Versailleská slavnost v Bosquet de l´Etoile


Félibien, André. Relation de la Fête de Versailles. Paris: Maisonneuve et Larose, 1994 [1674], s. 34. In Thompson, Ian. The Sun King´s Garden. London: Bloomsbury Publishing, 2006, s. 147.

Zábava začala ve středu 18. července 1668 v šest hodin odpoledne procházkou okolo zahrad. Král následován dvorem sestoupil parterem na severní stranu, aby si mohli prohlédnout právě nainstalovanou Dračí fontánu. Toto dílo stvořené bratry Marsyovými podle návrhu Le Bruna představovalo legendárního obrovského plaza Pythona, který terorizoval lidstvo, dokud jej Apollon nezabil. Tato alegorie, stejně jako v Latonině fonáně odkazovala na Ludvíkovo vítězství nad frondisty. Jak popsal Félibien, fontána představovala broznového draka probodnutého šípem, jež dáví vodu, která dopadá v kapkách deště na vodní hladinu celého bazénu. Poté, co se král mohl pochlubit poslední ozdobou zahrad, udělal dvůr ještě několik oklik, než dorazil k Bosquet de l´Etoile, kde pro něj bylo přichystáno občerstvení. U vstupů do pěti protínajících alejí, bylo naaranžováno pět stolů, které tvořily hvězdu, v jejímž středu stála kamenná fontána s příjemně hlučným vodotryskem. Jeden ze stolů představoval horu, v jejíchž jeskyních bylo ukryto mnoho druhů studených mas. Druhý nesl cukrový a marcipánový palác, jež byl během královské párty vesele obléhán, ulamován a snězen. Félibien složil zřídkavou poklonu zahradníkovi, který stáhnul a svázal větve stromů, jež obkličovaly bosquet do architektonických útvarů. Některé stromy uvnitř bosquetu byly ověšeny kandovaným ovocem, zatímco v okolních alejích stály ovocné stromy v prostorných květináčích. Jednu cestu lemovaly portugalské pomerančovníky, druhou třešně, třetí meruňky a broskve, čtvrtou rybízové keře z Holandska a poslední různé druhy hrušní. (pozn. následovalo divadelní představení, večeře, ples a ohňostroj)
Golon, Anne. Angelika a král. Praha: Ikar, 2000 [1959], s. 204 - 207

Král a královna, následovaní zpovzdáli dvorem, kráčeli po trávnících po pravé straně k Dračí fontáně, vybudované teprve nedávno. Král si přál, aby všichni obdivovali její krásu a důmyslné efekty. Uprostřed velkého jezírka spočívá drak s kopím v boku, z těla se mu řine krev v podobě mohutného proudu vody, který padá zpátky jako drobný déšť. Tu a tam plují delfíni a z otevřených tlam jim stříká voda. Dva amorkové, sedící na labutích, jimž ze zobáků také ztékaly tenoučké pramínky vody, unikají před hroznou obludou, zatímco dva jiní na ni útočí zezadu. Sochy jsou zelenozlaté, kromě stříbrných labutí, a pod prolínajícími se proudy působí scéna, jakoby se odehrávala v neskutečném světle podmořských hlubin. Když si to celý dvůr s potěšením prohlédl, král se vydal dál. Pomalu kráčel pod klenbou vodotrysků, které obklopovaly Latonino jezírko a vedli po zeleném koberci až k zastíněným cestám Labyrintu. Než sem průvod dorazil, nebe pod posledními slunečními paprsky zrudlo. (...) Až dosud to byla pouze každodenní procházka dvora, doprovázejícího svého pána, kterého nikdy neunavovalo obdivovat krásu a rozkvět svých zahrad. Najednou se však na křižovatce pěti alejí společnost octla před nádhernou síní pětiúhelníkového tvaru. Na pozadí hustého habroví byla každá strana pětiúhelníku ozdobena listovím a girlandami, vinoucími se kolem podstavce, na němž stály tři mramorové vázy ozdobené červenými, růžovými, modrými a bílými květy. Uprostřed síně se jako sněhový sloup tyčil k nebi vysoký vodotrysk a kolem bazénu z něhož tryskal stálo pět mramorových stolů u ústí všech pěti alejí. Aleje oddělovaly porcelánové květináče, v nichž byly zasazeny pomerančovníky s dozrálým ovocem, a na každém stole čekalo chutné překvapení. Na prvním stála hora, v jejíchž mnoha jeskyních byly vidět nejrůznějších studených mas. Druhý nesl miniaturní palác z marcipánu a sladkých těst. Na dalším se tyčila pyramida sušeného ovoce, na čtvrtém stálo mnoho křišťálových pohárů a stříbrných kalíšků s nejrůznějšími likéry. Na posledním byl bohatý výběr pamlsků z karamelu, hnědých, žlutých nebo oranžových, s čokoládou, medem nebo karamelovou polevou. Chvíli dvůr obdivoval krásu této svěží a posilujíc síně, pak začaly chtivé ruce ničit marcipánový palác, rozebírat karamel a chápat se sklenic s likéry. Urozené dámy a pánové se rozsadili kolem dokola na trávníku a uspořádali si ten nejveselejší piknik. Z místa, kde seděli měli výhled na všech pět cest, z nichž každá byla kryta cypřišovým loubím. Mezi ním stály ovocné stromy v květináčích s větvemi sklánějícími se pod tíhou nádherného ovoce. Po chvíli až se budou vracet, si každý podle libosti utrhne hrušku, jablko, broskev, třešně nebo cedrátový plod.

zpět na Angélique v dějinách