Móda doby krále Slunce

Úvod a přehled kapitol
Přehled vývoje módy 17. století
Rané baroko a zrození módy krále Slunce
Okouzlující šlechtici králova dvora
Oslnivé dámy z doprovodu Ludvíka XIV.
Kadeřnická kouzla: účesy a paruky
Šperky a šaty poseté diamanty
Sex ve stínu krále Slunce: Erotická literatura a pomůcky
La toilette: od květinových parfémů k dokonalému make-upu
Dokonalé botičky
Doplňky pro pány i dámy
Módní distribuce, časopisy a ikony

Okouzlující šlechtici králova dvora

Hrabě de Peyrac v šatu posázeném diamanty
Když se obrátila, hrabě de Peyrac si právě připínal meč na závěsný řemen, vykládaný diamanty. (...) Hrabě byl celý v černém a stříbrném. Černý vlněný plášť měl ozdobený stříbrnou krajkou, kterou držela diamantová spona. Vykukovala mu z něj vesta ze stříbrného brokátu, zdobená zvláštní černou krajkou. Tři volány téže krajky mu spadaly z pod tmavých sametových nohavic. Na botách měl také diamantové spony. I vázanka se širokým uzlem byla pošitá malými diamanty. Prsty měl plné diamantových prstenů a na jednom prstě obrovský rubín. Nasadil si klobouk s bílými péry (...). (Angelika Markýza andělů, Ikar, 1999, s. 275)

Joffrey de Peyrac v černé vestě
Už nebyl v rudém, měl krátké kalhoty a krátkou černou sametovou vestu, takže v pase byla vidět jemná batistová košile s dlouhými rukávy. (Angelika Markýza andělů, Ikar, 1999, s. 171)

Philippe jako páv v Tuileries
Většinou chodil ve světle modrém, dnes večer si však oblékl jakýsi oblek z paví modře, bohatě vyšívaný zlatem. Vždycky udával tón módě, a tak měl už dnes jeho úbor nový střih se širokým nabíráním a vzadu mu meč nadzvedával kabátec. Manžety měl bohaté, ale kalhoty úzké a těsně přiléhající ke kolenům. Ti, co měli ještě krátkou sukýnku, při pohledu na něj zrudli. Krásně červené punčochy se zlatým lemem šly velice dobře k červeným ostruhám jeho kožených bot s diamantovými sponami. Pod paží si Filip nesl malý bobří baret, tak jemný, že vypadal jako starý peníz. Peří na něm bylo nebesky modré, a protože právě přicházel, nemusel se obávat, že by jeho modré veledílo utrpělo jarním deštíkem. Ve světlé paruce, která mu splývala na ramena, připomínal Filip du Plessis-Bellière krásného ptáka, který si natřásá peří. (Angelika Cesta do Versailles, Ikar, 1999, s. 275)

Zkrvavené krajky Philippa du Plessis-Bellière
Filip du Plessis-Bellière jim kráčel naproti s hůlkou s laním kopýtkem v ruce. Měl čas se převléknout do nádherné, také rudé uniformy, čtyřicet knoflíkových dírek na výšku a dvacet na šířku podél obou kapes měl vyšitých zlatem. Jeho žluté kožené boty měly červené podpatky a stříbrné pozlacené ostruhy. „Má stejně krásné nohy jako král,“ komentoval to kdosi vedle Angeliky. (...) Jeho přepychový hedvábný oblek s krajkami a vyšíváním byl okamžitě celý zakrvácený. (Angelika a král, Ikar, 2000, 37 – 38)

Philippovy růžové šaty na versailleské divadelní představení
Hlas byl tak vlídný, že si Angelika myslela, že sní, když vedle sebe poznala Filipa v obvyklé povýšené póze, v růžovém saténovém obleku vyšívaném stříbrem, v němž nevypadal směšně pouze díky své jemné pleti a světlému knírku. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 85)

Philippe v bílém koženém kabátci
Filip byl upjatý v bílém koženém kabátci, zdobeném širokými stříbrnými výšivkami. Kožešinový lem na límci a na manžetách byl stejně světlý jako jeho paruka. Na nohou měl bílé kožené boty se stříbrnými ozdobami. Jakmile seskočil z koně, stáhl si rukavice. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 114)

Philippův šedý lovecký kabátec
Měl na sobě ještě stříbřitě šedý lovecký kabátec, ozdobený černou kožešinou, černý klobouk s jediným bílým pérem a vysoké černé boty, pocákané blátem a roztálým sněhem. V rukou, chráněných rukavicemi se širokou manžetou, taky černými, držel dlouhý bič na psy. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 157)

Bílo-zlatý saténový oblek Philippa du Plessis
Ano, je nejskvělejší, řekla si Angelika a pozorně si prohlížela urostlého Filipa, nádherného v bílém saténovém obleku zdobeném zlatem. Jílec meče měl z čistého zlata. I podpatky na bílých kožených botách byly pozlacené. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 208)

Plášť Osmana Ferrajiho
...obrovitého černocha, oblečeného jako král, skutečného mága ze starých iluminací. Dlouhá tóga z velbloudí srsti, vyšívaná a protkávaná na bílém podkladu geometrickými obrazci tmavých barev, v nichž převládaly rudá, zelená a černá, mu splývala ve volných záhybech ze širokých ramen. Ten podivný plášť, vrchol vkusu a nádhery, se otevíral na šarlatovém kaftanu,zapnutém až ke krku na stovky malých knoflíčků a vyšívaném ornamenty ze zlatých nití. Díky těmto barvám vypadala mužova namodrale černá tvář ještě tmavší; těsně ji obepínal bílý turban, jehož záhyby procházely pod bradou a nad hlavou vytvářely vysokou pyramidu zdobenou zlatou stuhou, takže vypadala jako diadém. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 284 – 285)

Joffrey de Peyrac děsící sešlost v Tadoussaku
Všeobecnou pozornost přitahovala především maska, a pak obrovská a nádherná diamantová hvězda, zavěšená na bílé hedvábné stuze a odrážející se od jeho černého, stříbrem bohatě vyšívaného kabátce. Stejně veliký diamant zdobil jílec jeho meče. Jinak byl oblečený zcela prostě podle anglické módy, což ovšem působilo na zdejší obyvatele trochu stísňujícím dojmem, připomnělo jim to totiž mnohaletou nepřátelskou okupaci Tadoussaku. Nikdo si ho však nemohl splést s francouzskými šlechtici, ztrácejícími se v pérech a krajkách, v botách s mohutnými sponami a v pestře vyšívaných vestách. (Angelika a spiknutí stínů, Český spisovatel, 1994, s. 103)

Purpurový oblek hraběte de Peyrac v Novém světě
Vešel hrabě de Peyrac v nádherném purpurovém oblečení. (...) Pomalu si navlékal černé kožené rukavice vyšívané stříbrem a skoro se usmíval. (Angelika a Nový svět, Český spisovatel, 1994, s. 186)

Colinův oblek na jmenování guvernérem
Měl hnědý kabátec s klopami protkávanými zlatem, který mu zřejmě našli v garderobě na Panně Marii. (Angelika v pokušení, Český spisovatel, 1994, s. 328)

Joffrey v šafránové jmenující Colina guvernérem
Téměř v zápětí se objevil Joffrey de Peyrac v šafránově žlutém saténovém obleku s dlouhou bohatě vyšívanou vestou. Byl oslnivý. (Angelika v pokušení, Český spisovatel, 1994, s. 328)

Nicolas de Bardagne zahalený ve večerním Tadoussaku
Měl plášť s vysoko zdviženým, bohatě vyšívaným límcem, kolem krku šátek protkávaný zlatou nití s cípy ležérně odhozenými dozadu. Leskly se mu i přezky vysokých bot z jemné kůže na velice vysokých podpatcích. Širokým gestem zvedl ruku ke klobouku bohatě zdobenému péry a hluboce se sklonil ve dvorské pokloně. (Angelika a spiknutí stínů, Český spisovatel, 1994, s. 158)

Admirálův oděv
Mladý admirál pomalu kráčel kupředu a chlubil se velice pěknými lýtky v červených punčochách se zlatými proužky. Jemné boty s rudou kůží potaženými podpatky opatrně kladl na kluzká prkna. Byl v modrém, bohatě vyšívaném obleku s širokými klopami, převázaném bílým opaskem se zlatými třapci, okruží a manžety měl ze vzácných krajek a klobouk s tolika péry, že v nárazech větru připomínal hnízdo plné ptáků chystajících se vyletět. (Nezkrotná Angelika, Český spisovatel, 1993, s. 83)

Návrháři a návrhářky, krejčí a švadleny

• Módnímu průmyslu zpočátku dominují ženy návrhářky, což napomáhá vzniku šatů, které zdůrazňují ženské tělo a současně jsou pohodlné.

• Nejvýznamnější salony: Mme Villeneuve na Place des Victoires, salon Mme Rémond a salon Mme Charpentier v rue Montorgueil.

• Právním nařízením z roku 1675 vzniká cech ženských krejčových, které smějí šít už jen pro ženy a děti a nesmějí navrhovat slavnostní společenské šaty. Slavnostní společenské šaty smí napříště navrhovat pouze mužští krejčí.


Pánské módě vévodí rudé pláště: příjezd Ludvíka XIV. do Arrasu (30. 7. 1667).


Součásti oděvu

Základ mužského oděvu tvoří kalhoty, vesta, košile s nákrčníkem, kabátec a nízké boty. V barokním oděvu se tak poprvé setkávají všechny součásti dnešního pánského obleku, i když samozřejmě v poněkud odlišné podobě. Vše je velmi vznešené, zdobené a jemné.


Šaty ze sezóny zima 1677 (obr. 1 a 2) a ze sezóny léto 1678 (obr. 3 a 4) včetně popisek jednotlivých součástí.

• Kalhoty jsou relativně úzké, v délce ke kolenům nebo pod kolena.

• Na kabátci/saku s širokými rukávy a množstvím knoflíků se poprvé objeví kapsy a rozparek vzadu, původně motivovaný pohodlím při jízdě na koni. Oba prvky se udrží až do naší doby.

• Vesta bývá barevně odlišena od kabátce, často květovaná.

• Rukávy košile vyčuhují zpod kabátce. Manžety jsou zdobeny bohatou krajkou.

• Límec je s nákrčníkem a je zdobený řasenou krajkovou ozdobou - takzvaným žabó, které v podstatě předznamenává dnešní kravatu, či motýlka. Jednalo se většinou o jakýsi krajkový šátek kolem krku, který měl nespočet podob.

• Punčochy bývají zhotovovány v pastelových barvách, z hedvábí.


Kravaty


Pánové Le Nôtre, Mansart a Le Tellier v kabátcích s límcem a s nákrčníkem, které jsou zdobeny řasenou krajkovou ozdobou; mažety zdobené krajkou vyčnívají z rukávů kabátce. (obr. 1 - 3)
Le Vau v kabátci s jednoduchým límcem (obr. 4) a Colbert s límcem z krajky (obr.5); Philippe d´Orléans s krajkovým nákrčníkem a motýlkem (obr. 6); Ludvík XIV. s krajkovým nákrčníkem (obr. 7)


Móda pánských kabátců se sníženým pasem



Druhá řada: princ de Condé v květovaném kabátci (obr. 1), pan de Brandenbourg (obr. 2) a Lully (obr. 3). Stylizovaný lovecký kabétec Ludvíka XIV. (obr. 4) vychází z téhož střihu.


Móda francouzských maršálů


Vévoda de Lorges, vévoda de Berwick, markýz de Chamilly, vévoda de Villeroy a vévoda de Noailles. Součástí oficiálního oděvu (na oficiálním portrétu) je kus brnění a pak už jen nepostradatelné šerpy a stuhy, které vše zjemní. Markýz de Chamilly (obr. 3) dokonce brnění doplnil punčochami a střevíci. Za pozornost stojí i kabátec vévody de Noailles, který je podšitý kožešinou s tygrovaným vzorem, jíž jsou ozdobeny i lemy.