VII. setkání čtenářek Angeliky a barokní slavnosti Olomouc: červenec, 2015


Pro některé z nás bylo letošní oficiální setkání krátké, pro jiné obzvláště dlouhé. Mnohé skalní účastnice, které doposud nikdy nevynechaly jediný sraz, nemohly přijet, takže jsme se sešly v počtu, který se podobal našim tzv. minisrazům, jaké pořádáme v průběhu celého roku.

Osobně jsem vyrážela v pátek 17. července 2015 ráno ze Západních Čech a v Praze ke mně přistoupily Katka a Jana, které začaly už den napřed na Mělníku – pro ně tedy sraz trval už od čtvrtka a pokračoval téměř až do konce následujícího týdne, protože se v neděli večer obě přesunuly společně s Miriam do jejího tzv. muzea s největší sbírkou knih ve Vídni.

Už ve vlaku nás dohnaly speciální úkoly od Dáši, která nakonec nemohla dorazit, ale nenechala si ujít možnost řídit náš sraz alespoň na dálku. A protože nás zná, nespokojila se s úkoly typu „najdi a zjisti“, ale bylo třeba se u příslušných barokních prvků taky vyfotit. Samozřejmě jsem v rámci provokace a protestu okamžitě odeslala vygooglovaný obrázek ze svého úkolu, dokonale zakomponovaný do koláže s mojí tváří a Dášou nenáviděným R. Hosseinem v roli hraběte de Peyrac. Pak už jsme byly zodpovědné a dál plnily své úkoly na místě.

Ty z účastnic, které nepocházejí z Moravy, se rozhodly pojmout věc maximálně turisticky a hned odpoledne se vrhnout do oficiální prohlídky města s průvodcem. Zatímco Miriam úspěšně narušovala průvodcův den svými dotazy a poznámkami, já s Káťou ostentativně protestovala a někde stranou jsme přes sluneční brýle koukaly do svých telefonů. Večer jsme zvládly angelikologickou společenskou hru Activity s novou databází úkolů z oblasti pantomima, mluvení a kreslení a po půlnoci padly vyčerpáním.

V sobotu byla na pořadu dne letošní inscenace naší veršované parodie: tentokrát rozšířená o pasáže s naší milovanou hrdinkou fikcí Katarínou, které stihla Miriam stvořit během své nudné cesty vlakem z Vídně do Olomouce. Baronesa Katarína Sadojská-Duranská, přeborkyně v piškvorkách, slavná botanička, kreslířka, hudebnice, šermířka, chemička, vědkyně, matematička, lingvistka, lékařka, botanička a žena dalších nekonečných kvalit se stala středobodem srazu. Všichni ji chtěli sehrát a s pomocí účesu od Jany na druhé Janě, tedy mně, jsme ji snadno stvořily.
Naše nejmladší čtenářka Katka ještě chvíli protestovala proti focení se na veřejnosti, ale nakonec pod tlakem zkušenějších pološílených angelikoložek podlehla a vznikla skvělá zátiší na zahradě za penzionem, kde jsme bydlely.

Provedly jsme jizvologické studie, aplikované pomocí temperových barev na svých vlastních tvářích a byl čas připravit se na večerní operu. Bohužel jsme už z předchozího dne věděly, že Miriam z Vídně přivezla kufr plný rekvizit pro naši inscenaci, ale zapomněla si doma vlastní civilní oděv, takže jsme se už znovu ani nesmály. Zvládly jsme to však i tak bez ztráty kytičky a to navzdory tomu, že se Janča natolik sžila s rolí arcibiskupa, že téměř neodkládala jeho roucho a desítku biblí, které jsme ke svému zděšení nalezly v jinak velmi příjemném penzionu.

Večer následoval hlavní kulturní program v podobě Monteverdiho opery Orfeus, na kterou jsme vyrazily do centra barokního města. Užily jsme si hudební zážitek a ty odvážnější opět prosadily turistickou prohlídku: tentokrát noční kaple, kostel a věž. Já po nekonečně nudném výkladu místního kněze o jeho prospěchu městu a vybírání odpustků na zvony, opět protestovala hledáním wi-fi signálu před kostelem.

V neděli jsme vyfotily dokonalé propagační motivy s knihami z parku a pustily se do další hry, kterou vymyslela Janča: Vylosuj si postavu, a co nejrealističtěji ji nakresli tak, aby ji ostatní čtenářky dokázaly poznat. Během chvíle, než jsem musela vyrazit na cestu zpět, jsme zvládly hned několik kol a oficiální část srazu tím byla ukončena. Miriam, Katka a Jana pokračovaly dál do Vídně, kde (a já nepochybuji o tom) v následujících dnech dovedly pološílené angelikologické aktivity do dokonalého šílenství.

A protože jsme nakonec naznaly, že angelikologických aktivit není nikdy dost, pokračovaly jsme další sobotu, kdy jsem se vrátila z Moravy k sobě do Mariánských Lázní a přidala se i Jana z Mělníka. Délka srazu narostala na kompletních 11 dnů. Naše téma je uprostřed horkého léta maximálně aktuální: Plánujeme vánoční zlatou verzi webu!


Jana Krátká (Jeanne)








« zpět na Setkání Angelikoložek