H Ve francouzštině jako zvuk neexistuje. Němé h se nečte, ale váže se: l´homme -> lom Př. výjimky: la hyacinthe -> la jasint Aspirované, dyšné h se nečte, ale zabraňuje vázání: le havre -> l avr Polosouhlásky Zvláštní skupina hlásek, které v češtině nemáme. Jejich výslovnost je poněkud specifická. Samy netvoří slabiku, ale spojují se s následující samohláskou, v níž spočívá těžiště slabiky. Písemně vypadají jako: ie – hier -> ijer, bien -> bjen, mieux -> mjö ille – billet -> bije, Versailles -> Verzaj ail – travail -> travaj ui – nuit -> nüi ue – Emmanuel -> Emanüel oui – oui -> ui, Louis -> Lui oi – trois -> trua, moi -> mua, loin -> luẽ, François -> Frãsua

Fonetický slovník k Angelice Agnès -> Aňes allée -> alẹ Angélique -> ãžẹlik Anne d´Autriche -> An dOtriš Athénais de Montespan -> Atẹne dMõtespã Bardagne -> Bardaň bassin -> basẽ Béranger-Aimée -> Bẹrãžẹ-Emẹ Bernard d'Andijos -> Bernar dãdižo Blois -> Blua bosquet -> boske Bourgeois -> Buržua Brébeuf -> Brẹböf Cantor -> Kantor Clagny -> Klaňi Claude le Petit -> Klod lPti Colin Paturel -> Colẽ Patürẹ comte -> kõt d´Anjou -> dãžu d´Antin -> dãtẽ d´Orgeval -> dOržẹval de Chevreuse -> dŠevröz de Montaigne -> dMõteň de Roussille de Fontange de Scoraillé -> dRusij dFõtãž dSkorejẹ de Sancé -> dSansẹ de Saujac -> dSožak Denise Julienne Beaumarchand -> Dẹniz Žüljen Bomaršã Dauphin -> Dofẽ Desgrez -> Degrẹ duc -> dük Enghien -> ãgẽ Florimond -> Florimõ Fontainebleau -> Fõteneblo François -> Frãsua Gramont -> Gramõ Guillaume -> Gijom Honorine -> Onorin Hortense -> Ortẽz Champlain -> Šãplẽ Chantlilly -> Šantji Charles-Henri -> Šarl-ãri Château -> šato Chérubin -> Šẹrübẽ Chrisantème -> Krizantem jardin -> žardẽ Jocelyn -> Žoslẽ Joffrey -> Žofre La Roche-Posay –> LaRoš-Pose La Rochelle -> LaRošel La Salle -> LaZal Lauzun -> Lozn Le Nôtre -> lNọtr Le Sage -> Lzaž Lesdiguières -> Lezdigje Loménie-Chambord -> Lomẹnie-Šambór Louis XIV (quatorze) -> Luj katorz Louis de Buade de Frontenac -> Luj dBod dFrõtnak Louis-Paul Maraicher -> Luj-Pol Marešẹ Louvois -> Luvua Macollet -> Makojẹ madame -> madam mademoiselle -> madmuazel Maine -> Mejn Maintenon -> Mentnõ Manigault -> Manigo Marais -> Mare marquise -> markíz Maubeuge -> Moböž Maudribourg -> Módribur Mercouville -> Merkuvil Monteloup -> Mõlu monsieur -> msjö Nantes -> Nãt Nesle -> Nel Nicolas Merlot -> Nikola Merlo Ninon de Lenclos -> Ninõ dLãklo Nouvelle France -> Nuvel Frãs parc -> park Paris -> Pari Péguilin -> Pẹgüjẽ Philippe de Guérande -> Filip dGörã Place de Grève -> Plas dgrév Place des Vosges -> Plas dẹVož Plessis du Bellière -> Plesi dü Belje Poiters -> Puatie Poitou -> Puatu Poitiers -> Puatie Quèbec -> Kebẹk Retz -> Res Rubens -> Rübẽs Saint Cloud -> Sẽ Klu Saint-Colombe -> Sẽ Kolõb Saint-Croix-de-Mercy -> Sẽ-Krua-d-Meci Sévigné -> Sẹvinẹ Soissons -> Suasõ Saint-Jean-de-Luz -> SẽŽãd Lü Tidmagouche -> Tidmaguš Toulouse -> Tuluz Petit/Grand Trianon -> Pti/Grã Trianõ Vallière -> Valje Vaux-le-Vicomte -> VolVikõt Versailles -> Verzaj Villedavray -> Vildavre Fonetická podoba názvů knih Agélique l'Intégrale -> ãžẹlik lẽtẹgral Marquise des Anges -> Markíz dezãž Mariage Toulousain -> Marjaž Tuluzẽ Fêtes Royales -> Fet Ruajal Le Supplicié de Notre Dame -> L Süplisjẹ d Notr Dam Le Chemin de Versailles -> LŠmẽ dVerzaj Ombre et Lumière dans Paris -> õbr ẹ lümje dã Pari La Guerre en Dentelles -> La gör ãdãtej Angélique et le Roy -> ãžẹlik ẹ l rua Indomptable Angélique -> ẽdõtabl ãžẹlik Angélique se Révolte -> ãžẹlik s rẹvolt Angélique et son Amour -> ãžẹlik ẹ sõ amur Le Nouveau Monde -> LNuvo Mõd La Tentation d'Angélique – La Tãtasjõ dãžẹlik Angélique et la Démone -> ãžẹlik ẹ la dẹmon Angélique et le Complot des Ombres -> ãžẹlik ẹ lKõplo dezõbr Angélique à Quebec -> ãžẹlik a Kebẹk Angélique et la Route de l'Espoir -> ãžẹlik ẹ la Rut d lespuar Angélique et sa Victoire -> ãžẹlik ẹ sa Viktuar Le Royaume de France -> LRuajọm dFrãs