Přehled všech dosavadních kandidátů na Ambroisine podle www.angelique.cz


Ambroisine de Maudribourg v Angelice
Ta mladá, křehce krásná tvář vypadala tak bezbranně, že z toho bylo člověku až podivně úzko. Proč jsem si vévodkyni se Maudribourg představovala jako starou dámu, něco jako Petronilla Damourtová? Ptala se sama sebe Angelika. Vypadá to jako špatný vtip. Paní Carrerová, která ji pomáhala vévodkyni de Maudribourg převléknout, byla zřejmě také překvapena tím božským tělem „dobroditelky“, protože Angelika slyšela, jak si něco mumlá a pokyvuje larochelleským čepcem.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 8-9

Když Angelika zaslechla její hlas, obrátila se k ní a stejně jako na pobřeží ji zasáhl záblesk nádherných vévodkyniných očí. Co je to za kouzlo v tom pohledu? Projelo jí hlavou. Tmavé panenky jako by přímo žhnuly z bledé a skoro dívčí tváře a dodávaly jí jakýsi tragický nádech, jako bývá v obličeji příliš vážných dětí, které předčasně dospěly vinou velkého utrpení.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 10

Na její obličej dopadl paprsek zapadajícího slunce. Byla skutečně nádherná. Angelika měla znovu dojem, že je hříčkou v rukách osudu. Kde je ta stará dobroditelka královských dcer, kterou si představovala? Tahle mladá žena na jejím místě jako by nebyla úplně skutečná.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 11

Zapadající slunce zrůžovělo a zaplavilo místnost narudlým světlem. Po tmavých vévodkyniných vlasech klouzal ohnivý odlesk. Ty krásné, bohaté a udržované vlasy jemně voněly něčím, co Angelika nedokázala určit.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 12

Jako by měla ty oči zlaté, napadlo Angeliku. Zdálky se zdají černé jako uhel, ale zblízka vypadají jantarové, na dně jim září zrnka zlata.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 18

Ta žena stojí trochu mimo svět, je osamělá napadlo k vlastnímu překvapení Angeliku. Tenhle pocit se k mladé a zářivě krásné Ambrosine de Maudribourg vůbec nehodil. Navíc v ní bylo cosi dětského, dívčího. To dělají ty zuby, pomyslela si Angelika. Horní, bílé krásné a rovné zoubky byly trošičku v předkusu a lehounce zvedaly horní krásně vykrojený ret tak, že vévodkyně chvílemi vypadala jako holčička, které je do pláče. I v jejím úsměvu byl kus až dojemně důvěřivé nevinnosti. Pohled však měla vědoucí, zralý a přemýšlivý. Kolik jí asi tak může být let? Třicet? Víc? Míň? „Vy mě neposloucháte“, ozvala se najednou vévodkyně, usmála se právě tím odzbrojujícím úsměvem a odhrnula si z obličeje záplavu nádherných černých vlasů.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 19-20

Jak se pokoušela rozproudit krev v nohách nemocné, všimla si Angelika, že jsou skutečně krásné. Vévodkyně de Maudribourg jim zřejmě věnovala patřičnou péči, kůži měla napjatou a pružnou. Angelika byla tak zaujatá znepokojujícím stavem mladé ženy, že si neuvědomila, jak vystavuje všem na odiv její dokonalé tělo pod jemnou košilí. Vtom se do ticha ozval Adhemarův hlas: „Teda je to opravdu hezká ženská“, prohlásil a několikrát znalecky pokýval hlavou. „Dobře stavěná, že pane hrabě?“
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 39

V rámu bohatých černých vlasů na krajkovém polštáři, skoro příliš bohatých a těžkých na její hlavu, vypadal její spící obličej drobný jako tvář dítěte.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 40

„Není zas tak mladá“, prohlásil Peyrac trochu záhadně, „a není v ní vůbec nic dětského. Je to velice inteligentní a vzdělaná žena.“
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 42

Ambrosine se Maudribourg seděla u okna v hladkých černých sametových šatech s krajkovým límcem. Tmavé šaty podtrhovaly její bledost. Vypadala jako osiřelá infantka. S rukama složenýma v klíně jako by se hluboce zamyslela. Její družky se ji nepovážily rušit. Když Angelika vešla, vévodkyně zvedla hlavu. Měla velice vznešené pohyby, ale nedokázala úplně zakrýt vrozenou impulsivnost, která měla svůj půvab a dělala ji ještě mladší.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 52

Vévodkyně de Maudribourg se zřejmě bavila. Její krásná, většinou smutná tvář se proměnila. Smála se a téměř vyzývavě hleděla markýzovy do očí.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 85

Teď jim však spočinul na obličeji mladé ženy, která v perlově šedém soumraku vypadala průsvitná jako z alabastru, ve tváři ji plály tmavé obrovské oči jiskřící inteligencí. Jemně se usmívala, nikdo však netušil, čemu vlastně.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 101

Rozesmála se vesele jako dítě a na znamení protestu potřásla hlavou až se jí nádherné černé vlasy rozevlály.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 102

Vévodkyně byla až nadpozemsky krásná, bledý mladý obličej zářil božskou extází.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 105

Vévodkyniny oči byly dvě tmavé díry do mramorové tváře a s bolestnou naléhavostí se upíraly na Angeliku.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 111

Zdála se vyplašená jako dítě a obrovskýma očima, teď tázavýma a bezbrannýma, těkala z Angeličina obličeje k světlomodrému obzoru přecházejícímu v bíle zpěněnou mořskou hladinu, který bylo vidět pootevřenými dveřmi.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 119

Byla přibližně stejně vysoká jako Angelika, ale díky své křehkosti, vzbuzující obavy, že co chvíli omdlí, ze zdála menší.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 126

Ambrosine de Maudribourg vstala. Z jejího bohatého účesu stoupala ona podivná vůně, která Angeliku zaujala hned první den. Byl to nesmírně jemný parfém, který dokonale odpovídal vévodkynině osobnosti: byla jakoby z jiného světa a člověk byl uchvácen její křehkostí a krásou.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 134

Temná postava jako přelud v plášti s kapucí staženou do tváře připomínala sochy „plačících“ mnichů, které obvykle stávají ve čtyřech rozích královských hrobek.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 165

Vůně jí připomněla důvěrnou přítomnost ženy, která byla několik dní jejich hostem, ptáka s pestrým peřím, podivně melancholické, ale nádherné, zbožné, inteligentní a zároveň naivní, mladé a současně zralé „dobroditelky“, té dvojaké, tajemné osoby. Když byla blíž, „cítila“ ji už naprosto jistě, a jakmile stáhla černou kapuci, neudivilo ji, že pohlíží do zářivých očí vévodkyně. Plály temným ohněm z křídově bledého obličeje.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 166

Hlava ztěžklá záplavou vlasů ležela Angelice na rameni jako hlava dítěte.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 169

Její vyděšené oči náhle zahlédly strašnou vidinu. Hořké vrásky kolem úst se prohloubily, byla z ní najednou ošklivá a ztrhaná stařena.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 174

Měla překvapivě mladé nádherné tělo. Vypadalo jako panenské.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 174
Ambroisine de Maudribourg v Angelice
V klášteře jsem převyšovala všechny ostatní. Nejkrásnější, nejchytřejší, nejoblíbenější.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 175

Zahlédla o několik kroků dál ženu, která ji pozorovala a její černé vlasy se v rudé záři zapadajícího slunce vlnily jako hadi.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 209

Probouzela se z těch let konvenčního života, jako ze sna, v pětatřiceti letech tu stála najednou jako patnáctileté děvče vydané napospas obludě a hledající v tom zmatku svou ztracenou duši.

Potřásla hlavou a vlasy jí zahalily jemný profil připomínající terakotovou sošku z Tánagry, zrůžovělou teplem a vzrušením. Paže měla do zlata opálené
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 1. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 214

Stála tu Ambrosine ve svém černém, rudě podšitém plášti, jenž tak dokonale ladil s jejími lehce namalovanými rty a černýma očima: Liliově bledá pleť splývala s alabastrovou mlhou kolem. Byla krásná a vypadala vyšší, daleko jistější, suverénnější než v předchozích dnech.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 11

Podivné, trochu tajemné a vyzývavé kouzlo té cizí ženy, jež povstala z vod, mezi růžovými pootevřenými rty se lesknou nádherné zuby v něžném a jakoby bláznovém úsměvu, temné oči se vážně rozhlížejí. Opojný noční přízrak, jenž může omámit leckterého muže. Navíc je chytrá a vzdělaná, k tomu žensky křehká, dětsky veselá i patřičně vypočítavá. Má všechno, co je třeba – krásu i půvab – aby se do jejich sítí mohl chytit jakýkoliv muž a okamžitě padl do propasti, rozevírající se mu pod nohama.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 19

Znovu změnila výraz, najednou z ní vyzařovalo zase to podivné světlo, které viděla možná jen Angelika, sálalo z celé její bytosti a především z tváře, z očí a z úsměvu. „Ale vy jste ještě krásnější,“ řekla něžně. Ty vnitřní záře ji změnila tak, že si Angelika říkala, že v životě neviděla tak nádhernou bytost. Bylo to skoro nadpozemské. „Krásná jako anděl,“ napadlo ji.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 26-27

Tmavý kout, kde stály, znovu ozářil blesk, oslepil je a Angelika před sebou zahlédla obličej zkřivený vášní, která dodávala Ambrosine de Maudribourg nadpozemskou krásu. Opravdu v životě neviděla tak nádhernou bytost. Nedokázala se ubránit obdivu.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 28

Na chvilinku se jí zdálo, že tady odhalila skutečnou Ambrosine, ne ženu s obrovskýma zděšenýma laníma očima, koktající, že nesnese, aby se jí dotkl nějaký muž...
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 30

Vybavila si tu scénu na gouldsborské pláži, kdy všichni muži včetně Joffreye Ambrosine ohromeně pozorovali. Viděli ji v tu chvíli tak, jak ji viděla ona? Změněnou jakýmsi vnitřním žárem, jakýmsi nadlidským půvabem? Proboha, ta byla ale krásná, řekla si zděšeně. Který muž by dokázal odolat půvabu téhle ženy? Byla krásná jako každá žena, když opravdu miluje a touží!
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 31

Na stole svítila olejová lampička. Ozařovala bledý Ambroisinin obličej, její velké oči a nádherné vlasy, temné jako noc.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 35

„Neodcházejte,“ vykřikla Ambrosine a vztáhla k ní své nádherné paže s nehty připomínajícími dravčí drápy. „Já bez vás zemřu.“ Polonahá na zemi uprostřed rudé skvrny svého pláště, po němž přebíhaly krvavé odlesky, připomínala Angelice bytost z Dantova Pekla.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 37

Znovu před sebou viděla Ambrosine, její tajemnou smyslnou krásu, svůdnost andělské ďáblice, její inteligenci a vzdělání, a hraběte, přinejmenším zvědavého, toužícího neustále objevovat něco nového...
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 102

Unaveně vstala. Pohlédla na sebe do malého zrcátka na stolku, olízla si ukazováček a uhladila jemné obočí.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 118

Seděla tam jako duch stoupající z kadidla zlověstných kajícníků a v perleťově bílém obličeji zářily obrovské tmavé oči. Angelika cítila, že ji pozoruje a usmívá se pootevřenými rty s jiskřivě bílými dětskými zoubky.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 127

Vévodkyně měla na sobě šaty rudé jako oheň, dokonale ladící s jejími tmavými vlasy. Ve světle svící vypadala, jako by měla kolem hlavy narudlou aureolu.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 173

I tělo ďáblice začalo omdlévat po těch hodinách neustálého napětí. Pečlivě udržovaná maska popraskala a na nádherném obličeji se začaly objevovat známky únavy i věku, jako by hladký povrch pukal pod náporem lží a zločinů a ty zanechávaly den po dni a hodinu po hodině na té tváři strašné stopy šílenství.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 198

Přišla se pomstít. Opřela se o roubení venkovského krbu a v záři plamenů, které ji odspoda křivily rysy, připomínala Mefista, jenž se v žáru pekel zjevil před Faustem. Její podlouhlé oči zářily nad temným stínem lícních kostí jako roztavené zlato, obočí se zdvihlo a zdánlivě pohublá tvář se změnila v masku tvořenou tmavými skvrnami na průsvitném, jako alabastrovém podkladu. Nebyla krásná, ani ošklivá. Byla divná. Připomínala sochu s otvory, jimiž hleděly lidské oči.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 202

Zahalená ve svém černém plášti chodila sem tam po místnosti. Znovu byla krásná. Černé vlasy jí poletovaly kolem dokonalé, svěží a odhalené tváře a mezi červenými rty se jí blýskaly dokonalé zuby.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 202

Viděl ji poprvé a i přesto, že ho Peyrac předem upozornil, zřejmě nevycházel z údivu, že by se tolika a tak strašných zločinů mohla dopustit tahle nádherná mladá žena, stojící tu osamělá, křehká a zranitelná, s vlajícími černými vlasy a výrazem ublíženého dítěte.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 222

Ve zděšeném tichu se ozval tak nelidský skřek, že si hned neuvědomili, odkud přichází. Nedokázali si představit, že vychází z hrdla té něžné bytosti stojící tu v tmavém plášti, té něžné oběti s tváří anděla.
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 225-226

Vlasy se jí ježily kolem hlavy jako svíjející se hadi a v potlučeném, zakrváceném obličeji jí svítily oči jako skutečnému ďáblovi. A zuby měla... věřte mi, dva měla delší a špičatější než ostatní... jako upír...
GOLONOVÁ, A. – GOLON, S. Angelika a ďáblice 2. Praha: Český spisovatel, 1994. s. 234


Angelina Jolie

Isabelle Adjani

Sarah Brightman

Kate Beckinsale
Liv Tyler

Monica Bellucci

Rose Byrne
Rachel Hurd-Wood

Rose McGowan

Catherina Zeta-Jones

Ambroisine de Maudribourg

• Catherine Zeta-Jones – kladné ohlasy
nar. 25.09.1969 ve Velké Británii
výška: 1,73 m
Chicago, 2002 (Velma Kelly); Zorro, 1998-2005 (Elena)
• Isabelle Adjani – velmi kladné ohlasy
nar. 27.06.1955 ve Francii
výška: 1,63 m
Královna Margot, 1994 (Margot)
• Angelina Jolie – zavrhnuta
nar. 04.06.1975 v USA
výška: 1,73 m
Lara Croft - Tomb Raider, 2001 (Lara Croft); Mr. & Mrs. Smith, 2005 (Jane Smithová)
• Rose McGowan – velmi kladné ohlasy
nar. 05.09.1973 v Itálii
výška: 1,63 m
seriál Čarodějky (Paige)
• Rachel Hurd-Wood – zamítnuta (moc mladá)
nar. 17.08.1990 ve Velké Británii
výška: 1,70 m
Parfém: Příběh vraha, 2006 (Laura); Petr Pan, 2003 (Wendy Darling)
• Monica Bellucci – zavrhnuta
nar. 30.09.1964 v Itálii
výška: 1,70 m
Matrix Reloaded a Matrix Revolutions, 2003 (Persephone); Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, 2002 (Kleopatra)
• Liv Tyler – rozporuplné ohlasy
nar. 01.07.1977 v USA
výška: 1,78 m
Pán prstenů, 2001-2003 (Arwen); Armageddon, 1998 (Grace Stamper)
• Sarah Brightman - zavrhnuta pro věk a hmotnost
nar. 14.08.1960 ve Velké Británii
výška: 1,66 m
zpěvačka (nazpívala píseň I Lost My Heart to a Starship Trooper)
• Rose Byrne - nekomentovaná
nar. 24.07.1979 v Austrálii
výška: 1,68 m
Marie Antoinetta, 2006 (Duchesse de Polignac)
• Kate Beckinsale - rozporuplné názory
nar. 26.07.1973, Londýn, Anglie, Velká Británie
výška: 1.73 m
Pearl Harbor (Nurse Lt. Evelyn Johnson) 2001, Underworld (Selene) 2003, Letec (Ava Gardner) 2004